Syndrom vyhoření na rodičovské. Jak z toho ven?

Nebo dát dítě na hlídání a někam si sama vyrazit...třeba po obchodech, něco si koupit pro radost...

Kolik je prckovi? Já jsem byla s malou holčičkou nonstop a když na mě přišly nějaké depky, vzala jsem kočár a šla a šla a šla, venku jsem zahnala depky v přírodě. Nebo si dala horkou vanu.
Co povyrostla je víc s tatinkem, já si občas zajdu s kámoškou na víno nebo jedeme k babičce a ona se jí dost věnuje, že já i vypnu. Pokud máš hlídání, využij toho na čas sama pro sebe ať dobijes baterky.

Jo. Byla jsem zrala na psychiatra. 3 roky doma s detma 3 a 1 rok. Vysvobozeni bylo, ze jsme se s muzem vystridali, ja nastoupila do prace, abych se vzpamatovala, a on si sel zas od prace odpocinout na rodicak.

Mě po 7 letech doma (3 děti) zachránila práce na částečný úvazek. Doporučuju.

Nejlepší lék je práce 👍

Měla jsem k syndromu vyhoření slušně nekročeno 2x. Ráno jsem se budila s úzkostí, že mě čeká další "stejný" den a že to prostě nezvládnu... Poprvé mě zachránilo, že byl manžel skoro dva měsíce doma, zapojil se do péče o syna už od rána, večer ho dal spát... Podruhé to bylo náročnější v tom, že vzhledem k situaci se manžel musel několik měsíců starat o svoji mámu a já na to byla víceméně sama. To mě drželo nad vodou, že jsem měla přesný termín, kdy se vracím do práce. Hodně jsem se na to upnula. Ale kdybych měla být doma ještě rok, dva, hledala bych terapeuta, protože jsem cítila, že pro mě už je celá ta situace opravdu na hraně - v obou případech nepomáhalo, že jsem nechala syna na pár hodin týdně manželovi a šla si po svém. Potřebovala jsem s ním nebýt pravidelně/denně několik hodin, být naopak jen s dospělými nebo sama. Zní to hrozně, ale schválně to píšu bez obalu, abys věděla, že v tom nejsi sama... Nechat dítě hlídat pár hodin dva dny v týdnu nemusí stačit. Jasně, je to lepší než nic, ale počítej, že o to delší dobu potrvá, než se "z toho" dostaneš.
Takže rada ode mě - pravidelný čas bez dítěte, ideálně delší časové úseky, najít někoho, s kým můžeš narovinu mluvit o všem, co tě štve (já o tomhle období třeba nejsem schopná mluvit s kýmkoli z rodiny mimo manžela, setkala jsem se s nepochopením), najít si nový "projekt" - studium, sport, práci na částečný úvazek, atd.
A hlavně, nejsi v tom sama 😘 Držím palce, ať je brzy líp 🍀🍀

Po 5 letech doma, kdy jsme se prestehovali na malou vesnici, jsem k vyhoření měla taky řádně vykroceno. Vyřešila jsem to skolkou pro dcerku a dětskou skupinou pro syna. Já jsem nastoupila na zkrácený úvazek do práce. Chodím teď do praxe 2 měsíce a musím říct, že je mi o 100% lépe. Odejít od děti na 1odpoledne za cas mi nepomáhalo 🤷🏻‍♀️

Cestuj. S dítětem to jde velmi dobre.

Holky díky. Dneska už jsem to nedala, proste jsem se ráno vzbudila v slzách, pak na 4 hodiny odpadla, teď jsem se sbalila a dvě hodiny chodím sama po městě. Asi pomyslná poslední kapka.
Začalo to tím, že muž změnil práci, dřív pracoval na ranní po-pá a byl ve tři doma, stihala jsem v pohodě vše. Teď má volný jeden den v týdnu a ještě nepravidelně jinak je furt pryč. Takže vše na mě. Jsem
Doma s dvouletou a devítiletou. Pracuju z domu, ptz malá nemůže do kolektivu, čeká ji operace srdíčka. Když si postezuju manželovi, tak si poslechnu ze jsem přece ma dovolené, tak co bych chtěla. A takové řeči jsko ze malá nemluvi poradne za to muzu já, ue starší nechápe matiku za to taky muzu já ze ji to poradne nevysvetlim, ze vařím blbě a nechci se to naučit od něj(ano, učím se, ale každý den je teplý oběd) atd. To už jsou jen takové hřebíčky do rakve jak se říká. Někdy si říkám, ze tu novou práci nám bxl čert dlužen, ale on je tam moc spokojený a navíc jeho slovy, vydělává ty peníze pro nás. Pardon za výlev, nemám se komu svěřit. Kamarádky nemám a rodina daleko. Tudíž i odpověď na hlídání - nemám, jsem na to sama….

Mas to hodne narocne... ale treba uz by slo poslat odpoledne tu stsrsi at vezme malou do kocaru na hodinku, nebo aspon na pul, na prochazku, abys mela aspon na chvilku klid. Ty manzelovy reci zkus poustet hned druhym uchem ven, to je jeho problem , ne tvuj. Bohuzel mam take podobnou zkusenost s recmi co a jak delam vsechno uplne blbe... A musis i pracovat, kdyz chlap polepsil? Vsak jsi jeste na rodicaku, ne? Je toho na tebe ocividne moc, mela bys nekde ubrat...

