Zdravím všechny maminky, které se snaží zavést rituál stravování u stolu. A taky doufám, že poradí maminky, kterým se podařilo své malé miláčky přesvědčit, že u stolu se jí lépe.
Náš případ byl, že malý (20měs) nevydrží v židličce déle než pár soust, pak následuje - stoupání si v ní, kvílení, natahování po mě a různé lsti jako , že se mu chce čurat, že na zemi se něco důležitého válí a co chce hned podat atd. Pak končím tím, že ho tedy sundám dolu, on běhá po pokoji, různě si hraje a já běhám se lžičkou za ním a krmím. Nebo pustím pohádku/ písničku a to pak vydrží u stolu. Na to ho ale zvykat nechci. Četla jsem knížku od Jiřiny Překopové, kde se píše, že dítě musí jíst u stolu, tak jsem z toho naštvaná, že se mi to nedaří, co je vlastně správně a co se stane, když to budu dělat "nesprávně"? Pište, raďte, díky!
@lynks tak mu dej lzici. at se zkusi nakrmit sam a ty ho v mezicase krm 😉
@mamkamarketa jo, tohle ho baví asi minutu, někdy vydrží i dýl, a pak ho začne zajímat něco dole, sní třeba půlku misky, tak nevím jestli sám cítí , že má dost, nebo mu nechutná...ale málo přibývá a tabulky a doktorka mě nervujou...teď konečně po 5 mesících přehoupl z 8 na 9 kg.
@lynks do jidla bych ho tolik nenutila,akorat se mu to zhnusi. spis bych hledala pricinu nizky vahy. delali mu naky testy?
malej ji za pochodu, neřeším to proto, že jsem ráda,že vůbec jí.....
@lynks jako byste u nás bydleli 🙂, nějak to už neřeším, ale rozhodně za ním neběhám, sedí chvilku a co sní to sní, pak má smůlu.......... i starší dcera byla neposeda a naučila se stolovat bez odbíhání v podstatě až ve školce na třech letech, do tý doby s jídlem zlobila a nějak nepomáhalo nic, přemlouvání, hubování, braní jídla, běhání sem neaplikovala, to je asi to nejblbější, to je snad lepší ta pohádka
jenže oba přibírají akurátně, takže se nemusím nervovat
jestli je to od paní doktorky Prekopové, tak já osobně bych se tím nijak netrápila, určitě taky není vševědoucí (já osobně se s ní neztotožňuju vůbec, ale to je můj osobní názor, ona děti nemá a já taky teoreticky vím, co se má a nemá a taky prakticky vím, že to vždycky nejde)
@weri1 Weri, nezlob se, ale takhle kategoricky vyloučit jednu z nejpřednějších evropských dětských psycholožek jen proto, že sama nemohla mít děti a o které nejspíš nic nevíš (soudě dle špatně napsaného jména), je minimálně neuvážené. ...
@lynks Nám knihy od Dr. Prekopové v mnohém pomohly, ale není to zákon a vše se musí brát s jistým nadhledem a přizpůsobovat momentální situaci. Zkus třeba dát židličku na jiné místo u stolu nebo malého krm na klíně či na klasické židli. Chce to vyzkoušet, jak vám/Viktorkovi to bude vyhovovat. A třeba to chce jen čas. Nám vyhovovalo, že jsem jedla se synem současně. Když Víťa viděl, že jím já, tak jedl taky. A nejvíc toho do teď sní, když obědvá vedle sestřičky a "soutěží", kdo sní víc. 🙂
@lynks Mám podobný "problém" s dcerou, i když mladší 🙂. Co se naučila stát a chodit kolem nábytku, tak nevydrží v židličce dýl jak tři lžičky a pak už si prostě nevezme. Jak jí dám ze židličky ven, tak jí zase v pohodě dál, ale musí stát na zemi nebo sedět a dělat něco hrozně důležitého. Jediné, kdy v sedačce vydrží, je snídaně. Snídáme klidně hodinu a malá v pohodě sedí a jí.
Prekopovou vůbec neznám a celkově bych rady z knížek nebrala až tak moc vážně. Ta praxe vždycky vypadá trochu jinak. Když jsem v těhu viděla maminky pobíhající s lžičkou v ruce jak se snaží nakrmit svoje dítko, tak jsem si řikala, že takhle to u nás teda v žádném případě nebude 😀. Hahaha 😀. Myslim, že jsou horší věci a do konce života za nim s lžičkou určitě běhat nebudeš 😉
@martinka.pida je zvláštní že u snídaně syn taky vydrží dlouho, prostě než se nají, to dokonce jde a chce posadit
já si říkala tolik věcí co dělat nebudu a realita je jiná 😀
@weri1 Že by byla snídaně v něčem tak zvláštní 😀? Je fakt, že Verča je celkově ráno a celé dopoledne úplně zlatá. Ale u nás to bude asi tim, že k snídani má chleba, nejoblíbenější jídlo 😀.
