Roční dítě nechce spát samo v postýlce. Poraďte
Ahoj holky, můžete mi, prosím, poradit? Máme 16ti měsíčního kluka, od 4 měsíců spával sám v postýlce ve svém pokojíčku, ale teď už je to druhý měsíc, kdy se v noci často budí a hrozně vyvádí. Nikdy nebyl spavé dítě, ale teď se budí klidně po 15ti minutách! Nemám sílu pořád běhat z ložnice, takže to končí tak, že si lehnu na válendu k němu do pokojíčku a vezmu si ho k sobě. Poté se tolik nebudí, ale mám pocit, že se nevyspíme ani jeden pořádně ☹ Máte s tím některá zkušenosti? Nechat ho "vyřvat" nepomáhá, od narození byl mazlivý a pomáhalo ho pochovat, zazpívat ukolébavku,.. Chtěla bych, aby se opět naučil spát sám, jak toho dosáhnout?
Ahoj, nevím, jestli tě moje odpověď potěší, ale dětem dozrává pocit bezpečí a jistoty mezi 2,5 až 3. rokem. V podstatě jde o to, jak úspěšně se daří rodičům budovat v dítěti pocit bezpečí a podle toho dozrává pomaleji nebo rychleji. Přesto se z nějakého důvodu drží mezi rodiči domněnka, že musí dítě naučit spát samo v podstatě už od narození a pak s tím bojují, dítě se snaží "naučit spát" a zkoušejí na něj různé metody většinou přebrané od pochybných autorů nebo zastaralých psychologů staré generace nebo podle mýtů předávaných generačně. Málokdo ví, že podle všech současných vědeckých výzkumů neexistují například děti, které by celou noc spaly. Naopak, každé dítě se budí, sedá si, vstává, některé si hrají. Rozdíl je pouze v tom, že některé děti jsou tiše a rodiče nevzbudí, jiné, většinou citlivější a trpící větší nejistotou (obvykle kluci) pak pláčí a rodiče budí.
Naučit dítě spát se nakonec stejně rodičům povede až v období, kdy dítě dozraje a není to zásluhou aplikace metod. Každá metoda aplikovaná před tím, než dítě dozraje funguje pouze krátkodobě, a to v obdobích "klidu". Není výjimkou, že dítě 3 měsíce spí bezproblémově a potom opět pod vlivem nejistoty se budí/pláče/vyžaduje náruč/prso nebo jakýkoli jiný konejšivý prostředek, který by mu zvýšil pocit jistoty. Jsou jistě výjimky, děti, které jsou mnohem klidnější (většinou holčičky) a které v podstatě pocity nejistoty téměř neznají, ale to jsou opravdu jen výjimky.
Současné špičky psychologie se shodně domnívají, že do 2,5 let nemá smysl dítě trápit. Klidně s ním spěte v posteli a nemusíte se bát, že tam zůstane navždy. Jakmile totiž dozraje pocit jistoty a bezpečí samo bude toužit po své vlastní posteli jako mají dospělí. Dítě dá samo najevo, že chce už spát samo a teprve tehdy je správný okamžik na vlastní postel ve vlastním pokojíčku. Úkolem rodičů by mělo být snažit se maximálně posilovat pocit jistoty a nepřetěžovat dítě vystavováním stresu například předčasným odsunutím do vlastního pokojíčku. Co dělat, když to pak po nějaké době dítě přestane zvládat? Pokud na to dítě ještě nemá věk, může mu to ublížit, byť se může zdát, že to první měsíce zvládá a třeba i dobře spí (podle rodičů celou noc). Je to obrovská zátěž na jeho psychiku neodpovídající jeho věku. Dítě se může v noci budit a bát se i plakat nebo volat rodiče. Jaké psychické následky to především u chlapců může mít do budoucna? Budou nejistí, plačtivější, bojácnější, neklidní, kňouraví, případně hyperaktivní a nikdo nebude vědět "proč".
Omlouvám se za dlouhou odpověď, ale jistě sem chodí i maminky, které to aktuálně řeší u svých dětí a třeba jim to pomůže v rozhodování.
Dekuji za zajímavou informaci. Právě máme stejný problém. Večer uspáváme a v noci se syn probudí a spí s námi až do rána. Ale teď vím,že ho nemáme tlačit do spaní v jeho pokojíčku.
ahoj, nerostou mu třeba stoličky? mě se malý budil po 10ti minutách, když ho bolely zuby 😖 jinak ti bohužel neporadím, protože my máme malého v ložnici a abych nemusela pořád k němu vstávat, tak spí u mě v posteli 😅 ale chápu, že když už jste ho naučili spinkat samotného a ve svém pokojíčku, že je asi blbost dělat zase krok zpátky a brát si ho k sobě do ložnice..tak držím palce a jsem zvědavá, co ostatní poradí 😉