Spánek miminek v postýlce nebo v posteli?

Od narozeni jsem dite dala do postylky, asi 2x byla se mnou v posteli a pri zkusenosti, kdy jsem ji pri kojeni zalehla a fakt nevim jak dlouho to trvalo, nez jsem se probrala, jsem si rekla ze NE. S nami v posteli pak uz nespala a ani ted, jako vetsi neusne, chce mit svuj klid v postylce a je jedno, jestli u nas doma, u kamosky, nebo nekde v hotelu. Jsem za to rada. Ja se vyspim a nemusim mit polospanek a resit, kde dite ma nohu nebo hlavu

Ja si myslim, ze by mela maminka naslouchat svemu miminku a dle toho jednat. Pokud je dite kontaktni a evidentne potrebuje byt u maminky a citit ji behem spanku, pak bych mu vyhovela. Za me je mnohem lepsi. spolecne spani a to z duvodu ochrany pred sids a pro snazsi kojdni a udrzeni laktace. Jsou deti, ktere naopak spi v postylce radeji.

Podívej, ono je to na dlouhé diskuze - pro mě jako prvorodičku bylo jednodušší a energicky méně náročnější spát s novorozencem v posteli. Syn byl v zavinovačce, měla jsem ho vedle sebe, spala jsem k němu otočená a kojila ho v polospánku. Předtím spal v postýlce, ale často se budil, musela jsem vstát, nakojit ho, přebalit. Takto jsem vše zvládla s daleko menším výdajem energie a byla po ránu opět čilá, ikdyž jsem kojila třeba 6x za noc. Navíc byl i syn klidnější, spavější, změna to byla velká.

Od 6.měsíce, kdy se začal víc hýbat v posteli, jsme ho "odklidili" do postýlky a do dneška má rád svůj klid a u nás v posteli jen blbne.

Takže udělej si to podle sebe, co ti bude příjemné.

Za mě určitě spaní s rodiči. Vezmi si to logicky: dítě za celý život nepoznalo nic jiného, než že bylo v děloze, kde ze všech stran cítilo teplo a měkkou placentu s tím, že pozadí zněl tlukot srdce maminky. Pak po velmi náročné cestě přišlo na svět, ve kterém se vůbec nevyzná a vůbec ho nechápe. A ty místo toho, aby si udržovala jeho pocit bezpečí tím, že si ho vždy, když to bude potřeba přivineš k sobě a dáš mu pocítit, to, co zná tak ho uměle budeš od sebe oddalovat? Podle mě je to nesmysl. A jak tu někdo psal, že dítě zalehl? To teda nechápu, jak je vůbec možné. Kohokoliv jsem se na to ptala a mám to i z vlastní zkušenosti tak nikdy, prostě nikdy (pokud se nenadopuješ práškama) prostě nespíš tak tvrdě, aby se to stalo. Přeci ženská je schopná se probudit při jakémkoliv zakňourání miminka tak nerozumím, jak se na něj můžu převalit. A ty kecy o tom, jak si z něj uděláš závisláčka jsou taky nesmysl. Dítě samo přejde do postýlky až na to bude zralé. Někdy je to v 1 roce, někdy až ve 3, ale učit ho to a snažit se o to nemá cenu. Jestli ještě nechce tak jen proto, že ještě nemá ukojenou potřebu ochrany a není dostatečně zralé na to, aby se od tebe oddělilo.

...navíc se spaním s rodiči posiluje sebevědomí dítěte a vzájemná důvěra. Dokonce jsem někde četla, že se dítě i emočně a hormonálně vyrovná a za pár let, v době, kdy bude v pubertě prý ani nepoznáš, že jí má. Samozřejmě na to má vliv více faktorů, ale tento je prý jedním z nich. Je to určitě ale jen a jen na tobě pro co se ve finále rozhodneš, ale vzhledem k tomu, jaká pozitiva u hromadného spaní převládají nevidím pro postýlku důvod.

