"Stará" matka a jedináček, nebo ještě druhé?
Letos mi bude 34 let, mám 7-měsíčního kloučka. Narovinu říkám, že asi nejsem správný mateřský typ (chovný ano - těhotenství na "první dobrou"). Syna miluju nadevše, i když nemůžu říct, že by byl jednoduché miminko. Je ukřičený, vzteklý, divoký .... ale i neskutečně báječný a chytrý 🙂 prostě mě i příteli dává dost zabrat. Mě osobně ale na mateřství nejvíc chybí spánek a volnost. Navíc se začínají ozývat mé nešvary z mládí a hlavně života u koní (bolej klouby, teď aktuálně řeším vyhřezlou plotýnku - docela dost). tak nějak se trošku rozpadám a vůbec mě to netěší.
S přítelem jsme chtěli původně děti 2, aby si mohli hrát. Ovšem čím dál tím víc se o tomto tématu nechceme s naším okolím bavit, protože oba dost padáme na ústa. Jeden prcek nám najednou stačí. Babičky si sice lobují své.... no, znáte to. Ve svém okolí taky najednou začínám potkávat víc těch, co mají jen jednoho prcka s tím, že druhé už určitě ne. Já sama váhám. Prostě v 37 letech si nějak asi netroufám na to, mít ještě druhé :(
S přítelem oba máme sourozence. Na jednu stranu bych malému hrozně chtěla břatříčka nebo sestřičku dopřát .... ale pak stačí jedna "horší" noc, kdy sotva lezu po čtyrech a je mi jasné, že bych péči o dva lumpy prostě nedala. Připadám si moc stará.
Zajímalo by mě, jak jste na tom vy, "starší maminky" (nad 30). Plánujete druhé? Co vás k tomu vedlo? A jak jto zvládáte? Nebo zůstanete při jednom?
Myslím si, že to nesouvisí s věkem, ale s tím, jestli další dítě chcete. Já měla první dítě ve 33, druhé ve 35 a ještě rozhodně chceme jedno, nejspíš mi bude necelých 38, až se narodí. Nemyslím, že bych kvůli věku byla unavenější než mladší maminky, přeci jen mi není 70. Probděná noc vyřídí každého.
Na druhou stranu, v sedmi měsících bych o dalších dítěti ani neuvažovala. Manžel o druhém dítěti začal, když bylo dceři 8 měsíců a hnala jsem ho, že se zbláznil. Tohle období je šíleně náročné, děti jsou těžké, ale nesamostatné, rostou jim zuby, období vzteku, ... Otěhotněla jsem, když bylo dceři 13 měsíců a zpětně myslím, že jsem měla ještě počkat. Jak rostou, jsou samostatnější, lépe spí, všechno je snadnější, a potom ani druhé dítě není tak náročné. Dneska mi dcera neskutečně pomáhá, takže toho třetího se ani tolik nebojím. Akorát musí dvojka ještě trochu poporůst a taky dostat aspoň trochu rozum 🙂
my uz doplanovali. plan byl jedno dite, pak po 2.roce zivota naseho syna prislo dite druhe. ted je mu tri tydny a je to maso! taky si rikam, ze jsem se zblaznila. prvni syn byl ukazkovy ve vsem, tento druhy je jeho pravy opak-treba na dnesek jsem spala max tri hodiny a uz se bojim dalsi noci. ale rikam si, ze to musi jednou skoncit a ja se vyspim alespon 4hodiny v kuse. zase se tesim, az bude teochu mladsi vic vnimat a budou si se starsim hrat, to bude za odmenu..
porod jsem mela krasny, takze zatim ty bezesne noci nijak nezatracuji. je krasny mit miminko, u prvniho jsem si to neuzivala, ted uz ano, ikdyz s 2,5letakem za zady😀 ale jsem rada, ze me potrebuji, jednou prijde cas, kdy uz pro ne potreba nebudu a to mi bude myslim hodne smutno.. jediny smysl zivota je totiz v detech..
