Mám 2 děti 6 a 3,5 roku.Oba chodí ještě do školky do jedné třídy. Pracuji jeden týden od 8.30 -16.30 a druhý týden od 9.30 - 17.30. Domů to mám 20 minut. Rána jsou v pohodě, pohodička žádnej stres, pomazlíme se v klidu se vypravíme, děti vodím do školky po osmé. Odpoledne kolem třetí je vyzvedne moje mamka nebo babička a vyjímečně manžel. A kolem páté si je vyzvedáváme po babičkách jeden týden já druhý manžel. Děti chodí spát kolem půl deváté.Nemám pocit, že by tím nějak extra trpěli u babiček jsou rádi, myslím, že největší problém mám sama se sebou. Mám z toho hrozné výčitky, že s nimi skoro nejsem, mám pocit, že mi všechno utíká. Myslím, že je to jen o srovnání si v hlavě, že po šesti letech doma nastala realita a že, to je prostě normální. Víkendy mám volné. Práce je pohodová, bez stresu, relativně dobře placená a moc se nepředřu Jak to máte vy?
@aneta15 no u nás to máme většinou tak, že ráno vodí manžel a já odpoledne vyzvedávám. Takže ráno s malou nejsem vůbec a odpoledne jsem ve školce kolem čtvrté a pak jsme spolu. Takže toho času taky spolu nemáme až tak moc, le o to si ho víc vážím a užívám. Když jsem s ní byla doma na rodičovské tak jsme si to tak zneužívali jak teď. Těším se na ní, ten čas věnují jenom ji a nejsem nervózní z toho že s ní budu celý den. Pro mě je to lepší než když jsem byla na rodičáku. Ty každodenní rutiny mě třeba ubíjely a školku považuju za velké plus pro každé dítě. Ale každý to má hold jinak. Někdo z toho má stresy že není s dítětem, ale já ne. Když si to vemu zpětně tak na rodičáku jsem s ní byla celý den doma, ale toho času co jsem ji věnovala tehdy je stejně asi jako teď. (vstavali jsme později, vařila jsem, uklízela). Teď si tu chvilku užívám jenom s ní a blbostí neřeším.?
@aneta15 se máš važ si toho! U nás rána jsou v 6 masakr, vyzvedávám letos dřív(holka je v 1.třídě), takže ve 4. Děti defakto jen honím ráno vstávat a večer spát, naštěstí se střídáme s mužem, takže 2 dny v týdnu vodí nebo vyzvedává on. Jinak já jsem do práce šla ráda, doma mi to lezlo na mozek. Nastoupila jsem když byl synovi rok a doma byl s dětmi manžel. Také jsem si říkala, že si synka moc neužiju, ale u mě to bylo buď anebo. Kdybych zůstala doma, tak by to už bylo úplně špatně. Teď jsem vždycky ráda, když děti jdou ven nebo k sousedům, že je doma chvíli klid
@aneta15 bud rada, ze mas pohodovou praci a v dostupnosti babicky, užívej si cas s dětmi, co s nimi muzes byt a neres blbosti. Ja dostala po rodicaku první den vypoved pro nadbytecnost a jsem z toho docela spatna, ze budu muset hledat novou praci. I když to byla práce na smeny, tak bysme to casem stejne asi nedali. Babicku mame v dosahu jen jednu, ale zrovna se odstěhovala, takze kazdodenni vyzvedavani deti ze skolek není mozny, ostatní pribuzni daleko a manzel praci tak nepravidelnou, ze se na nej nemuzu vůbec spolehnout. A x-let praxe z cestovniho ruchu, coz mi je ted k nicemu, když potrebuju pravidelnou prac. dobu. Vsude chteji casovou flexibilitu, navíc sehnat něco v okoli, abych to stihala rano do skolek a odpoledne vyzvednout, bude orisek. A ted babo rad.
