Tříletá dcera má období vzdoru a žárlí na sourozence
Prosím o radu a trochu povzbuzení, mám téměř 3 letou dceru a 7 měsíční miminko. Asi před měsícem u nás začalo typické období vzdoru a je to pořád horší a horší. K tomu se přidalo i velké žarleni a já už jsem občas úplně v koncích. Já jinak úplně klidná povaha, nic mě nerozhodí jsem 3x denně vytočená do ruda. Já odpůrce jakého kolik bití dětí, už jsem musela asi 3x dát na zadek. Většinou ji spis dovedu vedle do pokoje a zavřu, ale ona mlátí hračkami do dveří. Vždy se při nějaké neshodě nejdřív snažím domluvit a jsou situace kdy ji dovolím aby se rozhodla a dávám na výběr a občas to zabere, ale pak jsou situace kdy si fakt už nevím rady. Někdy při kojení začne po nás lést, malé schválně ubližuje, vyžaduje stále chovat a nosit, dnes večer jsem ji i přes všechny možné pokusy nedokázala umýt vlasy a až když se se mnou prala jsem to vzdala. Je hodně citlivá a pro mě je teď hrozné obtížné poznat kdy si vyžaduje pozornost protože zárlí a kdy už musím zasáhnout a stanovit jasné hranice. Potřebovala bych si i o tom něco přečíst a vyhnout se zbytečným středovým situacím. Jinak je to moc hodna holcicka, v kolektivu hezky spolupracuje, na děti je hodná a když zrovna nevzdoruje, tak si i hezky sama hraje. Jo ještě hodně bojkotuje spolupráci s tátou. Nechce si s nim večer číst, spát ani koupat....takže jsem občas opravdu hotová
No u nás je teď ještě obtížná situace, kdy dodelaváme barák venku a manžel je každý den do večera venku. Takže já večer lítám kolem obou holek a právě veškerou pozornost má starší, malá usina sama, naštěstí je strašně hodná. Kdykoliv to jde jsem s ni, čtu si večer, mazlíme se, říkám ji ze ji mám moc rada, říkám jí ze jí chápu ze se zlobí, ale ze ubližovat nesmí. Dnes po odpo spaní se probudila s řevem, ze máma udělá háji, tak jsem vzala druhou v židlicce do pokojicku ze se spolu pomazlíme, ale řvala, že Lucinku dáme do obýváku 😀. Když malou koupu, stojí v chodbě a řve máma pochová. Snažím se předcházet konfliktu, že odvedu pozornost, ale někdy se jakoby zasekne a nevidí a neslyší a jede si svoje. Boj o hračky je taky neustále a bere ji i její chrastítka. Kdykoliv na malou promluvim nebo malá pláče, začne pištět aby jí překřičela. Řekla bych ze si tím ulevuje, ale mě už úplně hučí v uších. Jsou i světlé chvilky ale je jich opravdu málo
@ally8 anestalo se neco, nejaka zmena pred prichodem sourozence (stehovani do pokojicku, pobyt v nemocnici)? Kde deti spi? Ta zarlivost mi uz prijde prehnana, resp.jeji projevy.
Jakmile se mimčo začne pohybovat, tak batole začne "hájit svůj prostor" - taky si to období moc dobře pamatuju (a ještě jednou nás čeká). Dokonce jsem pak použila ohrádku a rozdělila pokoj. Prvorozená si pak vždycky vybrala hračky k sobě a hračky, které nechala bráchovi (že mu je teď nebude brát). Dodnes ovšem je schopná brát bráchovi hračky z ruky... (ale už ho i "vzala na milost" a hrajou si spolu).
Taky pomohlo připustit negativní emoce vůči sourozenci a bavit se o tom. Dokonce jsme některé situace hrály s plišákama - mnohem lépe vidí co je správné... a může si "beztrestně" vyzkoušet různé způsoby řešení dané situace
Možná s chováním pomůžou "Ponožkáči" https://www.youtube.com/channel/UCrYYHpGZYJZShB...
V tomto období jsem často nejdřív obsloužila starší (třeba i s mimčem v náručí) a pak jsem šla kojit... Taky jsem často šátkovala. Myslím, že jí pomohlo, když viděla, že i mimčo počká... I dnes si občas posteskne, že závidí sourozencům "co jim projde" a že je oblíkám.... Je vidět, že je spokojenější, když jí občas dovolím "být malou" a pomůžu jí i s tím, co už dávno umí sama.
Taky hledám inspiraci, jak "uhladit" sourozenecké vztahy a tyhle články mi pomohly srovnat si myšlenky:
https://psychologie.cz/aby-deti-nezarlily/
https://psychologie.cz/dustojnost-maleho-vztekl...
http://www.babyweb.cz/obdobi-vzdoru-obdobi-sebe...
https://psychologie.cz/pribeh-neschopne-matky/
https://psychologie.cz/jak-zachazet-s-negativni...
https://psychologie.cz/agrese-neni-zla/
https://psychologie.cz/nejde-vsechno-po-dobrem/
Přeji pevné nervy a ať se dcerce podaří navázat kladný vztah se sourozencem.
PS: Dcerka může tatínka "trestat", že s ní celý den není. U nás když přijel tatínek z práce a chtěl si s prvorozenou hrát, tak dělala scény, že NE. Když mi to konečně došlo, tak jsem se jí zeptala, jestli se zlobí, že tu tatínek celý den nebyl. A ona, že jo... tak jsme si o tom chvíli povídali a tatínek vysvětloval, že se mu stýskalo, ale že musel do práce a proč... a za chvíli si už spolu hráli...
