Strach ze smrti po porodu. Měly jste?

Jo, spousta iracionalnich uzkosti a strachu, ktere by me predtim ani nenapadly… treba jsem si jednou pri pohledu na miminko predstavila, ze az vyroste bude chtit jet lyzovat a prislo mi to pro nej strasne nebezpecne a hrozne jsem se bala, ze ho nekdo srazi a zabije, az jsem se rozbrecela. Nebo strach o sebe, ze umru a miminko zustane na svete samo… Proste silene stavy. Bylo to rozbourenymi hormony, par mesicu po porodu se to pomalu vratilo do rozumnych mezi… drz se 💛

@evulakebula Já se po porodech bojím jezdit autem, mám pocit, že se nám něco stane🤷

Mam pocit, ze dokud jsem byla bezdetna, byla jsem “nesmrtelna” …ted mam dva syny a neni den, kdy bych nepremyslela nad nejakou katastrofou…mam hrozny strach o ne, pro kazdem naznaku nemoci jsem na zhrouceni…presne jak je tu psano s tema lyzema, tak ja si jen prddstavim, ze nekdy budou vetsi a budou chodit sami ven, na kole, na lyze s kamosema, na festaky, na diskoteky,…proste mam strach uplne ze vseho, co je potka 😂 a plus se bojim i o sebe a o manzela, mam pocit, ze kazdej den dokazu vymyslet ke kazde situaci nejakou tragedii, co by nas kohla potkat..jdu po venku s kocarem a jen se zvedne vitr a ja uz si rikam, ze urcite nekomu odnekud odleti kus strechy a zsahne kocar, odrazi se a jeste spadne na starsiho a tak…🙈 nekdy je to na palici…chybi mi ta “nesmrtelnost” pred detmi🙈

@evulakebula tak on si člověk s porodem najednou uvědomí, že život začal a vlastně i jednou skončí. Já také do té doby moc o tom nepřemýšlela. Pokud to nejsou úplně úzkostné stavy, myslím, že je dobře si tohle uvědomit. A začít podle toho žít...

@evulakebula neeee to vůbec, spíš běžný strach o dítě, větší pečlivost apod

@evulakebula Po porode ti niektore hormony, ktore si mala v daleko najvyssej zivotnej hladine, klesnu takmer na nulu. Zober si, co dokaze so zenou spravit PMS a tam je vykyv daleko mensi. Vplyva to aj na psychiku, u niekoho viac, u niekoho menej. Ja som mala po porode uzkostne aj panicke stavy a aj depresie. Len teda vserky moje cierne myslienky sa tykali toho, aka som katastrofalna matka, na ine nebol priestor 🙂 Ale verim, ze u niekoho pride aj strach zo smrti. Neviem, ako dlho po porode si, ale u mna to bolo lepsie po 4 tyzdnoch a uplny navrat do normalu (hoci normal to s dietatom uz nikdy uplne nebude) tak po 3 mesiacoch.

Jako doteď si pamatuju, jak jsem sledovala syna v porodnici už v postýlce co jsem měla vedle sebe a najednou jsem dostala strach z války. 🫣 vím, že mi v hlavě jelo, že prožije určitě válku, co bude dělat bez nás? Ujme se ho někdo? Kdo utisi jeho strach, když by nám něco bylo? Pak jsem se uklidňovala, že u nás přece nic dloooouho nebylo a je to blbost a že možná až jeho vnoučata jednou, ale my ne. To bylo rok a půl zpátky. Vůbec netuším jak jsem se k tomu dostala a ještě že mi to v tý hlavě tak uvízlo.
Pak bylo takovy to “udusí se banánem, udusí se mandarinkou, testovinou” proste vším. Ale to je možná posilněný tím, že jsem mu několikrát tahala jídlo z krku, zatímco s vykulenejma očima chrčel. Snažím se to nějak korigovat, ale mě nejvíc děsí tohle. Bez dítěte by mě tohle ani nenapadlo.

@evulakebula snažím se na to nemyslet, ale napadá mě to taky. Přestala jsem se dívat v televizi na pořady, kde se vraždí nebo je válka… protože to jsou taky něčí děti. Pomáhá mi víra v Boha. Že i kdyby se něco stalo a někdo umřel dřív, sejdeme se jednou. Skutečně v to věřím. Ale stejně, když si představím, že by tu dcery zůstaly beze mě, nebo já bez některé z nich, brečím.

zrovna to samé řeším také ... jsem v 7m těhu a mám 1,5 r syna, v neděli máme jet s manželem na dlouhou cestu autem zatimco malý bude u babičky a já furt váhám jestli nemám já zůstat doma aby v případě smrťáku na dálnici měly děti apsoň jednoho rodiče 🙈 logicky vím že se sama zbytečně deptám a že to stejně neovlivním ale prostě ten strach tam je 🙈

Ja nemuzu rict, ze bych mela iracionalno strach, spis me obcas v souvislosti s udalostmi v rodine napadaji az nechutne prakticke myslenky, jako kdyz mi manzela hospitalizovali s covidem, pripojili na kyslik, tak jsem lezela s detmi v posteli tulila je k sobe a realne jsem premyslela, nad zivotni pojistkou, zda by pojistka a vypovezeni stavebka pokryly uver v bance, zda byl v pripade jeho smrti nam jeho rodina dovolila zustat v byte, jestli bych tady bez nej vubec byla schopna zit…dedu vidam na chate i 20 let po jeho smrti, co kdyby to bylo s nim stejny…no nastesti se z toho dostal a ja sve myslenky nemusela prevadet v realitu…obcas kdyz se kamaradky dostanou do podobe situace popisuji bezmoc, popisuji neco jako paralyzu a me naopak jede mozek na plno, prestavam fungovat az pak. Manzel jezdi jako ridic busu moje asi nejhorsi predstava je ze by naboural a v buse zemreli lide, on by prezil, nasledovali by vysetrovani, soudy…roky pochybnosti, vycitek…vim ze by si to nikdy neodpustil i kdyby vysetrovani bylo uzavreno, ze to nebyla jeho vina…

malému je 6 a strach ze smrti mám od těhotenství. Bojím se, že se mi něco stane a co pak bude s nim... je často nemocný (i teď), jen jak se zvyšuje teplota, už se bojím, aby se mi něco nestalo... jsem uzkostliva matka a většinou jsem na vše sama