Syn chce pořád nosit, mít pozornost. Jsem unavená

Bebe, soužití s prarodiči je asi vždy těžké a chce to hodně diplomacie, ale i rozhodnosti, aby se to ustálo... Z čeho jsi nejvíc zoufalá, z toho, že babička ovlivňuje "výchovu" (jestli se v tomto věku dítěte dá mluvit o výchově) nebo z toho, že máš pravděpodobně dosti temperamentní dítě? Myslím, že jde hlavně o nešťastnou kombinaci ne úplně příjemných návyků (pro rodiče), které Filípek má, ale s tím se podle mě dá pracovat.
Jako první bych si aspoň pro začátek stanovila hranice, za které už Tvoje maminka nepůjde aneb ujasnit si s ní pravidla hry. Ty jsi matka, Ty rozhoduješ!
Kočárek... Spousta dětí nemá ráda kočárek, obzvlášť, jestli ještě pořád máte hluboký. Náš malej je taky temperamentní a zvídavej až běda a už minimálně měsíc hluboký kočár neviděl (poslední jízda dopadla tak, že jsme jeli po zadních kolech, aby viděl ven, jinak řval jak protrženej 😉 ) Možnosti jsou - přesadit do sporťáku, pokud jde co nejvíc napolohovat do lehu nebo pořídit ergonomické nosítko, ze kterého bude vidět a zároveň bude u Tebe. Já malého buď nosím v Bondolinu, na krátké nákupy nacvaknu na podvozek autosedačku (no není to nic extra pro jeho záda, já vím, ale jedině tak vydrží nebrečet) a pomalu začínáme se sporťákem...
Spaní... To je horší oříšek. Všechny návyky se dají odnaučit, ale chce to trpělivost a trošku se obrnit. Neznamená to ale, že se malej nechá vyřvat, to ne! Jestli chceš, pošlu Ti na mail knížku o spánku, je sice trošku kontroverzní pro mnohé maminky (určitě se ozvou, už možná vím i jaké 😉, ale dá se podle ní naučit děti usínat samotné, bez nějakých velkých berliček (resp. dá se z ní čerpat inspirace). Mail mi kdyžtak napiš do interní pošty.

