Roční dcera nechce spát v postýlce
Dobrý den, prosím o radu. Dceři je 1rok a máme problém se spaním přes noc. Už od začátku když byla nemocná, nebo když plakala, tak jsme si ji brali na noc k sobě. Pak se naučila usínat i spát v postýlce a budila se každé 3hodiny na jídlo, pak zase spala. Jenže ted máme problém v tom že nechce spát v postýlce. Večer usíná s náma, s tím že jí pak přendaváme do postýlky. Někdy v postýlce i sama usne, ale jakmile se probudí, dostane mlíko, to vypije a otočí se jako že spí. Zhasnu jdu si lehnout a za chvíli stojí v postýlce a křičí, nikdy nemá slzy ale řve. A usne až zase mezi náma. Je to hrozný, nevyspíme se nikdo. Zkoušet ji nechat brečet, jsme zkoušeli.. Budu ráda za každou radu! 🙂
Moje rada: vyhovte ji, nedela to z rozmaru. Udelala bych z postylky balkonek a prirazila k posteli. Nechat brecet nebyl dobry napad. Cim vic ji v jejich potrebach vyhovite, tim blahodarnejsi vliv na jeji vyvoj to bude mit. Drzim palce a preji trpelivost.
malá má svůj pokojík nebo postýlku u vás v ložnici?
Ahoj, jelikož jsem obě děti dlouho kojila, spali se mnou v posteli, jelikož to bylo pro mě nejjednodušší. Po odstavení asi v 18 měs.jsme sice do ložnice pořídili válendy, ale i po uspání na válendě, stejně v noci putovali ke mě. Nijak jsem jim nebránila a naopak jsem si neuměla představit, že by měli spát sami v pokojíčku, kde bych je neměla pod kontrolou... Teď je holkám 8 a 5 let a už dva roky spí sami v pokoji. Ta menší po nastěhování do pokojíčku v noci ještě chodila do ložnice spinkat, ale to jsem vždy zjistila až ráno, že v noci přišla 😅
Myslím, že vše má svůj čas a nic se nemá lámat přes koleno. Děti chtějí cítit maminky, mají u nich větší pocit bezpečí a tak to má být a v přírodě to taky tak funguje 😉
v 11 měsících jsme syna přestěhovali do svého pokojíčku a konečně se všichni 3 vyspíme. Jestli máte možnost, stojí za to aspoň vyzkoušet. Někomu spaní v jedné posteli vyhovuje, nám teda vůbec. Předtím jsme to měli stejně, chtěl být u nás, ale když jsem si ho k sobě vzala, furt se kroutil, narážel hlavou do čela postele, rotoval... takhle spí klidně a my konečně také.
Já dcerce vysvětlila, že máma má svojí postýlku, táta taky svojí, malá taky svojí, opakovala jsem to 3 večery, k tomu jsem vysvětlovala-hají do postýlky ke krtkovi, hlavičku na poštářek a za 3 dny bylo po problému. Před 14 dny jsme jí přestěhovali do vlastního pokojíčku a úplná pohoda, spíš si myslím, že teď spí klidněji(jde spát v 18-19.30 a spí do rána do 6.hod, někdy i do 7). Dcerce bude 17m
Pokud má někdo dítě, které lehne a spí, tak asi není problém s takovým dítětem spát v jedné posteli. Naše dítko neustále v posteli cestovalo, norovalo hlavou, odkopávalo se - takže jsem ho půl noci neustále přikrývala, občas jsem se vzbudila a měla ho u noh, nebo i viselo hlavou z postele dolů...takže katastrofa. Naprosto Tě tedy chápu. Nám pomohlo uspávat už v postýlce (nepřenášet, v roce už si uvědomují, kde usnuli) s plyšáčkem, souhlasím s veronikav31. Hlavně neustoupit, klidne prisunout postel a třeba držet za ručku (toho se zase zbavíte pak🙂, ale do postele už nepustit - je to jen o zvyku, pokud budete blízko a třeba i držíte za ruku, jde jenom o vymezení toho prostoru na spaní. My jsme postupovali zvolna, přestěhovali pak do vlastního, chvílu tam s ní spal přítel celou noc, pak jsme byli jenom u uspání, od dvou let už dáme jen pusu a usíná sama🙂
My to měli s dvojčaty od cca 8 měsíců. A přesně chápu, že někdy s dětma v posteli spát nejde- nevešli jsme se a všichni byli ráno protivní. Udělala jsem kompromis. Dala jsem je do postýlek a lehla si na postel. Potichu jsem jim zpívala a když byl klid, odešla jsem. V 10 měsících šly holky do vlastního pokojíku a zase řev, tak jsem hodila na zem karimatku, lehla si a čekala až usnou. Nejdřív to trvalo, ale za chvíli už byla jen pusa, pá pá a spinkání🙏🙂
