Syn je náměsíčný. Může to být kvůli homeopatikům?
Tak to do sebe všechno zapadlo, nejdříve úsměvné či úmorné epizody vyústily včera tím, že mne vzbudil naprosto podivný zvuk na schodech, plížení po tmě, lehoučké vrzání vrátek proti batoleti aby nespadlo ze schodů..a vrzání a vrzání bez ustání...přitom manžel by jen otevřel a po schodech dupal. Krve by se ve mne nedořezal, tak jsem vyrazila na výzvědy, a kluk už byl u manžela, držel v ruce dva ovladače, které sebral v přízemí a nevěděl jak vysvětlit, proč je přinesl. Nevěděl nic, koukal a najednou byl zase tuhej. Za normálních okolností by dolů po tmě nešel, a teď tam na schodech téměř strašil, přinesl kořist, a neví nic. Pohybuje se po domě, buhví kde všude. Zapátrala jsem o náměsíčnosti a vysvětlila se jiná nedávná historka: přišel k manželovi do pokoje, a málem se tam prostě vyčůral ve stoje do kouta. Muž valil oči a hnal ho, hned jak pochopil, co se malej chytá udělat.. no a toto je přesně znakem náměsíčnosti, vykonání potřeby např. v koupelně na podlahu... časté buzení na wc atd. Fakt se začínám bát, buhví kolikrát jsme si toho nevšimli, není možné, že by to bylo tím, že je teď na homeopatikách a vpodstatě ho detoxukuju? Máte to taky někdo?
Jako dítko jsem byla též náměsíčná. Raz jsem sbalila deku a šla s ní ven, naštěstí naši tehdy ještě nespali. Nebo jsem se vzbudila a ostříhala si vlasy, bylo toho hodně, teď už jsou to úsměvné historky, ale tehdy to tak úsměvné nebylo... Přešlo to. Doufám 🙂
@pajiinka123 Proč se nesmí probudit? Má otevřené oči, kouká jak vrána...usne se zavřenýma, když ho položíme. Co by se stalo, nebo spíš, jak mám vědět, že ještě vlastně spí, když má otevřený oči?
Mamka mi vyprávěla, že jsem taky měla otevřené oči, a vždy jsem jim i na otázky odpovídala. Ale prý není dobré lidi v náměsíčnosti budit, kvůli šoku. To nedokážu zodpovědět úplně přesně. Sama mám s tím zkušenosti jen z vyprávění. Ale klidně se ti blíž můžu poptat maminy doma a dám vědět ... Ale věřím že je to nepříjemné, zvlášť u prcka...
No, je mu šest, a vlastně už to nějakou dobu asi trvá, jen třeba tu vykonanou potřebu jinde než do wc jsem měla za nehodu, časté buzení jednoduše za opruz a tak...Až po dnešku jsem našla stránky o náměsíčnosti, a tam to je přesně tak popsané. Pořád buzení na močení (většinou zbytečné), vykonávání potřeb jinde. Když jsme kluka přistihli, jak se chystá postříkat kout v ložnici, tak jsme ho odehnali, a zas si mysleli, že byl jen "zblbnutej" jako rozespalej. Ale to už byl tedy také náměsíčnej. Myslím, že to trvá tak měsíc až tři měsíce, i když hůř spal vždycky. Babička už to s ním taky nedala, usnul jí tam až ve 12, protože byl prostě pro něj tam nezvyk, každou půl hodinu vstával a probouzel jí, zda už je ráno, chodil mezitím na wc, ráno v půl šestý na nohou...no, to asi nebyl náměsíčnej, ale spaní je u něj na prd, tisíckrát víc bych se vyspala teď s batoletem, i když bylo ještě novorozeně, ale s tímhle klukem to nejde, ten má zlý spaní pořád. Neusne sám, v noci cestuje, chodí čůrat, ráno je na nohou první. Aspoň když mu nic není (jako nějaký bolesti) tak je naučenej nás nebudit a jít si na tv, protože naše spánkový potřeby se diametrálně liší, a jeho sestřička by spala nejraději pořád.
