Syn má strach z doktorů. Máte takové zážitky?

a nema nejakou spatnou prihodu z minula?ockovani odber krve neprijemne vysetreni usni krcni a pod? 😅

z vlastnej skusenosti..dcéra aj napriek tomu,že manžel je lekár,ja sestra sa hrozne bála..nemala zlu skusenosť..teda neviem čo ako prežívala,ale nikdy po lekároch nechodila..ked sme išli na prevenciu,bola to hroza..len čo zbadala dr.revala ako šilaená.dr.mi povedala,že to je uplne normálne..okolo tohoto vekoveho obdobia--že to prejde..a fakt to prešlo.teraz má trochu soplíku a už sa pýta k dr 😀 😀
a ked ju očkovali alebo tak.vobec sa nebála..ani nezaplakala..
skuste sa na lekárov a sestričky hrať..
musí to bť fakt trauma..chudatenko malé

Holky moje malá byla u doktorů vždycky v pohodě, ale s úderem 8.měsíce se to otočilo a najednou jen když se otevřou dveře do ordinace, tak se mě chytne, začne brečet a nic s ní neuděláme. Nenechá se položit, zvážit, změřit, prostě hotovo. Dřív i očkování absolvovala bez breku, ale pak prostě konec. Byla jsem z toho docela špatná, že se z ničeho nic tak otočila, ale doktorka říkala, že je to normální, že se to kolem 3.roku upraví 😀 Takže nezbývá než čekat a doufat 😀 😀 😀 My máme jít ještě k zubaři a na kontrolu ledvin a oddaluji to jak jen to jde, protože je mi jasné, že stejně pusu neotevře a na ultrazvuku nebude ležet, takže zase nic nezjistí 😒

mamamik a jakou máte mudr? Jak se k Míšovi chová? My máme bezva doktorku, Fíla ví, že dostane křupku nebo sušenku.. ukazuje mu hračky... U zubaře to samé. Byli jsme v roce a příští týden jdeme zase..

Hele, je možné, že mu ta doktorka vůbec nesedla jako člověk. Malej se jednou jen podíval na jednu doktorku, která přišla do ordinace za tou naší doktorkou jen něco vyřídit a dal se do děsného hysterického pláče jakoby viděl čerta. A to je veselá kopa, schopná komunikovat s kýmkoliv. Ještě že k ní nechodíme.

Ale co s tvým Michálkem, to teda nevím 😒 Jeslti je fixovaný na tebe a zjistil, že s ním MUDr bude nějak manipulovat, tak je pochopitelné, že se mu to nelíbilo

presne tak 😀 cokdyz se tem detem ta pani lekarka proste a jen nelibi 😀

ahojky naše malá do roku byla v pohodě pak jsme byli v nemocnici a od té doby vidí bílý plášt a hned brečí a čeho se bojí je stetoskop jak ho má mudr na krku tak je konec tak jí začala vyšetrovat tak že když jsme my tak si jde obleci modré nebo červené triko a stetoskop schovaný za zády a mluví na ní jako by sama byla dítě 😀 a martinka se dá bez breku vyšetřit ono záléží i na přístupu a ta nesympatie i nám se někteří lidé od pohledu nesympatický tak proč né dětem že 😀

Ahoj holky a dobré ráno 🙂
Děkuji za rady.Už jsem také o tom přemýšlela vyměnit doktorku.Ona je vcelku pohodová.Nenapadá mě nic proti.Jen mu třeba opravdu jen nesedne.Jako je to někdy u dospělých.
Paní doktorka říká,že je úzkostný.On mě totiž tak drží okolo krku ,že mi koukají jen oči a "řve",že si nevyřídím ani pár věcí.
Zkusím hru na doktory
Jinak od malička cvičil Vojtovu metodu,ale to do 7měsíců.A jinak jako jiní klasický návštěvy u mudr.
Ještě poznamenám ,že jen za sebou zaklapneme dveře od čekárny tak ještě mu tečou slzy,ale už mi hlásí "Kde je paní doktorka" povídám "Vyšetřuje jiné děti" a on se uklidní a opakuje mi to.
zdravím 🙂

Ahojky! Můj malý byl taky fo 8 měsíců u doktorky v poho a teď řve už v čekárně a tahá mě ven,že chce pa pa. U zubaře je to lepší. Ukazuje mu hračky,vozí na křesle,bliká světlem apod. Ale jek se mu chce podívat do pusy,tak začne řvát. Přitom když se ho zeptám jak udělá u pana zubaře,tak řekne aaaaa a směje se. Prostě řve u každého doktora. A to jsme nebyli v nemocnici,ani nám nebrali odběry a u očkování řve od malička. Taky si nevím rady.