U prvniho jsem zacinala s postylkou, ale mnohem mene narocnejsi bylo ho mit u sebe (kojen do 2.5 let), dcera byla v postylce jeste kratsi dobu,,haha-pak uz spala s nami (kojena do 2.5 let)- tento tyden se nam narodi treti a postylku ani vubec nemam 🙂)) bude spat rovnou se mnou 🙂)) pres den deti spaly bud v satku,posleze u sebe na velke posteli nebo dole na matraci.......ted mam na tri mesice kos at homam kam ulozit, aby ho ti starsi nejak neposlapali hahaha 🙂))

@baaar1 Ahoj, napíšu ti jak jsme to měli my. U nás to bylo naprosto nenásilné. Postýlku jsme měli, dcera s ní neměla od první chvíle žádný problém. Uspala jsem ji v náručí a dala spát do postýlky, chrněla jak pařez. To spíš mně bylo líto nechávat takové malé miminko samotné v noci. Nicméně dělali jsme to tak, že večer šla malá do postýlky (vedle naší postele) a v noci když se vzbudila na kojení, tak jsem si ji vzala k sobě do postele a nechala u sebe do rána, bylo to příjemné a pohodlné s ohledem na kojení, po kojení hezky usnula u mě, žádné zvedání, přenášení. Někdy po půl roce se přestala v noci na kojení budit, tak spí prostě v postýlce celou noc. Člověk se lépe vyspí než s dítětem v posteli, to je naprosto bez debat. Na druhou stranu kdyby u mne spát sama chtěla, tak bych jí to umožnila. Ale možná že je tak v pohodě právě proto, že u nás žádný zákaz naší postele nikdy nebyl.. když potřebovala mámu ke kojení, máma přiskočila, byly jsme spolu... teď když nepotřebuje, tak nepotřebuje, a spí v postýlce. Teď má 20 měsíců. Postýlku má pořád vedle naší postele.. myslím, že by jí bylo jedno kdyby spala v jiné místnosti, ale opět.. mě by to bylo trochu líto 🙂

@baaar1 Malá je přes den s námi v obýváku (přízemí), v hnízdečku. Večer, po takovém tom koupacím přebalení (koupeme jen jednou za dva dny, takže prostě nějak kolem té sedmé, osmé, pevný režim nemáme, ale převleču ji do pyžámka a zdá se mi, že už ví, že je to prostě na "velký spaní") ji dávám v obýváku do košíku na kolečkách (má vyšší okraje a nedostane se tam tolik světla, a proto tam taky už nechtěla být přes den - z hnízdečka líp vidí, možná je to blbost, ale je v něm teď spokojenější). Kolem jedenácté, když jdeme spát, přenáším do postýlky do ložnice, kde spí jak dudek. Vzbudí se pak kolem jedné / druhé, to ji přebalím, nakojím a vrátím do postýlky (opět tam vytuhne), pak kojím kolem páté, a to už si malou nechám u sebe a dospíme se spolu do rána. Když byla (zatím jen jednou) večer uplakaná, vzala jsem si ji k sobě na celou noc a byl v klidu. Myslím, že takhle to vyhovuje nám všem - ona je v spokojená i v postýlce, ale o kontakt se mnou nepřijde (a já se k ní nad ranem strasně ráda tulím 😍 a navíc takhle spíne až do devíti 😅) a přitom se večer můžeme trochu tulit s chlapem 😉Ale sama uvidíš, jak si to nastavíte s mimčem.

Mám dvě děti a každé jiné. Prvorozená v postýlce brečela, nechtěla tam být a to jsem měla postýlku přiraženou ke své posteli a oddělanou mříž. Asi po měsíci jsem pochopila, že je jí nejlíp u mě a vyspaly jsme se tak nejlíp. když začala lozit, měla jsem strach, že spadne z postele, když tam nebudu. Přeučila jsem ji na postýlku, bez pláče, byla jsem u ní, zpívala jí, dokud neusla. Od roka spala sama v pokojíku. I dnes v 7 letech občas v noci příjde, ale 90% nocí spí sama.
Mladší to bylo jedno, kde spí. POložila jsem ji do její postýlky a spala. K nám do postele se nestěhuje.
Každé dítě je jiné, člověk si může něco plánovat, ale dítě ne vždy tyhle plány respektuje 🙂

