Spánek v postýlce. Kdy je ten správný čas to miminko naučit?

Tak naše miminka nám často boří plány v záležitostech, co jsou nám předsouvány, co někdo vymyslel a třeba mu to fungovalo, odlehčilo (cokoliv, co člověk uměle pro děti vytvořil, protože pravdou je, že miminka vlastně od přírody nic z toho, mimo pečující náruče, nepotřebují, ale my, my bychom rádi nejen pečovali...), ale to naše miminko protestuje, brečí, nedochází k takovému odlehčení, jak bychom si představovali....Sama např. postýlku už několikáté dítko vůbec nestavím, ani nepořizuji kočárek s korbičkou, prostě mi to přijde jako marná snaha, přinejmenším k tomu kočárku děti dozrají a nakonec i k té vlastní posteli, ale samozřejmě každé jindy a jsou taky určitá období, kdy to prostě nejde, kdy to jde částečně nebo kdy dojde ke změně preference, chtěla bych tedy napsat, že nic není dané navěky, nevzdávala bych to, ale sama třeba nic nelámu přes koleno a jde to, sice je aktuální období třeba dost náročné, ale ve skutečnosti je to jen krátký životní úsek, který pomine a bude zas vše jinak, děti velmi rychle rostou a osamostatňují se, osamostatňují se i přes to, že jako miminka byly neodložitelné, ale jak píšu, není to jednoduché, já z toho důvodu už nechtěla děti brzy po sobě, kdy mě prostě hodně potřebuje i starší, nicméně se povedlo, zachraňuje mě tandem, ten před tím nebyl, ale druhorozená byla to nenáročné miminko, co se odloží a spí, prvorozený naopak velmi náročný a teď jsem zase měla neodložitelného z neodložitelných nejmladšího, i hodně blinkal, takže si myslím, že to bylo k tomu, šátek super, ale jen venku, ne doma, ne doma při práci, to jen na chvilku..., ale v tom druhém půlroce třeba ten kočárek ve sportovní verzi šel, dokonce bylo období, kdy byl dítětem upřednostňován a je to lepší, už je to zase náročnější z jiné stránky 😉

Ahoj, naprosto ti rozumím, mám staršího 2r9m a 2,5 měsíčního. Odpověď na tvou otázku nemám, starší spí s námi v posteli doteď, mimčo je hned vedle v přiražené postýlce bez bočnice - a to proto že s námi spí i tatínek a 4 se do postele nevejdeme, postýlka je vlastně prodloužení naší postele a dost často v ní prospím část noci s mimčem :D
Přes den střídám co funguje, dopoledne většinou kočárek, když je starší ve školce, jak mám oba tak výhradně nosítko, hold není na výběr. Ale když nespí, tak v něm nechce být, takže na rukou, nebo chvíli v kočárku, na dece na zemi,... jak co v tu chvíli snese. Večer je kupodivu asi "nejjednodušší". Mimčo trpí tzv. "witch hour" prostě řve a řve a řve. Je přetažené, má moc vjemů a potřebuje se vyřvat. Na jeho zklidnění mi pomáhá nejvíc Karpova metoda, pevně zavinu, dám dudlík, pustím nahlas šum a uložím do tmavé ložnice. Nejen že se zklidní, ale dokonce vždy usne. Tato metoda mi tedy funguje i přes den, když nemohl takto usnout, tak jsem ho zavinutého pohoupala na ruce a za chvíli byl tuhoň 🙂 Ale většinou ho hodím do nosítka a funguju i s ním na sobě.
Ale na každé mimčo funguje něco jiného. První syn byl jen u prsa a tam i usínal, nic jiného nechtěl. Chce to zkoušet.