Přesunout dítko do dět. pokoje s příchodem sourozence?

@kvetinka84 mame stejny "problem" ale my premlouvame maleho aby v pokojicku spal...pokazde si tam jde jeden z nas lehnout s nim...ted dva dny spal zase u nas v loznici a dnes si zabalil veci ze jde spat do pokojicku...ale dnes tam spi opravdu sam az mi je z zoho smutno tady v loznici (manzel je na sluzebce 🙂 ) tak jsem zvedava jestli tam vydrzi az do rana 😉 doporucuji trpelivost...ja mam termin porodu v listopadu a chtela bych aby starsi spal uz v pokojicku...vim ze mimco budu brat do postele na kojeni a bala bych se aby ho starsi neprastil ze spani nebo neco podobneho a ctyri v jedny posteli by bylo uz moc 🙂

Ahoj, u nás to bylo stejné. Dopadlo to tak, že z ložnice jsem se musela vystěhovat já a už rok a půl bydlím v pokojíčku s nejmenším a starší si hoví s manželem v ložnici.

Shodou okolností, včera jsme začali zkoušet přesun kluků do společného pokojíčku. Dopadlo to tak, že nespal celou noc nikdo, protože všichni z toho byli úplně hotoví.

Z toho vyplývá, že jsme někde udělali chybu, ale nějak nevim kde 🙂

Ahoj, nemyslím si, že by byla chyba, že spíte spolu. Ale nedělal bych změnu teď, když se chystá tak zásadní změna, jakou je příchod sourozence. My jsme na tom úplně stejně. Synovi budou dva v říjnu a v říjnu čekáme přírůstek. Spí s náma v posteli a ví, že miminko bude spinkat v postýlce u mojí postele a sám mi pořád říká, že on bude spát s maminkou. Taky jsem ho zkoušeli přesunout do jeho pokojíčku. První noc nadšení, druhá noc v pohodě, třetí noc chtěl spát snámi v ložnici a přišel v noci za námi, pak už tam spal jen párkrát. Mám zkušenosti (ať už se jednalo o chození na nočník, či cokoliv jiného), že on si ke změně musí dojít sám. Takže budeme všichni v ložnici a situaci budeme řešit podle aktuálních potřeb.

@leeena_4 jsem ráda, že to cítíš stejně, taky se mi nechce dělat zásadní změna před příchodem sourozence, nechci aby to bral, že ho sourozenec z ložnice vystrnadil.

@malydelfin no vidíš, toto řešení, že skončím v dětském já s mimčem, mě nenapadla 😀 ale třeba to tak dopadne 😀

@ivonapop máme v ložnici udělané "trojletiště", k naší posteli jsme přidali ještě jednu postel, takže svůj prostor má a pokud potřebuje může se snadno přitulit k jednomu z nás. Ale i kdyby spal v postýlce v ložnici, tak to neřeší můj problém, z ložnice by stejně asi do dětského jít nechtěl a miminko ho bude budit stejně, ať spí s námi v posteli, nebo v postýlce

@kvetinka84 Tak to máš předem vyřešený

@ivonapop A jak to mám vyřešený? Já psala, že mi v ložnici nevadí, mám ho ráda u sebe, ale zároveň chci aby si přes noc pořádně odpočinul, což nevím, jestli bude kvůli mimču reálné, takže z toho důvodu bych byla radši, kdyby šel do pokojíčku

@kvetinka84
Nějak se v tom neorientuji, promiň, aly musíš vědět Ty, co chceš a co ne a nějak si s tím prostě poradit tím pádem, a nějak to vymyslet

