Příchod druhého dítěte do rodiny

@marketa11112 Pro me bylo druhe dite strasny sok. Prisla jsem z porodnice a tyden jen kojila a brecela, ze to nikdy nemuzeme zvladnout. Dcerce bylo tesne pres 3 roky a narocna je pro ni slabe slovo. Manzel si vzal tyden dovolene, aby se o nas postaral, ja nebyla schopna.
To Ti ale nepisu, abych Te vydesila, ale spis pripravila. Uz v tom, ze o tom premyslis mas oproti mne vyhodu - me hrozna zmena ani nenapadla. Pravda je, ze 1 a 2 deti jsou vazne rozdil, ale dulezite je uvedomit si to dopredu a psychicky se na to pripravit. Ja byla sokovana, do toho hormony, no des. Ty to ale das v pohode, protoze s velkou zmenou uz ted pocitas. A po par dnech si zajedete system kdo co driv, a pak uz si je budes uzivat. 🙂

@puresin hi, to jsem teda zvedava 🙂), jak tohle dame. synovi bude 2,5 roku.. bude boj 🙂)... uvidíme jak to pujde,a le i ja bych doma rada aleposn nejaky den manžela, jinou pomoc jaksi nemam 🙂

Já porodila syna, když malé byly 2 roky a cca 3 měsíce. V den odchodu z porodnice jsem zjistila, že má malá vysoké horečky a angína na krku. Přítel dostal na týden paragraf. Je to náročné, ale zvládnout se to dá. Dcerka žárlila. Chtěla pak všechno od tatínka a na mě na nějakou dobu zanevřela. V porodnici dělala, že tam nejsem atd. Vůbec to nechápala. Ona moc nemluvila. To jsem ji na to připravovala a stejně.

První dny byly horší, starší bylo skoro přesně 3 roky, když se narodila druhá. Asi jsem měla jít hned po porodu domů na ambu. porod, myslím, že by starší mimčo líp přijala, takto mě několik dnů neviděla a dojela jsem až s miminem, byla na mě naštvaná, chtěla aby ta holčička šla pryč (první dopoledne samy doma - bylo krutý, ještě jsem neměla ustálenou laktaci, šla na mě jakoby teplota, manžel musel nutně do práce něco vyřešit, babička slíbila a ten den selhala...ale pak už bylo líp).
Starší dcerku to přešlo, jak popisují holky výše, snažit se dítě zapojit do péče, a když to jde věnovat se jen jemu, vyprdnout e v tu chvíli na domácnost, bude tě chtít mít jen pro sebe nebo tatínka, babičku, ono si prostě zvykne, nestresuj se tím, že bude naštvané, všichni starší jsme to takto prožili (ale ty hormony, taky jsem brečela). Naše těžko snášela ze začátku pláč, také opět začala spát s náma v ložnici,za pár týdnů ji to přešlo, zjistila, že v pokojíku má víc klidu a rádio s pohádkami. Teď (malá má 4 měsíce) se k miminku chová moc pěkně, láskyplně, pečovatelsky, není problém. I na péči o obě jsem si zvykla (ale samozřejmě je mi mnohem lépe, když je manžel doma nebo, když jde starší na dopo k babi vedle,pak i něco doma udělám, starší zatím nechodí do školky, nechtěla jsem i z důvodu toho, že by šla hned co by se mimi narodilo a odnesla by to psychicky, určitě by si to spojila - narodilo se mimi, já musím pryč od mámy, a taky by tahala dom nemoci, školku doporučuju buď začít než se mimčo narodí nebo až se vše usadí za čas).
Ano, místy je to náročné, ale zase péče o druhé mi přijde jednodušší než u první, mít jen to druhé, je to skoro relax 🙂 Ale ty okamžiky, kdy starší objímá a pusinkuje miminko, ukazuje jí hračky atp. jsou krásné, věřím, že si spolu časem vyhrají a že budou rády, že se vzájemně mají. Sama jsem moc ráda, že mám bráchu.
Osobně bych šla ještě i do třetího, ač vím, že by to bylo pro mě nějaký čas kruté.
Držím palečky, ať těhotenství probíhá v pohodě, ať máš krásný porod a ať se dobře sžíváte. Užívej každého okamžiku, to mi hodně pomáhalo, myslet na to, že tak malý už nikdy nebudou a že jsou to jedinečné okamžiky, i když jsem třeba sama utahaná. A doporučuju toho ještě co nejvíc podniknout jen s jedním dítkem, dokud to jde a je síla.

