Tříletý syn se sám neumí zabavit. Máte to také tak?

Přidávám se do klubu, máme doma triletacku a jsme na tom stejně...ja to tedy pripisuju tomu, že od mala jsem se ji furt věnovala...bylo mi ji i líto, když jako miminko jen tak ležela v postýlce, takže co to jen šlo jsem ji stále něco povídala,ukazovala,...ke všemu ona je taková stydlivá (asi po mě), takže i když byla mezi dětmi, stále za mnou odbihala nebo mě musela mít na očích,ale přitom třeba školku zvládá bravurně.Takze taky me to nekdy štve,ale jak říká manžel, práce počká, teď si ji užívej,za pár let tě naopak bude odhánět.🙁😀

Otázkou je, co je špatně a co je dobře. Náš malý za chvíli tři si hrát dokáže sám, ale moc nemluví, sice vnímá, ale knížky jsou např. Pro něj sprosté slovo.

Je třeba se zamyslet, nad tím,jak jste svoje dětičky vychovávají. Pokud jste si je tak vedli, že se od nich nehnete ani při hraní, pokud mají problém být s někým jiným, tak je prostě pomalinku začnete,, odtrkovat,,. Nebo choďte do herny, pokud jsou vnimave, tak je připravujte na školku. Uvádíte všechny skoro triletaky, takže to brzy přijde.

Nejsem odborník, ale náš malý má svůj pokojíček,hračky schovávám, vždy je měním za jiné. Když s nimi dělá zle, beru mu je natvrdo. Sám ví, kde si co může vzít. Jediné s kým si chce hrát je tatínek. Ano já si s ním také hraju ale vyhrazeny čas. Dopo když vařím uklizim, musí se prostě zabavit. Když tak za mnou přijde do. Kuchyně a já mu vykládám, co právě děláme. Nejsem matka roku, ale ne některé věci jsem tvrdá. Přece ho nemůžu mít pořád za zadkem nebo ho nosit.

Taky jsem na tom podobně. To je holt nevýhoda, když dítě nemá sourozence..ve dvou by se zabavily lépe..

Ono to není o tom, že bychom za ním při každém “problému” vždy hned běželi. Od mala ho učíme samostatnosti. Chodí do školky a děti miluje, v kolektivu nás nepotřebuje vůbec. Herny také navštěvujeme a tam o něm třeba dvě hodiny nevíme.

V kuchyni mi taky pomáhá, snažím se ho zapojit. Většinou vydrží chvilku a pak začne prudit, kdy si budeme zase hrát.

I se mu snažím přiblížit čas, kdy za nim zase přijdu. Např. Teď se nasnídám, přebalim miminko, oblékneme se a pak si zahrajeme. Ale většinou než sním snídani, visí mi na noze a ptá se po desáté “tak už?”. Začínám na to být dost alergická.

On je jinak šikovný, mluví krásně (až na pár písmenek), oblékne se komplet sám, knížky bere podle nálady.

U nás to bylo totéž. Přijde mi to taková "daň" za to, že se jim hodně věnuješ. Znám rodiny, kde na děti celkem kašlou, ne ve smysu zanedbání péče, ale spíš s tím trávením volného času a ty děcka jsou schopní hodinu skládat kostičky 😀 U nás jsem to bohužel vzala za špatný konec a neustále vymýšlela nové a nové hračky, s kterými už se určitě dokáže zabavit sama a dopadlo to tak, že jednak máme místo pokoje hernu a navíc jsou slečny zvyklé, že dostávají hodně hraček, za což jsem na sebe naštvaná a musím to změnit..... Radu moc nemám, myslím, že se to lepší věkem, jak už znají ze světa víc a víc, dokážou si samy vytvářet různé příběhy a situace, alespoň tak mi to u holek připadá. A do školky chodí? Tam se jim taky přece pořád učitelka nevěnuje. Nebo když máte návštěvu a je u vás nějaký kamarád, tak si s ním taky sám nevystačí?

@not_blond do školky chodí a je tam rád. Když má kolem sebe děti, nepotřebuje mě. Ale doma by byl nejraději, kdyby mě měl pořád za zadkem. Pokud přijde návštěva, vyhrajou si. Máme ještě malou dcerku, s tou si zatím nemá jak hrát.