Ahoj bebe 🙂 ,

v první řadě by jsi si měla velmi důrazně promluvit s maminkou a vymezit jí určité meze do čeho má a může zasahovat (kecat 😉 ) a ona by to měla dodržovat. Je to tvoje děťátko a né babičky. Ač to myslí "dobře", tak pro vás je to špatné. Necpi do Filípka žádné léky a chemikálie, raději si zjisti a zkus alternativní medicínu - bylinky, výborné jsou prý "Bachovy květy". Každý si prý vybere na co to potřebuje a to nejen pro děcko, ale i pro sebe na uvolnění a úklidnění. A je to přírodní, žádné chemické blevajzi. Zeptej se v lékárně, doktorky, mrkni na internet. A v neposlední řadě nenech se "vydírat" od malého ☹ . Oni děti hrozně brzy přijdou na to jak zneužívat a využívat svoje rodiče a pochopí, jak na ně. Já vím je to hrozně těžké, něčím podobným jsem si také prošla (i když jsem to neměla tak jako ty). Pokud se ti při pláči nedáví, tak ho nech klidně plakat dokud se nevysílí. Když jsem já dávala malého spát, tak jsem ho dala do postýlky, prostrčila mu tam ruku a četla jsem mu klidně pohádku. Když řval a zlobil dělala jsem jako by nic, přinejhorším jsem ho jen jemně opět uložila a četla dál. Chce to FAKT pevný nervy (a až usne snad i panáka 🙂 ), ale to sebezapření stojí za to. Trvá to někdy i 2-3 týdny (někdy i dýl), ale vydž !!! Malý pozná, že na jeho "výlevy" nereaguješ jak on by chtěl a nechá toho. Hlavně v takových chvílích vyhoď všechny z pokoje aby jsi měla klid a ZAKAŽ tam komukoliv chodit a zasahovat do toho. A střídej se klidně s tatínkem. Babičku tam nepouštějte, dokud malý nezačne být klidnější. A i potom bych to omezila jen na chvíle, kdy to budete nezbytně potřebovat. A pokud už by jsi byla opravdu vysílená a nervózní, tak to určitě přenech na tatínkovi. Děti jsou jako houby a hned poznají, že je něco v nepořádku, že se cítíš podrářděná a pak jsou také hodně plačtivý a nervózní. Je to běh na dlouhou trať, ale když vydržíš, tak za to budeš "odměněná" klidnějším Filípkem a sama budeš víc v pohodě 🙂 . Přes den se snaž dávat Filípka na zem na deku, tak aby na tebe viděl apři práci mu povídej. Dej mu tam hóóódně hraček ať má na co koukat, eventuelně se snažit za nima dostat. Tím se také zabaví. Ale hlavně ať mu u toho opět NEasistuje babička. Ať je hezky sám, ale na vás uvidí. On je pak moc zvyklí na pozornost a neumí se sám zabavit. Čím bude starší, tím by to bylo horší a on by vyžadoval vaší pozornost za jakékkoliv situace. A to by jsi fakt moc dlouho psychicky ani fyzicka nevydržela 😖 .
Každopádně ti moc moc držím pěstičky 😉 aby jsi to zvládla a nenech se a babičku slušně "odpálkuj".
Také se zkus domluvit s manželem ať třeba jednou týdně Filípka pohlídá a vyraž na cvičení, plavání, na kafčo s kámoškou, prostě někam na 2 hoďky vypadni 🙂 . Udělá ti to móóóc dobře 😀

tak zatím ahój Janule 😉

Koukám, že věta v druhém odstavci moc nedává smysl 😅 Chtěla jsem napsat, že aspoň pro začátek si v hlavě stanov ty hranice a pak si o tom promluv s maminkou. Myslím, že je ještě docela dobré, že je to Tvoje maminka a ne tchýně, to by bylo podle mě horší. Teda záleží samozřejmě na tom, jaký máš s maminkou vztah...

nechávám jenže ono to tak přišlo samo ze začátku jsme byla po hodně těžkém porodu, takže jsem byla ráda za každou pomoc a potom, když už jsem řekla dost jsou s toho pořád jen hádky ona prostě nakonec příjde vezme ho a něco k tomu dodá a já nemám silu ji Filipka vytrhavat apodobně ještě se mu něco stane. A když malého nechám v postýlce plakat tak je to to samé jak v kočárku taky dokud únavou neusne, ale to řve i dvě hodiny a můžu hladit mluvit, dávat dudlik no prostě cokoli i když to plácaní po zadečku už parkrát zabralo. Jenže to zase vyžaduje po každé co se probudí ☹

bebe7, ja bych poradila asi to, co píše Momin 😉 . V první řadě naučit malého, ať usíná a spí ve své postýlce. Jen bych teda na něj nemluvila, jen dala dudlík (pokud ho chce), pohladila, třeba přikryla a odešla. Tak pořád dokola, dokud neusne. A nechávala pořád zhasnuto 😉 . Co se týká pozornosti přes den, tak už to ale lepší nebude 😅 😀 . Kočárkem bych ho "trápila" minimálně, některé děti ho prostě rády nemají. Můžeš doufat, že se to zlepší, až bude ve sporťáku a uvidí ven, tak se třeba zabaví a budeš mít klid 🙂 .