@nugetka20 uplne te chapu 🙂 ja mam 15ti mesicni holcicku, 30 mi bylo nedavno, ale prijdu si taky stara... vzdycky sem chtela dve deti, ted si to vubec neumim predstavit a to narozdil od tebe mam zlate dite. Sice kdyz byla mensi, dva mesice mi dala zabrat v noci, kdy vstavala kazdou hodinu, ale od 9.mesice spinka celou noc (prestala sem kojit). Je to zlaticko. Pekne basti, je sikovna, hodna, vzteka se minimalne, ALE! Proste se necitim na to, mit druhe, byt mam hlidaci obe babicky (moje mama dokonce v duchodu) i dedu... je to neuveritelny, mam hlidani, kdy si vzpomenu, hodne dite a ani tak si neumim predstavit mit druhe. Ja si proste miminko moc neuzivala, zacalo me to "bavit" az tak ve veku tveho prcka. Ted uz je to skvely a uzivam si to, ale proste jsme asi pohodlny s manzelem a nejak sme si zatim jisti, ze bude jen jedno. Mam jedinej malej prostor pro druhe, a to az bude male vic jak 3 roky a bude sikovna, tak o tom mozna zacnu premyslet, ale nejen ze porod sem mela tezkej, uz mi bude 34 a to uz bude hodne tezky myslim... navic mam hodne kamaradek, co maji druhe dite a jsou uplne vyrizeny. S jednim to byly spokojene milujici maminky, ted jsou z nich vztekle, uricene a nestastne zenske, takze pro me velka antikoncepce 🙂 ... ale vsechno je to jen a jen o tobe a partnerovi. Proto taky nerikam uplne ze NIKDY, treba az budou male 3, zmenim nazor, ale do te doby o tom vubec nepremyslim. Mit deti od sebe o mene jak 3 roky je pro me sebevrazda 😀 a obdivuji a zaroven nezavidim tem, co to tak maji 🙂 ... takze na zaver. Chci si moji princeznu uzit se vsim vsudy. Chci jezdit na dovolene a venovat se ji plne a ne resit, jak zvladnu druhe. Mne osobne to prijde hrozne nefer vuci prvnimu, poridit si druhe, aby si melo prvni s kym hrat? Nebo tvrzeni ze jedinacci jsou rozmazleni? Nesouhlasim. Druhe dite ma byt chtenne a z lasky, stejne jako kazde jine a ne jen proto, ze to od nas nekdo ceka, nebo ze to prvni, ktere milujem nadevse, si nema s kym hrat ☹ ... proto myslim, ze je jeste brzy to vubec resit. Tobe teprve zacina zabava a bude to cim dal lepsi, uvidis. A treba to maly zlobidlo bude ve 3 letech nejhodnejsi ze skolky a tobe se po mimi zasteskne 😉 ... byt tebou, zatim to vubec neresim a uzivam si to, ze mas jen jedno 😘
Taky si myslím, že je brzy to řešit. První jsem měla v 33 a ted mám druhé v 38. Kazde dítě je jiné a jsem ráda, že jefináčka nemám.
Zdravím, tak mně je 33 a synovi 6 a od porodu tvrdím, že nikdy více. A tvrdím to i po víc než 6 letech. Taky jsem se s malým nevyspala, mám problémy se zády a další zdravotní, třeba psychiku. Už si připadám fakt stará. Takže za mě - pokud se někdo necítí, ať má jedináčka.