@pajiinka123 Kdy to přešlo?
To si přesně nepamatuju, jak jsem psala povídám pořád (je mi 24), ale ty výlety z postele si myslím, že ustávaly cca po 6 roku věku 🙂
@diamanta Taky jsem byla jako dítě náměsíčná. Naši mě dokonce jednou naháněli po zahradě. Prý to trvalo asi tak rok a pak to samo přešlo. Prý se to u malých dětí stává a samo to odezní. Může to ale být i nějaká reakce na stres, jestli je třeba malý citlivý, něčeho se bojí nebo tak. Já bych se na tvém místě zkusila poptat doktorky, pro jistotu 🙂
Budit by se nemělo právě kvůli šoku, protože ten dotyčný o sobě neví, spí, a když se najednou vzbudí, neví, kde je a ještě na něj třeba někdo křikne... může se hodně leknout
Tak nějak 3/4 roku se vlečou potíže, neustále nemocný, pak bolesti, úbytek váhy atd, až fakt velké bolesti a psychika na hromádce...a nedávno konečně přišla diagnoza, alergie na mléko, a od té doby je hrozně energický, dobře naladěný, nemá najednou žádné bolesti. A najednou toto...může to být součást nějaké očisty těla od toxinů, kterých musel být za tu dlouhou dobu co mléko jedl plný?? Homeopatka říkala, že ze začátku se projevy (ale myslela myslím ekzémy a bolesti) můžou horšit, jak se tělo čistí.
Já byla taky náměsíčná, asi do 6 let zhruba, bloudila jsem po bytě a pletla si místnosti (myslela jsem, že koupelna je kuchyně apod)...
@diamanta Já se obávám, že úplně to neskončí nikdy... Jako malá jsem byla často náměsíčná. Chodila jsem po bytě a nosila si deku k psovi do kuchyně a tam jsem si ustlala... Ve 13 letech jsem na táboře ve spaní našla klíč, odemkla stan a utekla ze stanu do přírody. Naštěstí mě zastavila táborová hlídka (byl tam potok)... V dospělosti jsem několikrát otevírala okna. Myslela jsem, že to přejde třeba po porodu, ale jednou v noci jsem vyletěla z postele do obýváku kolem dětské postýlky a křičela Kde mám dítě?
Mám vyzkoušené, že když je úplněk musím zatáhnout pořádně závěsy, aby nesvítil měsíc do ložnice. A manžel je poučený a vždycky se mě ptá, kam jdu, když vstanu z postele. 🙂
Nevím, jestli se to má, ale mě probudí vždycky když řeknou moje jméno, popř. závan čerstvého vzduchu, když se mě podaří otevřít okno nebo dveře. Jinak musím být na náměsíčnost opravdu v hlubokém spánku, což už 3 roky nehrozí... 🙂
Každopádně informujte pediatra. Mně dokonce v dětství dělali CT, aby vyloučili nádor na mozku.
Ať to zvládáte a syn je brzy v poŕádku!
@chimny soucítím s Vámi. Já zase otevírám okna... 🙂
@lucieandrlova No a toho se ale právě bojím, že vypadne z okna. Vy je jen tak otevřete a odejdete od nich?
@diamanta Ne, neodejdu. Mě to táhne ven "za měsícem". Nevím, co by bylo dál. Vždycky mě vzbudí čerstvý vzduch nebo manžel. A okno ložnice sousedí s terasou, tak nemám kam vypadnout. Navíc v nich máme sítě do oken a demontáž by byla ve spánku náročná... 🙂 U dveří dokážu klidně ze spánku najít klíče a odblokovat alarm. Ale naštěstí to není tak často, tak 2 x za rok a manžel nespí tvrdě, tak by slyšel, že jsem u dveří.