Jojo, ta realita, to je pak probuzení 😀 Od té doby, co mám svoje dítě, už si nedovolím kritizovat ostatní maminky, protože nikdy nevím, jak to dopadne u nás 🙂. Ono je hrozně jednoduché říct, ta je hrozná, takhle bych to nikdy nedělala 🙂.
@martinka.pida souhlas ...
@martinka.pida jůůů dcera má krásné jméno 😀
@weri1 Děkuji, jsi asi taky Veronika, viď 😀
@lynks u nás je krmení taky divoký, malá je o měsíc mladší 😉 Taky v židličce skáče, naštěstí se dá přivázat, jinak je schopna skočit i šipku po hlavě, je prostě hrozně živá 🤐 Jediný, co pomáhá, je prostě ji zabavit. Takže - i když to asi není moc výchovné, ale malá by jinak asi fakt nejedla a do cvalíka má daleko - prohlížíme knížky(máme jich na stole asi pět, a střídáme všechny během jídla), koukáme na pohádku na přehrávači a teď momentálně ji hrozně baví prohlížení alb s fotkama - říkám, ať najde to a to, a ona v zápalu hry ani nevnímá, že jí. Jako ideální to není, ale představa, že by sedla a otevírala pusu jako kapřík(jak vidím třeba u kamarádky u její malé) a poslušně všechno snědla, nehrozí. Když už nic z toho nezabírá, většinou ji dáme na židli vedle sebe(samozřejmě nesedí, ale stojí, skáče...) a to někdy ještě sama něco sní - ale jen to, co není moc tekuté - Lipánka, kaši atd 😝
A jinak nevím, čím to je, ale u snídaně je taky nejvíc v pohodě....asi odpočatá po noci. Musíme vydržet, bude líp a jednou se to určitě naučí.... 😵
za nejdůlžetější považuji potřeby svého dítěte rozhodně ignoruju výchovná upozornění typu jedna paní povídala a nemám z toho těžkou hlavu....možná by ti malý ukázal jak to sám vlastně potřebuje....já měla představu že bude jíst u stolu ve vysoké židli a lžičkou a on to chce zásadně u nízkého stolu na maličké židli s bryndákem a vidličkou (nabodává si i piškoty) já mám v ruce lžičku a v mezičase dohazuju......zároveň dávám na stůl i jídlo pro sebe ať vidí že jíme spolu.....někdy ho nechávám ať jí úplně sám (jíme oba každý sám) a to dělá většinou rukou a vydličkou...pak akorát uklidím nepořádek ......díky tomu bere jídlo jako zábavu a samozřejmě jako maminka mám právo ho zarazit když se mi něco nelíbí.....nevím jestli by ten tvůj sám vůbec jedl nebo ho jídlo nezajímá...jinak my máme něco mezi osmi a devíti kilo i když jí celkem solidně..holt to bude žokej 🙂
pokud má tvůj malý opravdu potřebu jíst za letu tak bych mu v tom nebránila...
díky za rady a zkušenosti, v podstatě teda vidím, že děláme věci podobně s anehap a jinými holkami, zkusím mu židličku složit, nebo jiné místo u stolu. Je pravda, že často chce ke mně na klín ale, já si stanovila , že tohle bude moje hranice, mít volné ruce a klid u jídla. Jíme pokaždé spolu, mně sice mezitím než ho nakrmím jídlo vystydne.. Zjisťuju, jak to tady čtu, že jsem si zafixovala něco s tý knížky a začla to brát moc dogmaticky. Totiž najednou jsem se zalekla, že mu dávám moc volnosti, že mu chybí rituály a hranice ( klidně jsme jedávali u pracovní desky nebo na zemi) dovolovala mu prozkoumávat vše v domě. Pravda je že Překopová tam neudávala věk, od kdy to tak má být, zdá se mi že není schopný vnímat, že si přeju aby jedl ve vysoké židličce 🙂
@lynks no to je to nejhorsi co muzes udelat, behat za nim se lzici 😉 proste se ted ji a hotovo, jinak jidlo neni 😅