Ja jsem od svého zamestnavatele dostala nabidku, jestli bych se nechtěla vratit do práce dřív, vlastne o 3/4 roku. Mela jsem nastoupit az od zari, kdy male budou 2 roky a 8 mesicu, ale vzala jsem to...Uz jen proto, ze se jedna o 4-5 hodin denne, hlidani mam zajistene - stridajici se babicky a za další....ja osobne si nedovedu představit, když bych byla 3 roky vkuse jen s malou (to bych si umela představit, nenudily jsme se nikdy, vždy jsme mely nejaky program...), ale pak kdybych ji frkla hned do skolky. Takhle si zvyka postupne a ne hned u cizích lidi... Je to narocne, protože rano odjedu do práce, vpoledne ji vyzvednu a fungujeme tak, jak když jsem byla na rodicaku....krouzky, cviceni, kamarádky s detma - v tom není zadna změna...jen teda po nocích sedim u priprav do práce....coz mi nastesti nevadi, nejsem zrovna extra spac a pripravy me bavi takhle fungujeme mesic a zabehli jsme se moc pekne....mala si zvykla a kazde rano říká:"Mama jede do pace, opoledne pijede za Tejezkou")) takze super
@marcinek já sháněla práci přes půl roku a prošla jsme asi 20-ceti výběrkama takže vím, co prožíváš a čeho se bojíš, bylo to zoufalý, chvílemi jsem měla pocit, že když mám děti tak jsem odepsaná. Mám to s manželem podobně a měla jsem pocit, že to musím zvládnout sama ale pokud děláš na plný úvazek a práci nemáš u školky tak je to nereálný. U nás funguje školka od 6.30 - 16.00 a když přijdeš v 15.30 tak učitelka vynervovaně sedí s taškou na klíně a Tvoje dítě je poslední. Měl jsem představu pracovat od 7 - 15 to byla ovšem hodně naivní představa, pak jsme byla ráda, že mě vůbec chtějí někde zaměstnat. Ovšem je otázka, zda to bude fungovat, babičce je 76 a dvě malé děti jsou pro ní záhul, má je tak 2x týdně na 3 hodiny ale musí pro ně dojít do školky a dovést si je domů a je pravda, že se docela bojím.
@aneta15 no prave s tou praci je to tak zoufaly, kolikrat se ti ani neobtezuji odpovědět a to jsem teprve na zacatku. Prave když se podivam na svůj zivotopis, tak mi prijde, ze kvalifikovana jsem, nabídky práce taky nejaky, ale bud je to strasne daleko nebo tak blba pracovni doba, ze to nestihnu. Sehnat praci 7-15 hod je i ma představa, ale to mi prijde jak vyhra v loterii. U nas je teda skolka 6,30-17 hod, takze ted celkem dobry (taky se divaj skrz prsty, když tam prijdes za deset pet, ale nereknou nic), ale pak druzina ve skole je jen do 16,15. Takze premyslim jestli by nebylo lepsi delat dlouhy, kratky tyden a stridat se s manželem (musel by se vzdat urcite práce) a sehnat nekoho na tech par odpoledne nez se honit kazdej den jestli stihnu vlak nebo mi ujede. Práce v Praze je, ale zas nemuzu delat na druhym konci a jezdit 1,5 hod tam a to samy zpet....a tech pohovoru, co tam ze sebe delas cvičenou opici je mi taky zle. Vzdycky předtím jsem nasla praci lehce uplnou nahodou...
@aneta15 Pracuju u obou dětí od MD (opravdu MD, nikoliv RD, jak to mnoho lidí zaměňuje), je to místy náročné, ale výhodou je, že se mi povedlo dosáhnout práce z domova a tedy nenastane onen šok, že je člověk s dětmi 24/7 a pak najednou jde na 9-10 denně pryč, což chápu, že ti vadí, mě by to vadilo taky a vůbec mám pocit, že je to největší nesmysl našeho systému.