Strach, že ublížím miminku. Nějaké rady?

Navštívit psychologa.

Neboj, nejsi v tom sama. Zažila jsem něco podobného u sebe. Zvaž návštěvu psychologa, může jít o poporodní depresi.

Rozhodně nejít za své hranice, tzn. nedělat toto, jestli tě to tak neskutečně vytáčí a opravdu se snažit najít jiný způsob. Co třeba hacka, nebo unosit v šátku/nosítku?? Ta tvoje vzrůstající frustrace ničemu neprospěje.

@margriet ja doufám že deprese to nebude mám opravdu problém jen u toho uspavani 😔zkusím ale nějakou odbornou pomoc a zkusit najít jiný způsob uspavani

Ja te celkem chapu, dnes v noci se mi stalo neco podobnyho, samozrejme se za to hrozne stydim. Ne, ze bych mu chtela ublizit, ale proste mi uplne ruply nervy a hrozne jsem nadavala. Jsem uz totalne vycerpana z nevyspani a z toho, ze jakmile usnu, tak me syn behem chvilky zase vzbudi. Uz jsem taky nekdy zoufala. Nemuze ti s uspavanim pomoct partner, ze byste se stridali? Mas pres den cas na odpocinek? Urcite zkousej dal hledat zpusoby, jak uspat jinak. Ono se to muze menit, co driv nefungovalo, muze casem zacit fungovat. Co treba starsi kocarek na vozeni po byte? Mne syn usina jen u prsu, ale to nekolikahodinovy zvykani prsa me nekdy zabiji a jiny zpusob nam zatim taky nefunguje. Kdybys chtela, klidne napis zpravu. Urcite se to casem zlepsi, musime proste vydrzet.

Uvidíš. Ale rozhodně to není žádná ostuda, jen je potřeba to řešit. Držím pěsti 🍀

To se asi cas od casu stane kazde z nas, ze trochu bouchnou saze. Ale miminko za to nemuze. Spis stres a unava. Nemuze nekdy treba uspavat tatinek, abys mela vecer chvili klidu? Nebo ho dat spat pozdeji? Mate nejaky ritual? Co nositko?

Znám, pomáhalo mi nadávat v rytmu dětských písniček, např. v rytmu Šla Nanynka do zelí jsem si zpívala kurva, píča zasraná ... atd. fakt ty nadávky nejhrubšího zrna, kde bylo hodně RRR. Myslete si o tom co chcete, ale pomáhalo mi to upustit páru, tak si zkus najít zkus něco takovýho. Taky doporučuju mít na telefonu někoho, kdo ví, chápe, neodsoudí, a komu můžeš zavolat. Nebo dítě odložit, třeba na dvě mituby, jíd vedle do pokoje, bušit do polštářů a nadávat, to mi taky pomohlo. Ta frustrace je strašná...

Jednou za čas rupnou nervy skoro každé. Pokud se ale ten narůstající vztek, az agrese vůči němu objevuje často, téměř denně, je odborná pomoc potřeba. Psychiatr a terapie-psycholog. A co nejvíc se te situaci vyhýbat, najít jinou, uspavat nekdo jiny.. Pokud to resit nebudes, agrese (jako projev poporodnich psych.potizi, ne tebe jako zle, to vubec) se může objevovat i v jinych situacich, vetsim placi atp. Drz se, jde to vylecit!

Já tě taky chápu, ten pocit/myšlenky mám občas též a bojím se sama sebe za to jak uvažuju, ale vždycky je to spojené s velkou únavou. Malý není prototyp hodného miminka. Furt musí být u mě. Kočárek, šátek, nosítko a postýlku mi bojkotuje, spí se mnou v posteli nalepený na prsu. Nejsem za to ráda, ale je to jediný způsob jak se vyspat. Sám tam zvládne být jen cca od osmi večer do půl 12. Teď po tři noci se rozhodl, že od 1 ráno do půl paté je ideální čas na to ječet, hrát si a nespat. Aby se muž vyspal, tak to s malým trávím v jiném pokoji. Vzhledem k tomu, že pracuju a večer chodím spát kolem té půl dvanácté, kdy se budí (ráno vstálá 5:30), tak sem fakt mlela z posledního a přišly i ty myšlenky... Ale jakmile jsem se vyspala, tak to přešlo. Nemyslím si, že bych byla schopná mu ublížit (stačilo když se rozpleskl v noci na zem při neúspěšném pokusu o posazení, tak jsem z toho byla špatná), spíš to byl nějaký druh ventilování mé frustrace z nevyspání a toho, proč doháje nemůžu mít hodné dítě jako všichni kolem. Každý má asi svůj způsob ventilace toho, že je toho na něj příliš. A ač na to nejsem hrdá, tak tento je asi jeden z mých.