Dnes odjíždíme pryč, potřebuji zabalit a místo aby byl chvilku sám, plete se mi pod nohy a fňuká, že si s nim nikdo nechce hrát 🤦‍♀️

@not_blond Já si nemyslím, že jde o nevšímavost z pohledu rodičů. Prckům se věnuju, ale od začátku odmítám uklízet jen v době, kdy oni spí, vařit večer, až zase spí apod. Prostě musí pochopit, že jsou věci, které je třeba udělat a pak si můžeme hrát. Dcerka má 3 roky a už tak od dvou let si umí krásně hrát sama. Vydrží si dlouho malovat nebo skládat puzzle a rozhodně na ni nekašlu. Kámoška má stejně starého chlapečka a ten sám nedělá nic, všude musí být někdo s ním a měla to podobně jako já. Dost záleží i na dítěti samotném...

Tak co zvat domu kamarady ze skolky?

holky klid, ono se to věkem povolí, kolem 4 let je to už jiné, dítě si už hraje s ostatními dětmi ve školce...ne každě tříleté si vydrží hrát samo...nase dcera si hraje poměrně obstojně sama od 5 let (vystačí si sama celkem dlouho...) a to osamostatňování začínalo od 4 let kdy si i více začala všímat spolužáku ve školce a více se s nimi začala zapojovat do společného hraní, takže moje rada je vydržet a zkoušet to...

@alexovka mám dvouletou dceru a od malička se jí také věnuji a hraju si s ní, ale když jsem potřebovala něco udělat a dcera si chtěla hrát, tak jsem si s ní chvilku hrála a pak jí řekla, ať si hraje chvilku sama, že potřebuji dovařit oběd apod., abychom měli co jíst a že se k ní zase vrátím. Takže jsem si doběhla např. do kuchyně a chvilku tam byla a pak se vrátila zpátky a hrály jsme si spolu dál. Když mi to déle trvalo, tak si pro mne došla nebo dolezla a snažila jsem jí vysvětlil, že toto musím dodělat a pak si budeme hrát. Vždy jsem se snažila slib dodržet a vrátit se za ní k hraní. Teď už umí pár slovíček a nějaké krátké věty 🙂.

1. Je to o povaze dítěte. I když si někdo myslí, že to dítě lze naučit, tak pouze do určité míry. Mám dvojčata a jedno si vždy vystačilo samo, druhé si nejraději hraje s někým dospělým a pořád potřebuje asistenci (vychovávaní jsou oba stejně).
2. Máte druhé dítě, předpokládám, že nedávno narozené, tak to je další důvod, proč chce být pořád s Vámi a potřebuje Vaši pozornost a vynucuje si ji. Zvlášť pokud jste se mu doteď hodně věnovala. Je to normální.
3. S věkem se to lepší.
Radu nemám, jen vydržet až trošku povyroste.

U nás je to podobné. Za 4 měsíce budou dceři 3 a také si moc neumí hrát sama.
Je jinak dost samostatná, na druhou stranu byla vždy kontaktní, je to extrovert, co miluje společnost.
Trochu pomohly jesličky, kam dvakrát týdně dochází, ale i tak si raději hraje s dospělaky, než s vrstevníky.
Snad trochu pomůže sourozenec. 😊

Na druhou stranu to vnímám jako období. Věčně mě chtít nebude. 😀

@alexovka Tohle vubec neni o tom, ze sis syna tak naucila nebo rozmazlila. Jsou deti, co se neumi samotne zahrat, nic je nebavi, maximalne vytahaji hracky a kdyz uz u neceho jsou, tak max. dve minuty. Mam takovou dceru a je to tezsi povaha. Ale mam i druhou a ta je uplny opak, jakmile se dokazala pohybovat po zemi, za hrackami nebo aktivitou se doplazila, dolezla a pak dosla. Jak jsem nebyla zvykla, tak ze zacatku jsem behala tu mladsi kontrolovat co 5 minut, co v tom pokojiku dela, klidne se zabavila i 30 min. sama a to ji bylo 8m. Bohuzel ta starsi se moc neumi zabavit ani ted, v 3,5r. Chodi na dopoledne do skolky a odpoledne je s nami doma. Jak ta mladsi roste a beha, tak behaji spolu, delaji blblosti s dekou, vytahaji moje satky, skaci z gauce ma gauc nebo tak. Ta starsi se zabavi pouze s jinymi detmi ale tim stylem, ze litaji a behaji. Do heren nechodime ale obcas se setkat s rodinou s detmi v podobnem veku, nebo mam jednu kamaradku s tremi detmi v podobnem veku a to se zabavi. Ted zkusime v zime i navstevy u nas ale s ohledem na sousedy pod nami, protoze 5 deti a byt bude jako po vybuchu. Soucitim s tebou, nejhorsi to bylo, kdyz bylo doma i mimino, nikdy jsem nemohla spat odpoledne/dopoledne, protoze ta starsi to neumoznila. A jine hlidani nebylo, na skolku byla jeste mala. A reci typu, tak sis ji naucila tak trp, to rikaji ti, co to nezazili. Porad ji vedu k samostatnym cinnostem, zkousim ji posilat pryc z kuchyne, at si jde kreslit, cist, oblekat panenky, neco uvarit plysakum ale nechce. Porad hledame neco, co by ji mohlo bavit ale zatim jsem moc uspesna nebyla i kdyz drobne naznaky uz jsou. Ve skolce je stejna ale tam maji ten cas organizovany. Je sikovna, mluvi, vyrusta v bilingvnim prostredi, zna basnicky, pohadky, na telku by koukala od rana do vecera ale to neprojde. Takze musime najit, co by ji mohlo bavit a take ji musim omezovat vic podnetu. Cim vic toho nabidnu, tak tim je to horsi. Jinak je naprosto zdrava, nema zadne ADD, protoze uz i s tim jsem se setkala.

