Tchýně a šestinedĕlí. Jak ji snášíte Vy?
Holky, jsem nyní na konci sestinedeli. I přes komplikovany porod kdy jsem byla od miminka odloučena na pár dnů jsem sestinedeli nešla dobře. Vlastně úplně v pohodě, užívala jsem si zzivani s miminkem.. nicméně je tady tchýně. Naprosto chápu že je z vnoucatka paf. Těší mě její zajem, ale děsně tlačí na pilu a už ji mám až nad hlavu... telefonáty ob den, neustále pokládá otázky které prostě s ní řešit nechci a které se ani nehodí - máš dost mleka? Chodíš pořádně oblečená? Už jsi zhojena po porodu? Jsou to kolikrát i fakt pro mě intimní dotazy, které mám na talíři fakt stále. Tlačí na návštěvy. Pořád mi neustále říká že na pul dne přijede a bude hlídat a nebo ať na pul dne přijedu já a ona si vezme kocarek ven. Jakmile dorazí hned si miminko privlastnuje a chce chovat celou dobu a u toho říká co se má a co nemá s miminkem delat. Došlo to až tak že na ni mám velikou averzi a nevím jak ji slušně odpalkovat.. momentálně prostě se necítím na to nechat své miminko z dohledu aby bylo beze mě. Jak snasite své tchýně vy? Vím že jsem asi precitlivela ale nikdo jiný mi opravdu nevadí jen ten její tlak
Úplně tě chápu.... Naštěstí moje tchyně taková nebyla. Celkem respektovala nás prostor. Každopádně bych si nejprve promluvila s manželem, aby o situaci věděl a pak to roste tchyni vysvětlila. Ze potřebujete prostor, abyste se s mmcem szili, vytvořili si rodinné vztahy, režim.... A že budeš moc ráda když někdy v budoucnu pohlídat, povozi, ale že teď chceš mít klid a prostor. Pokud je rozumná pochopí, pokud ne, tak úrazi, ale nedá se n8c dělat, čím dřív to utnes, tim líp.
@anna189 Ja to mela uplne stejne.Bohuzel mam tchyni v baraku.Doslo to az tak daleko, ze to slusne nepochopila za cca.rok.Dokonce me chodila budit, abych prej kojila kazde 2h.Nebo prisla a koukala, jak kojim, a kecala mi do toho, ze drzim dite blbe atd...Potom to bylo zase, co smim a nesmim diteti davat k jidlu.Nebo kdyz mela dite treba na hodinku, tak mi dite prevlekala do nejakeho sveho obleceni...Ze prej to moje neni dobre...Potom mi dite precesavala.Takze ja udelala culik.Ona ho rozpustila a udelala ji na hlave cosi s hromadou maslicek.Takze jsem uz pak bouchla a poslala ji do prdele.Takze prvni rok peklo... takze za me, jsi asi uplne normalni a je mi te lito, co prozivas, protoze si vzpomenu na sebe.Je to tvoje dite.Vas zivot.Urcite ji neodstrkuj.Budes babi potrebovat.Ale snaz se ji to nejak slusne rict, jak si to predstavujes.Ale jestli bude stejne natvrdla, jako moje, protoze preci nechapu, ze je to jeji prvni vnouce, tak budete asi na kordy...
@jironymou moc děkuji... teda to čumím jak se chovala tvoje tchýně..to nejspíše asi u nás tak daleko doufám nedojde... ale je mi krajně nepříjemné řešit své poporodni poranění, kojení a co jsem jedla a co měla oblečeneho... musím říci že mě to frustruje každý den ikdyz ji nevidím...zatím se plně nedokážu odpoutat od toho.. vysvětlovala jsem že leden a únor budeme dělat jen krátké procházky a že si chci užít první týdny doma v pohodě...nepomohlo.. byla u nás návštěva 5 lidí, přede všemi se nahlas zeptala proč se stydím před nimi když jdu kojit vedle...a jestli už mám stehy vypadane.. malému vypadl dudlik tak jsem se zohla nad postylku a hlasitym tónem mě okrikla ať ho nebudím, volá aby se zeptala jestli moje mléko je dost tučné a když ji řeknu slušně že si jdu lehnout protože jsem spala za noc asi 3x po 20ti minutách..tak hned že co jsem čekala a že to je ještě dobrý proto že ona nespí vůbec tak mám být ráda... začínám mít opravdovou úzkost z ní
My meli s tchyni take problemy, ale spis v tom, ze i pres nas nesouhlas delala veci, ktere jsme si neprali...(chtela dceru ve 3mesicich posazovat, davala ji do choditka, kdyz teprve zacala lezt, sla na prochazku s kocarem a pustila si na mobilu pisnicky a mobil ji strcila do kocaru, 6mes.miminu nakoupila slane krupky aj.). Manzel i ja jsme nejdrive domlouvali, pak se durazne ohradili a asi se urazila, protoze se na malou nezepta sama od sebe-nezavola, neprijede, holce nic nekoupi, ven ji nevezme..., coz me kvuli male mrzi.