@treasurka Jako popevek kurva, pica zasrana na motivy Sla nanynka do zeli me az smichy rozbrecelo, kdyz jsem si to zkusila prezpivat 😂😂. K tomu jeste kulisa rvaciho ditete v naruci....Asi az budu mit krizi, vezmu si te za vzor.

Jinak ja prvniho syna mela ujecenyho, drazdivyho a neodlozitelnyho. 4 mesice jsem ho regulerne nenavidela, sprosty nadavky byly na dennim poradku. Nekolikrat jsem i vzteky praskla do perin, dveri atd... Představy jak hazu dite z okna byly taky casty.Ted u druhyho syna, i kdyz je o hodne hodnejsi nez starsi syn, si obcas predstavim, ze jeho hlava je tenisovej micek a ja s ni hraju tenis. Ale vim, ze bych to nikdy neudelala! Bracha ma dvojcata a taky rikal, ze kdyz mely ujeceny obdobi, predstavoval si, ze jim o hlavu mlati dlazebni kostkou.Takze v predstavach je to jistym zpusobem asi normal a nekdy to zazije kazdej a neni se zac stydet.
Souhlasim s @viperaberus ze to u me byla taky ventilace frustrace z nepovedenyho porodu, vycerpani, pocit ze jako mama stojim za hovno a ze mi dite jeci, at delam cokoliv. U psychologa jsem byla, ale krome dechovyho cviceni na uklidneni mi toho moc neporadil a casem jsem si to musela v hlave srovnat sama.

Tohle dělala i dcera, ale takové myšlenky jsem neměla. Na rukou jsem uspavala do roka a půl. Jinak zkus nositko, dcera v něm úplně v pohodě usnula a pak jsem jí opatrně dala do postýlky. Nosila jsem jí po bytě.

Jsi normální? Zvolila bych minimálně psychologa. A když u toho nadáváš, pak se nedivím že ti nechce usnout. Spokojená maminka = spokojené miminko.

@queenp Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, ale ono to je právě o tom, že když se člověk slyší, jak zpívá jako debil takovýhle úžasnosti, hopsá u toho na balóně, jako magor, tak je to vlastně nakonec spíš k smíchu a to napětí povolí...

@treasurka Vsak zrovna ja te chapu a naopak obdivuju jaks to vymyslela 👌

@queenp Jojo, jasný 🙂 Děkuju!

Stridat se s muzem? Ja kdyz jsem vytocena, tak mu napisu smsku at prijde do loznice. Pak si do bezdratovych sluchatek poustim hudbu, idealne hip hop, nebo audioknihy, pak nemam pocit, ze je to uspavani takova hrozna ztrata casu… a pokecat s kamaradkama ktere to maji nebo mely urcite podobne

@klokanka31 Jezis, zas nekdo dokonaly, chytry jak radio.

@meronym promiň, ale tyhle myšlenky mě nikdy nenapadaly, na syna jsem byla skoro tři roky denne sama, žádné hlídání, žádná pomoc, syn byl náročný, od miminka skoro přes den nespal. Myslím ze je rozhodne lepší nekam zajít hned, než aby se to stupňovalo a skončilo špatně

@treasurka Ježíš to je boží.😅😅 díky. Teď si to tu furt zpívám a až budu mít další krizi (u nás je taky občas tenze), tak si na to vzpomenu a využiju. Nobelovka za mír za tento popěvek.

@meronym Nejsem dokonalá, ale svou malou jsem nikdy nedala na hlídání, někdy měla náročné období, jako teď období vzdoru, a NIKDY mě nenapadla myšlenka že bych jí měla ublížit.

Promiň zakladatelkou,ale ty sis ho rozmazlila uspáváním a houpáním a teď se na něj zlobíš?