Dejte do kliček u oken dětské pojistky, pak to neotevře. Na léto bych instalovala kvalitní sítě do oken. Pokud by se to zhoršovalo, zvážila bych mříže do oken nebo venkovní žaluzie a na noc je zatahovala.
@lucieandrlova takže Vy chodítě opravdu za úplňku, táhne Vás to světlo? Koukala jsem do lunárního kalendáře a včera úplněk nebyl, takže náš syn se asi neřídí tak úplně měsícem.
Ahoj,Môj švagor bol ako dieťa tiež námesačný,manžel mi rozprával,že sa raz v noci zobudil a zistil,že brat nieje v posteli,tak šiel za rodičmi a začali ho hľadať a nenašli,resp. nie doma,bola zima,vonku bolo kopec snehu a vďaka tomu zistili kde je,šli podľa stôp až zašli k babičke (bývala len o pár domov ďalej.) Našťastie si babička nezamykala vchodové dvere a našli ho vo verande spať na deke,ktorú si zobral z domu. Takže od tej noci,keď zamkli dom,tak aj kľúče museli schovať,aby neutiekol! Takže žienky bacha na detičky!
@diamanta ano, za úplňku. To světlo mě táhne. Proto pečlivě zatahujeme závěsy... Ale to je až teď. Jako dítě jsem byla náměsíčná skoro každý den, někdy i 2 x za noc... Po pubertě se to zmírňovalo a teď už tak 1-2 x za rok. Ale musím s tím počítat, že to může nastat. Ale jak jsem psala. Opravdu musím usnout hlubokým spánkem a na delší dobu. Což bývá v dospělosti málokdy.
Mame take namesicneho syna-nastesti zatim nechodi po byte-spi s nami,tak ho tam hlidam,ale neustale si seda-stoupa. Je to hrozny jsem nevyspala- kolem uplnku se musime omlouvat,za pozdni prichody do skolky neb nejde rano vzbudit🙂
@lucieandrlova po delší době obnovuji diskuzi, i mě trápí náměsíčnost i v dospělosti, většinou vyletím z postele, dojdu do jiné místnosti a probudím se, nebo dojdu ke dveřím, otvírám je... zvláštní ale je že si to druhý dne pamatuju což u náměsíčnosti není typické, teď co mám dceru mě to ale trochu děsí...nedá se s tím něco dělat? a máte nějak zabezpečené okna?
@b2 Pritel take furt chodi do ruznych mistnosti a otvira dvere, klidne i od skrine. Dvere ven uz jen zamceny (par uniku bylo, jeste jsem nevedela o co jde) a klice schovane na netradicnim miste, okna zajistene detskymi pojistkami, to staci, co jsem zpozorovala tak neni schopen v tom stavu extra premyslet, vzdy se bojim o dite ale te si ani nevsiml - nastesti.. Jinak nevim, zda ho proberu, kdyz bude nutnost, to jsem nezkousela, ma 2m 110kg takze se s nim tahat je marny.
@b2 Zda se s tím dá něco dělat nevím.. Mně doktoři nic neporadili. Ale mám to teď už docela málo. Možná to souvisí i s tím, že poslední léta díky dítěti méně spím. 🙂
Chce to vysledovat, kdy se to děje. Já to mám za úplňku a den poté, kdy ten měsíc ještě září. Zatahujeme pečlivě závěsy (nesmí do místnosti vniknout ani malinký proužek... A kdyby mi svítil na obličej, no to by bylo úplně špatně... Do oken se dají dát bezpečnostní pojistky a dveře může zamknout manžel a schovat klíč na neznámé místo... Já se proberu, když na mě začne manžel volat jménem.
Já jako malá byla hodně náměsíčná. Hlavně malého nebuďte, spíš ho jemně směrujte do postele. Já chodila po bytě, to po čase ustalo. Jedině co zůstalo je povídání ze spaní 🙂