My mame kompromis.Syn od narozeni spi na balkonku.To je prirazena postylka bez bocnice k nasi posteli a nemenila bych.Je na UM takze v noci jen prinesu mliko a uz v polospanku drzim.Kdyz ma horsi noci a sije sebou tak ho hladim nebo drzim za ruku a nemusim vstavat.Nemluve o tom,ze proste ho citim blizko a vim,ze je v poradku a rozhodne si nedovedu predstavit ze by byl nekde jinde nez u nas.☺

@baaar1 Ahoj, moje starší dcera spala v postýlce, neměla s tím problém. Později ji budilo, když se v noci vrtěla, kopala do šprušlí, takže v roce a půl šla do vlastní velké postele...Mladší v postýlce být nechtěla, tak skončila u nás v posteli. Když to zhodnotím, pro mě bylo lepší ji mít u sebe, líp jsem se vyspala. Nemusela jsem v noci vstávat, jen jsem v polospánku nakojila, když se vzbudila. Cca ve 14 měs. začala večer usínat v postýlce a k sobě jsem si ji brala až v noci, když se vzbudila. Teď má 20 měsíců a spí už ve své velké posteli. Jen když má nějakou bolístku (např.zoubky), tak si ji beru v noci ještě k sobě.
Takže sečteno, podtrženo, žádný rozdíl v přeučování na velkou postel jsem nezaznamenala, pro mě bylo pohodlnější mít dítě u sebe a maličká byla v naší posteli taky moc spokojená. Třetí dítě bych si automaticky učila spát u mě.

Hele ono je to ve finále úplně jedno.Náš malej spal už od porodnice ve své postýlce.Hezky se to naučil,hlavně já jako prvorodička jsem se bála že miminko zalehnu 🙂 Postýlku má ještě ted ve 2letech přiraženou k naší posteli v ložnici.A asi od 10 měsíců začínal být vyčůraný a chtěl být s námi :D Usíná ted ve své postýlce a v noci se stejně budí a chce k nám.Ale myslím že je to tedy lepší že usne ve své postýlce než ve velké posteli.Malej usíná sám,neuspávám a kdyby byl ve velký posteli tak by určitě v klidu neležel a lítal by po celé ložnici

Na to nenajdeš správnou odpověď. Zkus nastavit tak, jak bys to chtěla ty a přizpůsob se pak potřebám dítěte. Já jsem malou do postele nechtěla. Obavy ze zalehnutí (a nechci poslouchat kecy, že máma dítě nezalehne, není to 100% pravda), obavy z mého nevyspání, z nevyspání dítěte. Postýlku mám vedlé své postele, koupila jsem postýlku se stahovací bočnicí, takže v případě potřeby jde bočnice dolů a mám dítě přímo u sebe. Malá se naučila spinkat ve své postýlce od narození, na kojení jsem ji brala do obýváku, abych nebudila manžela. Dvakrát jsem ji vzala k sobě do postele, pokaždé kvůli zdravotnímu problému, prostě jsem cítila, že to je to nejlepší, co pro ni v tu chvíli mohu udělat. Ani jednou jsem já prakticky nespala a malá se taky moc nevyspala. Má tendenci cestovat po postýlce, což ve velké posteli s námi nejde. Potřebuje mít svůj prostor, i na usínání být sama, takže její postýlka je to nejlepší. Tvoje dítě může být úplně, ale úplně jiné. Poznáš sama.

