Smutek na RD. Co se sebou dělat?
Ahojky, moje malá má 8měs a je to vážně hodné, usměvavé mimi. Zuby zvládá dobře, očkování taky. Vlastně si vůbec nemam na co stěžovat.
Ale…
Muž je pořad v práci (jezdí často do zahraničí), máme k tomu rozjedou samorekonstrukci domu, takže fakt nemá čas.
A já si ti připadám někdy strašně sama. Nadruhou stranu mám tak skleslou náladu že na návštěvy (zejména rodinných příslušníků) nemám upřímně vůbec náladu. Kamarádek na RD mám celkem dost.. ale všechny pracujou a cvičí a sportujou a všechno možný, že se moc často nedomluvíme.
Mám pocit že mě “to” zabije. Ráno, když se probudím a představím si zase ten stejný den, nemám vůbec chuť vstát z postele. Ubýjí mě zejména ta samota a ten kolotoč uklizení, nakupování a prádla atd. Mámou jsem vlastně ráda, být ale “hospodyní” přímo nenávidím. Mám pocit že pořad jen něco někam nesu, utírám, vysávám nebo skládám prádlo. A stejně je tu furt bordel. Vařím rada, to mi neva…
A jsem uz tak skleslá, že se mi vlastně ale nic nechce, nebaví mě to. Nevím, co ze sebou…
Mas jedno batole, s tím se da podnikat věcí. Jen se rozhlednout kolem sebe.
Mně hodně pomohlo začít chodit na výpomoc do práce, měla jsem příležitost být mezi lidmi, koupit si nové pracovní oblečení, něco pěkného pro sebe (náušnice, rtěnku, atd), chodila jsem takhle sice krátce, ale už teď vím, že příští rok, až bude mladšímu, co se narodí na vánoce, půl roku, tak začnu chodit znovu... Přestože můžu chodit jen sem tam nějaký víkend (nemáme hlídání a manžel přes týden samozřejmě v práci) a na celý den (dvanáctky), tak je to super... Před tím jsem chodila třeba do knihovny (sama i s dcerou), chodily jsme s dcerkou ven, jezdily jsme někam vlakem (třeba ke kamarádce), večer jsem si u vína četla, nebo si našla nějaký seriál, když dcera spala, atd... Nejsem moc aktivní typ, tak mi to takhle celkem vyhovovalo, případně sem tam kamarádka, nebo jsme si zašli s kolegy z práce někam, kadeřnice, nějaký nákup,... Taky bych se jinak zbláznila, být jen doma a furt s dítětem, vidím to teď, když nic nemůžu a nezvládnu, je to příšerné (těhotenství, k tomu cukrovka)... Chce si to prostě najít něco, co tě bude bavit... A úklid není nejdůležitější, já mám furt pocit, že nic nestíhám, někdy mě to taky štve a někdy je mi to jedno 😄
@dedi113 Uvař si na dva dny, vykašli se na úklid a někam si s prckem vyrazte. Počasí už není ideální, ale zajít hodinku na procházku do parku, do lesa, projít se po městě, spojit to s návštěvou nějakého dětského koutku nebo centra?
U nás krom toho, že vypadneme ven kamkoli pomáhá i určitý režim. Každé pondělí chodíme ráno k prababičce, jdeme s ní procházkou vyzvednout oběd do jídelny. Každou středu chodíme na 2 hodinky někam do herničky.
Co tě baví? Nedalo by se to dělat i s dítkem?
Ještě třeba nějaká herna pro děti, ale to přijde asi hlavně později, po tom roce, až bude chodit, už bude tohle taky lepší... Dcerka herničku miluje, jsou tam třeba trampolinky, různé skluzavky, dilnicka, kuchyňka, mají tam odrážedla, prostě spousta věcí a je to fajn, sice občas náročné, protože dítě u ničeho dlouho nevydrží, takže s ním běháš od jedné věci ke druhé a u nás je to docela velký prostor, schody atd 😄
S Kiliánem jsem vyrazila ven a do hernicek ještě když pasl koníčky, doma mě to ubiji. Ale já nemám ani moc ty domácí práce…:D zkuste si dát pohodu. Jeden den se to nezbortí. Udělat pro prcka jídlo den předem třeba, další den dopo to čapnout a vyrazit kam Vás to potahne. My chodíme do hernicek/hřiště primárně samy, moc kamarádek nemám, což mi dost chybí :D respektive mám ale buď bez děti, nebo maji i svůj program, takže se nevidíme úplně tak jak bych “potrebovala”… každou volnou chvíli kdy dítě spí tak vyuziju pro sebe. Žádný prádlo, nádobí, nic. Pekne seriál atd. Není to moc ale fakt to pomáhá. Člověk snadno spadne do stereotypu s dítětem a je to ubijejici. Snažím se kazdej den mít nějakou malou radost i když to znamená, ze si koupím blbou kolu.:D
