Zdravím maminky! Syn má 17 mes. a doteraz sme s ním pri zaspávaní nikdy problém nemali. Proste sme ho šupli do postielky a po pár minútach bolo ticho. Posledných pár týždňov však nejak nechce zabrať. Hlavne cez deň ale niekedy aj večer. Je schopný byť v postielke 2 hodiny a proste nič...aj keď si šúcha oči, zíva a je napitý, najedený aj v čistej plienke. On tam proste bude dve hodiny počas ktorých mám každých 10 min nástup lebo kričí pretože má vo zvyku vyhodiť z postielky cucek aj s mackom a potom sa ho zas dožaduje. Vačšinou nakoniec zaberie ale už mi to niekolkokrát pokazilo plány keďže pri ňom sa nič urobiť nedá a týmto mi berie aj tú poslednú energiu a čas na nejaké domáce práce. Prosím poraďte nejaké osvedčené praktiky. 🙂
jí začly růst stoličky. Začla spát s námi, doted uspávání kolem 2h, kdy musím ji nebo táta ležet s ní.
Malá takový rapl chytla v sedmém měsící. Jak se postavila poprve v postýlce. V 10 a půl měsící jsem to po x vyzkoušených metodách odbourala natvrdo. Vyhodíš si dudlík? Tvůj boj. Abych s děckem chodila každý den lehnout, nebo ji tahala do postele, to mě naštěstí nenapadlo nikdy zavést. Pak se to špatně odbourává.
@m_sz ale ona teda nebrečela dlouho. Já fakt měla štěstí. Nevím, jestli bych to dala třeba hodinu..a více dnů. Vztekala se, takže jsem byla klidná, že si chce jen dupnout. Ale i tak to byl pro mě horor. Držím palce. Stojí to za to. Sice se mi v noci budí na mlíko, což ji samozřejmě dopřeju, ale i tak je to nebe a dudy.
@m_sz u nás je to tím, že ona moc toho nepojí přes den, tak to dohání v noci. Myslím si, že kdybych byla tvrdá a v noci bych ji nic nedala, pěkně by ji přes noc vyhládlo a jedla by přes den. Ale zase zas až mi to moc nevadí. Jsem ráda, že jsem odbourala x hodinové nošení v noci, než znovu po mlíčku usnula. Teď už se jen nabumbá, já dám odříhnout, no a jde se spát. Někdy ještě pofňukává a vyvolává, ale já už nepříjdu a pak chrní i do půl9 D
Jo a vydrž. Stojí to za to. Děcko je pak přes den mnohem pohodovější. Fakt tam nechoď. Já, když jsem docházela podle Estvila po intervalech, bylo to ještě horší.
Ale trpím s tebou. Úplně se mi teď oživilo, jak jsme to měli my.....dej info. Doufám, že napíšeš, že je to už OK.
@m_sz uf, prožívala jsem to s tebou D Dneska by to mělo být už lepší.
My jsme teď ve fázi, kdy si malá i sama řekne, že už je unavena. Začne si mnout oči a ukazuje rukou do ložnice. Pak sice zabrečí, kdy ji pokládám, ale v momentě jak odcházím, tak už si lehá a za chvíli spinká.
Můžu ti říct, že jsme si všichni vydechli. V noci jednou na mlíko a hned zaspi. A dvakrát denně taky. Není pak vůbec protivná a já taky ne DDDD
@sisinka74 no dnesk najhorší den...od 11 do 14 potom konečne zaspal...o 16 vstával s plačom nechcel jesť tak sme šli von a potom už bol v pohode...a večer zas tak trištvrte hodinu kričal vzteky a práve vo chvíly keď som priateľovi zakázala aby za ním šiel ostalo ticho a bolo :D večerná snaha sa vyplatila....som zvedavá na zajtrajšok lebo ideme k zubárke takže bude mať zas rozbitý celý den 🙂 už aby to bolo za mnou 🙂
@m_sz hihi noo taky je pouzivam, kdyz mam pocit, ze mi situace s klukama zacina prerustat pres hlavu, nevaham pouzit. A kolikrat se vyhneme zbytecnym nervum 🙂
Zřejmě je to normální. Náš mrňous od narození usíná sám. Večer, přes den, prostě naprosto bez problémů. Tak v 16 měsících začlo to, že jakmile zůstane v ložnici sám, ať po obědě nebo večer, prostě neusne. Ale stačí, abysme si já nebo manžel lehli vedle na postel a za pár minut chrní. Nepotřebuje chovat, nepotřebuje držet za packu, nemusíme na něj mluvit. Jen to, že tam jsme. A takhle je to na střídačku. Dva dny sám, tři s náma, jeden sám, dva s náma... Prostě je to nevyzpytatelný, nepravidelný, ale je to tak. Neřešíme. Prostě tam s ním jsme, než usne...případně než usneme my 😀
@svetlus_pepca no ja som teda ešte neskúšala zostať pri nom lebo doteraz sa mu nikdy nepodarilo zaspať pokial nebol sám...ale nabudúce skúsim aj to asi 🙂
Včera malá zase začala večer po uložení plakat. Ale světe div se, něco mi radilo, zkusit zopakovat to, co předtím nikdy nefungovalo, já se vrátila, nevytahovala z postýlky, jen dala napít, nechtěla, tak jsem si k ní sedla a vyprávěla ji pohádku. Chvíli ještě řvala, protože se chtěla chovat, ale do 10 minut byla tuhá. Odvyprávěla jsem celou Karkulku v mé verzi, tu morbidní ji vyprávět nebudu a Jeníčka s Mařenkou. Došli akorát do lesa a Vika už spala DDDD
Měla jsem strach, že v noci bude chtít zase pohádku, ale napila se a hned spala. Takové uspávání s pohádkou je balzám i pro mě. Kéž by to tak fungovalo i dneska. Podám info D
Já třeba nemám to srdce nechat ho řvát až do usnutí. Neletím tam okamžitě, když se ozve (pokud to teda není probuzení už ze spánku). Vím, že někdy si párkrát fňukne, ale když zjistí, že nic, tak zase ztichne a nakonec usne. Ale když už pláče dýl a přidává na intenzitě, jdu tam já nebo manžel. A holt tam s ním třeba chvíli zůstaneme. Když to vezmu dle sebe, taky mám večery, kdy prostě nemůžu usnout. A když to trvá dlouho, začnou mi na mysl lézt všemožné negativní mšlenky, je mi úzko, furt se přetáčím a mnohdy prostě musím vstát a jít se třeba napít, abych ty nepříjemné pocity zahnala. A jindy se prostě přitisknu k manželovi a je dobý. A tak si říkám, že třeba i toho drobečka nenechá usnout něco nepříjemného a prostě potřebuje naši přítomnost 🙂
nepotěším tě, u nás to začalo v 16m, jak j