Sama na všechno. Kdo to tak také má? Jak to zvládáte?

@mesiacik1989 já mám rodiče daleko a tchyně nesplňuje mé požadavky na výchovu, takže mlaďase ještě nikdo nehlídal, jsou mu dva a čtvrt roku, někdy je to na palici, ale musím hrdě říct, že to i tak zvládám. Manžel to nechává převážně na mě, což chápu, když je od rána do večera v práci, ale aspoň o víkendu jsme na to dva.

@mesiacik1989 byla jsem sama doma s dítětem 5 dní z týdne, na víkendy s manželem po výletech (on přijel v pátek a od pondělka rána do pátka jsem ho zas neviděla). Vyhovovalo mi to. Moje mamka mi malou vzala na pár hodin asi 2x za první rok, takže také zcela bez hlídání. S druhým děckem (když začlo lézt a projevovat se jinak, než že jedlo a spalo) to už ovšem byl jinej level, to jsem už nedávala😅 3 roky s dětma doma byl můj strop. Déle bych to fakt ve zdraví nedala...

@mesiacik1989 Já mám a nemám. Samozřejmě manžel je otec a umí se pěkně zapojit. Ač někdy jsou kolem toho třenice 🙄 Svoji rodinu mám v podstatě po ruce, ale hlídání nemám, nestojí mi to za ty nervy. A tchánovci daleko. Čas pro sebe mám tudíž jen díky mužovi, babičky nee. Co dělá tatínek, že nemáš čas pro sebe?

@mesiacik1989 babičky ani dedecky nemáme a manzel přes týden v zahraničí, také jsem na všechno sama, ale jak píšeš, také jsem věděla do čeho jdu.

@mesiacik1989 já taky nemám žádné babičky, které by pomohly. Manžel je skoro pořád v práci když je doma, tak pomůže že odveze a přiveze starší dceru do školky, jinka bych se tam musela trmácet s mimi. No nějak to zvládám, spíš se děsím toho až půjdu do práce, tak jak to uděláme s dětmi.

Nikdy jsem neměla žádné babičky, tetičky, nic. Ale mám muže, který s námi volný čas trávil. Samozřejmě mě to mrzelo, zvlášť, když švagrová měla tchýni ve stejné ulici a fungovalo to tam úplně jinak. Na druhou stranu švagrová už tuto tchýni nemá, zatímco my se s mužem naučili spoléhat jen sami na sebe a asi nám to taky prospělo. Takže vše zlé je k něčemu dobré.

Kolik máš děti? Já mám tři...nejstarší 4 roky, nejmladší 2 měsíce. Po porodu mne semlely zdravotní problémy a byla jsem skoro měsíc a půl téměř ležák. Nebýt manžela, tak nevím jak skončíme. Hlídání absolutně žádné i když by mohlo být..zde hraje roli pohodlnost a lenost rodin a dělání rozdílu ve vnoučatech kdy naše absolutně odřízly (tedy ani jim nezavolaji) a děti švagrové mají u sebe porad. Co z toho plyne..ono hlídání rodin není povinností ani samozřejmostí, ale kdo by měl fungovat je tvůj muž. Takže si sednou, promluvit a naučit se navzájem vykrývat a pomáhat si, kde to jde.

Dlouhodobě to není udržitelné a i kdybys měla dítě jen jedno, neznamená to, že se musíš vyrovnat zdejším údernicím. Vždy je na tom někdo hůř. Každý má jinou odolnost vůči různým situacím. Takže to, že se cítíš třeba vyčerpaná, je naprosto oprávněný pocit a máš plné právo ho řešit. Nemusíš se zhroutit jen protože někdo jiný má víc dětí, nemocné děti, lánové hospodářství nebo tři zaměstnání (což ti tady dříve či později někdo začne předhazovat, že on je na tom hůř, tak na co si stěžuješ; cizí situace je ale cizí a tebe vůbec nijak neovlivňuje).

My žádné hlídání a pomoc od rodiny nemáme, ale manžel se dceři dost věnuje, když není v práci, nevím, jestli to jako bereš takhle nebo jako že tvůj nedělá nic, to jsem možná špatně pochopila... Nám to tak vyhovuje

@la_amanita to není ani tak předhazováno jako spíše podpora a povzbuzeni ze není vtom sama a že není jediná. Dlouhodobě to sice není udržitelné, ale druhá strana mince je, jestli jina možnost vůbec je, aby to dlouhodobě nebylo.

Já třeba možnost relativně měla, kdybych jim děti vozidla, ale ne využívala jsem to. Prostě když potřebujeme, tak to s manželem poresime sami. I když třeba když jsem byla na operaci, tak manžela s dětmi moje máma zvala, jel tam na den a byl to pro něj spíš stres než aby byl s ní a doma. Nám to tak ale vyhovuje, já jsem v tom spokojená. Každý to ale samozřejmě snáší jinak. Jinak bych se snažila zapojit manžela, abys jednou týdně měla nějaký čas jen sama pro sebe. Já třeba miluju knihy a mám prostě svoji hodinu ve vaně s knihou (třeba 2x do týdne)... děti za mnou v tu dobu nejdou,ma je na starost muž. Mě to jako relax stačí, ale rozumím, že někdo potřebuje víc.