Odejít z místnosti. Jakmile mas strach že se neudržíš, proste ho dej do postýlky a odejdi na chvíli. Klidně si bouchni nebo zakřič do polštáře, nebyla by si první. Dál bych zkusila najít nějaké rady jak uspavat, klidně nějakou knížku, prostě zkusila to dělat jinak když ti to nevyhovuje. Hlavně mu neublížuj, on ti to nedělá naschvál.

Taky máme občas těžší uspávání. Nejhorší je to, když jsem unavená nebo hladová. Většinou si tak supím sama pro sebe, ale mám takový návod k sebeuklidnění z knihy Aha! Rodičovství. Zkusím ti ho tu trochu reprodukovat, případně doporučuji i tu knihu, je tam těch tipů více, já si vybrala ty svoje.

Když cítíš, že tě zaplavuje vztek, okamžitě přestaň jednat, i kdybys měla přestat mluvit v půlce věty. Ve vzteku děláme věci, které bychom jako klidní nikdy nedělali a pak nás mrzí. Zastav se, zavři oči a 3x se zhluboka nadechni a vydechni. Opakuj si, jsem vzteklá, nic nebudu teď dělat, mrzelo by mě to. Zkus se usmát (i úsměv na sílu přesvědčí náš mozek, že se máme dobře) a pomaličku se zkus vcítit do toho dítěte, říkám si třeba, ona pláče, protože už je hrozně unavená, nemůže za to, nechce mě dostat do blázince, má mě ráda. A to už jsem většinou klidná, dám jí pusu nebo ji obejmu, to pomáhá nejvíc. Každý k sebeuklidnění potřebuje něco jiného. Můžeš zkusit i odejít a vydýchat se jinde, píšou tam, že by se ti to mělo povést do 5-10 minut. Můžeš i tomu dítěti říct, promiň, teď jsem moc naštvaná, nechci být zlá, půjdu se uklidnit a hned zase přijdu.
Tohle platí pro jakoukoliv situaci, až tě bude ve
dvou letech vytáčet třicátý hysterickým zachvatem v průběhu 20 minut 😁😁😁

@pipi_puncocha 😂 😂 😂

@sylvka ha ha, miluju tyhle soudy rodičů, jejichž děti něco nepotřebovaly a ti ostatní je rozmazlili. Každý dítě je jiný a každá maminka taky. Já jsem třeba tříměsíční miminko s bolavým břichem uspávala houpáním v náručí. Protože u toho jedinýho se mu ulevilo. By mě zajímalo, co bys dělala ty, asi ho nechala vyřvat, hlavně ho nerozmazlit, že jo.
Zakladatelko, občas jsem na nervy taky. U večerního uspávání to graduje, už toho má člověk dost. Když mi děti takhle brečely obě najednou, taky to se mnou někdy mlátilo vzteky. Šla jsem a dala pěstí do zdi. Hrozně se mi ulevilo. Když jsem to řešila s psycholožkou, nic zavadného na tom neshledala. Zkus se s tatínkem miminka v uspávání střídat, třeba když to pro tebe nebude každodenní rutina, uleví se ti. Pokud to nejde, zkus si najít nějaký ventil, kde vztek a frustraci dostat ven.

Dávej si prcka do šátku a nevim, zda kojis, ale ja uspavala kojením 🙂

V prvom rade si skvelá maminka a určite svojho synčeka miluješ ako píšeš. Vedz že takéto myšlienky má každá druhá keď je už vyčerpaná a na pokraji síl. Máloktorá to ale prizná takto verejne. Sama som ich mala a psychológ mi povedal jednu veľmi dôležitú vec. Tým že si tieto myšlienky uvedomuješ a bojíš sa ich, tak si dávaš o to vačší pozor aby si mu nič zlé nespravila, takže určite svojmu miminku neublížiš alebo ešte omnoho menej pravdepodobne ako tie čo sa tu uháňajú ako by ich toto nikdy anilen nenapadlo a ako preboha môžeš takto myslieť. (btw ženy trošku empatie :/ Psychológ by ti pomohol sa práve s týmito myšlienkami zmieriť a prijať ich. Keď sa ich prestaneš báť tak sa práve rozplynú. 🙂 Veľa šťastia.