Tříleťačka neposlouchá

Nechces to slyset...ale ono to tak vazne je... prejde to... jednou... asi tak v 18ti ... 😀 my mame doma taky dablika... o dalsim prtousovi proto nechci ani slyset! 😀 Preju nam vsem pevne nervy! 🙂

Ahoj, máme doma taky tříleťačku a k tomu 9měsíčního kluka. A máme to doma hodně podobné.. tak jsem zvědavá na zkušenosti jiných.. Dcerka se tedy po narození malého začala zase počůrávat a tak vím, že to zpracovávala, i když se to nejdříve nezdálo. Byla taky zvyklá na plnou pozornost, kterou už jí teď věnovat nemůžu (nejen kvůli malému, ale museli jsme začít rekostruovat, aby se tady dalo normálně bydlet a navíc na tom nejsme finančně nejlíp, takže manžel se snaží přivydělat si a má tím pádem strašně málo času a i když je milionovej a snaží se mi pomoct, tak jsem na hodně věcí prostě sama). Taky mě napadlo, že se nám narození miminka trefilo do období vzdoru. Dcerka má problém se vším (vstávání, jít spát, oblékání, jídlo, přemisťování, hračky, mytí, čištění zubů, ...), ale nejvíc mě mrzí, že se začala chovat zvláštně k babičkám a dědům, někdy i ke mně a manželovi. Někdy by nás láskou snědla a někdy se začne vztekat, když na ni chceme promluvit, pohladit ji, kouknout se na ni. Jednu dobu jsem už přemýšlela, jestli ji nevzít k nějakému dětskému psychlogovi (kousala se opakovaně do rtu, škrábala si boláčky pořád dokola, špatně spala..). A to se všichni včetně mých a manželových rodičů snažíme, aby nebyla stranou a troufnu si říct, že má aktivit dost a snažíme se jí věnovat opravdu často.

No, to hlavní slyšet nechceš 🙂 fakt to přejde, do půl roku máš pokoj.
Vzdor běžný v tomto věku a rovnou 2 sourozenci, to je plná nálož.

Konkrétně co pomohlo: - dát jí na výběr ze 2 možností - oblečeš si žluté tričko, nebo to s motýlem? - dát upozornění, možnost si dohrát - až uložíš panenku, půjdeme do vany.
Dát jí možnost se zlobit, na vás, - chápu, že jsi naštvaná, zkusíme to líp, půjde to?
2 varianty,ať si vybere.

Slib ještě není schopna dodržovat, to je zbytečné.

@intacta Ono to částečně přejde a částečně v těch starších cosi přetrvá. Náš malý má 4,5 roku a malá 1,5 roku a z fáze, kdy ji otravoval, zlobil, pošťuchoval jsme ve fázi, kdy přebírá roli výchovného poradce a nebo hůř - předhazuje jí, jak je velký a ona malá. V prvním případě u nás slýchám věty: ségra, nejez to vajíčko rukou, to jde jíst taky lžičkou, tak to jez slušně. Ségra nedávej ten kočárek sem, toj garáž, tady je stojan na kočárky, ty jsi hrozná, ségra toto se tak nedělá, dělej to tak. V tom druhém případě jdeme po ulici a já řeknu malé: nechoď do té hromady sněhu, spadneš. Kluk tam vleze a řekne: Já můžu, já jsem velký. Řeknu malé - neber ten nůž, kluk ho vezme a řekne: já můžu, já jsem velký. Pokaždé následuje huronský řev a momentálně i záchvat vzteku, protože lezeme do období vzdoru. Při vysvětlování za každou a pokud o smír přijde za každou větou otázka PLOČ a už jsem v koncích.
U nás ale v tom neposlouchacím období zabrala metoda - prosím, obleč se rychle, potřebuju abys mi pomohl s miminem a tohle mi vzal. Pojď rychle domů, sestřička pláče, když mi pomůžeš připravit plenku na přebalení a obuješ si sám papučky, budu rychlej u tebe a budeme si hrát. Prostě vysvětlovat a zapojovat...

@intacta A co vy, máte k ní respekt? Třeba ve chvíli, kdy dostává na zadek? Pak nemůžeš chtít, aby měla respekt ona k Tobě 😉
Radu mám. Ale není to vůbec jednoduchý, naopak, je to pekelně těžký, protože nebudeš měnit nic na dceři, ale hlavně na sobě. Výsledky jsou opravdu úžasný Jestli chceš vědět víc, přidej se k nám do skupiny Nevýchova. A nenech se hned na úvod odradit tím názvem, nemá to nic společnýho s nevychovanýma dětma 😀
https://www.modrykonik.cz/group/6698/detail/

Na toto téma sis v podstatě odpověděla sama na konci svého příspěvku, když jsi napsala "chci zpět svoji slaďoučkou holčičku". Tím totiž říkáš, že dřív (pravděpodobně před narozením sourozenců) byla jiná, hodnější a že se po jejich narození její chování změnilo. Tím je řečeno v podstatě vše-prostě žárlí, ví, že už není středobodem vašeho vesmíru, ale že ty středobody máte už tři.🙂. Nic jého než konstatování, že to časem vážně přejde, ti, myslím, nikdo nedá. Na tohle žádná rada neexistuje. Věnujte se jí jako dosud, to je určo správné, a fakt vydržte, dokud se sama s touto situací nezžije. A zase budete mít svého slaďouška zpět.

@intacta Jako pres kopirak. 🙂
Poprve jsem to zazila, kdyz dceri byly skoro tri a ja byla tehotna, to bylo peklo. Krome Tebou popsanych vzteku byla i dost zla, z vet "shodim mamu ze schodu" jsem chodila tajne brecet. Doslo to az k detskeme psychologovi, protoze se nam nechtelo verit, ze z uzasne, vesele a sladke holcicky se stalo takove monstrum jen diky nejakemu obdobi. A pry jo. 🙂 Doktor nam to vysvetlil, ze dite nejak citi, ze "doted nam bylo s mamou tatou tak dobre, a oni si poridili "vetrelce" - PROC?!". Takze male muze zaroven milovat i podvedome nenavidet.
Taky pomohlo ji ukazova, jak je dulezita a sikovna a chytra - pri vyberu obleceni, pri vareni, ... Ale je to teda dost zaprah na nervy, to jo. A pak to prejde. 😀

je to jak říká @lv, dávat na výběr, oznamovat vše předem, to hodně pomůže, stejně tak snažit se jí věnovat co nejvíc, jak jen to jde, částečně asi půjde o snahu urvat pozornost, částečně o "dozrávání", růst, v tomhle období častý vzdor, kdy se to zlepší , to je asi individuální, můj syn čerstvě 5letý taky má ještě občas takové móresy, přijdeme domů a nechce se svlékat ani z bundy apod., jdeme ven, neposlouchá, radši si hraje, zdržuje, neobléká se, pak třeba ale zase jednou překvapí. Dcera asi 3,5letá to samé, tam je to s ní opravdu těžké, udělá binec a nechce pak po sobě nic uklízet, je to každý den....snažím se být trpělivá... Taky se snažím hodně si s nimi hrát, jak jen to jde.
Taky je důležité vydržet a nedělat za ně nic, co zvládnou sami.
U syna hodně opravdu hodně pomohlo říkat vše dopředu, oznamovat, dávat na výběr.