Proč moje malá pláče, když mě vidí?
Zajímalo by mne, proč moje malá pláče, když mě vidí v jedné určité situaci, kterou popíšu níže. Jsme většinu dne samy, a máme svůj rytmus, a pláče jen z klasických důvodů, např. únava, bouchla se, chce rychle jíst a tak. Jinak ne. O víkendu je tu manžel. Když mu jí dám, aby si s ní pohrál, přebalenou, nakrmenou, vyspinkanou, ona si hraje, leze po posteli, je v pohodě když odejdu. Je v pohodě, když jsem pryč. Dokud kolem nich najednou neprojdu nebo prostě mě nějak nezmerčí, i třeba můj hlas z přízemí. V tu ránu si přestane vesele mrskat nožkama a otáčí se po mně a kňourá a natahuje. Jak odejdu, zase se uklidní. Samozřejmě, že si do mne rád kdekdo popíchne, včetně manžela a tchýně. Nebo malou nazvou závisláček, ale tak to já vůbec neberu, je to malé mimino a je naprosto normální být závislá na matce, takže to mě nemůže vytočit. Ale veškerý její potřeby splňuju celý týden já, a tohle by mě přeci jen zajímalo, proč kňourá, když mě uvidí a hraje si zrovna spokojeně s někým jiným. Co mi chce?
Kolik malé je? Na profilovce vidím už větší dítko, možná 8-11m? Nemůže to být separační úzkost? Když o vás neví, zabaví se s někým jiným, ale jakmile se nějak připomenete (hlas, ukážete se), chce vás... Pokud by tomu tak bylo, tak je to opravdu období, které zas přejde... a je to zdravá závislost, patologické by naopak bylo, kdyby jí neměla...
Taky mi přijde, že jak tě nevidí, tak se zabaví jinak, ale jakmile tě zmerčí, chce hned tebe a nic jiného jí nezajímá.
Naše malá to dělá taky, celý týden je jen se mnou a o víkendu odpoledne, když je u táty, tak je vše v pohodě, dokud neuvidí mě, nebo stačí aby mě jen slyšela a už ječí a utíká za mnou 🙂 a já si to užívám, v patnácti to asi už dělat nebude 😀
Neco podobneho ted u nas probiha taky, minimalne tedy tento vikend. Mala (13,5 mesice) . Kdyz nejsem na dohled, tak vse ok a hraje si s tatou, ale staci, ze jdu na zachod, do vedlejsi mistnosti apod. a hned se zene za mnou, boucha na dvere a pak natahuje rucicky a chce vzit do naruce popr. nakojit. Podeziram tedy zuby, ale nejsem si uplne jista.
Chce Tebe, na tomhle je přesně vidět, že Tě miluje zatím prostě nejvíc 🙂 Jak píšou holky, je spokojená, ale když Tě vidí, uvědomí si, že u Tebe by to přece jen bylo ještě o kousek lepší 😉 Určitě je to v pořádku, stejně tak jako to, že s ní nejsi 100% svého času 😉
Taky to tak máme už delší dobu, napřed mě to jakoby mrzelo, že vlastně kvůli mě takhle "zbytečně" pláče nebo fňuká, ale když to asi jinak zatím dát najevo neumí, že chce být s mámou, tak je to těžký 😀
separační úzkost zřejmě, zase to přejde, kluci to teď prožívají taky, je jim rok..
U nás je to teď taky......... 😀 😀 manžel říka mamánek, prostě to tak maji , najednou se lekne, že není vlastně u maminky...Bylo to tak se všema našema ......
Ten můj to dělá taky, je to myslím tím, že u maminky je přece jen nejradši a často chce i mlíčko, takže když ji vidí, uvědomí si, že chce zas na chvíli pochovat nebo cucnout, i když si spokojeně hraje s někým jiným. Když odejdu, tak je taky v klidu. Když odejít nemůžu, chvíli ho pochovám, nakojím a pak si zas spokojeně hraje na zemi sám. 🙂