@mamamik ahoj, pokusím se obnovit tuhle diskuzi, mám totiž docela podobný problém. Synovi je teď 17 měsíců, o Vánocích jsme bohužel strávili 4 dny v nemocnici kvůli ouškám a od té doby má z jakéhokoliv doktora panickou hrůzu. Tak se chci zeptat, jak to bylo u tvého synka, přešlo to samo nebo jsi s tím něco dělala?
Případně prosím, kdo máte nějakou radu, jak zbavit dítěte panického strachu z doktorů, potažmo všeho, co jako cesta k doktorovi vypadá? :( U doktorky se chová přesně tak, jak tady většina popisujete, ale poslední dobou už je úplně jedno, o jakého doktora se jedná, někdy i když vůbec o doktora nejde. Dneska jsme třeba jeli vyzvednout malýmu občanku na MÚ (malinko se to lékařskému domu podobá) a co myslíte? Po vystoupení z auta před úřadem spustil, nechtěl dovnitř ani za zlatý prase, takže jsem ho musela nést a co ztropil v té kabince, než jsem podepsala ten papír, to vám snad ani nebudu líčit. Je mi ho líto, že se tak bojí, ale nedá se s tím něco dělat?

@zlababa07 Ahoj, myslím, že když už se dítě takhle bojí, nedá se asi dělat nic jinýho, než ho co nejvíce uklidňovat, zkusit sama nebýt nervózní a neočekávat, že zase bude "scéna". To, že se děti bojí doktora je vlastně docela normální - ono, upřímně - nám taky u doktora není dvakrát příjemně a kdybychom mohli, tak bychom kolikrát taky raději utekli a nebo pořádně řvali.
I takhle malé dítě je ale potřeba na návštěvu u doktora připravit - říct, co se bude dít (když se jde na očkování, tak popravdě říct, že to může bolet), zkusit dát dítěti čas se rozkoukat. Lékař by měl být vstřícný a dát dítěti dost času, aby se připravilo na to, co bude dělat.
Pokud dítě brečí už cestou, snažila bych se omezit návštěvy u doktora na minimum a zkrátit i jejich trvání (to se lehko říká, ale těžko dělá), provést jen to nejnutnější ošetření. Rozhodně není dobře dítě za pláč napomínat nebo ukazovat ostatní děti, které "přeci taky nebrečí", ale snažit se mu ukázat pochopení, že rozumíte tomu, že se bojí, opakovat, že tam budete s ním, nepustíte ho z náručí. Taky si myslím, že v takovém případě je vhodný i jakýkoli "úplatek" - sladkost, menší hračka, cokoli...
Může trvat dlouho, než se obnoví důvěra k doktorovi a taky se to nemusí podařit už nikdy, takže je potřeba být k dítěti citlivá, snažit se pochopit jeho strach, ale sama být klidná a nenechat se rozhodit jeho strachem a pláčem, protože pak se nervozita přenáší vzájemně z jednoho na druhého.

@zlababa07 souhlasím s @hamma - důležité je vysvětlovat, vysvětlovat....i když máme pocit, že to ještě nechápou, ale chápou, uklidní je to 😉 .
Naše malá měla(teď už je to o něco lepší) podobné reakce jako tvůj prcek, začalo to šíleným zážitkem na pohotovosti asi v 15měsících, kde jí brali krev z hlavičky dost drastickým způsobem, sestřičky si očividně moc rady nevěděly, od té doby(přestože jsem tam byla s ní) měla hysteráky, jen jsme vstoupili k dr ☹ Navíc jsme v té době změnili dětskou dr., takže další změna a návštěvy byly opravdu o nervy. Jen jsme přišli do čekárny a řev 😒 Nemohla jsem komunikovat s dr., protože jsem neslyšela, co říká, takže když to šlo, byl s náma mm a ten s ní odešel vedle a já to pak řešila s dr. v klidu sama...
Postupně se to zlepšovalo - koupili jsme dětský kufřík - lékaře a doma si na něj hráli, to ji hodně bavilo, občas jsme vzali i kufřík sebou k dr., aby viděla, že má stejné "vybavení", no a hlavně se jí snažím každou návštěvu popsat předem. Takže už cestou tam vysvětlujeme, že paní doktorka poslechne, koukne do krku atd a bude hotovo. Ona spokojeně prohlásí: hoto a odkýve to. 😀 Ještě jí zdůrazníme, že maminka tam bude s ní a bude sedět u mě na klíně 😉 V čekárně a i potom v ordinaci se to sice ještě občas neobejde bez křiku, ale je to mnohem lepší, jakmile zjistí, že dr opravdu jen poslechne a udělá to, co jsme jí říkali, většinou po chvilce přestane 😉 A opravdu - dr. ji poslechne a malá hned hlásí: hoto a hned je jako sluníčko, bere si hračky, komunikuje s dr......ale byla to u nás taky síla. V době, kdy měla nějvětší strach z doktorů, to bylo jako u vás - jednou jsem šla na sociálku vyplnit nějaké papíry i s malou - a jak tam viděla ty chodby, kanceláře, asi jí to připomnělo dr. a návštěva proběhla podobně jak popisuješ ty 😒 ALe myslím, že už je to lepší....u vás taky bude líp 😵

