Pomáhá otec s miminkem?

@karolina123456789 nám malý taky hodně plakal, manžel vzal, pochoval, ale moc tomu taky nedal. Nepřebalil vůbec...malého miminka se bál (že ho upustí, že mu něco udělá)... Teď je synovi rok a čtvrt a je to výborný táta 😊...jen neprebalí doteď...uspávat musím také já (to si zase žádá syn), ale koupe, hrajou si....😊 Sám mi i říkal, že ho to nebaví, když s miminem není zábava

@karolina123456789 některý chlapi to s miminkem prostě neumí a některý prostě nechtějí.Promluv si s ním a já bych mu proste řekla ,že se musí starat víc.
My když jsme měli druhé dítě,tak jsem v jeho půl roku šla přes víkendy na brigádu.Takže se manžel musel postarat o půl roční mimino + 5- létě dítě.

@karolina123456789 treba nevi jak na to, je si nejisty, z mimca nervozni?
muj to tak mel, neprebalil asi prvni dva mesice, oblekal zasadne jen zavinovaci body 😅 bal se jit ven...na jeho obranu, to v tom kocaru byl pokazdy rev. 🙈
pomohlo, kdyz sem ty veci delala s nim, ujistovala, ze to dela spravne. pak ziskal jistotu a je skvelej, umi uplne vse, krome kojeni 😄 oni si ti tatinci casto najdou cestu az pozdeji, az kdyz s mimcem neco jde. ale musela sem ho ucit i jak si ma s dcerou hrat, jak ji ukazovat hracky apod. ted ji jsou dva a kousek a po praci spolu vyrazej ven a nekolik hodin o nich nevim.
co se zkusit zeptat? vysvetlit, ze je to narocne a taky se potrebujes v klidu najist, osprchovat, treba byt nekdy jen pro sebe nebo jit chvili ven ...jestli by ti nepomohl. jestli chce jit ven spolecne, nebo neco ukazat, ze kdyztak poradis...a ne, fakt to neni udel matek 🙈

@karolina123456789 Môj manžel absolútne nebol typ človeka ,ktorý by mal vzťah k deťom. Mal svoje koníčky a tiež miluje šport. Ale po narodení syna chcel všetko ukázať (prebaľovanie , kúpanie, ...) A fungoval dá sa povedať hneď. Syna kúpal a kúpe skoro každý deň manžel, ak bolo treba prebalil, po práci ide so synom na hodinu vonku ,aby som si oddýchla ja. Náš syn je veľmi náročné dieťa, od narodenia nespí a budí sa teraz už len tak štyrikrát za noc,ale bolo to oveľa horšie. Prvé štyri mesiace bol len na mojich rukách aj v noci.Keď som prestala kojiť ,tak šiel aspoň do postieľky ,ale doteraz (už má 17mes) má zlý spánok. Cez deň spí raz aj to len Max hodinku a nonstop je v pohybe. Manžel nemal problém ani v noci vstať a urobiť mlieko ak bolo treba. A čo sa týka športu stále chodí na bicykel, futbal aj cvičiť ,ale nikdy sa na šport a únavu z neho nevyhovára. Ale chodí cvičiť skôr na večer alebo neskôr poobede a keď sa vráti ,tak je to už u nás o kúpaní, jedení a vaľaní sa v posteli ( tam si malý vybije poslednú energiu ) a my pri Tom ako sa šanti môžeme ležať 🙂

@karolina123456789 Manžel se dlouho bál se synem manipulovat, choval radši v zavinovačce, apod. 😄 Takže než získal nějakou jistotu, tak převzal část toho, co jinak dělám já - nákupy, základní úklid, vaření a péče o dítě byla v prvních dvou měsících komplet na mě. V šestinedělí nás stěhoval, víceméně sám. Prodali jsme byt, tak zajišťoval všechno kolem. A samozřejmě chodil do práce. V té době do nové práce, kde se musel všechno učit, takže to bylo náročné. Po práci spěchal za námi, abych nebyla sama a mohla si třeba chvíli odpočinout. Spal teda v ložnici a já se synem v pokojíčku, ale já to tak chtěla. Chtěla jsem, aby aspoň jeden z nás v noci spal. A odpoledne jsme se právě na chvíli vyměnili a šla jsem si lehnout já. Je to o chlapovi, jak to má nastavené. Někoho to trkne a zapojí se sám, někde si žena musí tu pomoc vykomunikovat...