@mesiacik1989 a jak mas staré děti?

Ano. Jsem v zahraničí navíc. Rodina přítele daleko, moji rodiče ještě dál. Dvě malé děti s malým věkovým rozdílem, starší nemocný. Přítel sice pomáhá, ale má náročné povolání, bývá často pryč v kuse několik dní a doma pracuje často až do večera. Je to psychicky velmi náročné (navíc bez kamarádek, soc života). Zvládnout se to dá, ale je to jen o tom "zvládnutí". Žádný užívání. Bohužel. Už se těším, až půjdu do práce a děti do školky.

@mesiacik1989 žádne hlidání nemám, ale mám suprovního manžela, který doma pomůže a když potřebuju, klidně se postará

Ahoj, ja som v podobnej situacii. 2 roky mi trvalo, kym som si uvedomila, ze mam pravo na cas pre seba a nemusim sa preto vinit, ze som zla matka. Kedze babicky mame daleko, resp. mam problem dieta im zverit, je to na mne a muzovi. Parkrat do tyzdna vezme dieta von, na plavaren alebo s nim rano vstane a mna necha pospat. Inak cez tyzden mi dost pomaha travit co najviac casu vonku, tam mi to ubieha najrychlejsie. Skus si najst nejaku kamaratku v susedstve alebo sa vyber na miesta, kde ste este neboli, objavte nieco nove. Potom to cloveka chvilu hreje a da mu silu ist dalej. Verim, ze bude lepsie.

Také nemame hlidani. Někdy je to na palici a dala bych nevim co za hlídací babicku. Celkove to zvládáme, nic jiného nám nezbývá 😁 cas pro sebe mam, i když ne moc, stará se manzel

Prarodiče daleko, za nama nejezdí a já bez hlídání max pomohl manžel (dodělávala Jsem poslední rok Mgr., když se prcek narodil- takže jeho dovolená padla na hlídání, když jsem měla přednášky, pak zkoušky a ještě praxi). Bylo to na palici (čas pro sebe jsem měla jen když prcek spal, takže při úklidu :D). Pro mě studium vlastně bylo vysvobození od té rutiny s prtetem. Mému vztahu s manželem to, že jsme neměli poradny čas na sebe ani dovolenou prakticky 2 roky, dali zabrat, ale oba jsme to naštěstí vzali i jako poučení (co ještě já zvládnu a co naopak potřebuje manžel, aby to též zvládal s dítětem).

Obecne první půl rok pro mě byl noční můra, doslova, ale pak se to postupně lepšilo - moc mi pomohlo, jak jsem viděla, že se prcek rozvíjí, jeho zpětná vazba - že ten čas prostě k něčemu byl, i když to mnohdy bylo náročné, to je jeste hezky a růžové napsáno :D). Čas na sebe budu mít až se vrátím do práce a prcek bude ve školce :D.

a proto buh vynalezl chuvu🙂

Já jsem třeba na malou úplně sama.. bydlíme samy, kamarádky co jsem měla tak už nemám, protože jsme se se všema tak nějak odcizily (nemají děti a už si nemáme co říct, já jen doufám, že až se vrátím do práce tak to bude lepší..), chlap mě poslal k vodě ve 4. měsíci, nestará se a zrovna probíhá soud o určení otcovství.. z rodiny mám jen mamku, která je taky na mateřské, vidíme se spolu tak 1x za měsíc.. ze začátku to byla katastrofa, ale už jsem si zvykla.. a dokonce jsem přišla na to, že mi to asi i vyhovuje..

@mesiacik1989 jak je prcek velkej ? Ze startu hodně špatně …ale tedka celkem pohoda jak je větší 🤩 Část rodiny je sice hodně blízko, ale je tak zaneprazdnena 😂ze ještě nepřišli poprat k narozeninám skoro dva měsíce dozadu 😂 manžel je pracovně dost vytížen .. takže se vidíme o vikendu a to nemá sílu na nějaký hlídání nebo odlehčení …

@mesiacik1989 nejdřív jsem se musela s tou situací, že jsem na vše sama srovnat sama. To uvědomění je osvobozující a pak jsem si začala plánovat aktivity dle svého s dětmi. Hernicky, výlety, návštěvy mojí mámy. Dneska je i spousta cvičení pro maminky a můžeš tam mít malé. Někdy jsem měla šílené dny, kdy jsem chtěla večer utéct a nechat je tam, ale to přejde a jede se dál. Teď mám starší dvě na půl den ve školce a já mám jen jedno dítě doma a přijde mi to jako sen 😁

Mám placené hlídání.. Část času využiji na práci kolem domu a jsem doma s nimi, část na práci (stačí tak, aby peníze pokryly plat chůvy), občas beru chůvu i děti s sebou, když jedu delší trasy a hlídá jen během těch schůzek..