Strach u cca ročního dítěte, i z obyčejných věcí
Ahoj maminky, zakládám nové téma o strachu, takovéhle jsem tu nenašla. Moje dcera byla od malička hodně bojácná, bála se hluků, rychlých pohybů atd. Začala se "později" pohybovat (plazení v 8 měsících atd) a špatně nesla když jsme byli v jedné místnosti s dětmi které byly mnohem rychlejší a mobilnější než ona. Myslela jsem že se to změní až povyroste a postaví se na nožičky. Ale spíš bych řekla že po roce věku se to tak nějak "zlomilo". Teď je jí 14 měsíců a bojí se dětí (když je přímo u nich a nedejbože na ní sáhnou nebo vypísknou - když je na hřišti na houpačce nebo v kočárku tak na ně naopak volá a směje se), to samé u zvířat. Na návštěvě až škytala z děsu z jedné jediné rybičky v akváriu, která si dovolila "rychle" plavat. Kamarádky a známí radí pouze "otrkávat", jenže teď se náš strach rozšířil na zvonek, vyzvánění mobilu a bohužel i na obyčejné neživé věci. Příklad - mám ve vlasech skřipec nebo čelenku, Simonka na ně ukazuje a natahuje se po tom, sundám si čelenku z hlavy, podávám jí to a ona začne buď křičet, nebo si schová hlavičku mezi dlaně a couvá. Prostě si nesáhne. Poslední kapka byla když manžel přinesl včera kus srolovaného koberce ze sklepa - byla úplně hysterická, křičela, vytřeštěné oči a pořád ukazovala na ten koberec, držela se mě křečovitě za nohy .. nepomáhá dělat kraviny typu - podívej se, uděláme bác bác do koberce, to je legrace - nesáhne si a nepřestane křičet dokud ho neodneseme ... a tak je to se spoustou věcí ... na vysavač si sáhla poprvé teď o víkendu, to samé se lžičkou, nákupními taškami ... hodně mě to vyčerpává psychicky ... poradíte někdo nebo máte aspoň něco podobného? Jsem z toho zoufalá, tohle přeci není "normální" ...
ahoj, taky jsme "to" měli, teprve tak před 3 týdnama mě začal překvapovat, když jsem u nějaký situace automaticky čekala řev, a ono nic. Zatim se taky bojí dětí a různých věcí, hraček, ale fakt ty tři týdny se to teď začalo zlepšovat. Taky mi ostatní radili "otrkávat", ale já to tedy nedoporučuju, protože pak to bylo ještě horší. Tak jsem to nechala být, furt jsem utěšovala, a jak říkám, konečně se to láme. Ale trvalo to dlouho - už od narození se nenechal nikým pohladit, nedejbože pochovat, ani od babičky, ani od švagrový, která k nám chodí 2 - 3x týdně. Takže jestli tě to utěší, tak nás už to opouští... 😉
ivika: díky a přeju ať je i u vás brzo líp
mayerka: ani nevím jak se mi ulevilo :D ... přesně jak říkáš, otrkávání to u nás naopak zhoršuje. Prostě chce mít svojí jistotu, ať už jsem to já, domov nebo věci na které je zvyklá. Gratuluju k ústupu strachu 🙂
ahojky ve spolek našla jsem tu Vaše téma a chci do něj přispět mojí zkušeností a hlavně aby jste věděli nejste v tom samy je nás asi víc s podoobnými strašpytlíky 😒 náš Míšánek je od narození hodně lekavé dítko a nevím jestli jste o tom přemejšleli ale zkusili jste sáhnout hlouběji do paměti? Alespoň na práh samotného porodu jak probíhal a jakým způsobem vaše dítka přišla na svět ??? Zajímalo by mě to páč my jsme rodili 24h měla jsem šílené bolesti v kříži a nikam se to neposouvalo až zabral prášek na samotné vyvolání .....vše se pak posouvalo ryhleji ale nakonec jsme se zastavili na porodním sále po pár vyčerpávajících tlačeních jsme zkončili páč už nebylo co konec kontrakcí a nakonec po vyčerpání Míšánka vytáhli Vaxem ☹ myslím že se to dost na jeho další adaptasi na tomhle světě podepsalo jako malé miminko dost často brečel ba dokonce řval jako tur (máme totiš hoooodně moc pronikavej jedák až praskaj okení tabulky málem 😅 )každé usínání bylo pro nás utrpení nošení zpívání nic nepomáhalo vždy řval a řval až se mnohdy uřval ......musím říci že začátek byl hodně pernej a šáhli jsme si na samé dno svých možností člověk toho fakt je schopen unést hodně ...........zlomové období nastalo až kolem 9měsíce kdy jsma se postupně naučili usínat samy v postýlce .........jinak co se týče spaní v kočárku rušilo ho kde co špitlo