Sourozenci 2,5 roku od sebe. Jak řešíte cestování MHD?

Mhd jedine se satkem. Mimino v satku a dvoulety pesky za ruku. S kocarem jsem parkrat jela jen vlakem...ale nizkopodlazni cityelefant. Jinak sama s kocarem ani za zlaty prase

Záleží jak často cestuješ. Kolikrat prestupujes. Co spíš staršího do golfek nebo sporťáku, kam pak případně odlozis i miminko a miminko na cestu šátku. Nebo pořídit nějaký sourozenecký dvojkocar. Jak na něj jde dát korbičky a dole je sedátko pro starší. My v tomhle věku měli ještě dvojkocar, protože starší celkem hodně spala po obědě a řídit se jejím spánek, tak trcime furt doma. Tedy u nás naštěstí jezdí většinou bezbariérový bus

Mam deti presne 2,5 roku od sebe,zijeme v Praze. Ja se priznam,ze me to ani nestresovalo. Jezdila jsem nizkopodlaznimi vozy,jak bus,tak tram. Bydlime tedy spis na periferii a na konecne tram,tak tam nebyva precpano. Ale znam i narvane mhd.,kdyz se clovek posouval jinam. Starsi mi zvladal nastupovat sam,on byl takova strela. Coz to usetri prave ty nervy. Nezvladl by to sam? Za me neni treba ho zvedat v nizkopodlaznich vozech. Syn si nekam vzdy sedl,vylezl. Nemusela jsem ho drzet na sedacce. Kdyz bylo hodne plno,lidi ho i pustili. Nejlepsi samozrejme kdyz sedi u tebe u prostoru na kocarky.

@olivia1991 po pravdě jsem už ráda, že jezdit nemusíme. Jezdili jsme 4 roky se starší dcerou a s miminkem v kočárku. Nástup a výstup tak to jsem měla dceru v ruce a až pak jsem jí dala na zem. Dokonce se nám i stalo, že jednou vystupovala sama a špatně šlápla a zapadla mezi tramvaj a chodník. Lidi nepomůžou, jen se dívají. Tak jsem zmáčkla signál pro řidiče, aby neodjel a dceru jsem vytáhla.
Když se nastupuje, tak lidi se hrnou, jedna ženská mi málem vlezla až do kočárku, protože zakopla a spadla na něj, tak jsem jí řekla, jestli si chce lehnout místo dcery. Pak mi na něj ještě spadl tlustý chlap, tak ten pád jsem zbrzdila rukou, že jsem z toho měla ptetocene zápěstí. Je dobré mít pevný kočár a aby to malé dítě tam bylo jak v barikádě. To starší muž pořád u sebe a přenášet ho, jinak by ho ten dav uslapal.
Jezdili jsme ve špičce v Brně, takže vím, jaká hrůza to je. Do přeplněných tramvají nenastupuju, to mavnu že nejedem. Několikrát jsme si nechali i 3 tramvaje ujet. Pak se nacpu na místo, kde je to určeno pro kočárek a nikoho tam nepustím. Jezdili jsme daleko, jedna cesta tam přes půl hodiny.

Jezdili jsme takhle se starsim, byl to ocistec. Jednou jel ridic jak hovado v zatackach, lidi se sotva drzeli a me se vysypal kocar s pulrocnim miminem a dvoulety se triskl do tyce. Pomahala mi jedna pani je posbirat a kdyz jsem volala na ridice tak na me jen zakricel ze si mam kocar drzet a necumet na mobil (to bylo fskt to posledni co bych stihala, mobil jsem v ruce nemela). Podavala jsem stiznost, ale poprel to...
Dvoulety se pak dlouho bal cestovat. Navic jsme tehdy netusili, ze skoro vubec nevidi. Takze to pro nej byl stres, ze me nevidi kdyz jsem ho posadila atd.
Na deuhe dite jsem mela dvojkocar a bylo to o 100% lepsi 🙂 ted bude mit tei a uz ho nepouzivame, ale ceste do centra kde byvaji preplnene busy se vyhybam jak muzu.