@marketa11112 Tak to jsme na tom skoro stejně - akorát malému budou až se narodí sestřička přesně 2 roky. Taky se trošku obávám. Malej ho hodně aktivní - dokáže si chvilku sám hrát, ale jinak mě potřebuje ke svým aktivitám. Furt něco děláme. Vím, že to bude hodně těžký, ale jdu do toho s tím, že za dva, tři roky to prostě budou parťáci 🙂 Teda aspoň v to doufám 🙂

@lpamela
@adypro zarleni se bojim a urcite to prijde....navíc, maly je zvykly byt téměř porad se mnou... prarodice nefunguji, hlidali 2 x po dvou hodinách, tot vse... a nemohu s nimi nijak pocitat. do skolky zatím prcek nepujde, bylo by slozite ho ještě k miminu vozit, tak pak uvidíme za rok..syn spi s nami v loznici stále a ještě asi bude, proste tam budou dve postýlky navíc... i ted usina u nas v posteli, jinak je to peklo...je fakt, ze uz clovek vi co a jak, není tak vykuleny a je vse asi rychlejsi....proste se jen bojim, aby třeba nebyl na mimino zli kvůli deleni pozornosti apod...ale to ukaze az cas, ja vim.. jinak deti ma syn rad, tam zadny problém nebyva..

@lucinka58 tak ja doufam v to same...... 🙂).. ze si pak deti vyhraji a ja si oddachnu 🙂)...a ze s e třeba i jednou zase vyspim 🙂)

@marketa11112 to musíš tvrdě a pevně nastavit, zlobit se na miminko může, ale ubližovat ne. Fakt budeš rychlejší efektivnější ergonomická 🙂 v péči o novorozence, vlastní zkušenost.

@lv 🙂).. dekuji, snad s e to podari hned na zacatku..

Treba moje mamka rikala, jak jen se mnou si pripadala, ze nic nezvlada a kdyz pribyla segra, tak pry najednou i se dvema detmi to byla pohoda🙂 pritom vetsi raubir byla a je segra 🙂 s druhym ditetem uz mas zkusenosti za sebou, nejsi rozhozena z kazde prkotiny, obecne na dite jste uz zvykli, takze si myslim, ze to snad trochu je i v hlave, jak to clovek bere a co si namluvi a tak. Ale nemluvim z vlastni zkusenosti, zatim mam jednoho rocniho kluka, tak tezko rict. Drzim palce, at jste v pohode

@kuliseks napadlo me to az dnes.. jake to asi bude... ale tesim se..

@marketa11112 před porodem jsem si nepřipouštěla, že bych druhé nezvládala. Teď máme dvoutýdenní holčičku, starší je dva a čtvrt a upřímně, jsem zralá pro Chocholouška. Malá neustále u prsa, starší se začala počůrávat a teď ještě má navíc teploty. Jsem zoufalá, nezvládám to hlavně psychicky a strašně se hrozím pondělka. Budu s holkama prvně celý den sama doma.... Jedno a dvě děti s takto malým věkovým rozdílem je neskutečný rozdíl...

@marketa11112 To já se těším taky a i malému říkám, že bude mít ségru. Hlavně teda, když má tendence mě po tom břichu začít skákat, tak mu říkám, že je uvnitř miminko a že musí být opatrný. Ale otázka, jestli to nějak v hlavičce si přebere. A na druhou stranu ho vidím jak se chová k ségřinému synovi - je z něho nadšený a furt by ho pusinkoval - sice někdy trošku neurvale, ale jinak s láskou 🙂 Jen otázka jaký to bude až to škvrně bude otravovat jeho doma 😀