@anehap @hamma holky díky za uklidnění. Trochu mě znervóznilo, že teď od té poslední návštěvy (v pátek kvůli šesté nemoci, která se ale tvářila dost dramaticky - 4 dny horečky mezi 39 a 40) je to ještě horší ☹ Plakal mi, když jsme šli na cvíčo, které dobře zná, dneska to samé na plavání. Přitom jsem mu od rána vysvětlovala, že půjdeme cáky cáky a on že jo jo a pak stejně vyvádí. No nakonec se mu to líbilo, ale když jsem se ho ptala, jestli příště půjdeme zas, tak bez váhání odpověděl, že nene.
Jinak s tím kufříkem a hraním na doktora je to fajn nápad, určitě vyzkouším 😉 A obrním se trpělivostí. Nedělám ale špatně, když i přes to, že pláče, ho vodím na ty ostatní místa (plavání, cvičení, ale v podstatě jakýkoliv neznámý dům nebo budova)? Abych to v něm ještě neprohloubila 😖

@zlababa07 myslím, že to neděláš špatně, nemůžeš ho úplně izolovat od světa 😉 Možná mu to vadí zrovna teď nejvíc, kdy má velký strach z dr, neví, co čekat od těch ostatních míst a právě proto je dobrý, že zjistí, že tam budou příjemné věci - hraní, plavání....ono se to časem zmírní 😉
Mně tu hru na doktory poradily holky tady a fakt to hodně pomohlo, zvykla si na to 😉 A ještě jak píše hamma, slíbit něco, na co se může potom těšit - my máme kousek od dr kačenky, takže mámě vždycky sebou rohlíky a cestou zpátky se tam stavíme.... 🙂

Ahoj holky, jsem na tom se synem stejně. Důvod? V 18 měsících byl 3* hospitalizovaný v nemocnici ( 2* kvůli zánětu průdušek, pak 1*rotaviry - nedařilo se jim nabrat krev při každém pobytu v nemocnici, takže to dělali násilím ), od té doby je konec, jak vidí plášť, je konec a nepohne s ním nic a nikdo. Vysvětlování nepomáhá, doma je hrdina, vše si spolu vysvětlíme a se vším souhlasí, ale jak se jdeme oblékat, tak už to začíná, hysterický řev, že nechce atd, vždyť to znáte. U zubaře ho musíme držet tří, aby vůbec otevřel pusinu ☹ .Naštěstí má zoubky zdravé, byli jsme tam minulý týden a já se děsila toho, aby neměl kaz, nedovedu si představit, jak by mu to dělali. Problém je i když jdeme někam , kde to jako v nemocnici vypadá. Jsem už taky bezradná, je mu 2 roky a 8 měsíců a stále nezapomněl.U nás zlom nastal vyloženě po těch nemocnicích, do té doby byl v pohodě. Taky slibujeme mňamky, hračky apod. Ještě je to horší v tom, že taťka je pořád v práci a všude s ním jsem sama a už ho nemůžu skoro udržet, jak sebou mrská ☹ . Musíme asi vydržet a doufat, že bude lépe. Věřím v to. Ráda si přečtu nějaké pozitivní zprávy🙂.