@olivia1991 takhle se mi samotné nejlépe cestovalo tak, že jsem staršího měla připoutaného v kočárku a miminko u sebe v šátku, staršího totiž bez připoutaní bylo těžké udržet na místě. Ještě nejlépe mít kočárek snadno skládací s možností složit (vyndat věci), už se mi stalo, že mě řidič odmítl s kočárkem, jenže u nas to jezdí po půl až 3/4 hodině, ale takhle řidič neměl slov -vyložila jsem starší dítě, kočár složila a jela jsem 😃

Bydlíme v Brně a děti mám od sebe 25m a 29m. Jelikož neřídím, všude jsem s dětmi cestovala MHD. Nejlépe nizkopodlažní spoje. Starší se vždy držel kočárku a nastupoval s námi popřípadě ja jednou rukou kočárek a druhou rukou staršího syna. Po chvíli se naučil nastupovat sám. Když se narodil nemladší tak nejstarší měl necelých 4,5ra 2,5r. To už jsme jezdili do školy. Ale se třemi to paradoxně bylo už docela v pohodě. Asi jsem si zvykla🙂

Bydlím v Brně, děti byly od sebe 25 měsíců, cestovala jsem MHD několikrát do týdne i s přestupy. Kočár si připravit madlem ke schodům, staršího vzít za ruku, pomoct mu do schodů, mít už na zastávce domluveného někoho, kdo mi pomůže s kočárkem (nečekám na smilování, ale sama s úsměvem vždy někoho poprosím, pokud nemá zdravotní problém, nikdy mě nikdo neodmítl), jak je starší v MHD, vezmu madlo, druhý člověk zbytek kočáru a soukám se po schodech já. Nikdy nebyl problém. Starší si sedne někde v mém dosahu, zadečkem až dozadu, aby nespadl, opět nevidím důvod, proč by nemohl sedět sám. Takhle malinké děti pouštějí lidi sednout, kdyby ne, jsem schopna s úsměvem někoho poprosit. Myslím, že nejdůležitější je klid a být na ostatní milá. Pokud budu nervózní, tvářit se jak kyselé jablko, nebudou mít ostatní touhu vyjít mi vstříc. Další možnost je šátek či nosítko pro prcka, ale třeba na delší pobyt mimo domov to pro mě nebylo, to by moje záda nedala, to jsem využívala jen pro kratší pobyty venku.

Jezdila jsem s dvojkocatem a bylo. Akorát tedy bylo nutné hledat nízkopodlažní spoje, neb to bylo Pérego v uspořádání za sebou a u toho je fakt blbé žádat o pomoc s nakladkou.

Já TI nevim, žila jsem v Praze, zásadně jsem jezdila MHD, měla jsem děti 2,5 roku od sebe a takové pocity paniky se mě nikdy nezmocňovaly. Jak to šlo? Normálně, no...

Nepomohlo by ti stupátko /skejt za kočár? Nepomůže v tom momentě nastupování (navíc lidi, kteří jsou ochotni pomáhat s kočárkem na něj nejsou zvyklí a pokud ho ne chvíli nástupu nemáš připevnění k držadlu, tak někde blbě visí a může se zaseknout o hranu autobusu), ale dá se na něj pohodlně posadit dítě v tom autobuse a stoupnout si nad něj a držet ten kočár... Jen musíš před vystupováním dítě včas donutit se zvednout, abys stupáto zase připevnila (u nízkopodlažních jsem občas nechávala dítě na stupátku i u nastupování/vystupování, ale chce to specifický grif a bezpečné to není, no).