@ivonapop To je super rada 😀 😀 Nemyslím to zle, ale fakt mě to pobavilo 😀

@kvetinka84 Dceri bylo 20 mesicu, kdyz se ji narodila sestricka. Spala s nami v posteli.. Vedela, ze az se miminko narodi, bude spat v postylce prirazene k posteli. Holky se nikdy nebudily, mladsi jako novorozenec vzdycky jen zabroulala... 2 mesice po porodu jsme koupili starsi dceri postel s tim, ze pokud tam bude chtit spat, tak fajn a pokud ne, tak tak fajn.. No a svete div se, od te doby spi ve sve postylce a s nami uz nechce (ac predtim bylo neco takoveho nemyslitelne 🙂), az je mi to lito 😅... No a my uz mame v posteli tu mladsi....🙂
Mimochodem - spolecne spani bylo jedno z nasich nej rozhodnuti.. Nenech se znechutit 😉
Toho vzajemneho buzeni bych se primarne nebala, pockejte a uvidite 🙂

Vzájemného buzení bych se tak nebála. Když se mnou spaly holky v noci, tak ani nebrečely, spíš zabroukaly, já dala prso a spalo se dál. A když jsme je pak nastěhovaly do pokojíčku, tak se občas některá v noci počurala a pak na mě volala, já převlíkla postel. Nebo má některá nějaký špatný sen a brečí, mladší jsem v noci chodila dávat ATB a to brečela, že nechce. A vůbec je to navzájem nebudila, ta druhá vždycky spala dál, maximálně se převalila.
Já bych to nechala tak, uvidíš, třeba tě syn překvapí a sám pak odejde.

@kvetinka84
@kvetinka84 Ja si myslim, ze se nevyspi a nevyspite se nikdo. Jsem z opacneho tabora. Nase An mela od malicka.svou postylku u nas v loznici a.posleze svuj pokojicek - cca po roce. Chvilki jsem tam byla s ni a pak uz sama. Deti potrebuji sve soukromi stejne jako ho potrebujes ty. Vidim to u kamaradky, dceru maji navyklou ma postel. Kdyz cekala syna, vsichni jsme ji rikali, ze ma cva sedm.mesicu na zmenu - presun dcery do vlastni postele. Vykaslala se na to a je to mazec. Jeji manzel spi nakonec sam a oni tri jsou vyrizeni, mevyspali a vztekli. Jinak pokud by jsi to zmenit chtela, musis na tom trvat, maly zadnou ujmu nepociti, samozrejme ze bude brecet a.protestovat, ale ty jsi ten kdo urcuje hranice a deti hranice potrebuji, ale musi z tebe citit tunjistotu, ze jsi prp to opravdu rozhodnuta. Ty jsi dospela a ty mu utbaris pravidla, vymezujes hranice a tim i bezpecny svet. Ale jak pisu, pokud to chces udelat, rozhodnuta musis byt predevsim ty a samoztejme manzel. Presuny tam a zpet mu rozhodne neprospivaji a posouva si tim hranice kam az mize priste zase svym brekem zajit. Kazdopadne hodne stesti, at se rozhodnes jakkoliv. Omlouvam se za diakritiku, pisu z mobilu.

No a co vyzkoušet něco postupného...Třeba jeslti spí po obědě, tak ho nechat a naučit spinkat v pokojíčku, večer ho nechat teda usnout v ložnici a pak ho zkusit přenést?...My to měli v poho, malý s námi spal v ložnici v postýlce a jednoho krásného dne jsem dala postýlku do pokojíčku a jemu bylo jedno, kde usíná, protože v té ložnici si taky usínal sám....takže nebyl problém....

@kvetinka84 mám 3 letého syna a taky spí s náma,v noci spí tvrdě,myslela jsem,že tam bude i s mimčem ,ale to spalo hrozně bylo v noci hodně vzhůru,přes den spalo,bylo to šílené,takže spalo v pokojíku a já z ložnice k němu chodím do ted má 8 měsíců,syn je citlivý a chce být u mě,je to asi chyba,ale už to tak máme,do puberty se mnou spát nebude 😀 ,u mimča se snažím aby spalo samo a usínalo samo 😀 😀

