Separační úzkost - jak ji poznám?
Ahoj, posledních pár dnů na mně prcek (8m) pořád visí. Původně jsem si myslela, že se jedná o onu úzkost, ale řve i se mnou a vyžaduje vyloženě jenom chovat. Když ho třeba položím na postel abychom si hráli, tak pořád řve a skáče na mě ať ho vemu, hračky ho nezajímají. O klidném wc nebo poklizení si můžu nechat zdát... donedávna se vzbudil a další 3/4 hodiny si dokázal hrát sám v postýlce, za tu dobu jsem udělala co bylo potřeba. Teď to nejde.Znáte to některá? Případně jak na to a kedy to odeznělo? Dík za reakcie.
Podle mne je to separační úzkost. U dcery to zacalo v 8 měsících a ted pred druhyma narozeninama to zacina byt lepší. Ma nebo mela lepší i horší období. U syna jsem to neznala. Dcera je do toho jeste vztekla povaha, takze si s ni uzivam. Kdyz jsem v praci tak manzel ji zabavi a neni tolik urvana ale v momentě kdyz prijedu tak se na mne povesi. Zkus satek nebo nositko. U nas to teda nezabralo.Musela jsem ji fakt chovat na rukou 😂
Ono u tatínka problém nemá, ten je až s dalšíma lidma, a to se ještě týden dozadu tetelil blahem když byl středobodem pozornosti na rodinné oslavě a všichni ho chtěli chovat :D Každopádně jsem ho chtěla dát do autosedačky ať na mě vidí, ale nějak to nefunguje... 🙄 Popravdě mě děsí to "před druhýma narozeninama" @zmrzlinka - to bylo tak dlouho tak špatný? 😨
Přejde to, až začne chodit 🙂
@mala_zabka byli dni kdyz jsem nic neudelala a byli lepší dni kdy mne nechala a chvíli se hrála a ja jsem mohla něco udělat. Je to boj ale snad to máme za sebou a bude to lepší. Uz je větší. Sama se naji, svlece, zuje si boty takze je docela sikovna a na hřišti se s detma hraje rada tak neni uplne mamanek
@mala_zabka Ahoj, my zažíváme totéž. Malý se chce pořád chovat, nejlépe jen od maminky, pět minut nevydrží u jedné hračky. Jde jen těžko zabavit, to samé v kočárku.
Začal se i často budit v noci. Usne krásně a většinou do hodinu je vzhůru a řve jako tygr. Nevím čím to je :/