Pocity v šestinedělí. Prožívaly jste stejně?
Před pár dny jsme přišli s druhým synem domů z porodnice. Trápí ho břiško, takže špatně spí, kojení taky zabere hodně času, já mám velké šití, takže se mi špatně sedí, ohýbá a celkově téměř nezbývá čas na staršího syna (26 měsíců). Manžel je s námi doma, starší syn na něm hodně visí, byli spolu i během pobytu v porodnici. Mám každý den slzy na krajíčku u toho, že přicházím o čas se starším synem, že oba kluky miluju, ale nejradši bych je měla zvlášť, takhle mi přijdou oba ošizení. Vím, že si to sedne a jak rychle vyrostou, ale momentálně mě to úplně pohltilo - prožívali jste to stejbě?
naprosto mi mluvíte z duše.. my teda nemáme žádného sourozence, ale jsme teď druhý týden doma z porodnice a miminko se nám svíjí bolestma bříška. už jsme byli i na pohotovosti, protože tím, že je to naše první, tak jsme nevěděli... hodně málo spí, hodně hodně pláče, ale tak, že člověku z toho "hrabe".... a neví, jak mu pomoct. takže já brečím každý den a připadám si neschopně.. a napadlo mě jit na koníka a buch, co nevidím, podobnou diskusi eh
Máme jen jedno dítě, ale první dva měsíce mám v mlze, jediné co si z toho pamatuju jsou bolesti,
strach (dvakrát rozpadlé šití) a řvoucí dítě, které ne a ne přibírat. Taky jsem brečela, hlavně asi z vyčerpání, že mám krásné vymodlené miminko a vlastně si ho vůbec neužívám 🤦♀️ Sedlo si to, ale trvalo to dýl než jsem čekala... Teď máš ještě rozbouřené hormony, nebuď na sebe tak přísná, děti určitě nejsou ošizené 😘
Jsou to hormony.Neboj obě děti si ještě užiješ 💙💙💙
Mám 3 děti a poslední šestinedělí bylo také peklo. Měla jsem bradavky do krve rozkousané, takže každé kojení děsná bolest. Do toho dvě starší děti vyžadovaly pozornost (4,5 roku a 2,5 roku). Malého prcka jsem furt kojila. Byla jsem celkově hormonálně rozházená, smutná, unavená, celá rozbolavělá. Už po 4 dnech doma šel manžel do práce. Naštěstí ta nejstarší chodila v té době do školky (letošní únor), mladší jsem měla doma. Všechno si to začalo sedat až po 6ti nedělí, po 3 měsících jsem se cítila lépe. Nyní je prckovi půl roku a všechny 3 děti zvládám sama. Takže vydržte, ono si to všechno sedne 🙂. Držím palce 🍀❤️.
Mám děti 24m od sebe, teď mi skončilo šestinedělí. Upřímně první 3 týdny byly mazec, hrozně jsem brečela a měla deprese, že nemám čas na staršího, že jsem mu určitě zkazila život atd atd.. a naopak že musím někdy nechat miminko brečet, což pro mě u prvního bylo nepředstavitelné. Do toho starší dělal dost scény, ne sice kvůli miminku, ale byla to síla. Bylo to šílené, skoro jsem zvažovala, že si najdu odborníka.. kolem toho 4 týdne to naštěstí dost přešlo, teď už je to mnohem lepší. Pořád mi je někdy smutno -že staršího uspavá manžel, že na miminko hrozně málo mluvím během dne (jako přímo na něj) atd atd. Ale každý den je to lepší a lepší, starší se také už klidní.. Takže neboj, ted se ti to bude zdát daleko, ale už za chvíli bude lépe 🙂 za chvilku se zahojis, kojení si sedne (navíc u toho se dá dělat věcí- třeba házet si míčem, jezdit autíčka nebo dělat zlého vlka 🤣🤣🤣) a hormony se vyrovnají 😉
Jinak mně se tedy osvědčuje být s nimi co nejvíce venku, mám tam víc času na staršího a i on je mnohem hodnější.
Po narozeni druheho ditete jsem mela naprosto stejne pocity. Mam deti taky 2 roky od sebe, neboj se, ono to opravdu brzy bude lepsi, na zacatku je to narocne pro vsechny. Brzy jsem se zacala citit lepe, meli jsme pak uz nejaky rezim, hrajeme si spolecne na zemi, kdyz jsem kojila, krmila starsiho druhou rukou, koupu je spolecne, nemam pocit, ze bych jednoho zanedbavala, proste si to musi sednout, drz se 🙂
Přesně tenhle pocit jsem měla... Naštěstí jsem byla fyzicky poměrně v pořádku, takže jsme velmi záhy začali různě výletovat a tím ten pocit docela rychle odezněl.