@alexovka Muj syn je jak pres kopirak.Jakmile si s nim nekdo nehraje, knoura, nudi se, prudi, misto toho, aby si vyhral chvili sam.Ted o Vanocich dostal nove hracky, byl nadseny, ale jen pokud mu ja nebo manzel u vseho asistujeme, jinak o ne pomalu ani nezavadi.Trosku me to zacina uz stvat, ale myslim, ze jsme si to hodne udelali sami, od malinka jsme se od nej nehnuli a meli jsme pocit, ze ho porad musime bavit..🙈Pokud se nam nekdy podari druhe, uz budeme o neco chytrejsi.V soucasne dobe se proste snazim vydrzet knourani a furt dokola omilat, ze ted chvili sam, ze ted to proste nejde, ale zatim to zadne ovoce neprinasi😁

@jelenice_zavodnice Diky za tuhle odpoved, mam stejny "problem" jako zakladatelka a do ted jsem si byla jista, ze za to muzeme jen a pouze my s manzelem😁Jinak syn presne, krasne mluvi, jeste mu nebyly ani dva roky a vypravel v souvetich, hodne ho bavi si s nami povidat, delat vsechno s nami, vcetne hrani, ale sam nee a neee..

Dcera to tak mela skoro do 5 let, teď uz se obcas sama zabavi, hlavne proto, ze mame mimco a nic jineho ji nezbyde, vi, ze by cekala fakt marne, ale jakmile maly usne, uz je u mbe a chce si hrat.

Máme doma to samé. Malému budou za dva měsíce tři roky a sám se zabaví maximálně na pár minut. Jeho ale hraní obecně moc nebaví. I když za ním jdeme, že si budeme s něčím hrát, po chvíli ho to omrzí a buď se na to prostě vyprdne, nebo se začne vztekat, že mu to nejde (protože se po pár minutách nesoustředí, i když mu pomáháme - puzzle, skládačky, kostky, ...). Zoufalá jsem z toho stejně jako ty, protože potřebuju taky doma něco dělat, věnovat se mladší dceři apod. Chodí sem a tam, nudí se, prudí, zlobí a vymýšlí blbosti. Vymyslím mu x aktivit, ale všechno je "Ne, nechci." Celkově je dost náročná a složitá osobnost a nemáme to s ním vůbec jednoduché.

@evca_w taky mame stejny "problem" rezignovala jsem ted po vanocich na nakup novych hracek. Protoze to pak jen stosujeme do beden a je v pokojicku spis skladiste. My teda mame druhe dite zatim miminko, taky jsem si rikala ze uz budu chytrejsi a nebudu se ji venovat na 100% casu. A ono to hlavne ani nejde. Az me to zase mrzi. Ze vlastne porad ceka, nebo lezi a jen kouka co se starsim delam. At uz varim,hraju,krmim.. az poleze bude se zapojovat vic.

Dceři jsou 3 a čtvrt roku, do školky chodí a také vyžaduje neustále naši přítomnost. Možná je to o chloupek lepší, ale ne nijak výrazně. Asi nezbývá, než vydržet. Jen bych tedy chtěla upozornit na to, že děti kopírují rodiče. Takže teď od ní často slýcháme slovo počkej, když po ní něco chceme 🙈. Úplně jsem si uvědomila, že dělá jen to, co vidí. Takže se už snažím to neříkat a prostě hned jít a udělat alespoň částečně to, co chce a pak jí vysvětlím, že si třeba zase na chvilku odskočím. Teď, v tomhle věku, je to ještě úsměvné, ale fakt bych byla hodně nerada, aby mi později odmlouvala slovem počkej. Takže to jen tak k zamyšlení 😉. Přeji pevné nervy, však ona se nám ta péče vrátí 😁.

Mám doma to samé .... dvakrát 😂😂😂