Třetí dítě ano nebo ne?
Ahoj. Třetí dítě ano nebo ne. Poslední dobou nemyslím na nic jiného než jestli si pořiď další dítě nebo ne. Vím, že je to na mně, ale chtěla bych slyšel názory jiných. Máme už doma dva sviste. Šestiletého a tříletého. Bydlíme v paneláku v bytě, který nám mají prodat. Pro kluky máme udělaný pokojíček - vestavene skříně a postele a tak přemýšlím, kam by se časem dala třetí postel. Když jsem to řekla rodině, tak skoro všichni nám řekli, že jsme blázni. Že dvě stači. Už jsem prodala kočárek i postýlku. Z finančního hlediska na to nejsme nijak špatně. A pořád si říkám jestli to zvládnu. Bude mi třicet let, takže to nechci moc dlouho odkládat. Už druhý syn nám trval dele. A taky jsem měla druhý porod císařem, tak z toho mám větší strach.
Ten není nijak proti.
Vzhledem k tomu, že jsme na Modrém koníkovi, nepochybuji o tom, že se tu objeví plno odpovědí maminek od tří a více dětí, které Ti řeknou, že se to samozřejmě dá v pohodě zvládnout. Možná se ptáš jen proto, že potřebuješ ujištění a pak je velmi pravděpodobné, že pro Tebe třetí dítko nebude větší problém.
Už jsem v podobné diskuzi odpovídala a tak odpovím stejně:
Na tento dotaz Ti správnou odpověď nikdo - krom Tebe samé - nedá.
Ta otázka totiž nezní "Dá se to zvládnout?" , ale: "Zvládnu to já?" (My?).
Znám matku, která se kromě tří dětí stará o dům a zahradu, má dvě práce a dodělává si VŠ - s malíčkem v nose. A znám takovou, která má jazyk na vestě při jednom dítěti a večer padá do mdlob 🙂 .
Tady v tomto směru opravdu neplatí "Zvládá to ona, zvládnu to taky". Každá máme jiné fyzické i psychické dispozice, jinou míru frustrační tolerance, odolnost, jiné rodinné zázemí, jiného partnera, babičky a různé děti různého temperamentu.
Dlužno říct, že zatímco ona je v pohodě, její partner mele pantem z posledního a po narození třetího potomka (do kterého se ale nechal přemluvit) je věčně unavený, nenaložený a často nemocný. I to je nutno zvážit.
Co se týká prostoru - to je spíš otázka vašich nároků. Naše babičky byly z pěti a více dětí a bydleli všichni v jedné světnici...
Jen vy dva musíte odhadnout a rozhodnout, zda na to máte - fyzicky i psychicky.
Ahoj,my se pro třet´átko rozhodli.Mě je letos 37,manželovi 39.Kluky máme 13 a 8let.Vždycky jsem to byla já,kdo říkal,že dvě děti stačí,že už nechci zase všechno od začátku,že si ted´ budeme užívat,protože kluci už jsou dávno samostatní... věci jsem před čtyřma lety poslala paní,co věci dává do kojeňáků,maminkám v nouzi... zbytek věcí jsem rozdala....
A ejhle,všechno je jinak.Už loni na podzim jsem začala toužit po třetím miminku.Do té doby nic... Nevěřila jsem,že ta touha fakt u ženských je :O.No a je :D.
Manžel třetí chtěl,mladší syn,už od loňska žadoní,že chce mladšího bráchu a staršák se tváří neutrálně ( hlavně,když bude mít klid od mladšího ).
Pořád mám tak nějak obavy - jestli to zvládneme ( manžel pomalu jeden týden v měsící služebně mimo republiku),jak to budeme zvládat za takových 10 let,jestli nebudou nějaké zdravotní potíže,že musíme všechno koupit,protože doma je jen cestovní postýlka atd atd.... Myslím si ale,že tohle je normální - tyhle myšlenky.
I přes to jdeme do toho - začneme se snažit v prosinci.A já se hrozně těším 🙂.
Myslím si,že bych jednou litovala,že jsem do toho třetího nešla.Jsem hodně citový člověk a vím,že bych na to za 10,15 let hodně myslela a trápilo by mě to.
Jo a já měla kluky oba císařem ;)
Přeji,at´ se rozhodnete správně.
Moc se mi líbí odpověď @urtica. Patřím mezi ty věčně akční matky - 2 práce, 3 děti, velký dům se zahradou, od září nastupuju na VŠ... manžel je jako já - sportovec, akční a veselý člověk, manažer s časově dost náročnou prací.