Jsou to hormony. Bude líp. Drž se. 😉
Mám dvě děti, první 6 let, druhé 9 měsíců. Šestinedělí a celé období až do jeho pěti let naprosto úžasné, nejhodnější dítě pod sluncem, bohužel s pátým rokem se to nějak otočilo, vybírá si to teď. Druhý syn, šestinedělí ještě jakž takž, ale od porodnice porad rve, extrémně vyžaduje společnost, navíc já musím aspoň trochu pracovat, takže jsem úplně na prášky. Pořád mě bolí hlava, protože nemůžu na záchod, najíst se, nic, aniž by nebyl rev. Každej den se modlím, aby to přešlo.
Po porodu jsem 3 dny v porodnici každý den brecela, ze nejsem se starším, on si to beze mě užíval s babickama na vyletech a každá fotka pro mě byla slzavy údolí. Po příchodu domu jsem si plula na růžovým obláčku a bylo všechno skvělý. Je to tak týden co si začala realita sedat a občas mám stejný výčitky. Snažím se 100% věnovat staršímu, když malý spi, domacnost dohanim po večerech a holt někdy jdu spát bez uklizenyho baráku, ale kašlu na to. Proste si to musí sednout, hlavní pro mě je, aby ten starší co nejmíň pocitil změnu a ten mladší vydrzel co nejdyl kojenej, což se mi u staršího moc nedařilo.
Mladší má dva měsíce, starší má dva roky a 9m a cítím to podobně, zatím mám bohužel spíš pocit, že se to zhoršuje.🙄
Je to naprosto normalni. Měla jsem to stejně. Odmitala jsem hlidani starší dcerky, kdyz jsme s druhou přijely z porodnice, abych ji neobrala o čas se mnou. Az se tomu musim smat, jak moc jsem to proživala. Uzijete si obou až až. Navic miminko chytne svuj režim časem a v dobe spanku budete mit čas jen na starši, najdete si zpusob, jak se věnovat oběma, vse si vazne sedne. Je to ted nové a hormony opravdu dělaji moc. Cekaji vas krasne společné chvíle s ani jeden nebude ošizen o čas s maminkou, nebojte.
Měla jsem to stejně, rodila jsem druhého syna koncem března, prvnímu jsou 4,5 teď.v porodnici jsem brecela, že nejsem s ním a manzelem, doma si to sedlo po 6tinedeli, a teď tedy 2 mesice starsi dost zlobil, asi jak uz mladší neni úplný miminko ,leze potřebuje více pozornosti ,tak mi to starší dával sezrat, ikdyz se mu snažíme max venovat, tak to bylo někdy moc,co předváděl .Naštěstí snad už je klid, tak se neboj ono si to sedne
Ne 6 nedeli mi prislo v pohode... Nic me nebolelo od toho co me pustili z nemocnice jsme meli v podstate program jako normalne ...s tim ze chlap vic resil domacnost - ja skoro vubec a nechodil do orace takze jsme byli porad venku nebo na vylete ...Mimino casto spalo , nechtelo krom prsa a tuleni nic ... Za to ted kdyz ma rok padam na hubu 🤪
Ja tie vycitky voci starsiemu dietatu absolutne nechapem. Ked uz mate mat vycitky, tak predsa voci tomu mladsiemu, ktory tu 100% pozornost rodicov tak, ako mal ten starsi, nikdy nezazije.
Já měla šestinedělí šílené. Sice mě nic nebolelo, manžel se staral hodně, ale hormony udělali své...divím se, že to chudák se mnou vydržel. 😅
@kevi1 asu nemate dvě děti 😊🙊🙏
@holkaokomodra mam?