Ja jsem mela prvni dceru ve 27letech a hned po porodu jsem rekla, ze dalsi dite fakt ne, ze jedno staci... stacilo... ale pak prisel rozvod, nekolik let kdy jsem s dcerou byla sama a pak novy pritel... a dneska mi je 38, cekame dalsi miminko a moc se na nej tesim.... takze ja bych rekla, nic nehrot, mas jeste par let casu... treba za ctyri, pet let budes najednou citit, ze druhe ditko chces a ze vis, ze si ho plne uzijes... ja nejsem zastance toho mit deti jen proto, aby byla blizko vekove, takze me nevadi, ze mezi mymi detmi bude 11,5 roku rozdil 🙂 aspon si uziju oba, kazdeho jinak a aspon si "prodlouzim mladi" 😉
@nugetka20 Pokud je syn ukřičený, vzteklý a nespí, je to hodně náročné. Naprosto ti rozumím. My máme 21 měsíčního syna, odmalinka je to šílený nespavec. Doteď se mi pořád budil co 2-3 hodiny, takže jsem úplně zapomněla, co to spánek je 😀 Nechci to zakřiknout, ale poslední tři týdny je to spaní mnohem lepší, budí se třeba jen jednou za noc... My už druhé naplánovali a moc se těšíme. Pokud to bude stejný nespavec, budeme připraveni, pokud ne, budeme příjemně překvapení 🙂 Jestli druhé děťátko chcete a toužíte po něm, pořídíte si ho. Jestli ne, svět se přece nezboří. Hlavně musíte být spokojení ty a partner. To, že chtějí babičky druhé vnoučátko je sice hezké, ale starat se o něj celé dny asi nebudou... Nechejte tomu čas, za pár měsíců může být syn úplně pohodové dítě, ty se konečně vyspíš a uvidíš svět růžovější... 😀
prvni dceru jsem porodila v 26 a bylo mi jasny, ze jeste nekdy prcek bude...( nikdy jsem nechtela maly rozdil mezi detma, takze jsem nespechala) nicmene jsem se rozvedla, po case si nasla meho nynejsiho muze a mame ted 3m holcicku. Je mi 36 a mezi holkama je rozdil 10 let. Tezka pohoda. Jenze s novym muzem chceme jeste kluka, takze to proste zkusime jeste jednou a uvidime, co se stane.....vidim to tak za 3 roky, driv asi tezko. Nebojim se, nerozpadam se, kupodivu jsem daleko klidnejsi a vic si miminko uzivam 🙂
Je mi 36 a mám 2 letého chlapecka a moc bych pro něj chtěla sourozence.Ted jsme dvakrát za sebou o miminko prisli. Vubec neřeším, že bych byla na druhé dítě stará a nezvládala ho, děsí mě spíš to, že to druhé dítě už proste nestihnu.....
Syna jsem měla jako první dítě ve 34 letech a rovnou jsme si s manželem řekli, že počkáme do letoška a pokud to naše (především ekonomická -pracovní) situace umožní,tak že bychom chtěli letos počít. Situace byla pozitivní a těhotenský test taky, takže druhé budeme mít po 5,5 letech - měla bych rodit cca 2-3 týdny před 40.narozkami. Nikdo na nás netlačil,nikdo nemluvil o tom, kolik mi je - nikdo nám nehlídá, jsme samostatná jednotka, takže žádné tlaky okolí nebyly Což by mi bylo celkem jedno, taky nemluvím nikomu do toho, kolik má mít dětí, kdy je má mít, co je "správné"). Pokud někdo měl komentář (v práci předpokládám), tak o tom nevím a není to můj problém 😉
Tohle je fakt individuální, udělej to tak, jak to cítíš a nenech se manipulovat okolím.
Já měla první v 37, druhou v 39 a teď je mi 41 a čekám třetí. Není to vždy jednoduché, ale jsem šťastná 😊
jinak ještě - já jsem jedináček,moje mamka ždycky říkala, že nikdy nechtěla mít více dětí,protože by je neuměla mít ráda stejně (to si přinesla ze svého dětství a chápu její názor,vím, čím si prošla). Za sebe musím říct,že čím byl syn starší, tím íc jsem ěděla, že musím mít druhé,protože ho miluju tak moc, že si neumím představit, že bych tu lásku nedla ještě někomu dalšímu 🙂
Mě bude letos 35 a čekáme třetí, ale je to prostě proto, že miminko chceme a ne že by bylo na přání někoho. Pokud se na dítě necítíš, rozhodně se nenuť. Pracuji u miminek a často jde na mamince už v porodnici vidět, že do toho šla jen proto aby bylo a těch dětí je mi pak líto. Prostě bude syn jedináček, ale za to mu to jistě vynahradíte s manželem jinak 🙂
Stará nejsi 🙂 Já jsem měla prví ve 32, druhé ve 34. Já jsem třeba nikdy jedináčka nechtěla, ale každá to má jinak. Jasně, občas padáme s mužem na hubu, ale jde to, musí prostě. Někdy to je těžké, tím spíš že nemáme pravidelné hlídání a do toho rekonstruujeme dům. Prostě - někdy je to pohoda (už si spolu fakt krásně umí vyhrát) a někdy je to totální vyčerpání - obě děti řvou, manžel je dlouho do večera v práci, nevím, kam dřív skočit, natož ještě třeba uklidit. Je to o prioritách. Nech tomu čas a uvidíš... nemá cenu se nutit.
