Prosím o radu hlavně zkušené maminky "nosnice". Mám 3 měsíčního syna, tak zvaného " neodložitelného" proto jej nosím v šátku. Do měsíce věku usínal i v kočárku a cesta v autosedačce uspávala báječně. Jenže ono najednou ouha, auto nesnáší, kočár nesnáší a moje mamka na mě tlačí že je to tím šátkem a že jeslti ho do pul roku něco nenaučím (myslí tím kočár a spát u něj v postýlce) tak už se ho "nezbavím" bude na mě viset a že si ani zadek neutřu v klidu... Jenže já cítím ,že šátek mu naprosto vyhovuje, vyhovuje i mě, protože porod byl opravdový masakr, pak měl žloutenku, takže jsme byli spíš víc od sebe než spolu... Jsem taková na rozpacích, srdce mi říká, že dělám dobře, ale občas ve mě něco zahlodá, že moje máti je ta zkušená... Tak teď nevím, mám ho nechat plakat v kočárku, nebo se to pak s věkem spraví?
Maminka je sice zkusena, ale vyrustala a vychovavala v dibe, kdy byla u ditete spus zadana samostatnost a separace. Nosenim urcite nerozmazlis a kdyz jste tak spokojeni oba dva, nevzdavej se ho kvuli nazorum starsich rocniku 😉 az bude maly pripraveny, zacne se osamostatnovat, do te doby si to uzivej. Starsi dcerka 2,5r je do dnes mazliva a rada se ponosi, za to u mladsiho me obcas mrzi, ze je pravy opak.
Naslouchej svému srdci, to vždy radi nejlépe 🙂