Rozčiluje mě moje dítě

možná se ji věnuješ až moc a ona si na to zvykla, tak toho využívá, prostě žádné více druhů jídla, jí se tehdy a tehdy to a to, 5 jídel denně v pevně stanovenou dobu, nechceš nejez. další jídlo je tehdy a tehdy, ona se nají až bude mít hlad, dítě se nevyhladoví, bohužel s tou samostatností si myslím, že musíš vydržet, někdy si ji nevšímat a pomalu osamostatnovat, ukázat hračku a nechat hrát, jinak děti preferují matku pokud je na blízku, ona by to zládla i s někým jiným, nebál bych se zvykala ji na hlídají babičky, manžela, jen ji nech manželovi a ztrať se ji z oči co bude...

@marcicek84 jo tak nějak to asi budu muset dělat...

@jjaanca taky jsem na to myslela...ale myslím že celiakie to není ( jsem mimochodem pediatr aje tam spoustu jiných, výraznějších příznaků) achjo. Budem to muset zvládnout, nemocem rozumím ale pocity a vyjadřování mě tady trochu unikají...

@slunickova123 - jako podle reakcí uvidíš, ale s tím jídlem bych za ní se lžičkou tedy nelítala a víc druhů jídla nedělala, třeba vím, že moje nemusí cukatu a dýni, ale cuketu s ní s mrkví a dýni sní s brokolicí, takže samotné ji to nedávám, ale nebjím se ji to smíchat...a ještě vždy se jí u stolu v jídelní židličce, mimo to bych ji sem tam vyjímečně dala do ruky křupku, pokud by byla krize a byla hodně protivná...
no s tou samostanosti si myslím, že dítě se víc osamostaní až v tom 1,5-2 letech, některé dřív, jiné později, tak nezbývá než vydržet...no a co taková ohrádka, to už u vás nefunguje, to ti na noze pořád viset nebude, prostě ať ví, že když to přežene a bude ti viset na noze, tak ji dáš do ohrádky na kterou u té práce co děláš uvidíš, možná si to pak rozmyslí a bude raději lozit mimo ohrádku...ale těžko říct, každé dítě je jiné, tak asi budeš muset zkoušet...

@slunickova123 - jinak ona není otravná a ukňouraná, chce jen tvou pozornost, musíš to tak brát, nebaví ji ještě hrát si samotnou, tak jde za tebou, navíc některým dětem se projevuje silná separační úzkost, takže i tohle si myslím, že hraje roli, že je taková...prostě ji musíte pomalu zvykat i na jiné lidi...

Možná jsi to vystihla přesně a holčička se prostě fakt nudí...Kolem toho roku věku se spousta věcí mění. Syn v jeden týden, kdy oslavil svoje první narozeniny v podstatě ze dne na den změnil většinu svých dosavadních návyků včetně spánkového režimu. Bohužel problémy s jídlem jsme měli hned od zavedení příkrmů, malý se chtěl jen kojit, jídlo ho jen obtěžovalo a dá se říct, že do značné míry obtěžuje doteď, ale hodně se to zlepšilo. U nás rady typu nech ho vyhladovět neměly vůbec význam. On byl opravdu šťastný, když jsem ho s tím jídlem neotravovala a sám od sebe byl klidně jen na mateřském mléku i tři dny, takže když jsem si tohle ujasnila, věděla jsem, že mi nezbývá než běhat se lžičkou za ním a byla jsem šťastná, když jsem do něj něco dostala.
Tady to období mamánkovství a nudění se jsěm pozorovala taky, ale naštěstí to tak kolem 14-15 měsíce do značné míry odeznělo. Pak jsme měli znova asi v roce a třičtvrtě dvouměsíční období vztekání a teď je zase několik měsíců klid a máme zlatého chlapečka. Moje rada tedy je, vydrž a pokud cítíš, že tvoje dcera potřebuje změny, udělej je. Jestli už chodí a v kočárku je nespokojená, můžete už začít chodit na procházky bez kočárku - jasně, že se o moc dál než na pár metrů od baráku nedostanete🙂 Zkus třeba taky trochu obměnit hračky, knížky, v tomhle období syna už přestala bavit taková ta klasická leporela a začaly ho bavit dětské knížky s obrázky a textem podle jeho zájmů (dopravní prostředky, to asi u vás nebude zrovna v kurzu.), začal taky jezdit na odrážedle, začala ho bavit houpačka atd. Jakmile počasí dovolilo, začali jsme chodit hodně ven a na hřišti a na písku se zabavil fakt na hodně dlouho.
Jinak u nás se teda tady ty období nespokojenosti shodovaly s obdobím růstu zubů, ale to ti určitě nemusím psát, když jsi pediatr. Moc držím palce, ať tohle období brzo přejde a ať najedete s dcerkou znova do pohody.
Jestli třeba máte v okolí nějakou možnost kroužků pro batolata, tak to zkuste, mně to vždycky pomohlo, když už mi docházela inspirace, co ještě dělat a syna to baví a vždycky nám to hezky naplnilo ten den.