S matkou to je asi kapitola sama pro sebe. To těžko soudit co a jak 😒 . Prostě sama v sobě musíš mít jasno, jak to chceš s malým, říct to a taky na tom trvat. Teď jde ještě vlastně o "prd", ale až bude větší, tak si řekni, jak to třeba bude vypadat s výchovou, s jídlem a režimem dne, když tvoje máma bude prosazovat svoje názory.

luthien.k Jenže i když ho dám sednou tak mi v tom kočáře vydrží koukat asi 10minut a zase je řev

bebe7 pokud chces neco zmenit musis mame vymezit hranice kam muze kam ne...... 😠 Presne jak tady pisou holky je to tvoje dite a ne jeji!!!!!!!!!!!!!!! A s tim spinkanim fakt nevim.. nas tak vytrvaly neni ze by vydrzel tak dlouho plakat... ☹

Bebe, tak jedině nosítko nebo šátek (nosítko je jednodušší na umístění dítěte 😉) Jinak souhlas s janule11, žádnou chemii!
Jinak je tu ještě vždycky možnost spojit se s nějakým psychologem, který by poradil, jak s maminkou...

Nejspiše ☹ Ale nedokážu si představit jak to budu dělat teď v zimě 😒

bebe, taky jsem pro jednoznačné a důsledné vyříkání si těch problémů s mamčou. mělo by to jít, je to máma, a musí přeci vidět - když jí to vysvětlíš - co tím přístupem způsobila. Snad jí záleží i na tobě? Budeš muset být nekompromisní, neoj se jít do případného sporu, ono se to pak časem upraví, až babča uvidí, jak jsi v pohodě a malý taky. Prostě udělej tlustou čáru za tím, co bylo doteď a začněte znova. Jednoznačně - malého od ted učíme spát v postýlce, malý bude odted mít chvilky, kdy si s ním budeme hrát na zemi,bez vláčení na rukách. Když bude kníkat, hned za nám půjdu, ale jen ho uklidním.
Jde hodně o budoucnost, co bys dělala v devíti, desíti měsících? Později?

A za druhý - nevím jestli to jde - nech malého občas manžovi nebo kamarádce, a sama si udělej čas na sebe, nebo se z toho sesypeš. Stačí dvě hodiny venku,v bazénu,na kafe,nákupy, vánoční trhy, cokoliv, co tě nabije energií a bude ti líp.

Nemáš to jednoduchý, ale řešit se to dá, a mělo by, je to tvoje rodina, ty budeš malého vychovávat celý život, ne mamča.
Moc ddržím palce.

Já taky nosím v zimě, navíc už máme sníh tady na horách! Na nosítko se dá koupit ochranná kapsa nebo použít manželovu bundu 😉

bebe - Když jsem učila svoji dceru spát v postýlce, tak mi řvala i 4 hodiny v kuse 😢 seděla jsem u ní, hladila ji, držela za ručičku, ale nemluvila jsem na ní, měla jsem pootevřený dveře do chodby, aby tam šlo trošičku světla. Radila jsem se i s doktorem, jestli se malé nemůže něco stát, když tak dlouho řve, prý ne. Pokud to vydržím já, tak jí se nic nestane. Trvalo to týden. Dnes usíná sama tak do 5 minut.Drsná metoda, ale fungovalo to.

No a s tou maminkou by Ti možná mohl pomoct manžel. Vysvětlete si s manželem "pravidla hry" a pak to nech na něm, ať jí to vysvětlí. Třeba to od něj, jako od mužskýho líp pochopí. Možná si myslí, že jsi od porodu zbytečně "podrážděná a hysterická" a bere to na lehkou váhu. Ale když jí to vysvětlí hlava rodiny, že už jde vážně do tuhýho..... A ten psycholog taky není špatná rada, takhle se z toho za chvíli zhroutíš 😢
Držím pěsti 😉