Zažila jsem to. Dorazila mě doba covidová + naprosto nechápající chlap. Návrat do práce pro mě byl vysvobození. U tebe asi není jednoduché řešení, když mladší nemůže do kolektivu. Co prarodiče? Nebo tetička, strejda?

Idealne - najdi si praci, ktera bude mimo domov. Pises, ze chlap je v tydnu jeden den doma, tak ten den chod do prace. Urcite neco sezenes, i kdybys mela delat treba na sklade nebo zametat chodniky. Nejde o vydelek, jde o to vypadnout. A ten den se bude o domacnost a deti starat muz. Ve chvili, kdy si vyzkousi, jaka je to drina, uz nebude mit tyhle debilni reci. Od te doby, co jsem zacla chodit po materske do prace, se muj muz stal v tomhle smeru naprosto chapajici a tady tyhlety kecy uplne vymizely. Dokud si to chlapi nevyzkousi, tak neuveri 🤷‍♀️😅

Možná už bych v téhle fázi řešila i psychoterapii. Třeba VPZ na ni přispívá.

Já bych se nejdřív zbavila toho chlapa co s ním žiješ, nebo jak dlouho se necháš takhle pořizovat, srážet si sebevědomí? Vůbec se nedivím že máš depky, manzel tě v nich slušně podporuje.

Když to tak čtu, asi pomůže leda změnit chlapa na nějakého pořádného, nebo mu názorně ukázat jak super ta dovolená je (odjet na týden, jen ať si klidně vezme dovču). Ale bývalý některé věci pochopil až díky střídavce.

Teď jsem na tom stejně 😔 jsem totálně vyřízena , přestala jsem i chodit s dětma ven protože se to vždy otočilo ve řvouci katastrofu spocena až na prdeli 😭a přijdu si tak jak sobec ale já to psychycky už prostě nedávám , nesnesu už ani sebemenší problém hned začnu řvát .... Děti miluju nadevše,ale já už prostě nemůžu ... Horší na tom že ani nemám hlídání manžel dělá na směny takze ani brigáda nehrozí protože nikoho nezajímá že tento ty týden můžu jen dopoledne,další týden jen odpoledne a ten další týden vůbec ale to je úplně jedno protože u nás stejně žádná brigáda není ...... Potřebuji aby mi prostě chyběly abych se na ně těšila ,ale pokud to takhle půjde dál a nepřejde mě to nastoupim taky na směny a prostě si budem pouze předávat děti s manželem ....je mi hrozně že se mi chce utéct od svých milovaných děti 😭😭😭😭

@agneska7 Zažila jsem to, je to hrozný pocit... Ale hlavně si to nevyčítej, jsi úžasná máma, která je teď "jenom" vyčerpaná ❤️

Taky znám, každou chvíli padám do takových stavu, sem doma přes 9 let (s menšími pauzami, kdy sem měla třeba na par týdnů brigádu). Poslední 3 roky uz sem teda jen doma. Mě pomáhá vždycky něco nového, najít si nějaký nový koníček, přečíst novou knížku, vyrazit na výlet nebo ven s nějakou kamarádkou. Teď si třeba dělám kurz foceni, predtim sem delala kurz aj. Blbe ze muž je od rána do večera v práci, rodinu a kamarádky mám mimo mesto, takže se s někým sejdu tak 1x do měsíce, takže to je trochu psycho byt porad jen s dětmi :D na Vánoce si chci pořídit psa, zase nějaká změna a aspoň mě to donutí chodit víc ven i za špatného počasí, i když jaou uz teď dny, když se doma sotva otočím. Mě teda nejvíc vadí ten stereotyp, ráno školka, škola, uvařit, poklidit, vyprat, na oběd zas kolečko školka, škola, domu, ukoly, odpol kroužky, nákupy, pak dělat večeři, koupat a uspavat děti a večer sem rada, když sednu k nějakému seriálu. Komplet na domácnost a děti sem vlastně sama, hlídání minimální, tak se snažím utrhnout každou volnou chvilku, na něco svého, co mě drží při zdravém rozumu :D

@agneska7 hele makat na smeny neni vubec spatny ☝🏼 Naopak. Nevim, jaky mas obor, ale jestli neni moc pod tvou uroven Kaufland/Lidl apod., tak jdi tam. Ti nemaji furt lidi a kdyz jim das dny, kdy pracovat muzes + od-do, tak po tobe hrabnou vsemi deseti.

Jo a plus pomaha inspirovat se chlapem: neptat se, nedomlouvat se ale zkratka oznamovat. “Jdu na masaz.” , “Jdu se psem ven”, “Zitra vecer jdu s holkama na vino.” (Tak, jak to delaji oni - a je to skvela vec!)
Jde o to prekonat to sve vlastni vnitrni nastaveni, ktere nam rika, ze tohle si prece nemuzu dovolit. Muzu. Chlap to s detmi v pohode zvladne, sice po svym a je lepsi kolikrat ty zpusoby nevidet, ale zvladne to. A ty si muzes odfrknout. To “vezeni” a “nemoznost” je jen a pouze v tvoji hlave.

Jít do práce mezi lidi …. Z domu si za me moc nepomuzes, chce to pravidelně hlavně lidi kolem sebe… práce z domu te v tomhle nevytrhne …🙂ale chápu, ze pokud má dcera jít na operaci srdce tak to nehrozí nějak intenzivněji vůbec a na nějakou dobu po asi taky ne 😒