@marcicek84 jo to je jasny toto, ale mam pocit, ze to je takhle porad..tak jsem z toho uz utahana.

@evik19 zuby zvlada dobre, tim to nebude. Piskoviste ji bavi, ale taky bohuzel ne dlouho;( asi budu muset zkusit nejake to cviceni v okoli.. mrzi me to ze si ted materstvi moc neuzivam a rada bych uz do prace. Pritom vim ze za par let by me to treba mrzelo ze jsem se ji tolik nevenovala. .. je to frustrujici, snad se to zmeni. Diky za podporu;)

je ještě moc malá na to,aby jak se říká lidově "byl od ní chvíli pokoj". Především se zklidni ty,tvojej výbuchy vzteku,byť jich lituješ nejsou opravdu správné,je dobře,že to tak též vnímáš 🙂Prostředků,jak se zbavit napětí je více a není nutné je cílit na dítě,které se chová přirozeně. Zkoušela jsi např. zakřičet si např, někde na louce? je to dobrá forma uvolnění🙂 a nebo pokud tuto možnost nemáš,tak zkus to,co zabíralo u mě: několikrát o sebe prudce zatleskám dlaněmi a silně zašeptám: a dost! a opláchnu se studenou vodou.
Chápu,že to není jednoduché,ale platí: čím víc jsi frustrovaná,tím hůře na celou věc pohlížíš.

Ja spíš z vaše příspěvku cítím únavu. Zkusila bych najít někoho, kdo by pohlídal, ať máte čas i na sebe. Zdá se, že dcera je na vás upnutá a vás to samozřejmě vyčerpává, ten pocit závislosti je náročný a když si nezvykne být s někým jiným, bude to čím dál tím horší. Myslím, že z vás dcera i cítí nervozitu, dostanete se do začarovaného kruhu (čím unavenější a otrávenější maminka, tím ukňouranější dítě). Já jsem kolem jednoho roku začala dávat dceru do jeslí, jen na pár hodin. Jí zabavil někdo jiný (a tak kreativně, jak já bych to doma nikdy nedokázala) a já jsem měla chvilku času pro sebe a postupně jsem začala chodit do práce (pokud jste pediatr, tak vám kontakt s lidmi musí chybět). Pomohlo mi to být vyrovnanější a byla jsem pak s malou daleko trpělivější - v práci jsem si odpočinula, mluvila s dospělými lidmi, řešila úplně jiné věci než doma a pak jsem se těšila domů, že strávím odpoledne na písku nebo stavěním kostek a najednou mě to víc bavilo, protože to byl zase relax od práce a ne jednotvárná celodenní zábava. I s manželem jsem si připadala lépe, když jsme se mohli bavit o něčem jiném než jen o tom, kolik toho snědla a vykakala, snad mi rozumíte 🙂