bebe toho psychologa bych také zkusila - není na tom nic špatného a ani ostuda. Já mám mladšího syna hyperaktivního - má diagnózu ADHD - a vím to od zhruba jeho 2,5 let. S tím, že jsme měli takové stavy, že jsem si říkala: "kdybych byla psychicky labilní, tak to nepřežiju buď já nebo mladej". Je to hrozný ☹ , ale je to tak. Takže jsme se vydali na doporučení doktorky k dětské psycholožce. Ona vám poradí jak na malého, eventuelně vysvětlí babičce jak se chovat (nebo ji pošle k dospělému psychologovi). Také jsem tam potkávala maminky i s velmi malými děťátky jako jste vy, které měli různé problémy. Hlavně se neboj a nestyď se, že by jsi šla k psychologovi, to neznamená, že jsi "na hlavu". Bohužel to tak dnes ještě mnoho lidí takhle vidí ☹ . A hlavně si do toho nenech "kecat" maminku !!!!!!!!! A zkus s s Filípkem chodit do nějakého centra pro maminka s batolátkama. On se tam zabaví jinak než doma, uvidí že si sem tam pochováš i jiné mimi (a jemu to neuškodí) a ty si také popovídáš s jinýma maminkama o jejich zkušenostech 😉 . Opravdu vto vřele doporučuji 🙂 . Snaž se Filípka co nejvíc "separovat" od babičky, ať na něj nemá "špatný vliv". Ona snad také časem pochopí, že dělala velkou chybu a změní svůj přístup. Nechci tím říct aby jsi jí ho vůbec nedávala a nepůjčovala, ale domluvte si nějaký signál, že když by babička dělala opět něco co nemá, tak jí tím upozorníte aby "hodila zpátečku".

Chodím do mateřského centra a některé a s některýma maminkama jsme se o tom bavili prý to přejde, ale kdy? 🙂 No s mamkou si normalně promluvíme oba, aby už to konečně pochopila... Ale jak to bude s tím spaním to opravdu nevím. Moje nervy už jsou totálně v háji. Kolikrát jak tak v noci uklidňuji malého tak zoufalstvím chytám zlost i na manžu, že on si klidně spí atd... přitom vim, že musí do práce nebo má volno a chce se vyspat. Jenže v ten moment mi to nepřijde. Kvuli tomu se i hodně hádáme já jsem věčně unavená, neupravená připaddám si jak šmudla no pak žárlim no nedělá to nic dobrého a i proto jsem se rozhodla, že to musí skončit. Nechci riskovat i vztah. ☹

bebe to mame uplne stejne s nasim tatou. kdyz je treba na nocni tak sem tak trpeliva a klidna.. a kdyz on spi v posteli a ja musim uklidnovat Danika tak silim. A on si nekdy hodi jeste perinu na hlavu..no moje nervy!!! Ale ja uz to beru trochu s nadhledem-i jemu sem to rekla jaka sem tak sme se oba zasmali. 😅
Urcite to bude super jako prvni krok vazne si promluvit s mamou!
ja osobne mam taky svoji mamu rada ale neumim si predstavit zit s ni..vadi mi jak maleho rozmazluje..staci mi tak 2 hodinky navsteva tydne....
Myslim si ale ze ty noci ze to nebude jenom z rozmazlenosti jak place...nelezou vam treba zoubky?

momin : Taky jedna z možností, ale zatím nic dokonce jsem mu mazala dásně šalvějí ☹

bebe7:soucítím s tebou. Z tvé situace se budeš horko těžko dostávat. Moje ségra bydlí s tchýní a teď ji na půl roku přiznali invalidní důchod.Ségra to má prostě psychický, žádný prášky od doktorky nezabíraj. Ideální by bylo vystěhovat tvoji maminku. Jenže to se asi lehce píše, ale je to neuskutečnitelné. Jedno je jistý, malej je napojenej na tebe a když nejsi v pohodě ty, tak se to malýmu asi taky nepodaří. Je to jen můj názor, nemusíš to vůbec brát vážně. Nemám zkušenosti s aktivními dětmi. Možná zkusit vyhledat nějakýho psychologa..Nevím, co bych dělala na tvém místě. Náš malej taky nevydrží spát v noci v postýlce, jenom občas. Převážně spí s náma v posteli. Hlavu vzhůru, moc ti přeji, aby ti bylo líp. 😉