Můj chlap se taky v prvních měsících bál s mimčem manipulovat, a taky mi i řekl, že zatím neví jak se malému věnovat, že to na něj přijde až tak po roce, až malej bude vnimavejsi. Přišlo to tedy už dřív, ale teď je malýmu 15 měsíců a jsou to skvělí parťáci. Už předtím teda, když bylo synovi pár měsíců, neměl problém vzít si malýho do kočárku nebo spolu jeli sami k tchyni na několika hodinovou návštěvu a zvládl to, jen doma to radši nechával na mně 🤷‍♀️😁 Nikdy jsme ale nespali odděleně, i když to na mě ještě před porodem zkoušel, že kdyztak bude v obýváku, nelíbilo se mi to a nakonec to ani on sám nechtěl a jsem za to ráda 🙏
Když to shrnu, chlap mi pomáhá, ale musím říct co je potřeba, není to pro něj automatika. Ale mohlo to bejt horší 😁

Manzel se staral snad více než já. Já měla poporodní depresy, ditko hodne urvane...bylo to hodne náročné pro vsechny. Manzel chodil do prace a stejne zvladal prebalit, chodit na 3 hodinove vychazky, krmit i uspat. Ale je fakt, ze s chlapem. Co si mysli, ze dite je jen starosti zeny, bych si dite nepocala

Hned po příchodu z porodnice chtěl manžel všechno ukázat, první týden se hodně bál, tak jsem asistovala, pak už dělala všechno sám. Byl teda hodně v práci, ale hned jak přišel, neměl problém dělat cokoliv. Koupání bylo čistě jeho, tím, že pracoval dlouho, chtěl si malou užít. I v noci mi občas pomáhal, když už jsem byla totálně na dně, tak prostě vzal a nechal mě vyspat.

V prvních měsících to bylo o tom, že mi pomohl, dneska se úplně bez problémů postará o cokoli sám. Jak syn začal být "parťák" a ne miminko, podstatně se to zlepšilo, i co do hlídání babiček. Ale ve věku, který zmiňuješ to bylo spíš o tom, že večer syna po kojení douspal, "pod dozorem" převlékal, přebaloval, koupal, hrál si s ním, když jsem se šla osprchovat,... ale hlavní péče byla na mě. Noci komplet. Ale nikdy mi neřekl, že je unavený a jde si lehnout. To jsme spíš šli o víkendu oba nebo nic...

@karolina123456789 môj manžel nepomáha, ale stará sa ako ja, je to rodič tak ako matka. Jediné co nemôže je kojiť ale inak robí všetko o co ho poprosím alebo kopu vecí automaticky. Je to naprosto normálne a skôr mi nepríde ok že otec o dieťa nejaví záujem. Máme dve deti a teda, neviem si predstaviť že by bol nejaký sebec a nechcel sa o ne starať.

@karolina123456789 já nevím no, tohle mi přijde jako naprosté sci-fi. Já bych se ho neptala, prostě bych mu malého vrzla s tím, že i já mám nárok se aspoň v klidu vysprchovat a dojít si na záchod. To není schopen s ním jít ani na procházku v kočárku?? Tvl, to mi hlava nebere. Takovou bezohlednost bych netolerovala ani omylem, když pominu už tu absurditu, že mu dělá problém věnovat se vlastnímu synovi...

Jo manžel mě od prvních dní, kromě kojení dokázal zastat na 100% . To není pomoc, to je povinnost. V noci jsem se snažila ho nechat vyspat, ale když už viděl že sem vyřízena prostě v noci vstal i když šel do práce. A když ne, tak hned jak přišel z práce, naložil malého a jel ven abych se mohla vyspat.
Já moc nesouhlasím s tím, že ze začátku se bojí, podle mě když má takovýhle přístup teď, bude to tak pořád. Jasnyz, až bude dítě starší asi si s ním dokáže hrát nebo tak něco, ale tady je evidentně na.prvnim místě on, jeho koníčky, jeho únava. Tohle není o tom, že se bojí malého miminka.
Moc chválím, že to řešíš, když to necháš být a budeš doufat, že se ti spraví, usijes si na sebe bič. Stanovila bych pravidla, každý den dvě hodky ať se stará, ať jde ven nebo něco ale něco proboha.
Moc držím palce ať se to spraví.