Praha - Deti jsem mela 2r8m od sebe a v pohode. Kvuli kocaru jen nizkopodlazni spoje, tam dite zvladne nastoupit samo a nebo jsem si tam strcila kocar a podala ji ruku. Pak jsem rychle nasla misto v dosahu, kam si sedla, ale casto chtela byt u me a tak stala nekde v rohu vedle kocaru - nepadala by do prostoru, ale brzdil ji kocar. Obcas jsem mela prazdnej kocar a malyho v nositku, jak se dalo. A stavalo se mi, ze nekdo nabidl starsi pomoc pri vystupovani, kdyz videl, ze jeste resim kocar a tak. Stejne tak ji automaticky pousteli sednout. I u schodu se vzdycky lidi sami nabizeli. Popravde me cesty MHD zacaly vic stresovat az kdyz mladsi nechtel byt v kocaru a nebo ted, kdyz oba mluvi a oba musi sedet u me nebo u okna.. 😀

Jezdila jsem v Praze, pouze MHD a nejstarší dcery jsou od sebe 20 měsíců. Miminko v kočárku a starší se naučila nastoupit sama s tím, že jsem jí držela za ruku. Jednou rukou jsem manévrovala kočár a druhou jí držela. Jezdily jsme teda převážně nízkopodlažními spoji. A chvilku nám trvalo než jsme se sehrály. Mám pak po dvou letech další děti, takže cestování bylo zajímavé vždy 🙂

Praha, děti od sebe 2,5R a v pohodě, cestovala jsem od začátku, a to jsem byla po císaři. Starší dítě za ruku, v druhé rukojeť kočáru, druhý konec nějaký pomocník. Případně pak jsem ten kočár nosila sama, dítě starší ťapalo přede mnou po schodech. Prostě to jinak nešlo, tak holt se fungovalo. A absolutně si nepamatuju, že by to býval byl stres.

Děti o 27 měsíců. S kočárem jsem jela jenom s druhým dospělým, sama zásadně nosítko/šátek a druhé dítě za ruku.

@kristyn86 u nás nízkopodlažní znamená, že pokud je vozíčkář, řidič vyndá rampu, jinak stojí bus tak 20-30 cm od obrubníku, schod jak 🐷🤦‍♀️. A ani do výšky to není v rovině. Tak to sám nezvládá. Řidiči a hlavně teda řidičky tu jezdí rally, takže často mám problém se udržet. I zabržděný kočár mi odjíždí, tak ho nemohu posadit někam mimo můj dosah, aby nelétal po autobusu.

@olivia1991 To je ale normální, nízkopodlažní neznamená, že bude v rovině s chodnikem, ani ze bude stat úplně u nej, jednak by do spousty zastavek ani nenajel a druhak to zdrzuje. S kočárem neni problém tu mezeru prekonat a to ani s dublem.

@olivia1991 Nevim jak v Liberci,v Praze se mi malokdy stalo,ze by autobus stal tak blbe,ze bych mela problem nastoupit. A druhy dite bylo fakt samostatny. Autobus nebo tram nejela tak,ze by mi to 2,5 lete dite neusedelo. Ale mluvim o prazske doprave,nevim jak je to v Liberci,preci tam uz to nemusi byt tak rovne. Jak u vas jezdi ostatni maminky? Jestli je ted pro tebe kocarek pritezi,tak jedine zkusit nositko pro jedno dite.

@olivia1991 ještě možná dodám- nebát se být trošku asertivní a prostě upozornit lidi, že tam je místo pro kocarek, ať vás všechny pusti...když je plno a jsou tam stáří lidé, tak samozřejmě nee, ale všimla jsem si, že kolikrát je tramvaj/autobus vcelku prázdný a stejně na těch vyhrazených místech sedí mladí lidé. Tak prostě oznamuji a žádám, zda by si nemohli sednout jinam, abych já byla u kočáru a seděla i vedle ditete.