dalmationka: moc děkuju. Ani by mi nevadilo kdyby s náma spal v postely hlavně aby spal ☹ Je třeba to řešit a to hned jinak se s toho oprvdu zblaznim. Je to opravdu velký nápor a jsem jen člověk. Nejhorší je, že bych ji nejraději opravdu vystěhovala ☹ teď jsem asi zlá ale bylo by to nejlepší řešení. Ono ty věčné hadky atd.. taky nejsou pro malého nejlepší.

Ahoj, ja se pripojim s trochu jinym pohledem na vec. Ponecham stranou skurecnost, ze bydlite s babickou, podle me to totiz neni nejdulezitejsi. Dite matku pozna a od prvni chvile je pro nej ta nejdulezitejsi osoba - pokud tedy se o nej stara. Prvni tri mesice (resp. az pulroku) jsou naprosto klicove - dite chce byt stale s matkou, mela by ho co nejvic nosit, mit ho u sebe (at uz v satku ci babyvaku)... Ale neznamena to, ze se ma matka jen venovat diteti, proste si vicemene dela svoje, ale dite je skoro porad s ni. Pote dite ziska jistotu, je citove vyrovnane a v dalsich mesicich uz si vystaci o hodne vic samo - zacina se pohybovat, pretaci se atd. Mamincinu pozornost uz tak nevyhledava, resp. vi, ze se na mamu muze 100% spolehnout, ale uz ho vic bavi vlastni rozvoj, nez byt stale u ni. U vas je to, jak pises, porad tak, ze dite potrebuje byt s tebou. Proto bych se zamyslela, kde je problem - prvni mesice nestravil maly u tebe, ale hl. u babicky, ted urcite pozna, ze jsi nervozni, vycerpana, unavena atd. To vse na nej pusobi a mozna se neciti pevny v kramflecich, a proto "zlobi". Zkusila bych si i ted poridit napr. babyvak - je pohodlny na noseni a mit ho casto u sebe, pokud by mu to nevyhovovala, dala bych ho na deku, aby na tebe koukal, co delas (jak uz tu nekdo psal). A hlavne bych mu porad davala najevo, ze jsi tu pro nej, i kdyz mas na praci i radu dalsich veci. Babiccin vliv bych se snazila omezit, muze ho pohlidat, ale nemela by suplovat tvoji roli. Samozrejme nemam patent na pravdu a v teto odpovedi hodne cerpam z nazoru knizky Koncept kontinua (mch. velmi ji doporucuju precist, nabizi zcela jiny pohled na vychovu, nez nase zapadni teorie nechat dite vybrecet, hlavne at je co nejdriv samostatne a my mame klid...).

bebe jeste me napadlo at si o tom vsem promluvis nejdriv s manzelem. meli byste drzet pri sobe..semknout se aby vas tva mama brala vazne!
a to co pise dalmationka je naprosta pravda...pokud nejsi v pohode ty nebude ani Filipek! Nas Danik je na tohle silene citlivy!

klaja, zajímavý pohled a něco na toma si bude, nicméně můj malej je se mnou pořád, nikdo jiný tu ani není a taky dost vyvádí, ale přičítám to spíš jeho temperamentu...? A to ho nosím v šátku i doma (když už nevím, co by ho zabavilo, přece jen nejsem žádná vazba, abych ho mohla mít v šátku pořád), na rukách taky dost často, venku používáme nosítko...
bebe, jestli budeš uvažovat o nošení, tak ale v jeho věku už určitě ne babyvak, to by ses udřela, raději ergonomické nosítko (Ergo, Manduca, Liliputi, Beco, pro štíhlé nejlépe asi Bondolino).
Jinak jestli by bylo možné babičce pořídit (a třeba spolufinancovat) nějaké blízké samostatné bydlení, tak by to taky nebylo špatný. Ale to je dost radikální řešení, asi spíš sednout s manželem, domluvit se na postupu a pak ten postup zrealizovat (jak píše momin).