@marecekavendulka jo to je pravda. Na louku nemůžu, ale tleskání zkusím. Moje výbuchy vzteku pro malou dobré nejsou, na druhou stranu člověk v sobě nesmí ani ty negativní emoce dusit, jinak se dostanou ven jinak -třeba formou nějakého onemocnění, je potřeba to ventilovat. Najdu nějaký jiný způsob. Pravda, že jsem sama trochu nervák, njn, povahu si nezměním, ale trochu změnit vyjadřování asi lze🙂

@slunickova123 pokud ji dvacetkrat denne vnutis par lzicek neceho tak pak opravdu nema hlad. U nas pomahalo u jidla poustet nebo vypravet pohadku, jen sedet a jist ho taky nebavilo a bohuzel je to tak dodnes. Jinak spousta dobrych rad uz tu padla, ja jen dodam za sebe Nenech se tim knouranim vydirat...ja to nevydrzela a vysledkem je petilete dite, ktere se neumi samo zabavit a vyzaduje neustalou pozornost. Nechala bych ji proste knourat a dokola opakovala, ze maminka ma jinou praci. Pomahalo mi davat ruzne ukoly...prendavat lzickou strouhanku z misky do misky, posbirat do pokladnicky penize apod.

no jo tak to maj všechny deti, asi jen hrstka je jina a zase byste si rikala jestli je normalni. dite co sedi a cuci do zdi není taky pekny pohled. Chce to přečkat a nevzdávat, hold rodicovstvi, Změna teda byva az ve trech letech, ale od dvou let je uz dite vetsi partak a je to celkem i zabava. No od roka do dvou je podle mne nejhorsi obdobi, ja odmitala s malou i chodit do obchodu, kamkoliv, na ty sceny jsem nemela naladu a hlavne je to obdobi, kdy nejvic mate sanci dite vychovavat. Opravdu u obou deti to byl nejhorsi rok. A ma to tak byt, ony se ty deti porad nekam tahaj a pak jsou z toho vyrizene deti i mama. Pokud si můžete ulevit, ze si oupite uvareny obed a vic se budete věnovat odpocinku, udelate pro sebe nejvic. Nejhorsi davat si ještě cile v uklidu a kde cem. A když pomuze, tak prsknete malou před televizi a at se kouka a vy hlavne neuklízejte ale lehnete a nabírejte silu. Za chvili bude lepe.
Jinak mam taky nejedlika, privadelo mne to k silenstvi, pak jsem presla na metodu, nechces, nejis a občas ji, občas ne,a le prijde mi to prijatelnejsi nez ten teatr kdy jsem rvala, varila jedno jidlo za druhym. Hodne deti je s jídlem problémových. Ono udelejte sobe, sednete si a s chuti jezte a ještě uvidíte jak vam pujde zvedave vyjídat talir.

@janaaanna úplně rozumím🙂 plánuju už návrat do práce, na pár hodin, jak píšete. myslím, že by to mohla být cesta ven z toho začarovaného ruhu. A jak píšete, máte pravdu, jsem unavená. Hlavně psachycky, ale i nevyspalá, dcera i špatně spí. Ničí mě to, ale hlavně psychicky. Až se vrátím do práce, myslím že budu maminkám daleko víc rozumět než předtím , když jsem byla ještě bezdětná🙂)))

@slunickova123 v praci je to potom jak na dovolene...🙂

@slunickova123 S tou prací to chápu a neznám moc maminek ve svém okolí, které se netěšily do práce, myslím, že je to docela normální, i když má člověk svoje dítě nejradši na světě. Jak tady jedna paní psala o tom, že pouští dětem televizi, tak s tím se ztotožňuju. Fakt nezvládám 14 hodin denně dítě zabavit, jasně, že teĎ už si chvilkama hraje sám, ale když opravdu nutně potřebuju něco udělat nebo ho rychle (v rámci našich možností) nakrmit anebo když jsem fakt KO, tak je prostě nejlepší pustit mu pohádku.

taky mám uřvanou kvíčalu, co chce pořád do náruče - zvykla jsem si. Kolem toho roku má separační úzkost možná ještě, nikoho jinýho než maminku nechce..je to náročný, ale jednou to přejde../nebo se alespoň zmírní/. Nedělej si z toho větší peklo než to je, zkuste trochu to jídlo ustálit, pokud není nějak extrémně hubená, tak bych se lžičkou neběhala za ní, zkusila chceš jíst - dobře nechceš, bude za hodinu.