@karolina123456789 ne normální mi to nepřijde, vždy jsem to brala tak, že jsme v tom spolu

@zuzineckah presne tak. Souhlas.

Problem je v tom, ze se ptas, zda “by byl tak hodny a mohl by...” Je to v tve hlave, protoze ty vis, ze holt to nejak budes muset zvladnout, sice na ukor sveho komfortu a psychiky, ale zvladnes. Jenze to je za chvili cesta do pekel. Takze zarad obcas (alespon z 50%) sve potreby na prvni misto. Neptej se, oznamuj. Ty jsi ted, tatinku, doma, tady mas malyho, ja se jdu osprchovat/uklidit/nakoupit/ven se psem atd. Nepochybuj o sobe a svych potrebach. Mas na ne stejne plnohodnotne pravo jako otec. O to vic, kdyz ten zmineny udel matky plnis na 150%.

@karolina123456789 já teda musím říct že si to ani nedokážu představit. Manžel první týden chtěl všechno pod mým dohledem, ale potom když už věděl jak na to, tak si malého i vázal sám do nosítka. V noci jsme se střídali s chováním po třech hodinách i když manžel jezdil do práce. Viděl jak jsem vyřízená, takže se snažil hodně pomáhat. Koupání bylo zcela v jeho režii, potom malého natíral a dělal mu srandovní účesy. Fakt bych zkusila s chlapem hodit řeč, jako že dítě jste chtěli oba, že není jenom tvoje. A procházku jednou denně, aspoň hodinu po městě s kočárem zvládne i cvičená 🐒. V roce už manžel regulérně hlídal, v 7 večer každý pátek jsem mívala zkoušky se sborem, takže jsem v 6odešla a dostala jsem neomezené vycházky.

Ano, manžel mi samozřejmě pomáhá. Naprosto se vším. Nikdy jsem ho do ničeho nenutila, všechno se “učil” za pochodu se mnou. Takže ve finále to u nás je tak, že pro malou jsme oba dva “máma.” A je jí úplně jedno, jestli uspavam já nebo manžel. Kdykoliv někam odejdu a ona je s tatínkem, nemám sebemenší pochyby, ze by se něco mohlo stát. Nemusím dopředu nic chystat, manžel ví, co musí a kde co je. A to podotýkám, ze má psychicky hodně náročnou práci. Proste kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Manžel se od narození staral stejně jako já, dcera byla na UM, takže neměl ani problém ji kdykoliv nakrmit, už v porodnici ji chtěl prebalovat... Jediné, co tak první měsíc dva nechtěl dělat, tak prebalovat, když se pokakala, ale pak už dobrý 😄 Bylo na něm i vidět, že je ze začátku nervózní, aby jí nějak neublížil, nevěděl, jak ji má držet, ale taky bylo vidět, že to dělat chce a stačilo jednou dvakrát ukázat a všechno super... Beru to tak, že ženská se to musí taky učit, já byla třeba taky nervózní a měla jsem strach, jak ji mám chytit, obléct, atd... A všechno nějak šlo... Spolu jsme i poprvé malou koupali, oba jsme to dělali úplně poprvé a taky jsme to zvládli, ráda na to vzpomínám, dcera už asi tak moc ne 😆

@karolina123456789 manžel pomáhá hodně a když byli kluci miminka chodil s nimi v náručí když je bolelo bříško nejvíce on on to prostě uměl s nimi jak je vzít a já si mohla aspoň chvíli odpočinout

Ano manžel se staral ještě v porodnici. A to byl malý nedonošený. Jediné čeho se bál bylo jak zvládne pokakane pleny. Ale zvládl to dobře. A to pak i látkové. Ano většina péče byla na mě, ale manžel se zapojoval hodně a to měl opravdu fyzicky náročnou práci a hodně cestoval. Musel to umět, protože když jsem musela do nemocnice tak kdo by se o malého postaral. Je to hlavně o tom co svému muži budeš trpět, prostě mu mimčo dej a ať se stará a nazdar. Nesmíš se dát, ty si taky potřebuješ chvíli odpočinout. Ono ten chlap k tomu miminku získá i lepší vztah, syn s manželem jsou teď super parťáci. A synovi je jedno kdo mu dělá večeři, koupe nebo uspává.