Manželovi rodiče se rozvedli, protože je denně navštěvovala jeho maminka. Bylo to skoro jako kdyby tam bydlela. Víceméně manželova babička mu pak dělala takovýho tátu. Dodnes chodí jeho babička za jeho mamkou, nedávno jsem se ho ptala jak hodnotí naše soužití. Konstatoval, že co bydlí se mnou, je o dost klidnější. Vzpomínám si, že mě tenkrát vytáhnul na výpomoc na jednu montáž. Shodou okolností to byla domácnost rozvedená dcera, která bydlela s maminkou, ale bylo to bez dětí. Ty se mezi sebou tak slovně pošťuchovali, trochu mi to připomělo, jako když jsme na návštěvě u jeho mámy.Mimochodem manželova maminka se ani po 20 letech nevzpamatovala z rozvodu a nenašla si jinýho chlapa.A má pocit, že se musí o svoji mámu postarat.
Tím tě nechci strašit, že by ste se měli rozvádět. Ale chce to hodně ostrý lokty a to okamžitě. Je to tvůj život, ať tě maminka nechá žít a nesvazuje ti ruce. Ještě se zeptám bylo to plánovaný miminko?

Ahoj bebe, ja si nemyslim, ze tak male deti jsou rozmazlene - spis maji ruzne navyky. My jsme to tedy nemeli tak brutalni jako vy, ale taky jsem jednu dobu mlela z posledniho, jak maly porad plakal a nechtel vnoci spat.

Vpodstate souhlasim s tim, co pise dorinek. Nejsem zastancem drsne vychovy, ale poplakat holt dite obcas necham. Neni to jenom o tom, ze se musi neustale skakat kolem miminka, rodice taky maji sve potreby, ktere je treba ohlidat. Predstav si, kdybys mela doma dalsi dite - to bys proste nemohla s Filipkem porad byt a on by to nejak musel skousnout. Mysli na sebe, Filipek bude dobry i kdyz si trosku pobreci.

Ja bych mozna udelala to, ze bych ho dala mamince v kocaru na prochazku - at ho povozi venku mezi lidma ona a vidi, jake to je. Ty si odpocines chvili doma v klidu a ona se snad chytne za nos a zacne s tebou spolupracovat. Nakonec, obe chcete pro Filipka jen to nejlepsi!

Drzim pesti a preju pevne nervy.

Bebe-taky bych ti poradila to co ostatní - nejprve si promluvit s manželem a maminkou a stanovit jasná pravidla která budou všichni dodržovat. Taky by se mi nelíbilo kdyby mi mamka do všeho kafrala,její rady si vyslechnu ale matka jsem já a udělám si to podle sebe!

Co se týče spaní tak my s tím problém neměli,ale kamarádka docela jo,malý ji taky nechtěl spát v postýlce. Učila ho tak že ho prostě ukládala do postýlky každý den ve stejnou hodinu, ty večery měli prakticky každý den stejné - okoupat, nakrmit, spinkat. Do postýlky ho položila, pohladila po hlavičce, dala dudlík, zhasla světlo a odešla.Pokud malý začal řvát tak ho nechat 3min brečet,pak přišla, hlavně nezapínat světlo,nemluvit, jenom ho zas pohladila, dala dudlík a odešla. A zase 3min počkat a pak opakovat. Další den dobu prodloužit třeba na 5min, pak na 10,20, většinou ten první týden je nejhorší, ale pak měla klid, malého dá do postýlky a do 10min v klidu spí! Chce to fakt důslednost a vydržet! Přeji pevné nervy a hodně štěstí! 😉