U nás to bylo tak, že když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, udělali jsme synovi pokojíček, dali mu tam velkou postel, všechny hračky. Neříkali jsme mu zatím, že budeme mít další miminko. První měsíc si jen hrál. Pak jsme zkoušeli spaní noční, odpoledne spal zatím v ložnici. Jinak tedy do té doby spal v ložnici ve své postýlce, ale měl sundaný bok a postýlku napasovanou na naší posteli, takže jsme měli vlastně trojlůžko... To ale bylo, aby mohl sám vylézat a zároveň nespadl. Jinak spaní noční jsme ze začátku dělali tak, že já nebo manžel s ním v pokojíčku usínal. Postýlku v ložnici jsme hned zrušili, aby neměl pocit, když mu později řekneme o miminku, že mu ji vzalo. Pak jsme ho tam nechali samotného, spali normálka v ložnici, dveře do pokojíčku i ložnice byly otevřené. Syn se většinou v noci vzbudil a chodil za námi, první měsíc jsem ho u nás nechávala, pak jsem se s ním ale začala vracet do pokojíčku a znovu ho tam uložila. Postupně přestával v noci za námi chodit a chodil až k ránu, třeba v 6, to už jsem ho u nás nechala. Samozřejmě jsem vysvětlovala a vysvětlovala, že má svůj pokojíček, má tam svoje všechny hračky a až se ráno vyspinká, až už bude světlo, může za námi. Celkově to trvalo asi 3 měsíce, než si zvykl, ale pak to bylo v pohodě, obešlo se to bez zbytečného pláče. Až potom jsme mu řekli, že budeme mít další miminko. Necítil se odstrčený a bylo to v pohodě. Ještě musím dodat, že při odpoledním spaní ještě asi další měsíc spal v naší posteli v ložnici, aby si nemyslel, že ložnice je pro něj tabu. Sám se pak rozhodl, že bude i na odpolední spaní v pokojíčku. To už věděl, že budeme mít miminko, tak jsem to nechala na něm, protože s odpoledním spaním by se to dalo vždy v ložnici zvládnout, miminko by mohlo být na tu hodinku v jiné místnosti v kočárku nebo cestovní postýlce...

@lenca2612 @kvetinka84 No, já jsem pro to stejně jako @ilonne společné spaní (myslím tím celonoční) v posteli s rodiči buď vůbec nezavádět anebo postupně co nejdříve snažit nenásilně odbourávat - v určitém věku by dítě mělo být schopno postupně pochopit, že už je "velký" a může spát sám ve své vlastní postýlce -samozřejmě, pořád by tu měla být možnost, třeba k ránu, v případě nočních můr či nemoci zalézt do postele k rodičům, ale mělo by vědět, že to hlavní spinkání (především usínání) je ve vlastní postýlce.
A čím déle se podporuje spaní s rodiči, tím hůře se potom odvyká (podle mě). My jsme taky od malička měly se ségrou vlastní postýlku, společné spaní s rodiči neexistovalo, maximálně tak po ránu v neděli se jít přitulit na chvilku,

A k tomu, že dítě přece nebude s rodiči spát do puberty - no, to asi ne (obvykle), ale třeba masérka, u které jsem teď párkrát byla, se mi svěřila, že jejich třináctiletá!!! dcera s nimi i s manželem stále spává a sama přiznala, že v dětství u ní asi někde udělala chybu, že si ji příliš rozmazlila a teď nemá to srdce ji odehnat pryč, prostě si na ten "systém" všichni zvykli. A dcera se stále k osamostatnění nemá...jedináček "mamánek".

Já teda upřímně si nedokážu ani představit spát v jedné posteli s manželem a ještě s dítětem, abychom se všichni tři vyspali opravdu pořádně a pohodlně (je známo, že děti se dost rády roztahují) a oddělené ložnice bych zase nikdy nepřipustila (dlouhodobě - s výjimkou třeba nemoci nebo "růstu zoubků" apod).
No a jaký vliv to společné spaní s dítětem může mít na sex a intimitu mezi manželi, raději ani nechci domýšlet...nedokážu si představit, že se s manželem miluji a vedle nás si v klidu spí dítě 😲
Děti potřebují mít svoje soukromí...a my rodiče také.