Nám se narodil syn, když bylo malé 2 roky a 2 měsíce. Taky jsem jí na to připravovala,věděla,že mám miminko v bříšku, že budu muset do nemocnice, ale podle mě to v tomto věku ještě nebyla schopná plně pochopit. Když jsem musela do porodnice (vyvolávaný porod, alespoň toto šlo naplánovat 😉), byla dcerka u mojí mamky,ovšem 200km daleko. Tedy, pro mě to byl asi větší stres,než pro ní. 😀 Z porodnice mě naštěstí pustili po 3 dnech, to bylo ve čtvrtek. Hned odpoledne přijela mamka s malou, zůstala do druhého dne, protože byl přes týden pracovně mimo. O víkendu byl s námi přítel a pak už jsem byla s dětmi úplně sama, ve dne v noci. Navíc v cizím prostředí,přistěhovali jsme se do maličké vesnice, vrstevníci žádní.... Porod syna byl těžký, měla jsem dost velká porodní poranění, první měsíc byl opravdu očistec - jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Co se týká zvládnutí péče,to podle mě takový problém není, dcerku jsem se snažila do všeho zapojovat a zcela vědomě jí protěžovat, jakmile malý usnul, okamžitě jsem jí chovala, spala se mnou v posteli... Prostě jsem jí chvíli rozmazlovala, ale i tak žárlila, chtěla vše,jako malý - koupat se ve vaničce, mazat krémem.... Snažila jsem se jí to splnit, po pár opakováních jí to přešlo. Pak občas dělala naschvály, třeba schválně křičela,když malý usnul..... Když mi v tom šestinedělí začali oba dva řvát,syn kvůli bříšku a dcera měla jeden ze svých hysteráků, opravdu jsem měla chuť se vším seknout a utéct. Denně jsem brečela, ale vím, že to bylo jen baby blues, s postupem času ubývalo černých chvilek a přibývalo těch krásných, kdy jsme brázdili okolí vesnice s kočárkem, kdy jsem si zaběhla rytmus a zorganizovala práce při večerním koupání a ukládání (pořád jsem na ně byla sama,často i o víkendu). S koncem šestinedělí to už bylo zajeté, po večerech jsem mohla zas pravidelně pracovat (účetnictví, já tedy pracovala pořád, ale předtím spíš jen nárazovky a nutnosti, měla jsem hodně naděláno z doby před porodem).
Teď je synkovi 8 měsíců a od jeho cca půl roku už jsme sehraná trojka, dcerka už ho úplně přijala, samozřejmě,že jsou občas scény,ale to k tomu asi patří. Já už to tolik neřeším a i si myslím, že dcera už bere bráchu jako samozřejmost, když s třeba spí vedle,hned se ptá,kde je, už si spolu krásně vyhrají (i když je musím pořád hlídat, dcera by ho samou láskou a bujarostí umordovala 😀)
Abych to shrnula - začátek náročný,ale teď super, neměnila bych za nic, jsem strašně ráda,že je mám OBA 🙂

Jinak se připojuji ke zkušenosti ostatních, péči o miminko budeš zvládat levou zadní a opravdu už nebudeš tolik řešit prkotiny, jako s prvním. A ještě jedna věc - strašně rychle to uteče, mě je teď skoro až líto, že syn už přestává být miminko ( i když jsem se těšila, až bude větší a samostatnější).

Jsem na to zvědavá budeme milt rozdíl 2 roky a měsíc ..ráda si počtu zkušenosti

@marketa11112 Ze všeho nejdřív bych se zaměřila na osamostatnění staršího a odstranění závislosti na matce. Je dobré, aby si starší dítě dokázalo samo vyhrát a zabavit se a ideálně aby zvládalo alespoň základní sebeobsluhu - najíst se, obléci se, vyprázdnit se. Taky je dobré, když zvládá hlídání jinou osobou. Předpokládám, že půjde brzo do školky, i to docela pomáhá - jak tobě, abys měla víc času na mladší dítě, tak staršímu získat sociální vazby a dovednosti. Jak starší sourozenec přijme další dítě je veliký otazník. I to, které zezačátku mimino vítá, později, jak začne být mobilní a začne zabírat do té doby jeho prostor, může svůj pohled na věc změnit. Naopak nevidím jako nutnost zapojit staršího do dění okolo mimina - u nás to teda není potřeba, občas ho poprosím, ať něco podá (dudlík, plínu atp.), ale jinak ne. Nechci z něj dělat chůvu. A za mě tedy platí, že čím starší je první dítě, tím lépe - roční nebo dvouleté asi zvládá příchod dalšího hůře než třeba čtyřleté, ale ani to se samozřejmě nedá zobecnit... Nicméně - mít dvě děti je opravdu něco jiného, než mít jedno.... O třech a víc ani nemluvě. 🙂

@marketa11112 Musela jsem se smířit s tím, že se musím ,,rozdvojit"-pak už to bylo v pořádku. Není zase tak velký rozdíl. A u dalších dětí už je to dobré, už je člověk zvyklý. Děti nijak moc nežárlily, měly miminko rády-všechny. Nejstarší nám radila, jak máme mladší chytit, aby nespadla, aby nešla ,kam nemá-občas jsme ji museli usměrňovat-vychovávala ona nás.😍