@slunickova123 Ja za sebe muzu jesle jen doporucit - to, co tam paní učitelky s dětmi vymýšlejí, bych já doma nezvládla. Určitě tam netrpí a nemyslím si, že má být dítě s maminkou do 3 let doma. Nosila domů výtvarná dílka, nacvičili besídku, uměla najednou spoustu básniček.
S tím spaním vám rozumím, dcera také nikdy moc nespala, hodně se v noci budila a dodnes (jsou jí přes 3 roky), vstává mezi 5. a 6., snad nikdy jsme si nepřispaly. Vzhledem k únavě jsem i zvažovala, zda práci zvládnu, ale nakonec jsem to nějak překonala, ta větší psychická pohoda mi pomohla se vyrovnat lépe i s tou fyzickou únavou.
Pamatuju si, že když jsem jela poprvé po mateřské do práce, tak jsem byla nadšená i z toho, že se hezky obléknu a jedu sama metrem 😀 A dát si s kolegyněmi kafe, když do vás nikdo nestrká, je najednou sváteční zážitek!

@slunickova123 Podle mě ji manželovi dát můžeš, uvidíš, že bude brečet prvních 10 minut a jak tě neuvidí, tak bude hodná jak milius. To je teda můj případ s dcerami, závislačkami, když byly malé, prostě bez mámy byly hodnější.

@slunickova123 sežeň hlídání a jdi na malý úvazek do práce. Malá byla taky mamánek, v roce jsem šla na 2 dopoledne do práce. Hlídá částečně tatínek,děda a kamarádka a jsme spokojené obě. 🙂 Ty se odreaguješ a na malou se budeš víc těšit, stejně tak ona zjistí, že mámu nemá pořád za zadkem a bude si to s Tebou víc užívat. U nás to pomohlo hodně. A také pomůže to, že vyroste. Malé je 18 měsíců a už s ní v pohodě vyluxuji, chodí za mnou a kouká na mě. Jediné s čím je problém je vaření, u toho mi taky visí na noze. Tak ještě loupání brambor jí baví, to "pomáhá". Nebo krájení zeleniny, to ujídá. Ale když připravuji maso a zakážu jí do toho sahat tak je zle. Ale doufám, že i toto časem přejde.

@slunickova123 Jestli tvoje dite charakterizuje: Nezere a porad knoura. Tak moje charakterizovalo: Furt rveeeeeee! U nas se z toho cvokhausu stala pohadka po druhem porodu. To mel malej 15 mesicu. Najednou se delo spousta veci a uz se nenudil. Pokud mas takovy dite, tak jsou to fakt psychicky narocny galeje. Reseni neni, jen cas pomaha. Ale citim s tebou. Mmch unik do prace to resi, protoze ty si odpocnes, ale dite se moc nezmeni. Me pak bylo jeste vic lito, ze jsem s nim min casu a on se chova furt stejne. Ted jsou mu tri a je to uzasnej akcni kluk. Cas, cas, cas.

