Pláč když vidí někoho cizího. Zažily jste to taky?
Ahojte holky, snad už tady podobné téma není. Máme hrozný problém, náš syn bude mít pět měsíců a už tak od třetího začne hrozně řvát, když vídí někoho cizího. Nejhorší je to u rodičů, vídáme se každý týden,ale pokaždé když je vidí, tak se chvíli dívá a pak spustí a někdy opravdu nejde utišit, jsem už z toho fakt nešťastná, mám strach, že si na ně nezvykne a bojí se jich.☹ už nevím co dělat skoro pokaždé od našich útíkáme rychle pryč, že si ani nepokecáme, protože ten řev je šílený. Jinak se na nás s manželem hrozně směje a je v pohodě. Zažily jste to taky nebo znáte nějaké podobné mimi, potřebuju trošku povzbudit🙂 Děkuji za rady
Ahoj, neboj ono ho to prejde 🙂 Nas byl ze zacatku take trochu ustrachany....presne kdyz jsme prijeli k nasim zacal pobrekavat....zkuste na nej jit pomalu. Kdyz prijede k vasim, nejdriv ho nechte nekde v klidku, at je jen s vama. Az se trochu rozkouka, tak ho pomalu v ruce prineste k vasim a pomalicku, tichym hlasem na nej mluvte. Hlavne chce vse delat v klidku, ne moc hlucne...nas ma ted 6. mesicu - uz place jen vyjimecne, ale prevazne kdyz jde na nej nekdo hned zhurta a hlasite. Drzim pesti a neboj 😉
Náš začal plakať až teraz.Ále stráášne.....chudák ten čo k nám príde.Si musí myslieť že vyzerá ako vrah. 😀
🙂) Tak jste mě trošku uklidnily, už jsem myslela, že jsme jediní🙂 Ale mám hrůzu z víkendu, má přijít bratranec s rodinou a teta, to bude zase řev. Ještě je neviděl,tak jsem zvědavá. Doufám, že ho to časem přejde, protože se s manželem ani nikde nedostaneme, když ho nebudu moci nechat u babiček ☹
tak my to mame od konca 8 mesiaca a je to strasneeee, normalne panika,az sa nevie nadychnut ☹
koho ale pozna, toho zboznuje, nove tvare a naviac ti ludia,ktori ju chytaju a hlcu ocami nemaju sancu a ja mam potom co robit,aby sme sa ukludnili... 😅
prekopírujem sem príspevok, čo som napísala inde
tak tu je to:
keď sa ti niečoho bojí, tak sa treba tomu zasmiat. dieťa veľmi vníma to, ako reaguješ ty, ak jej začneš hovoriť takým tým ustráchaným hlasom, že sa nemusí ničoho báť, tak jej na odvahe nepridá. Ja som tiež mohla pred malímy bezproblémov vysávať, potom som raz na neho išla vysávačom (zavadzal v ceste), a on sa nejak zlakol a išiel do plaču. Ja som sa ho len spýtala, že čo sa bojí a začala sa tomu smiať. On kukol na mňa, uvedomil si, že sa smejem, čiže nehrozí žiadne nebespečie a začal sa smiať tiež. od vtedy sa už nebojí. Alebo aj strach z nových priestorov al. ľudí sme prekonali takto nejak. Predtým bol v pohode ale zrazu zo dňa na deň sme prišli na ihrisko a keď som ho pustila, tak spustil taký plač ako nikdy. tak bol asi 15min. nalepený na mňe, ja som sa z druhými rozprávala úplne normálnym hlasom, akoby sa nič nedialo, žiadne ťuťuli-muťuli, že čo sa boji atď., a jeho strach sa behom asi dvoch týždňov (medzitým bolo len pár situácií, kde bol v cudzom prostredí) zúžil na asi munútu mojkania.
instinktivne to kili robim, mne to pripada strasne smiesne,lebo nie je dovod a ked vidim ten vyraz, no inac sa neda 🙂 , dokonca ani sa velmi nemojkame,len ked uz to dlho trva... tak uz len cakat,kym to prejde 😉
lalu, ale mojkať treba, terak zavesiť na seba ale správať sa normálne. tak má pocit bezpečia, lebo je pri tebe, keď je ďaleko, tak to tak nefunguje, to sa bude báť aj keď si ty z toho nič nerobíš.
na rukach ju mam,ale netvarim sa,ze vsetci okolo su nepriatelia, len navadzam pocit bezpecia v naruci, pohladkam a pokracujem v situacii- kecam, vysavam, kocikujem,...
a plače aj na rukách?
uz som to niekde pisala,ze deti vidia druhych takych aky skutocne su.