Snad tě trochu uklidním, já měla velké obavy, jak to zvládnui. Syn je velice náročný, jakio miminko pořád plakal, neustále jsem ho měla na rukou, v době těhotenství pořád vyžadoval pozornost, hraní s ním v pokojíčku. Já měla opravdu velké obavy, plačící miminko, nevyspání, k tomu syn, který bude mít doma konkurenci... Přijeli jsme domů s miminkem, dcerka neustále spala, budila se jenom na kojení. Syn z ní byl totálně nadšený a nemohl se dočkat, až se vzbudí a ukáže jí, co zase postavil. Každou návštěvu hned vodil k malé, chtěl se pochlubit, že máme doma miminko. V noci se malá vzbudila jen dvakrát, jinak pořád spánek. A já si stíhala v pohodě pohrát se synem, uvařit. Sestřička se mu narodila přesně v jeho třech letech. Ještě musím napsat, že v autě jsme měli schovaný dárek od sestřičky bráchovi, jak jsme jeli z porodnice, protože se na velkého brášku moc těšila, tak mu dovezla autodráhu 🙂. Prostě idylka a to jsem měla strach. Takže to může dopadnout výborně, ale připrav se na nejhorší 🙂.

holky dekuji...zvladneme to, urcite, ono uz stejne nic jiného nezbyva 🙂)... syn uz si trosku sam vyhrake, když třeba sednu k pc nebo uklizim... nekdy je fakt zlaty, jindy ma sve nalady a vzteka se.. asi bezny stav 🙂).. chce u vseho byt, se vsim pomáhat, tak myslim, ze is mimcem to bude obdobne.... do skolky zatím nepujde, byl by velky problém s vyzvedavanim.. musela bych i v zime autobusem do vedlejsi vesnice a to mi nepripada idealni, takze zazim budeme všichni doma... casem asi poridime nejake auto, jen na ten dojezd do skolky, abych to mela jednodussi...ale ted pristavujeme k domu a veskere finance jdou proste do toho, je to dulezitejsi nez další auto...a co si budeme povídat, setreni na rodicaku je trosku zdlouhavejsi nez když clovek chodi do práce.... ale toho se nebojim, vim i ze se zzijeme a bude vse ok...spis se bojim prvních dni, co jako syn na to, když najednou nebudu mazlit jen jeho a pod.... bude to tezke... manzel urcite pomuze, ale jen první tyden, max tyden a pak po vecerech... ale někdo do práce proste chodit musí.. ale urcite to bude ok... 🙂)

@bezradna úplně jsem z tvého příspěvku dostala novou energii, že to zvládnu. Díky!!

@bezradna moc dekuji, verim, ze to bude ok, i kdyz ze zacatku asi tezke.. pripravuji se na nejhorsi.. a třeba budu mile prekvapena 🙂))

@veri0007
@marketa11112 Určitě to zvládnete, obě dvě, ono totiž člověku nic jiného nezbyde 😀 Ne, to byl žert, z vlastní zkušenosti u obou dětí vím, že psychika po porodu s člověkem mává hodně, já jsem si poporodní splín pokaždé užila, zejména se synem. Ale splín odezní, člověk získá tolik potřebný nadhled a hlavně si začne obou dětí moc užívat, já jsem teď opravdu nefalšovaně šťastná.
A příchod miminka do rodiny je změna pro každého jejího člena, myslím si, že pro maminku je to asi ze všech nejjednodušší, té pomáhají mateřské instinkty, starší děti jsou na tom asi trochu hůř. Musí si prostě zvyknout a ten proces provázejí různé jevy - žárlení, vracení se zpět k miminkovskému chování, naschvály, fixace na matku... (u nás proběhlo všechno). Nejdůležitější je mít nadhled a pochopení, já se se studem přiznávám, že zezačátku, než jsem na to přišla a než se mi psychicky ulevilo, jsem toho nadhledu zrovna moc neměla a jak říkám, každý den byly slzy. Ono by to asi taky bylo jiné, když bych nebyla úplně sama, když by si partner třeba každý den večer malou třeba jen na půl hodiny vzal, abych si mohla lehnout s mimčem a vypnout, nebo jen jít v klidu s kočárkem (ono totiž moc nejde mít klidné vycházky s dvouletým dítětem, hlavně nikdy nedojdete tam, kam jste chtěli a už vůbec ne včas 😀). A dcerka by možná taky líp nesla, že se jí někdo na 100% věnuje, protože mě bylo na začátku vážně zle, ta poranění mě neustále bolela a musela jsem se nutit do jakékoliv činnosti. Ale všichni jsme přežili ve zdraví a bez psychické újmy a z našich procházek s kočárem se sice nestaly procházky klidné, ale zato veselé 🙂
Chce to na začátek zatnout zuby a neustále si opakovat, že bude líp a ono opravdu bude!! Přeju hodně štěstí a hlavně radosti! ❤