u nás pomohlo přesunout do pokojíku do klasické velké postele. Jemu ta postýlka prostě asi byla malá, nechtěl být v kleci nebo nevím, .. všichni v jedné posteli nebylo ideal, protože se dost vrtí a cestuje, on ale zjevně nepotřeboval nás, ale prostor. Já bych ho klidně i v ložnici ještě nechala, kojila jsem a nebavilo mě běhat vedle do pokojíku, ale nebylo to vyhovující. Ted (skoro 2 roky) občas přijde v noci do ložnice a spí s námi nebo ráno se přijde ještě chvíli přitulit a dospat, ale jinak spí spokojeně sám. Uspávám teda tak, že ležím u něj, než usne
Prvního syna jsem kojila přes dva roky. Dlouho jsem ho měla u sebe v posteli, pak jsem ho cca v roce a půl postupně začala přendávat do postýlky, kterou jsem měla přiraženou jako balkonek k naší. Přendala jsem ho vždycky spícího, když jsem šla sama spát. Do rána se vždycky nakulil zase ke mně na kojení, ale většinu noci spal v postýlce. Pak už jsem kojením jen uspávala, tak to v postýlce zůstal celou noc. No a po narození mladšího má velkou postel přiraženou k naší dvouposteli z druhé strany a nemá s ní problém. Mladší je zatím u mě a postýlka čeká na pozdější využití. Ke staršímu jsem po celou dobu jeho kojení během večera přicházela a dokojovala/douspávala, kdykoli zakňoural, ale vždycky to šlo rychle, okamžitě zase usínal. Chci tím říct, že máme dobrou zkušenost s hodně pozvolným osamostatňováním se při spánku. Z tohohle pohledu bych doporučovala nic nelámat, prostě naplnit tu potřebu blízkosti s rodiči a ono to postupně přijde samo, až nazraje čas. Cestu, jak přesně na to, si asi musí najít každý sám. Zkoušet. (Já jsem třeba nejdřív zkoušela, přendat syna z velké postele do postýlky hned po uspání - a to se mi hned budil a protestoval. Tak jsem pak právě přešla na to přendávání později v noci, kdy jsem šla sama spát, a to už bylo v pohodě.)
Něco takovýho jsem jeden čas taky řešila...dětem jsou teď 4 a 2 a žádný z nich nespal ve svý posteli celou noc, ani nepamatuju...popravdě mi to ale vůbec nevadí, strašně ráda přijdu večer do svý postele a přitulím se k nim nebo koukám, jak spějí (spát choděj dřív a já pak ještě normálně funguju a pak se k nim zase vrátím). Je fakt, že mladší syn se pořád ještě hodně ošívá, ale zas taková trága to není a už teď je mi líto když si uvědomím, že za pár let mě do svý postele nepustí vůbec...to radši tu trochu toho spánku obětuju :-*
Manžel je na tom stejně...našli jsme si zalíbení v tom tulení se k voňavým dětem, i přestože kvalita konkrétně mýho spánku tím spadla víc jak o 50% 😝
Tak ja doporučuji vyhovět potřebám dítěte. Když odmítnete, muže vam tam lézt i do vyssiho veku do postele. Naplňte jeho potřeby a bude vědět, že byt samostatný není nebezpečne.
Dcerka od tří měsíců v manželske. Velká postel a hnízdečko z kojopolstare. Od roku a ctvrt sama usíná v postýlce balkonek u manželske postele. Nevěřila bych...ze se to někdy samo stane!!!! Takže tak. Zkušenost je nepřenositelna!
Spánek dětí se neustále mění. Mám zkušenost, že děti mezi jedním a dvěma lety prostě chtějí spát s rodiči... Náš malý měl z večera tvrdý spánek, takže usnul u nás, poté byl přenesený do postýlky. Probudil se kolem půlnoci a už byl neodložitelný - spinkal, ale jen s námi v posteli. Zlomilo se to nějak po 18-19 měsíci věku, to jde dobrovolně už večer do své postýlky a usne, probudí-li se v noci, tak pokud ho nic netrápí, zase si usne. Pokud má rýmu, horečky, apod. nebo ho trápí zuby, tak chce být s námi. Přijde mi to přirozené a byla jsem na to upozorňována, že mi dítě stejně skončí v posteli i od kamarádek. Takže já to brala jako období a jako takové skutečně odeznělo (což neznamená, že nemůže zase přijít)...