@slunickova123 Jako bys popisovala moji dceru. Myslím si, že tvá, tak jako moje je obecně dráždivější dítě a může to mít mnoho příčin. Jednak vliv má jistě genetika, prenatální období, okolnosti porodu, a další zátěž v průběhu života (těch faktorů může být více, ale asi dle mého pohledu nejvýznamnější patří očkování, i když jako pediatr máš na to jistě vyhraněný názor). U nás příčina genetika+intoxikace tlumící látkou při porodu (ztížená adaptace, JIPka, odloučení od matky, stresující prostředí v rodině). Od narození častý pláč, vyžadující neustálé nošení, od 4 měs buzení po 10 minutách dvě hodiny po usnutí a pak každou hodinu trvající do 8 měsíců, poté do dvou let buzení až 10x za noc, noční děsy, každodenní hodinové hysterické pláče před usnutím i při poledním spánku po probuzení. Od roka naprosté nechutenství, od rána ukňouraná nálada, sama se nezabavila ani 5 minut, vzdor velice brzy a dost razantní, závislost pouze na mě. Já vyčerpaná, navštěvování psycholožky pomáhalo. Ale čemu vděčím, nejvíce, je homeopatie. Bez možnosti této alternativy bych už visela někde na větvi. Díky ní se dcera zklidnila, dokáže se i déle soustředit, přestala být věčně nespokojená a ukňouraná, především začala jíst!!!!!, zahustila se ji stolice do normy a začala obstojně spát!!!. Zcela tě chápu, že už nemůžeš, ale chce to najít cestu jak z toho, ne jen čekat, že se to vývojem nervové soustavy zlepší. Nevím jaký postoj máš k homeopatii, ale u mě je to první volba před klasickou medicínou. Mám naštěstí úžasnou osvícenou dětskou lékařku, která je homeopat a všechny infekty zvládáme tímto způsobem, ATB jsme ještě neměly. A jako spec. pedagog vím z praxe, co dokáží za paseku napáchat vakcíny i v psychické oblasti, i když tuším, že se v diskuzi s tebou pouštím na tenký led 🙂 Jinak držím palce, aby jste se co nejrychleji vymotaly z tohoto bludného kruhu. Já jsem až po porodu dcery teprve teď pochopila, že život není žádná sranda 😎 a vpráci se po mateřské cítím jako na dovolené.

@melodygirl - no ty bláho, tos měla vážně galeje...malá taky císařem, taky jsemměla tlumící látku, no ale zatím klepu, že spí krásně a snaží se, je klidné miminko, ale s očkováním jsme čekali, půjdem na první teď v půl roce a jen schéma 2+1, pravda malá si asi okolnosti porodu vyžrala atopem, ale teď jsme 2 měsíce bez něj, tak snad zvládne i očkování...

@marcicek84 Držím palce 🙂, no jo u mě vyvolávaný porod dva dny pak císař a dceru odvezli na JIPku do jiného města, protože jsem rodila v malé porodnici 😔 No a u malé se rozjel také atopák v plném proudu do měsíce. Naštěstí jsem vyřešila homeopatiky a úpravou stravy přes moje mlíko 🙂

@slunickova123 Presne to same prozivam nyni kazdy den.. Dcera neji, neustale knoura, je viditelne znudena, vzteka se, hazi po mne hracky, kope do psika, dela jen veci, o kterych vi, ze je delat nesmi. Jeste pred mesicem to byla usmevava a hodna holcicka.

A v koutku v materskem centru ji to bavilo jen poprve, podruhe uz se nudila, hracky ani deti ji nezajimaly, tahala veci maminkam z odlozenych kabelek, coz jsem ji dovolit nemohla, takze rvala.😀

@carrie_b - období vzdoru? no třeba to přežít...

@melodygirl nepoustis se na tenky led, respektuji, rozumne vyuzivani alternativnich smeru tam, kde je to vhodne, se mi libi. porod byl ok, prirozeny bez leku, ockovani az v 6 m bez probkemu, zadna atb nedostavala, kojim. Tak nevim ...uvidime, co dale.

@melodygirl i kdyz porod vlastne byl vyvolany ( uz fakt dlouhe prenaseni) ale sam o sobe ok . Ale v tehu jsem prisla o nejblizsiho clena rodiny. Zvlastni je ale, ze jako male mimi byla docela v pohode, nejakou vetsi drazdivost, ani koliky nemela...