Ahoj, tak u nás funguje asi ta metoda, jak tu popisovala Klaja.
Ze začátku byla malá taky pořád chovaná, nejprve jsme bojovali 2 měsíce s prdíky - neměla jsem to svědomí nechat dítě brečet v postýlce a odejít, jak mi někteří radili. Potom když už ji tyhle problémy přešly a bylo to hodné a milé miminko, si ji najednou každý chtěl chovat a mazlit se s ní - dveře se u nás prakticky netrhli. Výsledek - malé a roztomilé miminko, které se během jediné vteřiny, kdy si ji někdo chtěl dovolit "odložit", změnilo ve řvoucí histerku (utišitelnou zase jenom chováním). Naštěstí ale tak nějak respektovala noc - to prostě věděla, že se spí. Byla jsem z toho docela "na nervy", ale tak nějak jsem s ní soucítila. A když jsem se vžila do její role, bylo mi jasné, že to není rozmachanost, ale spíš že vyžaduje pocit bezpečí. A tak jsem vytáhla ze skříně šátek a nosila a nosila. A M. byla od té doby spokojená. Neříkám, že když mi usnula, tak jsem ji do té postýlky nepřendala. Jak ráda. 😀 Teď je M. 7 měsíců a už spíš než šátek vyžaduje deku s hračkama. Až je mi to občas líto. Šátek už bereme spíš jen když je mrzutá, zlobí ji zuby a tak.

Tymothy, u nas to bylo podobne: Koliky, a to kazdodenni, az do 2,5 mesice. Malou jsme nosili prakticky porad a pak jsme uz neprestali 🙂 Je fakt, ze jakmile spinkala, bylo fajn dat ji do postylky... Mame to tak dodnes, jen v posledni dobe spi vedle me v posteli, v noci spinka krasne, takze by to ani nijak nevyzadovala, ale kdyz se treba 1x za noc zacne prevalovat, dam ji k prsu a ona se okamzite uklidni a usne. A je to krasny pocit citit jak vedle me klidne funi a blazene 🙂Je proste uplne klidna a spokojena a nosit se uz taky moc nechce, bavi ji hrat si, cteme ji atd. Nejdriv jsem bojovala s tim, resp. s predsudkem, ze mi usina u prsa a je to spatne. Ale ono to spatne neni! Spatne je to, co miminko deprimuje, stresuje a co maminka nezvlada. Zjistila jsem, ze je idealni vykaslat se na ruzne teorie a casto i na rady starsi generace - dite nepatri do postele rodicu, kdyz chovate dite, rozmazlite ho, nechat dite vybrecet, az se zalyka (jak by asi bylo nam usinat s placem! apd. - a ridit se vlastnim instinktem. Ten matku milujici sve dite nadevse tezko zklame.

dalmationka: Filipek byl náhoda. Vůbec nebyl v plánu.
Zakročit se prostě musí. Nejdříve si o otm promluvím s taťkou a pak se uvidí na co přijdem. Chci si zachránit rodinua bý konečně v pohodě. To je teď pro Filipka i pro mě nejdůležitější