netrap ho este aj v cudzom prostredi,nech si na nich pomaly zvyka,kde to pozna. 😉 pre blizsie info-ip,pa
kili ano, nevie sa zastavit, trva dlho, pokial nieco zaberie 🙂
holky my máme opačnej problém...on se nebojí nikoho a ničeho...nevím jestli to je povaha, nebo je v tom něco jiného...musím na to furt myslet...
všichni říkají, jak je to skvělý, když se na všechny směje...ale je mu fakt nevadí, když na něj kdokoli vybafne (lekne se , ale pak se směje ), nebo když si ho kdokoli vezme na ruce. Dokonce je praděda strašně pyšnej, že je to první dítě v rodině, který se na něj usmálo...všichni jsme brečeli, protože děda neumí mluvit potichu. Vím, že si budete myslet, že jsem blbá, když to vidím jako problém...ale mě to přijde trošku nenormální...ani náznak strachu jsem u něj nezaznamenala. Všechny děti kamarádek a známých se dřív nebo později začali aspoň určitých lidí bát...a náš malej prostě nic ☹ , fixace na mě minimální...jenom, když jsme sami doma a já mu zmizím z dohledu...jakmile je u nás někdo cizí (ikdyž ho vidí poprvé), tak je mu maminka....vy víte kde...kdybych odešla, tak si toho ani nevšimne.
Myslíte, že to může být nějaký problém??
Nebo nad tím jen moc přemýšlím?
schwarz...: u nás to samý 😀 . Jak to popisuješ ale značí rozhodně fakt, že si je tebou absolutně jistý , má zázemím, cítí velkou oporu a jistotu v tobě. To nedokáže dát každá matka, je to neverbální komunikace, kterou ne každá dvojice ovládá. Je to šťastné dítě a dává to najevo přízní všem okolo sebe... Myslím, že si můžeš gratulovat 😵
A částečně je to i povahou dítěte - robustní nervový systém, se kterým jen tak něco neotřese, nerozhází. Náš malý je taky neohrožený Mikeš - klidně zůstane s tátou doma sám, taky žádná scéna, jsem mu u.... Venku peláší z dohledu a vůbec mu to nevadí. Až se někdy divím, kdy přijde ta hranice, kdy mu budu chybět. Ještě jsem ji nenašla 😀 Ovšem to pouto se projeví ve chvíli, kdy má bebí a to běží do náruče jen k mamince 😅
Jinak tohle co popisují holky výše je normální období tzv. specifického přïpoutání k matce, kdy se na ní fixuje atd - určitě jste to četly. Dítě se začně chovat někdy mezi 6-8 měs. sociálně, takže rozlišuje cizí a může se jich bát. Je to normální vývoj a je to v pořádku. 😉 Přejde to s věkem. Není to trága.
Jak Kili píše - klid, pohodu, když cítí oporu v mamince, lépe se s tím vyrovnají a toto stadium splní svůj vývojový účel..
no tak doufám, že to opravdu přejde - vojta má rok a 8měsíců a řve pořád - na dědu, babi, tetu....vídá je často, a nic - bulí pokaždý když přijdou, chytí se mě za nohu a konec, dokonce ani kolem nich neprojde - třeba okolo stolu když tam sedí....minule stále asi hodinu ve dveřích - to už neřval, jenom koukal a nemohl projít do koupelny na nočník, protože by musel kolem stolu kde všichni ty "vetřelci" seděli....
Dneska u mě byla kamarádka s malým a když ji viděl,tak se na ni chvilku díval a pak začal ten jeho řev, ale po chvilce ho to přešlo. Docela se bojím sobotní návštěvy,jak to zvládneme, už jsem uvažovala, že bych to zrušila, jenže když si nebude na lidi zvykat,tak to bude ještě horší. Ze začátku jsem na něho byla naštvaná, že tak ječí🙂),ale už jsem si přečetla nějaké články a musíme to vydržet, musíme jít na něho pomaličku. Snad ho to časem přejde a bude fajn.
fifi klid, u nas je to taky tak, ze se mala boji lidi..zacalo to cca od tri mesicu...
boji se i tchanovcu..kdyz jsme tam na navsteve, tak musi nejdriv cca 15 minut sedet me na kline aby se rozkoukala a pak az si ji treba tchan muze vzit na klin- ale nedej boze, kdybych se vzdalila..