@anna189 ano, znám to, ona si to vůbec neuvědomuje. Že by ti to mohlo vadit. Ona si myslí, že ti pomáhá. Je to takové dost komplikované, říct ji slušně že ti něco vadí, aby se neurazila. Myslí si, že všechno ví. Je to dost tenký led, ale zkusila bych ji to opravdu říct. A jak se k tomu postaví, záleží na ni. Držím palce, ať se vztah nepokazí.
Domluv si hranice, třeba šetrně přes chlapa. Ale buď ráda, že má zájem. U nás je zájem takový, že holku jednou vyzvedne ze školky a dva měsíce ji musíme být nesmírně vděčný a podstrojovat jí. Dokonce čekám, kdy za hlídání bude chtít platit.
@anna189 I když teď s tebou mlátí hormony a vnímáš určitý situace mnohem citlivěji, nastav si jasná pravidla hned od začátku. Rozhodně ohledně krmení, oblékání, chování (posazování) atd. Ty jsi matka a je to tvoje dítě, takže ty určiješ, co bude a nebude. To, že máš pocit, že si tchýně přivlatňuje mimino, je spíš věc hormonů (za pár měsíců třeba budeš ráda, když ho na chvilku pochová někdo jiný), ale nevidím jediný důvod, proč bys s ní měla řešit, kolik kde máš stehů a v jakém jsou stavu, když o to nestojíš. Jasně jí odpověz, že tyhle témata s ní rozebírat nechceš. Když se příště zeptá zase, zopakuj to a pokud to ani tak nepochopí a bude pro tebe nepříjemný témata vytahovat např. před návštěvou, vymysli si na ni otázku, která zase totálně uzemní ji, třeba "a kdy vy jste naposledy měla orgasmus?" - prostě něco, to ji umlčí a konečně pochopí. Neboj, bude líp. 😉
Já bych to teda přes chlapa neřešila. Měla by si jí to říct ty. Promluv si s ní jako matka s matkou. Řekni jí upřímně, že jsi hrozně ráda, že je nadšená. Ale že se necítíš na to aby miminko bylo dlouho bez tebe. Že je ještě moc brzy ale určitě na to dojde a ještě ráda budeš využívat hlídání. Telefony bych prostě nebrala. Návštěvy si domluvte nějak fixně. Že přijede každý druhý víkend nebo tak. Když se bude ptát na intimní věci, řekni prostě: promiň ale o tomhle opravdu nechci mluvit. Když to podáš dost v klidu a citlivě, tak věřím, že to přijme a neurazí se. A budete spokojené obě.
Tchyne a prvni vnouce to je kapitola sama pro sebe. Moje tchyne to pred peti lety taky zkousela. Kojis ji moc casto! Dej ji caj- mela tri mesice. Posad ji na nocnik- v pul roce! Dej ji boty - nechodila jeste vubec. Nechovej ji porad- rozmazlis ji. Jeji veta: " za nas se to delalo... ." Mi nahanela husi kuzi.
Ja ji ale vzdy odbyla, ze si to udelam po svem a bylo.
Ted uz mam druhe mimco a jede to nanovo 🙂 . Ale uz to mam na haku.
@jerou a jak jsi překonala u prvního tyto kecy? Já ji mám i ráda... je fajn a starostliva ale co je moc to je moc... mám ráda své soukromí a jsem docela samostatná jednotka.. podle mě ji děsně štve že za ní nebeham pro každou radu...je totiz takový generál rodiny.. ale já si vše najdu a zjistím sama... tak ráda uvítam tipy na to jak slušně a bez toho aniž by se někdo urazil si nastavit hranice..
@anna189 Ono je to těžké pro obě strany. Naše generace vychovává úplně jinak a generace našich rodičů si tím pádem může připadat dost k ničemu. Někdy je fajn se usmívat a dělat si to po svém, pokud by se zaslo daleko, tak prostě vysvětlit slušně, že toto si neprejes.