@kvetinka84 Ahoj, nečetla jsem ostatní komentáře, tak se omlouvám, pokud radím něco, co už tu bylo. Pokud už máte zavedené to, že malý spí s vámi v posteli, rozhodně bych ho neodsunovala do samostatného pokoje právě teď. Může to totiž dopadnou tak, že se bude cítit odstrčený miminkem a nebude ho pak mít rád. Nechala bych ho s vámi v ložnici i s miminkem a až časem začala řešit přesun. Je taky možné, že se to vyřeší samo, stejně jako u nás, když jsem byla malá. Spala jsem s našima v ložnici i potom, co se narodil brácha a prý jsem po pár týdnech sama přišla s tím, že chci spát v pokojíčku, protože brácha strašně řve 🙂 Je ale pravda, že já jsem měla svou postýlku, tedy jsem si nezvykla na přítomnost někoho hned vedle mě. Řekla bych, že si kvůli tomu asi bude odvykat hůř...

@ninive211 jasně to chápu a je to pravda,taky bych chtěla aby spal v pokojíčku a zkoušeli jsme to několikrát,ale nejde to.Býval často nemocný a tak spal od 8 měsíce se mnou a už pak neodešel.S oběmi dětmi máme problémy se spaním a veliké,Kdo nazažil přořvané noci a hrůzy se spaním a má dítě které spí v postýlce a bez problémů,tak to nemůže pochopit a dobře se mu pak radí 😀 .Proboha neberte si to nikdo osobně 😀 ,Mám kmarádky které jsou strašně chytré,ale nemají to co mám já doma,tak to nemůžou pochopit,Jste rádi,že vám dítě usne kdekoliv abyste pár hodin spali 😵 .Mladší usíná sám a spí v postýlce v pokojíčku,ale ted má období,budí se co 2 hodiny a řve a přes den je taky uřvaný,žádný med ☹ .Taky bych si přála bay to bylo jinak,ale je to bohužel tak jak to je,doufám,že mladšímu to zůstanu a bude usínat sám a ve své posteli 😵

@lenca2612 souhlas, starší dceru jsem lámala asi měsíc, aby spala ve své postýlce. Plakala, budila se, usínání problém. Pak jsem ji vzala k sobě do postele a najednou jsme se vyspali všichni. Mladší dcera v klidu spávala ve své postýlce od začátku.
a připomnělo mi to jeden rozhovor se známou, která už je babička. Jedna z dcer měla dvě děti, které jí v pohodě spávaly a kroutila hlavou nad svojí sestrou, které měla uřvané dítě a dělali všemožné hokusy pokusy, aby spalo. Pak se jí narodilo třetí, uřvané a najednou už moudré rady nerozdává 😀

@betelgeuzz děkuji za podporu,napsáno uplně přesně i o tézunámé,člověk to pochopí až to sám má doma,taky jsme zkoušeli všemožné a nešlo to, syn je staršně citlivý a pak sem ho nakojila v naší posteli,položila a hned spal,mladší je jiný musí se usnout sám,neusíná u prsa,v náruči prostě nic,na jednu stranu dobře,ale je to s ním velmi náročné 😀