Jestli jste s mužem akční, jen tak něco vás nerozhází a po třetím dítku toužíte, tak proč ne. Tři děti rozhodně nejsou pro pohodlné lidi 🙂
Ahoj. Vidim to jako vyse uvedene. Zaujalo me uz jen to, ze o tom premyslis. Zena, ktera uz ditko nechce si razne rekne: dalsi dite? Proboha ne! Uz nikdy!!! Budoucnost se neda predvidat. Muze prijit nemoc nebo autonehoda, partner muze prijit o dobrou praci... a nebo bude vse uplne ok a vy budete spokojeny jak dobre jste se rozhodli. Myslim, ze je vice smerodatne co chce tvoje rodina- deti, partner nez vase okoli. Mas 2 deti, uz vis co te bude cekat. A predpokladam, ze ti doma decka a manzel pomohou. Sla bych do toho. Drzim palce at je mimi zdrave a treba to bude holcicka🙂
mame dve deti, obe cs, taky mam obavy z tehotenstvi a porodu, ale rozhodli jsme se pro treti 🙂)) ale jsem taky akcni typ, cim vic toho mam, tim vic toho zvladam -mi to prijde, o deti se staram skoro porad ja, nevadi mi to, protoze vim, ze jsem se narodila proto, abych byla maminkou, snad se zadari a budeme mit tri zdrave deti -veci jsem pryc nedavala, ale vim, ze miminko toho moc nepotrebuje (spalo by u me, mam satek, manducu, snad bych opet kojila, koupala jsem v umyvadle, prebalovala na kresle-proste ta vybava uz mi neprijde podstatna 🙂))jen par oblecku 🙂))) tak preji spravne rozhodnuti!!! hlavne at jste s nim vsichni spokojeni!
Tak rozhodnuti je na vas a proto nejaky nazory pribuznych a okoli bych neposlouchala,deti jsou rpeci stesti a pokud chcete vice stesti tak proc ne =D kdyz to napisu takhle 🙂 kazdy rika ze v dnesni dobe 2 jsou akorat a 3 ze je uz moc..nechapu..
@simkrk Často to "tři už jsou moc" můžou lidi kolem myslet kvůli financím. Ono je krásné říkat, že miminko moc nepotřebuje, toje pravda. Ale děti školou povinné, to je jiná liga - porovnávají se, soupeří, chtějí se líbit a být in. Vedeme děti ke skromnosti, ale i tak mají potřeby stejné jako vrstevníci. Takže další úhel pohledu - mít tři děti je krásné, stojí to za to, ale také to dost stojí...🙂
my řešili to stejné nebo spíš já , manžel chtěl třetí , máme první holku a druhého kluka, chtěl ještě jedno, já už jsem říkala ,že ani za nic, měla jsem všeho akorát dost, ale pak až syn odrostl a zabavil se i sám, zabavili se i spolu a najednou měl 2 roky, tak jsem nad tím pomalu začla přemýšlet, že bud ted nebo nikdy, pro mě by byla nejhorší varianta jít do práce třeba a pak se vracet zas na mateřskou to už by se mi tuplem nechtělo, jako vnitřně jsem ještě jedno chtěla, ale říkala jsem si, jestli to zvládnu a nezblázním se, manžel je dost pryč, naštěstí babičky fungujou skvěle a dost pomáhají, prodané jsem taky všechno měla a už jsem s dalším nepočítala, nakonec jsem si řekla, že do toho půjdeme a za 5 dní mám termín porodu. Dceři je 6,5 let, synovi 3,5 roku , pokoupila jsem vše znova, ale pro mě to nakupování je radost, takže to bylo to nejmenší, spíš jsem řešila jestli se vůbec ještě někam dostaneme, kdo nám ty tři bude hlídat, dvě vždycky upíchneme ,ale 3? Já jsem teda taky akční a s dětma trávím dost času , vymýšlím různé aktivity, výlety, pořád někde jsme ,když to jde i s manželem, ale taky jsme byli zvyklý chodit každý víkend večer s manželem sami bez dětí, babičky vždycky nějak pohlídali, a ted uvidíme no nějak bude. Jako aspon jeden večer v týdnu potřebuju vypnout, jít bez dětí , pobavit se vklidu s kamarády, jinak bych nemohla fungovat, těším se na to celý týden.
Já šla do třetího dítěte, ale měla jsem nový vztah a můj druhý manžel po dítěti strašně moc toužil. Já se přiznám, že se mi už moc nechtělo, přemlouval mě čtyři roky. Mezi dětmi mám velký věkový rozdíl, i mezi prvním a druhým dítětem a ačkoliv se říká, že je lepší, jsou-li brzy po sobě, mě se osvědčil i tento model. 😀 Nejmladší dceru máme ještě doma, studuje vysokou školu. Dnes jsem moc ráda, že jsme do toho ještě šli, prostřední dcera nám zemřela a dnes bychom měli jen jedno dítě. Člověk nikdy neví, co ho v životě potká a prostě to tak mělo být.
A co na to chlap?