Roční chlapeček je ustrašený
Ahoj holky, zajímá mě, jestli máte některá podobnou zkušenost. Můj roční chlapeček před časem začal špatně reagovat na dcerku mé kámošky, která je dost hlasitá. Vříská při každé příležitosti, ať už radostí či ne a malej se ke mě vždy přitiskne jak klíště a rozbrečí se. Zkusila jsem týden přestávku a dnes ji viděl znovu, ani nevřískla a on už bulel a visel na mě. Taky začal o něco hůř reagovat i na ostatní děti, v kolektivu stačí málo - nějaký hluk nebo tak a už bulí a visí na mě. Separačkou jsme si prošli, teda ještě furt se víc či míň opakuje, ale tohle mi spíš přijde jako ustrašenost, špatná reakce na hluk nebo tak. Nebo je to taky separačka? Díky za rady
@sonic2 Muj rocni syn take spatne reaguje na deti, ale jinak nez tvuj, spis, jako kdyby s nimi souperil. Kdyz se k nemu nejake priblizi treba venku v parku nebo kdyz si jine dite vezme hracku, ktera je v synove okoli a v ten moment ho treba ani nezajima, zacne vydavat strasne zvuky, vyhruzne rve a na to dite vrha vrazedne pohledy. Zajimave ale je, ze na vetsi deti to nedela a na holcicky vlastne taky ne... Take nevim, co s tim, uprimne si teda myslim, ze uz se zacina projevovat jeho povahovy rys, kterym bude souperivost. A byl tvuj syn lekave miminko, co se rozbrecelo pri prudkych pohybech atd.? Mozna ma jen bojacnou povahu a musi si na deti postupne zvykat, proste jen bude takovej opatrnejsi, ale casem si urcite zvykne. Proste ho uklidnuj a pomalu ho k tem detem vod a reaguj podle jeho reakci. Myslim, ze separacka to neni.
U nás je to to samé. Mám 3 děti a když se začnou starší pošťuchovat a řvát u toho tak nejmladší brečí. Oni z toho vyrostou měla jsem to u všech dětí.
Dle mě normální reakce ročního dítěte. Není zvyklý na uječené děti, děsí ho to... nehledala bych v tom "problém", snažila bych se ho spíš podržet a dodat mu sebevědomí tím, že mu budu na blízku se svou náručí a pocitem bezpečí... nejhorší je shazování tak malého díěte řečmi typu - proč se jako bojí, není čeho se bát a různé tiulování dítěte..
U nás je to podobné. Malá se bojí všech chlapů kromě těch, které dobře zná a dětí se bojí v případě, že se vztekají a nebo vydávají divné zvuky, a nebo když jí berou hračku.. Asi se to srovná samo. Já malou vždycky pochovám a nenutím ji do kontaktu, když nechce. Buď si za chvilku zvykne a je klid a nebo prostě odejdeme. Ale třeba u těch chlapů, když přijde návštěva, tak řekneme, ať si jí chvilku vůbec nevšímají, ona je ve stejné místnosti a když si ten dotyčný povídá jen s náma, tak ona si na něj za chvilku zvykne a je jak sluníčko.. Chce to určo čas..
Malý mi to také kolem roku dělal,prolínalo se to se separačkou.Bál se sousedovic holčičky,vždycky byla hrozně hrrrr a uječená,občas se bál i některých dětí na hřišti.Do ničeho jsem ho nenutila,chodíme na hřiště ,stýkám se s pár kamarádkama,co mají děti a postupně to samo odeznělo.Teď v 16 ti měsících je občas chvilku zamlklý a hned jak se rozkouká,tak už za dětma běhá sám 🙂 .Ze začátku jsem si říkala,co dělám špatně,tchýně mě pořád napomínala,že je rozmazlený a že ho mám mezi děti posadit a nechat ho tam,ať si zvykne.Došla jsem k tomu,že každé dítě je jiné a dřív nebo později k tomu dozraje samo.