Ahoj, tak já jsem též zastánce neučit na rodičovskou postel. Malá je od malinka zvyklá spát ve své postýlce, jen nad ránem jsem si jí brala k sobě, kvůli kojení a zpravidla vždy usnula při kojení,takže tam spala semnou. Ale já to mám trochu jinak, manžel se bojí, že by jí zalehl a kvůli tomu pak nespí a do práce je nevyspaný. V 8m jsme jí přendali z ložnice do dětského pokoje a je klid. Zvykla si usínat sama,jen ze začátku jsme měli otevřené dveře,aby nás slyšela. Jsou noci,kdy spí s námi (nemoce,zoubky atd) ale spíše spím s ní já v pokojíčku. Ale s tím prořváním nocí. Bylo období (3,4m),kdy jsem padala na hubu,protože řvala co den co noc a stále a pořád. Vyřešila jsem to šátkem.Nosila jsem jí dá se říct pořád i v noci. usla u mě a pak jsem jí jen přendala do postýlky a byl klid, když se vzbudila a řvala tak zase do šátku a kolikrát nás manžel našel spát v obýváku na křesle v sedě 😀 takže vím,co to je mít uřvané děcko, jen jsem to neřešila naší postelí,ale jinak a můžu říct, že mám klid.Jaké to bude až nebude v postýlce,ale na válendě je ve hvězdách.Je možné,že k nám bude chodit spát každou noc 😎 😉 ale to už snad bude v ložnici v postýlce další prcek 😵

@kvetinka84 ahojky, podle mě jste žádnou chybbu neudělali....naše holky s náma spaly v posteli, zejmena starší od narození, časem jsme přidali pstel a pak se narodila menší, bylo starší cca 14měs a spala jsem já jinde s mladší a manžel se starší...klidně bych ho nechala spát v ložnici s tátou a s malou se přestěhovala do pokjíčku...on nebude mít dojem, že přichází o své místo u vás...a časem až mimi povyroste, bude chtít spát s bráškou nebo segrou v pokojíčku...navíc uvidí,že mladší to zvládá...a že na tom nic není...nebrala bych mu to, na co je zvyklý doposud, bude to dávat za vinnu mladšímu sourozenci...a vůbec kdyby mimi spalo s váma...to by sourozeneckemu vztahu vůbec nepomohlo, naopak...

naše holky spolu spí od te doby, co bylo mladší asi rok....jsou spolu v pokojíčku...chtěli dříve, ale to se budily...

usínáme s nimi...a pak jdeme do ložnice...

@kvetinka84 Ahoj my jsme synkovi pořídili vlastní postel asi půl roku před narozením druhého miminka. Spíme všichni v jedné ložnici - nechtěla jsem ho odstrkovat úplně - také totiž spal s námi v posteli ( taky jsem byla názoru, že s námi dítě nikdy spát nebude, ale prostě bylo pohodlné mu dát v noci rychle prso a nikoho nebudit a nikam nechodit a už to bylo, byly jsme v posteli tři 🙂 ) Luky byl nadšený z vlastní postele. Někdy jsme mu tam udělali bungr a bylo dobrodrůžo. Nakonec chtěl sám do své postýlky ale někdy v noci přicapká jindy spí celou noc. Je spokojený, že má svou postel ale je s námi v ložnici. Dcera má postýlku, ale tam spí jen do prvního kojení, pak spí s námi v posteli - Luky s tím nemá problém - miminko je malé a potřebuje mlíčko a je hotovo. Lucka začíná spát celou noc, takže k vánocům dostanou vlastní pokojíček a půdou oba najednou. Jinak v noci se nebudíme - A když už, tak je Luky pořád šťastnější trochu vzbuzený než odstrčený. Ber to tak, že to těch pár měsíců vydržíte. Pro spokojenost rodiny starší dítko netlač být samostatné, akorát se ti začne počůrávat a nebude mít mladšího sourozence rádo. Holt se s manželem uskromníte a sem tam budete v posteli 4. My to tak někdy máme taky. Zcela určitě nejsme první ani poslední. Ber to jako bonus, nepotrvá dlouho a naše děti budou brzy chtít v posteli úplně někoho jiného. 😒 Využijme každou sekundu, kdy chtějí naši přítomnost a lásku, protože čas nám tyto chvilky sebere na mateřský vkus až příliš rychle !!!