@kamste tak jsem si pročetla články a můj sen o tom jak je super mít děti tak 1,5-2 od sebe je super plán se rozplynuj.... druhý dítě bude štěně
Zrovna dnes je dostupný až do půlnoci webinář Katky Králové - výchova nevýchovou, na "tvé" téma, pošli mi mailovou adresu, přepošlu to, možná by si se mohla dozvědět něco užitečného. Je tu i skupina "výchova nevýchovou", tam by možná poradily holky taky 🙂
@panickatlamicka náročné období je pro nás všechny, tři měsíce před porodem jsme se stěhovali do baračku, dcera dostala svůj pokojíček ve kterém i par měsíců usínala sama bez problému. Jak se Narodila druhá, spí s náma, nevadí mi to. Ale teď nám dělá fakt peklo. Zrovna zase hodinový histerak a to jsem si chtěla s ni lehnout a číst knížky, když jsem ji svlékla, ze jdeme hajat, chtěla čůrat ale ze chce zase oblect... no tak to jsem neustoupila. Určitě si přečtu odkazy a možná i nějaká knížka ? I když nevím kdy bych ji četla 😀 Chodím spát ve 23 a vstávám v 6 . Mám někdy hrozny vztek, protože mladší pořád čeká až dořešim konflikt se srarší a krom kojení, přebalovàní a cvičení Vojtovky s ni vůbec nejsem.
@lovely_creature myslím, že záleží na povaze dítěte/dětí a je možné mít děti 1,5-2r po sobě a přitom s nimi neválčit.
Myslím, že u nás se žárlivost a vzdor prvorozený zbytečně prohloubil, protože jsem na ní tlačila, aby byla "ta velká". Čím víc jsem na ní tlačila, tim víc se vztekala...
Její logika ovšem nemá chybu:
- "Dáváš mě do školky, abys mohla být doma sama s mimčem." - pravidelně začla chodit ve 3,5r a to dřív chodila občas, bavilo jí to a těšila se - nevím, kde k tomu názoru přišla, ale chodila jak hromádka neštěstí => školku jsem odložila
- "Mimčo máš za mě jako náhradu, protože já jsem ta zlobivá." - schválně škodila a když jsem se na ní zlobila, tak jsem jí jen potvrzovala její myšlenku => tohle bylo vážně těžký - učím se vysvětlovat, že se zlobím kvůli přidělané práci.... a ne že se zlobím na ní
- "Pořád se s mimčem mazlíš." - vůbec jí nedocházelo, že kojení není mazlení ale jídlo...
- "Mimčo se každou chvíli vzteká a brečí a ty se o něj staráš a uklidňuješ. A co uděláš, když se začnu vztekat já?" - tak tohle byl taky oříšek...
- začala si hrát na jiné děti (sestřenice...) co u nás byly na návštěvě - dlouho mi trvalo, než mi došlo, že zjišťovala, jestli jí budu mít radši, když bude někým jiným - tak tím mě zcela odzbrojila...
Potom, co jsem změnila výchovný přístup a přestala na ní tlačit a nechala jí být "malou", se postupně uklidnila a bylo vidět, že začíná zas být spokojená.
Vysvětluju jí, že mi moc pomáhá, když je samostatná...
Dobré jsou knížky:
Vychováváme děti a rosteme s nimi - Naomi Aldort
Nejšťastnější batole v okolí - Harvey Karp
a chystám se na Sourozenci bez rivality
PS: mezi 2. a 3. dítětem mám 1,5r a vychází spolu báječně (uvidím, co se stane, až se mimčo rozpohybuje a začne dobývat prostor)
@kamste ty Jo, tak to je drsný co se jim honí v těch malých hlavičkách. Ano je to tak, jakmile se na ni zlobim, děla naschvály. Dnes byl třeba den docela OK, dokonce sama dala i malé pusu. Večer s ní usinam a pořad jí říkám že jí miluju a chápu že se zlobí když se starám o Lucinku, ale ubližovat ji nesmí. Chce doma pořad chovat a dnes i krmit 😀 Z toho chování jsem ale už vyřízená. Hodně teď mluvíme o tom jak se cítí a co ji naštvalo. Uvidíme jak to půjde dál
Ahoj, tak to úplně přesně vím, co cítíš 🙂 Mám dceru 4 roky a dva kluky 17 a 4 měsíce. když se narodil první,bylo to celkem v pohodě, dokud nezačal být kolem toho 5 měsíce aktivnější. Najednou si i ostatní příbuzní začali všímat jeho a ona přestala mít veškerou pozornost pro sebe.. Začala se chovat přesně jak ty píšeš. Zkus to udělat naopak, dej tatínkovi malou a ty si s ní běž číst, koupat, Ať se on postará chvíli o malou a ty budeš mít nějaký čas jen pro tu starší. Většinou to pomáhá.. Ale ne vždy. Ta moje to naopak bojkotuje, strašně ráda vyrábí, je šikovná. ALe když jdeme něco dělat, tak nedává pozor, nesoustředí se, dělá naschvál všechno opačně :( Ale jsou i chvíle, kdy je jako starší sestřička k nezaplacení. Zrovna dnes mě ve městě oslovila jedna paní, že prý má taky 3 děti se stejným věkovým rozdílem jako já, ale že nejstarší už je v 1.třídě. A povídá, že je to těžké, ale určitě to stojí za to a ať vydržím, že to bude lepší 🙂 Nevím teda, jestli jsem vypadala tak hrozně, ale potěšilo mě to a dodalo sílu 🙂 Takže zkus naopak se jí věnovat a malou dát tatínkovi, ona si ho pak bude chtít zase získat pro sebe a dá to s ním do kupy 🙂 Doufám, že jsem to napsala srozumitelně,a že ti to aspon trochu pomůže 🙂