Kdyz nekdo byl na miste pro kocar, tak jsem tam proste najela a cekala, az se pohnou a nebo rekla: Muzu vas poprosit? Ale fakt jsem mela asi stesti, malokdy jsem se musela neceho domahat. Ridici obcas i pusti prosbu o uvolneni mista, kdyz je plno. Kdyz autobus prijizdel, tak jsem stavala nekde v urovni mezi dvermi a koukla se, kde je vic mista pro snadny nastup. V Praze se mi prakticky nestalo, ze bych tam nenajela kvuli vzdalenosti od obrubniku - kdyz jsou zadni kola dole, tak predni jsou o velky kus vepredu🤷🏻‍♀️. Bydlim na okraji na Libusi/Lhotce. Stalo se mi to akorat v Brezanech, kde jezdi dlouhy autobus na kratky nastupiste a v Praze asi jednou kvuli hromade snehu loni v zime 🙂
Ono si to nejak sedne po par cestach 👍🏻

Když jsem jezdila s klukama MHD, tak ještě mnoho nízkopodlažních spojů nebylo. Jsou od sebe 22 měsíců. Takže šátek/ nosítko a druhého za ruku.

Ja jsem vzdycky mavla na ridice, otevrel mi prostredni dvere, ostatni cekajici me bud pustili prvni, nebo pomohli s kocarkem, dvouleteho jsem posadila na volnou vhodnou sedacku, zaparkovala kocar a sla dopredu zaplatit. Mela jsem pokazde stesti na super spolucestujici, kteri mi vzdy pomohli s kocarkem, nebo uvolili misto, aby si maly mohl sednout. Co bylo horsi, tak nasledna jizda a zatacky, kdy jsem musela drzet kocarek a zaroven pridrzovat batole, aby se mi nezkutalelo ze sedadla.
Pak jsme si poridili druhe auto a zivot se o mnoho zkvalitnil 😃
Zijeme na vesnici.

@kristyn86 Je fakt, že já taky nikdy neměla problém v Praze s tím, že by byl chodník daleko od podlahy autobusu. Nicméně jsme cestovali i v ostatních větších městech (Hradec Králové, Pardubice, Brno, České Budějovice...) a tam jsem často nadávala, že musím překonat obří díru, do které mi akorát zapadnou kola... že i když jsem mávala na řidiče, stejně často zastavili daleko od chodníku. Je to zvláštní 😀
Nicméně pokud bylo nejhůř, dcera se prostě držela tyče/kočárku, já držela kočár jednou rukou, sebe druhou a tělem jsem dceru jistila (taky rozdíl 2,5r). Ona byla motoricky šikovná, moc jsem se o ni nebála. Kdyby byly opačně (napřed syn, pak dcera), to by byl větší hukot. Často jsme ale jezdili, že nával nebyl. Nastupovat uměla dobře, prostě jsem ji poslala první, pak kočárek a pak jsme se rozhodovali, kam si stoupnout přesněji. Vystupování podobné - napřed vyhodit ven ji, pak sebe s kočárkem.

Plzeň.Syn se prostě držel madla kočárku,nastoupil se mnou, zabrzdila jsem kočár,syna rychle posadila a vrátila se ke kočárku. Snažila jsem se,aby na mě vždycky viděl....Když místo bylo daleko nebo vůbec,stal a držel se kočárku,ale to bylo minimálně. Většinou ho někdo pustil sednout. Měla jsem kočárek,který se dal otáčet kolem osy skoro na místě. Žádný stres jsem z cestování neměla,ale raději jsem jezdila tramvají než autobusem,trolejbusem. A hlavně nebát se říct o pomoc 😄

Miminko do satku, veci do batohu, dite za ruku.

@daasqua moc děkuji za pomoc, všem, už se cítím bezpečněji alespoň při nastupování, museli jsme trochu trénovat a je to lepší. Cesty bezpečné úplně nejsou, ale už to není takový stres. Pár ducnutí do hlávky už větší syn teda zažil, ale umění držet se se zlepšuje i u něj. Snad to jednou bude úplná hračka.
(Mimi do nosítka moc nezvládám, protože už na 2 měsících má dvojnásobnou porodní váhu, tak je to trochu o záda.)