Podle mě je správné to, co vyhovuje dítěti a matce/rodičům. Já jsem nechtěla malého do postele. A ze začátku taky spal v košíku vedle naší postele. No jenže pak po šestinedělí přišly večery a noci, kdy jsem do 1 rána seděla a houpala a při každém pokusu o odložení spustil pláč. Byla jsem vyčerpaná, nervozní. Až mě jednou napadlo, že si ho položím k sobě do postele no a od té doby je tam. 😀 Mě to zachránilo před zhroucením. Takže můj závěr -> člověk míní - děcka mění 😅😅

Ja bych rekla, ze je nejlip nechat to na mimcu, jak uz tu bylo napsano. Moje prvorozena napriklad, byla vsechno je ne kontaktni dite. Od narozeni spala v postylce nebo kosiku. Behem nocniho kojeni jsem si ji brala do postele, vetsinou jsem u toho vytuhla. Ona si nacpala pupik, a kdyz skoncila zacaja rvat a ja ji musela vratit do postylky, kde si v klidku zase chrupkala. Az mi to nekdy prislo lito, ze me nechce. Syn usinal v postylce a budil se pravidelne ve dve tricet, mohla jsem si podle nej hodinky natahovat. Takze jsem si ho vzala na kojeni do postele, ale uz nehrozilo ho vratit do postylky, pri jakemkoli pokusu rval jako tygr. Chodil v tuhle dobu do nasi postele asi do tri a pul, pak z nicehoz nic jako kdyz utne. Nase zatim nejmladsi v postylce moc nepobyla. Prijde mi, ze prvni pul rok zivota prozila na rukach. Predavali jsme si ji doma jak stafetu. Presto, ze jsme se snazili aby moc neplakala, zvladla si behem prvnich tri tydnu vyrvat pupecnikovou kylu. Vzala jsem to tak, ze je proste kontaktni a je to, dodnes (18m) v noci spi s nama, prez den nji nevadi spat v jeji posteli, ale vecer jeste odmita. Rikam si, az bude pripravena, tak bude pripravena. Za par tydnu se narodi dalsi chlapak, tak uvidime, jak to pujde s nim. Dopredu radeji nic neplanuju, stejne to nema cenu. Postylku ma pripravenou a pri nejhorsim holt budem v posteli ctyri 🙂

Ahoj moje dcera spí ve své postylce,kterou mám přirazenou k posteli takže na sebe vidíme.V jejích třech měsících se mi párkrát stalo,že jsem usnula při kojení.kojim ve své posteli v leže.Nicméně se mi taky stalo,že jsem si prelezela ruku a jak jsem ji měla polomrtvou tak jsem malou bouchla.Sice neplakala,ale vyděsilo mě to.Nakonec jsem si našla polohu,že má dcera hlavu v urovni mé hlavy a tím pádem mám ruce až pod ní a takto sem tam spíme spolu.Ale nemá problém spát i usinat u sebe v postýlce.

Spani v posteli nikdy, dite se muze prekulit na zem, muzete ho ve spani zalehnout, je to velmi nebezpecne. Mne se osvedcila postlka tesne prirazena k me posteli🙂 jsme spolu a kazda ma svuj bezpecny prostor

@arwen_arina zalehnuti je nesmysl, ldda bys brala sedativa ci hypnotika, pila alkohol nebo uzivala drogy. 🙂 To prekuleni samozrejme hrozi, u tech vetsich drobku . No. Proto jsem mela deti bud u steny nebo na zemi mekke pristani (periny, polstare). S tvrzenim, ze je to nebezpecne, bych byla opatrna.Balkonek je ale super kompromis, to s tebou souhlasim.

My na prvního měli klasickou postýlku vedle naší postele a malej spal nakonec stejně s náma, postýlka pak začala sloužit k odkládání všeho možnýho. Na druhý dítko jsme už poučeni postýlku ani nepořizovali, malá spinká od začátku s náma a ten větší pořád taky. Takže jsme v posteli čtyři a nikdy nikdo nikoho nezalehl. A jako bonus se manžel v poho vyspí do práce, pač jak se mimino začne v noci vrtět, "problém" vyřeším a na pláč tak vůbec nedojde. U toho prvního jsme absolvovali několik probdělých nocí, dokonce jsem s miminem spala v jiným pokoji, by se manža aspoň trochu vyspal, ale všechno vyřešilo až to, když jsem jednou vyčerpaná usnula u kojení...s trochou nadsázky se dá říct, že od tý doby u nás je klid a pohoda😀