bebe7:Ještě nedávno jsem psala podobný přízpěvek jmenoval se hysterka.Ve spoustě věcí,byl o ničem jiném.Ale v pár věcích,byla naše Bára jako tvůj Filípek.Zrovna třeba s tím kočárkem.Záviděla jsem maminkám,která se vykračovaly se svými miminky v kočárku ,jen tak v klídku na prochajdu.A já používala kočárek,jen v nejnutnějších případech,když jsem prostě musela ven.Malá v kočárku šíleně plakala,Byl to,tak šílený křik,jak kdybych jí opařila horkou vodou nebo jí snad nějak týrala.Lidi se za námi otáčeli a já se v duchu modlila,ať už jsme v bezpečí domova!!!Fakt hrůza.Nečekaně se to však obrátilo(ťukám)a jednoho dne,když jsem potřebovala zaběhnout do krámu jsem položila malou do kočárku(a nic-prostě ticho)malá koukala a po chvíli co jsme vyjely usnula.Celou cestu jsem se divila a koukala,jak vejr!!NO nemohla jsem tomu prostě uvěřit.Když se malá probudila,doma jsem ji vyslékla a okamžitě jsem jí šla měřit teplotu(teď se tomu směju,jak jsem regovala)ale nic malá byla bez teplot.A od toho dne jako by mávnutím protku malá kočárek snáší krásně.Popláče si když jí tam dávám,ale jak vyjedem je ticho!!Nevím co se stalo možná,že je starší,ale ať je to čímkoliv,jsem za to moccc vděčná!!Co se týče postýlky,spousty maminek mě tu odsoudí,ale malá spinká se mnou.Spíme spolu v manželské posteli,manžel spí v obejvacím pokoji.V postýlce nikdy spát nechtěla snad jen první den v porodnici.Vím,že by se to nemělo,ale malá je spokojená já taky a je nám tak fajn,tak proč to mněnit jen proto,že se to někomu nelíbí.Spousty lidí už mě za to odsoudilo,ale kdo určil to pravidlo,že se musí,nejspíš nějaká chytrá hlava.Já se do nedávna řídila knížkama a doktory.Jenže pak mi tu pár skvělích maminek otevřelo oči a řeklo,že každé miminko je jiné,je prostě své,každé je jedinečné a podle toho se k němu musí taky přistupovat.Neříkám,že malá mi večer spinká krásně.Vzbudí se za noc klidně třicetkrát,ale pohladím jí po tvářičce pošeptám mám tě ráda zlatíčko spinkej,ona mi stiskne ruku a většinou usne.Někdy třeba ne a to pak uspáváme dýl,ale vím,že kdyby spinkala v postýlce,tak se nevyspíme ani jedna.A pro mě je nejdůležitější,abychom byly spokojené obě,říká se spokojená maminka´znamená spokojené miminko.Do nedávna jsem tomu nevěřila,ale je to tak.Měli jsme a máme s malou stále trápení(bříško)měli jsme podezření na spousty věcí od refluxu až po alergii na bil. kravskeho mleka.Ale včera nám přišli výsledky a prostě nic.A tak si říkám,že to hold jsou prdíky a budeme to muset vydržet.A pokud se jedná o tvou maminku měla by jsi stanovit pravidla,to ty jsi maminka,je samozřejmé,že babička je důležitá a rozhodně pokud s vámi bydlí ti může ve spoustě věcí pomoct a poradit,jen jí budeš muset ty říct na kolik tu pomoc potřebuješ,co smía co už se ti nelíbí.Je to tvá výchova a tvého manžela a do toho ti nesmí mluvit ani tvá vlastní maminka.Já mám rodiče moc daleko s mamčou si voláme každý den,je to báječná žena,která miluje své vnučky naší barču a sestry martinku,ale vím,že kdyby se mi zdálo,že holky moc rozmazluje a já jí to v klidu řekla pochopila by a zařídila by se podle sebe.Tak se neboj a své mamince,řekni co ti vadí...Držím palce aŤ se vše upraví a omlouvám se za tak dlouhý příspěvek!!!! 🙂

misellll: U nás zatim, žádná změna nenastala pořád jak vidí kočárek tak řve 🙂 no bude to muset nejak vydržet. Jinak doufám,že časem se mu třeba ve sporťáčku začne líbit.
Jinak už máme zub teda dokonce 2 😀 Ale spaní se taky zatím nezměnilo 😒 Možná až vylezou uplně.
No a co se týče maminky tak jsme se rozhodli koupit ještě jeden malý byt a tam půjde, dokonce s tím souhlasila. Není zase úpně stará 60je přece jen ještě krásný věk a kdyby nedej bůh se něco stalo zase si jí můžu vzít zpátky k sobě. Jen jak to vydržet než se to uskuteční ☹