@kaculinek1 přesně|!!! krásně napsáno a souhlasím 🙂

@kvetinka84 Souhlasím s manželem... My to budeme mít teď podobné, syn tedy spí v postýlce, už jsem ho z postele odstěhovala, ale také mám obavy, že sám v pokojíku nebude chtít být... Každopádně bych mu dala čas... Není na to asi ještě připravený a bude to potřebovat pochopit sám, že miminko potřebuje maminku a mlíčko a on se potřebuje vyspinkat... Násilám bych ho nenutila... I když je tam s ním táta, prostě na to zatím připravený není... Uvidíte... Já jsem na nás také zvědavá, jak se s tím popereme... Snad se nám to podaří s tím, že usínat bude ve svém pokojíku za naší přítomnosti a já pak budu moct za miminkem do ložnice... Jakmile pokojík dorazí, tak to začneme zkoušet a uvidíme...

@ilonne Nemyslím, si by bylo správné ho takto přísně vystčit a miminko si pak nastěhovat k sobě byť na do postýlky, ale do ložnice... Lidí jsou růzmé povahy, hádám, že ty jsi spíše introvert a samota ti vůbec nevadí... Já jsem naopak extrovart a samotu nesnáším - neumím usínat sama a když už musím, nejde mi to úplně dobře. (dokonce i když jsem kdysi byla sama, spávala jsem u kamaráda, abych nemusela spát na posteli sama 😀 )Proto k tomu nenutím ani své děti, když mě chtějí, jsem tu pro ně. Pozor abychom svou přísností v dítěti nevybudovali úplně zbytečný blok, nebo dokonce depresi z odloučení Chápu jak jsi to myslela s vymezováním hranicí - ale v tomto případě bych byla opatrná. To jde u nedojezeného oběda, u uklízení, u chování se na ulici a pod. Ale pozor aby se dítě nezačalo cítit odstrčeně, nic dětské dušičce neublíží více...
Syn vyžaduje denně uspávat a já s ním ochotně chodím - dcera bude spíše po manželovi a často potřebuje usínat sama. U té bych se samostatného spaní nebála a to je jí jen 8 měsíců, ale synovi 3 roky bych to neudělala...

@kvetinka84 Ahoj, když jsme čekali druhého, prvnímu byly dva roky a taky chtěl s námi zůstat v ložnici. Takže jsme ho nechali, nacpali jsme do malé ložnice manželské postele a dvě dětské postýlky s ohrádkou. Oba kluci s námi spali rok. Když jsem vstávala k mladšímu na kojení, starší spal jako dudek 🙂. Takže v pohodě. Ráno když se vzbudil dřív, tak byl potichu, aby nebudil miminko.
Až pak měl tři, tak chtěl vlastní pokojíček, ale i s miminkem - takže jsme kluky přesunuli do dětského pokojíčku. Třetí berušku ke klukům přesuneme v září 🙂, jak kluci nastoupí do školky, aby ona mohla po obědě spát (kluci už nespí).

@kaculinek1 Tak to se hluboce pleteš, jsem extrovert a mám velice ráda společnost 😉 . Nicméně prostě na spaní potřebuji své soukromí, stejně jako ho podle mě potřebují děti. Nemyslím si, že bych svoji dceru nějak odstrkovala, je to normální šťastná holčička. Nevím z čeho soudíš, že jsem na ní zbytečně přísná a buduji u ní blok nebo dokonce depresi. Stejně jako jsem si od malička s dcerou vytvořila pravidelný režim - pravidelný spánek i jídlo, stejně tak ji vymezuji hranice a musím, že se mi má důslednost vyplácí. Že bych ji nějak psychicky ubližovala se skutečně nebojím - jednak jsem psychologii studovala, takže mám dost a dost načteno a za druhé se prostě řídím svým instinktem 😉 .
A jak jsi psala, myslím,. že společné spaní v posteli je pouze o pohodlnosti. Já to měla naučené tak, že dcerku jsem vyndala z postýlky, nakrmila a zase do postýlky vrátila. Pokud si miminko sama od malička do své postele navykneš, chápu, že se mu pak z ní jednoduše nechce.