Jen ještě poznámka k tomu zalehnutí/nezalehnutí - myslím, že je to hodně o tom, jak to cítíte a čemu věříte...já věřím, že nezalehnu. A i když se třeba několikrát za noc proberu, abych pro jistotu zkontrolovala pozice všech okolo, a probere mě i sebemenší pohyb mimina, tak mě zřejmě pocit blízkosti všech z tý mý smečky naplňuje tolik, že se ráno cítím v pohodě odpočinutá...Ale pokud se někdo bojí a je přesvědčený, že on by to nedal, tak by to asi fakt nedal...

Na tohle není správná odpověď. Každému vyhovuje něco jiného. Každá máma si musí vyzkoušet, co vyhovuje jí a nikdo ti neřekne, co je správné. Třeba u nás - od miminka spí sám ve své postýlce a je tak spokojený. S námi v posteli spí občas - když má nějaké trápení, bolí zoubky, horečka atd. Jinak já vidím výhody v tom, že ho prostě dám do postýlky a odejdu, nemusím se bát, že se skulí z postele, nemusím tam s ním být než usne, nikdo mě v noci nekope a nebudí. On je ale takový že od mala má rád svůj klid i na spaní. Dřív, když spal s námi častěji (usnuli jsme při kojení), nevyspali jsme se ani jeden. Dej na svůj instinkt a rozum, nic není správně ani špatně. Uvidíš, co vám bude vyhovovat. Jo a říká se že zalehnutí nejde - muž se toho bál, takže když s námi spal. byl na kraji v hnízdečku a mně se zase stalo, že jsem se ve spaní nějak rozmáchla a bouchla ho malinko do hlavičky. Od té doby už jsem prostě nikdy nespala klidně a řekla si že postýlka je jistota.

@bekyc to ho ještě bouchneš nechtěně tolikrát.. a ani nemusí spát s tebou v posteli 😅

@hani007 Tak tak. Z toho bych si fakt hlavu nedělala. Vždyť jen kolikrát děcko sletí, když se bude učit chodit...Kolikrát ho nakopne sourozenec...kolikrát spadne z prolézačky...však nakonec ani když spadne z tý postele, tak se většinou nic nestane. Děti jsou gumový. Říká se, že když spadnou z menší výšky než kolik měří, tak netřeba plašit...

@sabreen
@hani007
Já neříkám, že ne, zrovna teď má nohy uplně modrý od modřín, no kde kdo by si mohl myslet, že ho mlátim. 😅 Nebo o něj aspoň jednou denně zakopnu, když se mi připlete pod nohy. Ale u 5denního miminka je to něco jinýho, mě to vyděsilo. Navíc když mi pak muž řekl, že takhle šermuju ze spaní dost často.

Původně jsem myslela jak bude syn spát v postýlce a v půl roce ho odstěhujeme do pokojíku. No člověk míní, život mění. Spinkáme spolu a jsme tak spokojení. Ani jednou se mi syn za tu dobu nevzbudil s pláčem. Pouze jednou se v noci začne vrtět, tak mu dám napít a spinká dál až do rána. Pevně věřím, že jednou pochopí, že musí spinkat sám ve své postýlce. Do té doby je mi přesnější jeho spokojený spánek. Já jsem taky klidnější, když ho mám u sebe a miluju, když se tulí 🙂

@nikinnna No, s náma pořád spí i 5ti leťák. Ale neva, až se bude na to cítit, tak se přesune do svýho. Zatím se pořád rád tulí. Jen řeším, jak to udělat, když malou kojím a on se chce "tulit popředu" 😀 Je mi blbý mu furt ukazovat záda, takže se při kojení držíme za ruce a až se malá odpojí, tak se k němu otočím. Bohužel on většinou dřív usne...

Dekuju moc za nazory urco mam nakou predstavu, ale uvidi se jak mimi bude spokojee.