Řeším podobné dilema (pravda, dost předčasně, ale přiznávám, že mě to nutí nad tím přemýšlet).
Nikdy jsem děti nechtěla. Ale zároveň jsem věděla, že pokud ano, tak dvě, že jedináčka nechci. Mám v okolí dost jedináčků a viděla jsem, jak se cítili o něco ošizení, že nemají sourozence, a to i teď v dospělosti.
Jenže... To první se má teprve narodit, to mi bude 33. Dřív než za tři roky to nevidím, že bych si mohla pořídit druhé ( 1) nedovedu si představit, že bych dokázala zvládnout dvě de facto mimina naráz + 2) nevím, jak je to s penězma, když bych šla z rodičáku rovnou zas na mateřkou, abychom nás všechny uživili + 3) až bude tomuhle prvnímu dva roky, měla bych se vrátit do práce, to ale znamená, že si budu muset hledat práci novou, takže nemůžu nastoupit a hned jít na mateřskou). Takže když to půjde dobře, tak bych další mohla mít tak řekněme v 36, 37 letech... a to mě trochu děsí. Navíc partner je ode mě ještě starší, takže i teď docela prožívám, že sotva to prvorozené dosáhne plnoletosti, tak jeho otec bude už skoro v důchodu = další dítě po třech letech by znamenalo, že až bude mít to malé 18, tak partner už skutečně bude nejspíš v důchodu (záleží kdy v té době budou chlapi chodit do důchodu).
Já vím, že je to pozdě řešit, ale jak jsem psala, dřív jsem děti nechtěla a navíc to ani nebylo možné vzhledem k finanční a pracovní situaci. A teď si připadám jak křeček v kolečku - ať šlapu (přemýšlím) sebevíc, pořád jsem na tom samém místě a všechny možné varianty jsou špatně.
☹
Mojí děvence bude na jaře 16🙂 nikdy jsem víc dětí nechtěla. teď je mi 38 a čekám dvojčata, člověk nikdy neví, co ho v životě potká🙂 mám bobky, ale těším se.
31 prvni dite, 33 druhe dite, 36 mi bude letos a treti dite -nejvic unavena jsem byla u prvniho ditete, ktere chtelo neustale mou pozornost, s druhym ditetem mam mnohem vice casu i sama na sebe, na vareni, uklizeni -hraji si spolu a jejich pozornost neni uprena uz jen na me, do dvou let kazdeho ditete jsem kojila v noci (jinak jsou oba odkojeni do 2.5)-tudiz jsem se nevyspala, pres den nespi uz od dvou let 🙂)) jo a cele druhe tehotenstvi jsem byla nahromade, porod oba cs, a po druhem porodu jsem mela diagnostikovany zluc. kameny - takze treba kazdotydenni koliky (celonocni s nemoznosti se dospat), kdo zazil, vi, jak se telo po kolice dava dohromady jeste tyden, drzela jsem dietu, po dvou letech operace.....ale deti jsou pro me to nej-vzdycky jsem chtela velkou rodinu a jsem za ni rada..... ted se dobre vyspim a od cervna zase ne, ale vim, ze to jednou skonci a zase budu spat celou noc 🙂))) me to za to stoji.......
jo a muj organismus si uz na ten zaprah nejak zvykl, necitim se stara 🙂))) ja bych tomu dala jeste cas a uvidis, az bude syn spat celou noc a bude chodit treba do skolky - ani nevzpomenes, ze to bylo jine 🙂))
@kerstinka člověk si to nesmí tak brát. Moje segra si pořídila 3 dítě ve 40 a taky to zvláda. Občas si připadám jako zombie, prostě co zvládnu to zvládnu. Nemám žadnou hlídací babičku, takže jsem vděčná, když si kdokoliv vezme děti a jde ven. I když je doms bordel, tak prostě padnu a spim. Každá minuta se počítá 😀.