Já jsem třeba musela oboje prarodiče víc poučit o tom, jak si představuji manipulaci s dítětem - žádné posazovani, vodění za rucicku. Melo to své důvody, dcera byla a stále je v péči rhb lékaře.
Samozřejmě se jim nelibilo, že uspavam v náručí. Tak jsem jen řekla, že řvát ji nenecham. No, oni si řekli svoje, já svoje a zijeme dal. 😊
@anna189 ja jsem ji vzdy rekla, ze si to udelam po svem a bylo. A kdyz zacala malou jakoze posazovat nebo vodit s rukama nahoru kdyz sama nechodila a argumentovat, ze ona to tak delala u svych deti taky. Rekla jsem ji, ze proto mozna obe jeji deti- manzel a svagrova maji problem se zady. To se urazila a byl chvili klid. Pak me samozrejme pomluvila u manzela i svagrove 🙂 . Ja ji mam ale dost daleko, takze jednu sobotu parkrat rocne jsem to zkousla. Mit ji denne za zady, tak ji utlucu 🙂
Ja trochu zavidim, u nas je to zatim opak. Za 3 tydny videla malou jedebkrat 20 minut a hulakala nad postylkou kdyz spinkala bez ohledi. Bojim se, ze s kocarkem ji nikdy nenapadne vyjet. Ani po porodu mi nepoprala a nic. Samozrejme vsecko musi byt v mezich. Ale radsi bych brala tvoji variantu ☺
ja v sestinedeli nebrala telefon, proste manzel sve mamce rekl, ze odpocivam nebo neco jineho, takze jsem s tchyni mluvit nemusela... a kdyz prijeli na navstevu, manzel ukazal prcka a ja zustala zalezla, proste jsem se na to vylezt necitila a oni to nastesti pochopili... jak moc to nechas rozlezt na zacatku, tak moc to budes muset snaset, stanov hranice a pres ty proste nikoho nepoustej🙂 bud diplomaticky sama nebo at pomuze manzel...
Určitě buď ráda, že má tchýně zájem, ale taky ji radím usměrnit přes manžela. To bude si myslím takové nejmíň bolestivé. Nebo jí nějak v klidu řekni, že se prostě necítíš na to miminko někomu nechávat (upřímně, já mám problém občas někde nechat svého dvouletého :D) a ty dotazy tě stresují. Zvol takovou formu, abys jí neurazila - snad bude v pohodě a pochopí to. Držím palce. 🙂
Kdyby ne.. tak buď důraznější, no. Jako nejdůležitější je, aby ses cítila ty v pohodě, a ne ona. To říkám z vlastní zkušenosti, protože moje "poporodní problémy" přišly až později, v šestinedělí to byla úplná pohoda. A teď, víc jak čtyři měsíce po porodu to občas cítím taky - šestinedělí pohoda, teď občas krizička.
@anna189 rozumím...... moje mama i tchyně jsou velmi aktivní babičky a hemzy maj taky...😀 a já to udělala jasným řezem - mama hlídá každý pondělí půl dne a tchyně čtvrtek, pátek taky půl dne. Zásadně s nima nic nerozebíram po telefonu, ale jen osobně. Rekla jsem jim, ze rady nevyžádany nepotřebuji a když budu chtít, tak se zeptám. A je tedy pravda, ze obou se na stridacku ptám, ale jen aby se cítili potřebný!😅 jako spis tak preventivně. Na hlídání dávám od věku 4 měsíců. A rada si vyridim svoje věci, nákupy, obed s přáteli. Máme jasne stanovené dny, funguje to náramně. Deti nadšene. Babičky si přijdou důležité a to je fajn.....
@anna189 dcerka má rok a ještě si uplne vybavim, jak mi v šestinedělí vadilo, jak ji chtěl chovat někdo jiný než ja. Proste jsem ji pořád chtěla mit u sebe. A cokoli mi vadilo a vadi na přístupu tchynky, resim s manželem a on ji to jemne řekne. Naštěstí tchynka je celkem fajn a da si říct. Sve rodiče jsem v šestinedělí vyhodila při jejich návštěve u nas z baráku (kecy, ať mi dcera nespadne z prebalovaku, ať ji neudusim prsem při kojení). Řekla jsem pak taky preventivne tchynce a svagrove, že o nevyžádane rady nestojím a ze nemam problém kohokoli z návštěvy poslat pryc. A mela jsem klid. Fakt 😀 asi jsem vlivem tech hormonů byla desne "prijemna", ale ovoce to prineslo.