@marketa11112 Ještě k tomu mazlení, jak píšeš... Já jsem ty první týdny před dcerou vyloženě skrývala moje mazlení s mimčem, resp.před ní jsem se vyvarovala nějakých "vášnivějších" projevů lásky, třeba pusinku jsem mu dala, ale hned jsem pak chytla i jí a mazlila hlavně jí... Prostě jsem se snažila, aby měla pocit, že je pro mě pořád ta moje první... Teď už to nějaký ten pátek neřeším, dcera už sama pusinkuje a objímá brášku a hlavně ví, že jsou oba moje lásky, takže mazlím dosytosti oba 🙂

ahoj, tak nase dve detičky sú od seba presne 2 roky a to na den, syn sa narodil 19teho a dcerka 20teho 😀DD dcerke uz bude skoro rok a vsetko to nejako zvládáme viac menej do pohody, je to narocne jak blazon ale da sa🙂 třeba si asi vytvořit riadny rezim na každý den a na minutu presne. Do pol roka dcerky ked spavala 3x denne sme to robili tak, ze dopoledne som ju nakojila, zabalila a uspala a potom som obliekla syna, prehodila dcerku do kocarku a sli sme von. Dcerka bola zabalena v zavinovacke, aby sa nezobudila při tom presune. Von sme boli dve hodky, dosli sme domov, zohriala som synovi jedlo a ju som na nohách kojila a syna jednou rukou krmila 😀 ked boli obaja najedeni, najedla som sa ja, trochu sme sa pohrali a potom som ich oboch dala do postele, ona mi zaspala u prsa a syn zaspal při mne a spali spolu v posteli cca 2-3 hodky, takze som si aj ja zchrupla (jeeeej) a pak ked sla dcerka spat este vecer na hodku, tak sme zase sli vonku vsetci. Po pol roku dcerky to uz bolo narocnejsie, lebo sme museli zacat prikrmovat, takze som krmila jednou rukou dcerku a druhou syna, potom som sa opat snažila aby sli spat tak nejako viac menej spolu a ja aby som si trosku mohla oddychnut 🙂 fungujeme takto stale a jde to 🙂 tak vela stastia!!!

@evuleen tak přesně toto nás asi čeká🙂 syn už chodil sám bez kočárku? Nebo jsi měla dvojkočár? D
Dcera už se bohudík nají sama i nočník zvládá takže o trochu starostí míň, snad to nezačne s příchodem miminla flákat

@kituska20 ne nemala som dvojkocar, mame iba take to stupatko ku kocarku, ale tam sa synovi niekedy nechcelo sediet, tak ked bola dcerka este v korbicke, tak som ju posunula co najdalej a na zaciatok korbicky som posadila syna, takze jej mackal nozky trosku 😀DD a tak sme sli...skoro sa kocik rozbil 😀DD alebo ked sa mi zobudila dcerka ked sme boli vonku, tak som so sebou nosievala manducu a prehodila som si ju do manduci, ona si kukala okolo seba a syna som hodila do korbicky a bol spokojny ze aj on je miminko 😀DD a teraz ked je dcerka v sportaku a jemu sa nechce stat na stupatku, tak si na stupatko sadne a nohy si da dole do kosika pod kocarkom a tak nejak tam sedi 😀D na chvilku, je to take divne ale dobře sa mu asi tak sedi...inak ked sa dcerka narodila, tak tiez mal take miminkovske obdobie a to ma do teraz, ze sa hra na segru a tak ....ale da sa to zvladnu 🙂 niekedy mi pride, ze sa viac venujem jemu nez dcerke 🙂

@bezradna 🙂)))... strasne se mi libi jak pises 🙂))
@evuleen ju, mas stesti, ze decka spinkaji.. u nas je to se spankem horsi ☹(..syn přes den usne jen v kocarku .. ☹(..... tak uvidíme jak to bude za tech pul roku, to se muze hodne zmenit.... hlavne se tesim na jaro uz ted, na leto ještě vic.. .. tedv zime je to horsi... syn se doma nudi, venku nelze byt tak dlouho.. preci jen pak se vyradi na zahrade, piskovisti, odrazedle apod.. tak bude lepe...