Začínám z toho být smutná. Náš tříletý Honzík začal preferovat přítele přede mnou a to velmi silně. Už ho ani nemůžu jít uspat, vždycky udělá scénu, že chce tatínka ☹ . Když se narodil, nebyl fyzicky úplně v pořádku, má za sebou dvě operace a vším jsme si prošli a zvládli to. Přítel ho kvůli mým zdravotním důvodům od narození koupe, je to takový jejich rituál, ale začínám už pomalu žárlit, znáte to, všechny nemoci, horečky, kašlíky u něj prosedíte.. Navíc jsem teď těhotná a protože mi bylo dost špatně, Honzík trávil hodně času s tatínkem. Těší se, když ví, že bude víkend a přítel bude doma s ním a ne v práci, když si spolu hrají v pokojíku, nesmím tam, tak já nevím, co mám dělat. Nechci žárlit, je to hloupost ale prostě mrzí mě to. Máte někdo podobnou zkušenost?
Buď ráda, že mají takový vztah. Podle mě je to normální, s Tebou je většinu času, on je pro něj vzácnější. To ale neznamená, že nejsi pro syna na prvním místě 😉
@terinda
@ffiinnkkaa tak fajn, jen jsem chtela vedet, zda je to normalni🙂uz jsem klidnejsi, dekuju. Potrebuji jeste jeden nazor-maly ma jit na mensi operacni zakrok a resime kdo tam s nim pujde. Uz jeden takovy absolvoval - je to s hospitalizaci na 2dny, zakrok je pod narkozou ale nebolistivy (gromety v usich)-ja tam s nim byla a byla jsem na zacatku tehotenstvi a tam jsem potratila. Pritel tam chce ted jit misto me a ja bych tam pres den byla s nimi a vecer vzdycky jela domu. Ja si nedokazi predstavit, ze tam Honzika necham, ale zaroven se bojim aby se zase neco nezvrtlo, budu ve 25tt. Co byste delali na mem miste?
U nás jsem byla nejdřív modla já... děsila jsem se co bude, až půjdu do porodnice, protože když jí měl uspat tatínek, nedejbože k ní přišel v noci, když se vzbudila, tak byla šílená nekončící scéna. No odjela jsem do porodnice, první noc prý hrůza, dokonce prý v noci seděli u dveří na balkon, protože nechtěla spát beze mě a koukali ven. Když jsem přijela, tak sice proběhlo nadšení, ale večer a v noci jsem k ní prozměnu nesměla já... a od té doby je tatínek bůh, někdy je to horší, někdy lepší. Chce si to trošku srovnat v hlavě a přijmout tu jinou roli a nesnažit se jim to "kazit". My jsme si pak udělali svoje nové rituály a myslím, že jsme spokojení všichni, ale taky mě to svým způsobem mrzelo. Měla jsem pocit, že jsem jí hrozně zklamala.
chápu tě, že sem tam "zažárlíš", ale z mé zkušenosti, buď jen ráda, navíc když jsi těhotná! Jen ti ubývá práce s malým a když přijde další bude to snažší! Moje starší je vyloženě tatínkova holčička, s ním se líp pobaví, s ním raději usíná, samozřejmě když je problém - je jí zle, moc pláčem tak che mámu, ale jejilož je takovej jeho mazel, přijala líp i mimino, než kdyby jí jakože vzalo mámu...
@tkanicka
@lv
Tak jo, hlavně jsem ráda, že vím, že to tak nějak normální. Říkala jsem si, jestli nejsem nějaká divná..🙂
@terinda uvažuji o tom, že by tam byli přes noc spolu, ale co minuta, to změna názoru. Ono taky aby nebyl problém s hospitalizací přítele, samostatné pokoje nemají, tak aby se tam nebouřily ostatní maminky. Ještě to promyslím, ale pro klid duše přítele, abych to pak neposlouchala, to možná tak udělám, že když to půjde, budou tam s Honzíkem spolu.
@boruvkova Zkušenost mám, taky jsem začínala žárlit, ale pak jsem se pomyslně kopla do zadku. Co by za to dala taková spousta ženských, co si ani nemůžou dojít na víno s kámoškou, protože dítko doma řve a tatínek prostě nedokáže uspat? Co by si tak rády odfrkly, když jim není dobře, ale za zadkem mají pořád závisláčka? Copak nevidíš, jak je to krásný, když si spolu rozumí? Když je můžeš dopolko vykopnout ven na hřiště a víš, že si to oba užijou a ty si můžeš v klidu uvařit. I když to máme doma někdy na palici, protože knoflík má zapnout zrovna tatínek, je to pro mě k nezaplacení. Kdyby se se mnou cokoliv stalo, vím, že manžel mě dokáže plně zastoupit ohledně rodičovské a kamarádské role vůči dětem. Akorát vařit by jim někdo musel 😀
@boruvkova měli jsme tu už kdysi před lety podobnou diskuzi, že děti preferovaly v určitém období otce před matkou, někdy to tak asi bývá, i když je jasný, že to matku zamrzí, ale je fakt že můžeme být rádi za tatínky co se aktivně zapojují do rodičovství...co se týče hospitalizace, tak bych vůbec neřešila, že by to mohl být pro nemocnici ( respektive pro ostatní maminky) problém a už vůbec bych nikde nevysvětlovala důvody...jistě je to o toleranci ostatních na pokoji, ale to je tak vše 😉
U nás je to to samé. Dopoledne je semnou a jak přijde manžel s práce tak se od něho nehne. Dělají spolu tvz. chlapské věci jako fotbal, hokej apod. Já si myslím že za dopoledne mě má dost a prostě potřebuje pánskou společnost. Holka měla ve třech letech to samé. já jsem ráda že si můžu od něho alespoň na chvíli odpočinout.
@boruvkova My to máme stejné třeba s babičkami, a s tatínkem občas taky. Já to vždycky komentuju, že my "obyčejní otroci" jsme tu na ty špatné chvilky bolístek a přísné výchovy, kdežto ti okolo jsou pro zábavu a za odměnu. Když jde ale do tuhého, vždycky se schová v náruči mně, a věřím že u vás je to stejné, takže je (sobecky) jasné, kdo je nakonec ten nepostradatelný. 🙂
@boruvkova Tatínek je pro Dominička bůh 😀 Ale mě to neva..jsem za to ráda..tak neporadím 😒 Spíš tím chci napsat..že je to normální..tebe má doma pořád on je vzácnější.. 😉