Kupodivu v pohode je u mych rodicu kdyz litame do cr, protoze tam jsme cca 14 dni v kuse a vidi je non-stop takze ji trva asi jen den nez si na ne zvykne a pak uz se jich neboji a muzu ji i nechat s mamkou pres den { nocni hlidani ale porad nehrozi, rvala by jakmile by se probudila a nebyla bych to ja kdo prijde}
Cizim lidem rikam at na ni nekoukaji, nemluvi a celkove ji ingroruji..to je pak ok, kdyz si ji lidi nevsimaji tak je ok, ale jakmile by zacali koukat do kocaru a delat takovy to : je ty jsi krasna holcicka atd tak bude jecet..
Kdyz prijde nekdo na navstevu tak je to to same, rikam jim at si ji nevsimaji a delaji jako by tam nebyla a ona je pak ok..nevim proc, ale proste nema rada lidi..ale doufam,ze se to casem zlepsi 😀
caira - tak to má i vojta - když si ho vyloženě nikdo nevšímá, tak bulet nezačne - nejhorší to je vždycky v obchodě (bydlíme na vesnici) a tady ty báby hned lezou každýmu do kočárku a dělají - ňuňu a ťuťu a malej by se byl uřval, u doktora v čekárně to samý - tak normálně lidem říkám, ať na něj nemluví a nekoukají, že potom hrozně řve a nejhorší to snad bylo v šatně v bazénu, když chodíme plavat....
VOJTISKU - to je přesně ono - normálně se nestydět říct lidem, ať ho nechají na pokoji. Ti dospělí odmítnutí snesou, ale dítě to jejich ňu'ňání nesnese. V tomhle neznám bratra 😉 - naučila jsem se brát ohled hlavně a především na své děti a potom až na ty - byť milované - okolo.
A fakt bacha fifinek 🙂 nelámej ho, když se bojí - a neboj se, že si nezvykne na lidi. O tomto toto stadium není. Až samo od sebe tohle období odezní, bude se k lidem chovat normálně, nebude to horší přestože teď prostě omezíš kontakty na minimum. Jen asi prožívá toto vývojové stadium bouřlivěji.
Náš přecitlivělý první kluk byl z rozruchu a lidí úplně vedle, měl noční můry, bylo to někdy peklo v noci: lidí se nebál, jen všechno moc vnímal a vnímá - dodnes. Takže jsme osekali denní rozruch na pár zaběhaných aktivit, žádné výlety mezi davy, hodně spolu a vklidu na písku, na nákup atd. Sice mi z té jednotvárnosti trochu hrabalo 😅 , ale vypadla jsem aspoň večer sama do kina. Ale byl o hodně klidnější a pak z toho prostě vyrostl.
.
ahoj.aj nas obcas place ked sa mu prihovori niekto cudzí,alebo ked dlho niekoho nevidí.naposledy to tak bolo zo svokrou......ani sa mu necudujem 😀
Už asi týden hledám něco k tomuto "problému". Říkám si ať si poplače, hlavně, že jsme zdraví, ale trochu mě to taky trápí. Máme 4 měsíce a poslední měsíc mi taky začla plakat na lidi (cizí i rodinu). Ještě, že na tatínku nehuláká. Aby ji někdo pochoval vůbec nehrozí. Snažím se na ni jít pomalinku, nejdřív ať se v novém prostředí rozkouká a pak zkoušíme i trochu víc. Když jsem u ní a někdo jiný v dostatečné vzdálenosti, tak dokonce vykouzlí i úsměv, ale jakmile je na ni někdo víc hr a nedejbože by ji vzal do náručí, tak spustí. Doufám, že to samo přejde stejně tak jako to samo začalo. Dřív byla tak spokojené a klidné miminko. Chceme v půl roce začít chodit na plavání, ale jestli to bude pokračovat, tak to asi zrušíme. Nechci ji za každou cenu trápit.
Ahojte holky, tak máme asi vyměněné miminko 🙂Manžel jel ve čtvrtek na služebku a já jsem s malým spala u našich, docela jsem se toho bála, že mi celou dobu prořve,ale byl úplně v pohodě. Ani jednou neplakal a pořád se smál i když ho mamka měla na rukách a v sobotu přišel bratranec s rodinou a přišli i naši,takže tady bylo hodně lidí a to samé, pořád se smál a byl v pohodě, úplně jsem čuměla a nechápala 🙂)) Doufám, že to tak už zůstane, uvidíme až je zase po delší době uvidí. Možná měl fakt nějaké to blbé období,ale ještě teď jsem z toho hotová, jak hladce to všechno proběhlo. 😀
Ahoj tak prcek taky plakal,když viděl někoho cizího,ale ne tak hrozně.Pak to samo přešlo.Vím,že jsem z toho byla taky nešťastná.I když "jako" tchýně a tchán se mu nelíbí do teď 😅