@mamamik Ahojky tak tě můžu uklidnit,mám skoro 4 letou dceru a ta na sebe nenechala ani sáhnout-na žádné preventivce nebyly změřená,zvážená,ani poslechnuta-a když byla marod tak to bylo zbytečné k mudr chodit stejně nic neslyššela!!! strašně vyváděla řvala-já měla vždy dopředu nervy co bude....ve 3 letech na prevnetivce jako mávnutím proutku-nechala se zvážit,změřit,i poslechnout!!!!!!takže vydrž neboj to přejde-pevné nervy

U nas je hysterie uz kdyz vidi vytah. A to je kolikrat i dum s vytahem bez doktora 😅

@jajina.c Chudinka malej, fakt nechápu, jak můžou ty sestry brát krev násilím, nebo dělat jakýkoli zákrok - vždyť kromě toho, že tím ubližujou dítěti (a jak je vidět, tak se to na dětech opravdu podepíše), tak tím jsou i samy proti sobě.
Vůbec se tvýmu chlapečkovi nedivím, že má teď takový strach, musel to být šílený zážitek. Řekla bych, že nezbývá, než se obrnit trpělivostí a rozhodně se na něj za to nezlobit a omezit návštěvy doktora na minimum, fakt jenom v případě nemoci.

@zlababa07 Já si taky myslím, že nejde úplně vynechat návštěvy všech míst, který ho znervózňujou. Asi bych to na chvíli zkusila omezit na ty opravdu nutné a dát mu trochu času, aby se vzpamatoval. Navíc, jestli je po nemoci, tak mu nemusí být ještě úplně dobře.
Určitě se to časem spraví!

hama - a to když jsem chtěla jít sním, když mu jí nabírali, tak mi řekli, abych je nechala s ním samotné, prý by to bral jako zradu ode mě, že jim ho držím, aby mu mohli ubližovat, věřila jsem jim, a asi to fakt bylo lepší, ale čekat za dveřma a slyšet ten řev, to bylo snad to nejhorší a pak když se otevřeli dveře a já viděla mého chlapečka, jak je totálně k.o. a zároveň šťastný, že bude u mě, byla to neskutečná úleva. Chci tím ale řící, že my jsme byli v nemocnici kvůli " normálním nemocem", nedovedu si představit, když je tam takové malé mimi kvůli operaci, to musí být hrozné. Jsou to malé chudinky a jsou moc silné, na to jak jsou ty naše dětičky malé. Ale je to také o sestrách, jak jsme tam byli ty 3 týdny, tak to bylo tak 50:50, některé strašně milé a jiné mi syna ráno vytáhli v 6:00 z postele, úplně rozespalého právě na odběry, jen z toho, že ho vytahne někdo cizí z postele musel mít pořádný šok, i já jsem ještě spala (protože s kašlem jsme toho moc nenaspali ) a otevřely dveře, rozsvítily a rovnou ho tahaly z postýlky, no děs, ještě, že je to za náma.

@jajina.c teda, chování sester opravdu děs 😠 , ale taky jsem se s tím setkala ☹ Já - ač jinak nejsem moc průbojná - tak co se týká malé, tak nějak dokážu bojovat víc. Taky na mě sestry zkoušely, že na odběry ji vezmou sebou a já zůstanu tam, ale byla jsem tvrdě proti - řekly mi sice stejný argument jako tobě, ale já myslím, že to je právě naopak - že jako zradu berou ti prcci to, když vidí, že maminka je tam nechala napospas cizím lidem. Takže já trvala na tom, že u toho budu - oni malou drželi, ale já byla u ní, mluvila jsem na ni a snažila jsem se ji uklidňovat 😉

@jajina.c
@anehap
To je fakt příšerný a hlavně strašně smutný - za prvé, zkušená sestra dokáže miminku napíchnout i ruku, aby nemusela brát krev z hlavičky (což musí být šílená bolest). Za druhé, když je maminka i dítě alespoň relativně v klidu, čehož se dá dosáhnout přípravou a vysvětlením a uklidněním před zákrokem, tak takové braní krve může proběhnout relativně v klidu a za třetí existuje mastička, lokální anestetikum, jmenuje se Emla cream a je volně k prodeji, kterou když se namaže místo odběru, tak za 15-20 je tak necitlivé, že odběr dítě vůbec nebolí - fakt nechápu, proč to nemůžou aspoň v nemocnicích, kde dělají náběrů spousty, používat.
A tahat rozespalé nemocné dítě z postýlky, to je neskutečný. Kde jste byly v nemocnici?

Ve Strakonicích. Dělala to jedna sestra, byly tam i moc hodné sestřičky, jak jsem psala 50:50. Ale byla tam jedna paní doktorka - mladá, tak ta nakonec syna napíchla a úplně v pohodě, škoda, že ho nenapichovala hned poprvé.