Pocit, že jsem špatná máma. Měla jste některá podobně?
Ahoj chci se trochu vypsat a zjistit zda se tak necítím jen já.Jsem maminka 2 krásných a zdravých dětí starší dítě má 3 roky a mladší dítě má pár dní.Připadám si že starší dítě zanedbávám i když to tak není povídáme si mazlíme se moc si teď nehrajeme jsem po císařském řezu a mám komplikace takže jizva je hrozně bolestivá ale přebalujeme spolu snažím se hrozně moc.Dneska nám onemocněla dostala teploty a manžel s ní spí kdyby náhodou zvracela nebo tak vždycky spávala semnou mám hrozný pocit ze sebe že si bude myslet že jí odstrkávám nebo že jí tolik nemiluji nebo bůch ví co. Asi to jsou rozhozené hromony no tak 🤦🏼♀️ Ale je to hrozné strašně mě to trápí..Měla jste to někdo taky podobně? Nebo jsem jen prostě divná 🤦🏼♀️
Neboj, tyhle pocity zná asi každá máma.
Že není dost dobrá. Máš malé miminko, pak si to sedne. A zase tě bude trápit, jestli je správně vychováváš nebo něco dalšího 🙈
Moc nesleduj internet, tam je všechno sluníčkové, z toho by jednomu přeskočilo.
A když ti bude mizerně, vzpomeň si, že jsme v tom všechny stejně.
Mám takový pocit i když je mladšímu už rok a půl. Pořád mu musím být za zadkem, starší 4 leťák se o sebe postará sám až je mi to líto. Nebo přijde, že si chce něco hrát a já kvůli mladšímu nemůžu. Mrzí mě to, ale jinak to udělat nejde 😕
Měla jsem to podobně, teď je mladšímu 10 měsíců a mám pocit, že se zase nevenuju jemu tak, jak jsem se věnovala dceři, když byla malinká... Nějaký výčitky máme čas od času asi každá, ale určitě se všechny snažíme, jak jen to jde.
To má asi většina matek pokud má víc než jedno dítě. Já mám dodnes výčitky, že se té mladší nevěnuju zdaleka tolik, jako tomu staršímu (13m a dva roky a 4 měsíce). Ale už teď ti začíná být lepší, když některý činnosti už můžou dělat spolu. A věřím, že za.pul rok zas bude lépe. Ale nicméně je fakt, že ten první rok jsem se tě mladsi rozhodně nevěnovala tak, jako první rok toho staršího...
První dva týdny po porodu druhého syna jsem probrečela, že už nebudu mít na staršího tolik čas a že je mi ho hrozně líto... Ve skutečnosti jen co šlo novorozence jen trochu tahat ven, tak jsme měla na stršího mnohem víc času a energie než většinu těhotenství... Takže to fakt byly jen hormony 😉 .
To jsou opravdu hormony. Trpěla jsem takto u narození druhého dítěte. Měla jsem pocit, že prvního zanedbavam, ale tak to nebylo. Byl s ním manžel a krásně to zvládli a mají skvělý vztah. To je teď velké plus. A když se narodilo třetí zase to zvládají s tatínkem dva starší. Neboj se ničeho a bude to dobré. Buďte spolu i při kojení, ležení na gauči a dělejte si pohodičku. Byla jsem také po císaři a první dny to bylo těžké. Drž se