@dedi113 Založíme klub. Mám to podobně. Jednou za čas pracuju z domova, mám různé zájmy, občas nějaký sociální kontakt, ale vlastně nejsem tak spokojená, jak bych měla být, tedy ty obecně doporučované věci na mě nezabírají. A ve finále jsem občas grogy jen ze života samotného. Já jsem asi věčně nespokojená povahou 🤷 - takže držím palce, aby u tebe pomohly rady výše uvedené 🍀
Taky mám dny, kdy mě to nebaví, kdy už jenom z představy dalšího stejného dne mám skoro osypky. Nejvíc mi chybí práce ve smyslu zapojit hlavu, řešit problémy. Na nějaké bydlenkovské projekty nejsou peníze. A s dítětem je to prostě do toho roku celkem stereotyp 🤷♀️ Pomohlo mi, že jsem se tady seznámila s pár maminkama, každá trochu jiná, takže když mám náladu, mám se komu ozvat. Něco podnikáme společně, něco na vlastní pěst. Co začal syn chodit a zbavili jsme se kočáru, tak se mi sice trochu zmenšil okruh vycházek, ale zase mě to začalo víc bavit. Mám svoji rutinu, většinou mi to vyhovuje, ale jakmile to sklouzne k tomu, že mě to ubíjí, tak si naplánuju jiný program. Říjen a listopad bylo krásně, chodíme hodně ven. Jestli ti dítě v kočárku usne, ber si sebou něco na čtení. Nebo se dej na procházce do řeči s někým cizím (senioři jsou většinou moc fajn a vděční za každé slovo). Jestli tě nebaví rutina kolem úklidu a vaření, tak si to zjednoduš - uvař na dva dny, ukliď jen to nejnutnější. Prádlo je nekonečný příběh, ale třeba na úklid se domluv s manželem,, jestli někomu nezaplatit. A když dítě spí, dělej, co tě baví, ať už je to seriál, knížka, pletení, cokoli... 🍀
Vezmi dite do kocarku/nositka a vyraz ven. Ja chodila se synem v tomto veku i do hernicek, na cviceni, na plavani, jen abych nemusela byt doma.
Roli hospodyne jsem prijala az s druhym ditetem, s prvnim jsem to nenavidela.
Ale co mi prislo nejdulezitejsi zjisteni je, ze kdyz se mi nikam nechtelo, nemela jsem chut a naladu, vzdycky mi pomohlo, kdyz jsem se prekonala a sla!
@dedi113 já sportuju, studuju, chodím s dětma na výlety a stejně to není ono 🙂 taky se s kamarádkama moc nepotkáme a když se něco domluví, vždy má někdo sopel/zvrací apod... Je hezký jak tu radí holky jít do kavárničky, zoo a tak, ale já potřebuju asi hlavně ten sociální kontakt 🙂
Ja porad nekoho “uhanim” kdyz nechci byt sama. Lezla na me deprese. Jinak pokud se ti nechce chodit po vyletech a zaroven se doma nudis, co nejaky projekt - me chytnul minimalismus a sla jsem po hlave do Marie Kondo a hrozne me to bavilo urcite obdobi. Pak jsem si taky nastudovala non toxic. Nebo vareni nejakych specialit? Ja treba bytostne nesnasim hernicky, tam me nikdo nedostane, ale vytipovala jsem si znamou, ktera chce taky neco jineho a 1 tydne jezdime do lesa, ten pohled na stromy me hrozne nabiji. A pak me bavi sedet v kavarne, to se s tak malym mimcem da taky dobre 👍 Nevim, co by bavilo tebe.
Jo a jeste neco - mozna si myslis, ze se od tebe ocekava, ze budes jen uklizet a varit a menit pliny, tak to tak delas. Ale neni to tak, uklizet muze uklizecka a vareni se da zjednodusit, nakoupit sklenicky… napln tveho dne muze byt uplne jinde. A medaili za utrpeni ti nikdo neda, nikdo to neoceni, zes ten cas doma stravila tim, co te nebavi a nenaplnuje, takze hlavu vzhuru a smele se vrhni na to, kam te srdce tahne 😄
@dedi113 Mně to občas taky přepadá ale nemám na to moc čas Pracuju do toho druhé dítě ve škole Ale určitě mi dělá dobře se s někým vidět nebo si aspoň psát či volat Mám rodinu daleko tak si aspoň voláme každý týden Kdybych měla více času tak vyrazím někam do hernicky nebo na kroužek Teď se blíží Vánoce tak si můžeš vyzdobit být nebo něco upéct jestli Tě baví vaření Měla bys zjistit co Tě baví a to dělat nebo si doma zacvic něco zazpívej mimcu
Ahoj, měla by sis najít koníček, pak by si neměla čas na tyhle myšlenky. Tohle je z nudy, promiň ale je to tak. Když se bojíš zase stejného dne, tak udělej změnu. Začni cvičit, piš blog, zkrášli se, a kdo říká že máš mít neustále nažehleno, uklizeno až se všude blýská? Mysli i na sebe. Inspiruj se ostatníma. Taky si přivydělávej, choď na nějaká setkání s maminkami, uvidíš, že tyhle pocity nezažíváš sama, a najdeš si kamarádku. Nejhorší je být jen zavřená doma, a dítě sem, dítě tam. Ne. Nedovol to. Máš mít také svůj život.