Pomoc... Jak z toho ven?
Dobrý den,
Je mi 26 let a jsem bez rodičů .. Táta mi umřel, když mi bylo 11 let a mamka v 19ti ..Nemám žádnou rodinu s mamčiny nebo tatovi strany..Mám přítele a dvě děti..
Připadá mi, že to na mě dolehlo až ted. Tak hrozně mi chybí .. chtěla bych aby poznali svoje vnoučata, mít občas někoho, kdo pohlídá, staví se a pomůže mi .. Jsem tak strašně vyčerpaná.
Zjistili mi hypertyreozu, vím, že z toho jsou úzkosti atd, tak mi to asi moc nepřidává.. Mám neustále bolesti hlavy a motání, buší mi srdce.. no děs.
Nevím, co mám dál dělat.. jsem psychicky opravdu v háji a poprvě v život nevím, co mám dělat. Děsím se každého dne, co se vzbudím, že budu doma sama s dětmi .. Nezvládám to.
Přemyšlím už, jestli by mi nepomohlo jít do práce a přítel by byl doma.. jelikož doma jen přemýšlím, brečím .. na nic nemám chut.. vařit , uklízet .. připadám si k ničemu..
Bojím se, že se mi něco stane a nebudu tu pro své děti...neustále se kontroluji, jestli někde něco nemám :( :(
Chtěla bych se zeptat, jestli si někdo neprošel něčím podobným a jak z toho ven ? :(
Chtěla bych sama než cpaním do sebe antidepresiv :(
Omlouvám se , za sloh:( jen mi přijde, že mě nikdo nechápe z mého okolí:(
Může jít o depresi, zkus lékaře. Nemožnost, ne vůle, i když chceš, tak to nejde bývá jedním z příznaků. A naloženo máš až až.
Jsi ve slozite situaci.. co pratele? Volny cas bez deti? Mas? Je to dulezite.. pokud to prace pritele trochu dovoluje, najdi si brigadu - pro zacatek by to melo stacit.. ja chodila na 2-4hod tydne.. vypadla jsem, byla s jinyma lidma, pomohlo to moc.. a zaroven to nebyl skok rovnou do plny pracovni doby..
A neboj se rict o pomoc..bud zavolat na nejakou linku a promluvit si, nebo klidne psycholog, ktery ti pomuze vse zpracovat..
@l_ moc ho není .. právě .. Já hledám ale u nás nic moc není.. Myslím, že až vše povyprávím u psychologa pošle mě k psychiatrovi, a já moc antidepresiva nechci :/ to jen potlačí, ale já se potřebuju zevnitř trochu uzdravit
Psycholog je fajn volba. A pokud te posle k psychiatrovi pro leky, tak asi budou vhodne, abys mela vubec silu a naladu na tu psychoterapii. Muzes to zkusit i bez leku. Pokud problemy nejsou tak velke, ze vubec na nic nemas energii, tak to zvladnes😘
když budeš mít štěstí na psychologa, tak by to mělo jít zvládnout i bez léků. Na druhou stranu bych je nezatracovala. Chápu, že je nevidíš jako řešení tvého problému, ale ve chvíli, kdy se v tom takhle plácáš, můžou pomoct a zároveň můžeš pracovat na psychice s psychologem a pak je zase můžeš vysadit a fungovat dál bez nich
Ahoj, dokážu si představit jak se cítíš. Žila jsem jen s mamkou, která mi umřela už. Pak mě taky vychovala babička s dědou a ti oba umřeli nedávno. Tátu jsem poznala ve svých 20, ale tam to úplně růžové není. Jestli chceš, můžeme o tom popovídat, ale v soukromých zprávách nebo případně Messenger 🙂