@kevi1 tak jo 😊 a nechtela si tu pozornost delit rovnym dilem po narozeni druheho? me prave ty pocity prijdou celkem prirozene, tak jsem si z tve odpovedi nebyla jista, zda si to zazila. nebo ne 😉
Já si živě vzpomínám po druhém porodu, tři děti doma (12, 5 a 2,5 r). Kojili jsme všichni. Obklopená dětmi jsem byla v ráji a to byl táta v práci od druhého dne co jsem byla doma s porodnice. Než jsme našli režim byl trošku chaos, ale našel se bylo to krásné...jen tak nějak se musí máma hodit do klidu a pak to jde...a jsou v klidu všichni ❤️
@kevi1 logicky starší ditko to preci vic vnímá, proto ty výčitky. Miminku to je jedno, ze se chvili chová u tatínka a nebo ze ho spiciho 3hodiny vozi v kocarku babička misto maminky, za to starsi vníma, ze si maminka ted nehraje s nim, ale hodinu koji mladsiho sourozence, hodinu v naruči uspava mimimko v noci misto cteni pohadky se staršim jak to delali doposud. Proto ty vyčitky.
Taky jsem to tak měla, ale neboj se, ono si to sedne. U druhého šestinedělí jsem byla o to víc v pohodě, jak to první bylo hororové, čistě jen proto, že už jsem věděla, že to jednou přejde a fakt bude líp 🙂. U nás tedy poměrně záhy přišlo ještě třetí dítko, takže to druhorozené je opravdu hodně šizené na úkor sourozenců - prvorozenec stále nevydýchal, že už není sám, a nejmladší si mne usurpuje pro sebe. Je to těžké vybalancovat, zpětně vidím, že po narození druhého dítěte jsme udělali kupu chyb i vůči tomu prvnímu, ale věřím, že to zvládneš. Už jen to, že nad tím uvažuješ a chceš slyšet názory a zkušenosti druhých znamená, že se snažíš svým dětem dát to nejlepší.
@holkaokomodra ja mam pocit, ze pozornost delim rovnym dielom 🤷🏻♀️ Vzdy vravim - nemas cas riesit, neriesis. Moj mladsi nikdy nezazijem nedelenu pozornost, moj starsi si na nu musel zvyknut. Ale keby som mala povedat racionalne, ktory z nich je viac o pozornost obrany, tak je to predsa proste ten mladsi. Tomu sa tam malokedy postasti ze ma maminku a tatinka len pre sebs
@kevi1 jj logicky to dava smysl, to bez debat, jen treba i ja mohu potvrdit, ze ackoliv je rozdíl 13 let a muj prvni chlapecek je tim padem uz vazne velkek kluk... 🤣🤣 stejne jsem mela takovou tu vycitku, co popisuji holky, ze na nej momentalne neni cas jak driv, treba na pokec o holkach nebo autech 🤣 a i kdyz malej dejme tomu nezazije co je mit mamu a tatu jen pro sebe, ma tu nespornou vyhodu, ze se do te situace už narodil, zatimco tomu starsimu se lecos zmenilo 😊 ale co no, to je zivot, kazdopadne vzdycky si to nakonec sedne 😉
Jejda, mám teda jen jedno dítko 7 měsíců dnes, ale úplně rozumím, na den přesně tříměsíční kolíky, katastrofa, cumel nechtěla, takže jen prso, který už krvacelo jak jedno tak druhý, byla schopná i dvě hodiny být přisátá a nedej bože ji ho sebrat, nejvíc pomohlo když už jsem fakt nemohla na bříško poloha na tygrika a houpat, no a emoce? Naprosto šílený první měsíc, brečela jsem že brečí, brečela jsem že spokojeně konečně spí, že ji pes miluje a ona ho, že si kočka k ní lehla,no prostě u reklamye, u všeho,po 2 měsících si to tak nějak sedlo, ale hormony furt mám, kolikrát mě rozhodí nebo dojme úplně banalita ❤️❤️❤️ to chce čas a ono si to všechno sedne, vím že teď když jsi vyčerpaná tomu moc nevěříš, ale ono to příjde
Jsme doma treti den z porodnice, mam doma dvou a pul letaka, manzel je s nami taky doma. A taky mam zatim smisene pocity, navecer jsme se synem usinali spolu, to ted nepujde, protoze usina treba hodinu a to uz musim k miminu, takze usina jeste delsi dobu z toho zmatku. Novy mimino moc nespi, jsme vsichni dost unaveny a popravde dost otraveny. Do toho zas nez se cek rozkojo a zvyknou i bradavky, tak to boli jak das... Uz ted se hrozim, az manzel pujde do prace, do toho homony a jsem dost brekava... No mrzi me ze prvni dny s miminkem doma jsou takove prudne. A tak zitra zas treba bude lepe 😊 ono az vykrystalizuje nejaky rezim, tak si vsecko sedne.