@karolina123456789 Našemu malému teď budou také čtyři měsíce a manžel když přijde z práce tak se mu věnuje a v noci k němu vstává jen on.

@karolina123456789 Manžel mi s dětma pomáhá dost. V domácnosti toho tolik nezastane,páč já v daném čase udělám X věci, kdežto on třeba jen jednu,chlap no... Ale aspoň hlídá a hraje si s dětma a já můžu makat okolo. Souhlasím s názorem,vrazit mu děcko třeba na ty 2 hodiny denně a ještě bych mu s úsměvem řekla,že to je úděl otce a zdarec palec🤷😄 Neumím si představit mít chlapa,co na děti prdí a vše je na ženský.

Nepomáhá. Stará se o své děti jako tatinek, stejně jako já maminka. Jsou to naše děti a staráme se o ně oba stejně a společně.

@pabka 👍 také se mi nelíbí když někdo říká, že tatínek pomáhá. Prostě se stará, jsou to stejně jeho děti jako moje. Pomáhá babička nebo teta.

@karolina123456789 nejlépe připravit malého do kočárku a ať ho vezme projít. Případně nositko a může nosit. Bych mu řekla, že si jdu taky zaboxovat a ať je rád, že nezboxuju jeho.

@karolina123456789 a jinak manžel se staral o malého od porodnice a když se narodila druhá převzal péči o prvního zcela kompletně, když se narodila třetí převzal péči o dva starší. Je to jejich táta a mají skvělý vztah. Nenechává to všechno jen na mě.

Ono hodně záleží , jestli se nestará protože se bojí nebo protože nechce ,trochu se bojím, že to druhé. Nicméně soudit nemůžu . Budeš muset sama přijít na to,zda se bojí protože je nejistý a nebo protože se starat nechce. Rozhodně to však není o hlídání,dítě je vás obou nejen tvé. A on ti nebude hlídat ale starat se o svého potomka co splodil. Není jeho strýc ale jeho táta a to mu budeš muset připomenout. Sice je většina starosti o prcka na tobě,to ale neznamená,že když přijde domů z práce tak poletí hned spát. Prdni mu malého a řekni,že se zkrátka jdeš umýt,na záchod ,na nákup apod . a ať se stará . Kouknout do pleny není zas takový problém ,nevím jestli kojíš nebo ne ale vše jde . Jen musí chlap chtít. Můj první přítel nechtěl,o syna se nezajímal tak jsem vztah utla protože to dospělo až k psychickému týrání z jeho strany. Můj nynější už manžel se stará ,máme spolu holčičku a stará se i o syna i když není jeho .

@karolina123456789 nepomáhá, podílí se. Tak jako na všem ostatním.
Od mala malou přebaluje, krmi, chodí s ni ven, vaří jí, vstává k ni v noci atp.
Každopádně bych mu udělala terapii šokem. Jak dojde domů, nechala bych mu malého a sla si po svém, když to nejde po dobrém. A takhle bych to opakovala, přeci se jako doprošovat, aby se staral o své dítě, by me nebavilo.

Mě zaráží to tvoje "nepomáhá". Je to jen tvoje dítě, nebo i jeho? Takže to není o tom, že "nepomáhá" ale o tom, že se jednoduše vůbec o své dítě nestará. A že je úděl matky se starat o dítě? No před sto lety možná. Dnes, kdy mají ženy i svůj osobní a profesní život, který se netýká jen běhání u plotny a šúrování bytu je tato poznámka krajně pitomá. Udělala sis jednoduše dítě s naprostým ignorantem a jestli s ním nezatočíš, tak se nic nezmění. Hlavně si s ním nedělej další dítě.

V takhle malem veku chtely byt deti jenom u me. Pochovat na 5 minut, ale pak uz koukaly, kde je mama. Takze jo, beru to jako udel matky, ze ty zacatky ma tezsi. Ale zase se to da vykompenzovat jinak - nakoupi, uvari, uklidi. U vas to vypada spis na pohodlnost, ze tobe se prevrati zivot vzhuru nohama, ale on dal pojede jakoby nic. To bych sla do vrtule.