Spousta veci uz tady padla. Ja ti jen z vlastni zkusenosti reknu, ze ne kazda otazka musi generovat odpoved. Viz jeji nemistne intimni otazky. Mne se taky tchyne ptala a jednou chtela videt, jak si elektrickou odsavackou odsavam mleko!!! Tak jsem se na ni jen tak podivala a myslim, ze to stacilo
U nás to bylo hodně zlé( u prvního syna)dělala ze sebe spíš matku než babičku a absolutně mě nerespektovala ( o mě a muži tvrdila, že jsme děti co mají děti... bylo nám tehdy 29). Vlastně to trvalo i u druhého syna, já šoupala nohama a nechtěla jsem dělat zle... nakonec to vygradovalo, že jsme se opravdu ošklivě pohádaly...ona na mě kříčela, že moje děti nejsou moje, ale její a já zas na ní, že jestli tohle od ní ještě uslyším tak už vnoučata neuvidí... Muži jsem řekla, že už s ní nikdy nechci být sama. Než jsem to v sobě překonala trvalo to dlouho. Ale musím říct, že teď se snad snažíme obě, ona ubrat horlivost a já vycházet vstříc. Ale máme tedauž čtvrté miminko a stejně jí občas něco ujede...jak mám kojit mi rádi stále ( přestože ona ani jednoho syna nekojila). Ať přivezu nejmenšího jakkoli oblečeného, ona mi ho začne nabalovat dalším oblečením a pod. Asi to u nás vždycky bude tanecpo tenkém ledě. Za mě tedy, ozvatse co nejdřív, když budeš mlčet budeš z tohoakorát nešťastná, důležité je co nejdřív určit hranice.
Představ si sebe jako tchýni 🙈 hele, co bych za to dala, tchýni je 80 , s tou už toho moc kloudneho nenapovidame, a moji mamce jsme úplně fuk,má jen sebe a svůj nový život,co bych za to dala s někým probrat jaký byl porod, ze se Matyáš kojí a nejí a ze Stelinky mi často tečou nervy,přitom chci být hodna a klidná maminka. Zkus to hodně pouštět uchem tam a hned ven, vše si dělat po svém a případně slušně poprosit a vymezit si svoje únosné hranice. Na otázky co jsou ti nepříjemné proste neodpovídat.
@anna189 Tak já zase byla ráda, když jedna z babiček vzala ven kočár a já si v klidu odpočinula (ano, v šestinedělí). S tchyní jsme si nevolaly obden ale denně, jak se malý má... Pak jsem na WhatsApp založila skupinovou konverzaci, kde celá rodina sdílí fotky a píše zprávy (kdo má zrovna prcka u sebe), to používáme dodnes. Když se mi něco nelíbí, řeknu to tchyni normálně já a je to (třeba když mi až moc mluvila do kojení). Takové to "miláčku, řekni mamince že..." mi přijde zbytečné. Jinak babičky normálně říkají svůj názor a občas mi přijde i užitečný. Když ne, tak pokývu hlavou a řeknu, že já to vidím tak a tak a vymalováno. Je ale pravda, že já jsem hodně otevřený, asertivní člověk a tchyně je v pohodě ženská...
@anna189 já s tchyni bydlím. Když jsem přišla z porodnice, vytáčely mě dotazy ohledně kojení, ale na druhou stranu je dětská zdravotní sestra. Ale nesla jsem to taky blbě. No a když šel manžel do práce, ocenila jsem její pomoc nejvíc. Manžel dělá na směny, spíš odpolední. Takže ji malou dám každý večer na dvě hodiny, abych mohla vykoupat a uspat starší. Plus když jdu se starší cvičit nebo chceme být jen spolu, tak tchyně bere automaticky kočárek. Nedovedu si to bez ní představit. Občas člověk musí něco zkousnout, vypustit, když je to pro dobrou věc.. Drž se
@anna189 já s tchyni bydlím. Musela být téměř u každého koupání, xkrat se ptala na totéž,zda s malým může takhle a takhle,ale v pohodě. Malého hlídala až když mu byly 2.měsíce jen max na hodku (nákup) a to jen doma. Spíš mám problémy se svagrem,žije si svůj tragikomicky život a mě to už leze na nervy. Většinou jsem jen vystekla,ale dnes už bouchly saze a pleskla jsem mu výchovný pohlavek (je o 5let starší). Takže otázky se dají jedním uchem tam a druhým ven, ale když x let opakujete dokola, že nemá dělat to a to a stejně to udělá,tak to už je na palici ...