bouchlo a pak brečel i třeba půl hodiny než zase po kojení znova usnul ...........prostě peklo na zemi ....nemluvě o zvucích mixéru, vysavače,pračky, mikrovlnky a fénu .....vždy se bavím jedním článkem že tyhle monotóní zvuky děti uspávají 😀 naše dítko je bytostně nesnáší jak vidí vysavač začne se po mě nebo po tátovi sápat jak chobotnice a udělá krabici a je konec ..........vysávám jen když je manžel doma a to musí jít s malým do vedlejší místnosti a takhle se přesouvaj po bytě sama ani náhodou to by jsme zbourali řevem barák ........utěšuji se že s toho snad ten náš kluk jednou vyroste .....samosebou že se snažím ho s těma věcima seznámit dříve než je zappnu vysvětluji mu co budu dělat a co to bude dělat ale prostě marně ........taky se bojíme lidí například velkých černovlasých jako je můj brácha našeho malého strejda vždy když přišel tak na něj bulel teď je zvědavej co nese a kejhá heká tak srandovně sápe se na mě a ke mě a nechce vůbec k němu no co dodat asi snad jen že jsem ráda že v tom nelítáme samy 😉
jitoušek - u nás to porodem asi nebude. Za 6 hodin bylo vymalováno, bez EPI a tak, i se spaním jsme neměli problém, malej od 2 měsíců prospal celou noc. U nás je to spíš rodinný, já prý byla jako malá taky hrozně zakřiklá a někde zalezlá 😀
smajlik: ahoj, rozhodne bych kontaktovala kvalitni detskou psycholozku. abys tim otrkavanim nenadelala vic skody nez uzitku. (vubec to nechci zminovat, ale napriklad autiste se boji hodne veci, ktere jsou normalni, ale to jen pisu co me napadlo, nestanovuji diagnozu, jen to byla jedna z prvnich veci, co me napadla, muze to byt bojacnost nebo cokoli jinyho). obratila bych se opravdu na odbornika pro radu.
jitoušek, u nás porod taky v pohodě, asi 6 hodin, sice mi praskli plodovku a dali oxytocin, tak možná to mohlo mít trošku vliv, nevím. A jako mimi byl v pohodě, spaní klasika s buzením na kojení dokud jsme kojili, jenom se nechtěl nechat skoro od nikoho chovat, jenom ode mě, tatínka a jedné babičky, ale to bylo tím, že ostatní neviděl tak často. Jinak jednoho strejdy (hodně vysoký, brýlatý) se taky dlouho bál, ale většinou jenom hned jak přišel a po čtrvrt hodině dobrý. Ale to ho před pár měsíci taky přešlo. Ale zajímavý, že i když se někoho bojí, tak ruku mu třeba podá, když se s ním má pozdravit. A ta genetika má určitě taky vliv, taky jsem prý byla spíš tišší a bázlivější, no doteď jsem introvert jak poleno. Jsem přesvědčená, že max. kolem těch 2, 3 let to děcka přejde, tak bych to asi nijak neřešila, pokud to není fakt extrémní a jsou vidět zlepšení. A ještě jsem si vzpomněla, že malýmu vadila tráva, loni když spadnul, tak ruky hned nahoru, ale jinak se normálně trávy chytnul. No letos už mu to nevadí.
kamiska : přesně to mě taky ve skrytu duše napadlo, autismus, ale moje doktorka nás nikam neodeslala s tím že musíme vydržet že je prostě bojácná protože měla těžší start do života (opravdu silná kolika, vrozená pupeční kýla a v ní pak vražené střívko, pak ten opožděný vývoj pohybu atd atd). Proto jsem založila tohle téma, aby se duši ulevilo 🙂
ivka: jooo u nás trávu ještě nevíme ale když jsme jí posadili do sněhu tak jí málem kleplo :D
jitousek: těžko říct co takovému mimču vadí, já jsem měla porod normální ale měla jsem asi 7 hodin kontrakce po dvou minutách a neotevírala jsem se. V těhoteství jsem měla srdeční tachykardii ... těžko říct. Jinak většinu toho co popisuješ známe velmi důvěrně :D
Smajlík, měli jsme to podobný, i když ne tak moc, jak píšeš. Vysavače se malý bojí doteď, musí sedět na gauči, když ho vytáhnu. Dětí se taky dlouho bál, za ruku se chytl cizího dítětě na plavání až teď nedávno. A štítí se, když mám mokré vlasy, mokrého prádla z pračky, no, ledasco do ruky nechytne, i když jak říkám, už je to mnohem lepší. Jo, teď má jednoho plyšáka, kterýho chytne jedině za čumák, jinak mu taky vadí 😒 . Tak ti asi neporadím, spíš tak, že v tom nejste sami. A ono to samo časem přejde. Nemám pocit, že by na to něco zabralo.