@mr_falko Vím, že by to bylo nejlepší, jen mi nějak nejde to neřešit. 🙂
Navíc já jsem ten typ, že potřebuju mít všechno tip ťop = pořídit si dítě? Tak to musím mít skvěle zajištěnou práci, dokonalé bydlení, úspory na účtu... . Teď vlastně nemám nic z toho, dítě do toho přišlo jako rána z nebe (teda ne že bychom o něm neuvažovali, ale byla to pořád jen teorie). A já "šílím" z toho, že nic se tomu vysněnému tip ťop stavu ani nepodobá (a chlapův flegmatismus "SE to nějak vyřeší, přece mají děti i lidi mnohem chudší" mi taky moc nepřidává).
Jak jsme se jednou shodly s jednou bývalou kolegyní - ono je asi opravdu nejlepší pořídit si dítě v 18 "z blbosti" a je to. Po té třicítce už to člověk nějak moc řeší. Nebo aspoň já.
A
@kexina ono jde asi hlavne o to, aby jsi byla v pohode ty. Pokud se na dalsi proste necitis, tak je zbytecny se do toho nutit. Ja treba druhy porizovala snad vsechno z bazaru - postel, prebalovak i nejaky to obleceny, kocar mam z druhy ruky ( i tak stal 20k), ale na cem muzu na tom setrim, protoze jsem proste takova, ne proto, ze bychom na to nemeli...nechapu treba kamosku, co ma tyden pred vyplatou 100kc v penezence, ale mladej ma pampers premium. Ja jedu v Dada a plina me stoji 2,6 kc a nemusim cumet po akcich a vydrzi i celou noc.... ale to je mimo tema.
kazdopadne nevim jak dam s nervama dalsi dite, fakt nevim. Mi stacil ted v utery celodenni hysterak ty nasi prdoly a byla jsem zrala na Bohnice. Ale ted uz je treti den tak skvela, ze bych ji sezrala laskou....je to radost a kdyz bude nekolikanasobna, tak tim lip 🙂
Já měla první dítě v pětadvaceti a myslela jsem, že u toho zůstane. Před dvěmi lety jsme si řekli, že zkusíme ještě jedno a povedlo se, chlapeček se narodil na mé čtyřicátiny. Užívám si to, staře se necítím, je mi fajn a únava? Dá se to, když mám možnost, s malým si lehnu a odpočinu. Je to prostě hlavně o tom, jak se kdo cítí. A hlavně - jsem klidnější a nestresuju tolik jako před lety.
Je mi 42 a mam 6mesicni holcicku.Prvni dite jsem mela ve 20,takze mam srovnani😉Obe moje deti jsou/byly narocne a obe nespavky-ta mladsi se treba jeste zmeni(doufam).Druhe tehotenstvi bylo taky tak "na prvni dobrou"...nebo spis bych rekla,ze jsem necekala,ze by to po 40 mohlo prijit tak snadno.Muzu ti zodpovedne rict,ze vse-porod,nespavost,plac a dalsi ty veci,ktery nejsou uplne radostny,snasim ted o mnoho lepe,nez pred tim.Je fakt,ze moje telo je zdrave..ne,ze bych nebyla hotova po totalne probdele noci,ale je to hodne i o psychice-a diky tomu,ze jsem zralejsi,je to proste jine a lepsi.Takze nikam nespechej a v klidu se rozhodni podle toho,jak se budes citit..za par mesicu(treba i let)☺
@mr_falko ja jsem syna mela v 26, ted ma sedm mesicu, je to zlaticko, ale kojim v noci po dvou hodinach, kdyz je lepsi noc, jinak po hodine, nekdy i pulhodine😒 ale stejne me nikdo nepresvedci dat mu um, ze se vyspim. A syn ma temer vse bazarove, od kocaru po obleceni, toho ma par kouslu nove, pripade mi obleceni zbytecne kupovat ted v tomhle veku, kdy mi z kazde veci za mesic,dva vyroste nove...to si radsi poridim plno bazarkovych veci...a co se tyce kocaru, sedacky apod...radsi koupim kvalitni, z druhe ruky, nez obyc nove...druhe mimco bychom chteli (teda aspon ja, manzel klidne hned, ale ten vi prd😉) tak za tri roky, segra ma dvouletyho a ti dva kdyz jsou spolu tak mame co delat obe🙂a hlavne jak uz tady pisi holky chci si uzit obe mimca
já myslím, že půl roku po porodu i mladé maminky smýšlí spíš směrem, že nikdy více 😀 dej tomu čas a uvidíte, kam se dopracujete 😉