Opičí se. Je to normální?
Syn měl v březnu 3roky,ma mladšího bráchu,ten má rok. Totálně VŠE po něm opakuje pokud je s ním sám doma. Pokud je s jiným dítetem,opakuje VSE po nem. Podle toho v jake skupine deti je, vybere si vzdy jednoho a podle neho kopiruje od posunku,mluvy pres gesta,pohyby az po hlas totalne vsechno🙂 Je tohle normalni? Mam pocit,ze neni nikdy "svuj". Jen velmi malokdy..Vyresi tohle skolka? Jaky je vas nazor? dekuji moc,nekdy je to opravdu silene,zvlast kdyz vse opakuje po miminku, ty skreky jsou silene, maly me zacne placat,prijde vetsi a zacne delat totez..proste VSECHNO 😅
On se tím baví! Ale nemyslím, že by to bylo až tak špatné. Děti se snaží napodovat, když je něco na někom zaujme a zároveň se tak učí. Dej tomu čas, on se najde. Chce to jen trpělivost a pevné nervy. Co se týče školky, tak s tím prozatím zkušenost nemám, ale myslím, že když bude s dětmi a bude se mít čím bavit, tak to bude dobré!
Máme čtyřletého a ročního kluka - ten starší se po mladším opičí. Myslím, že se tím na sebe snaží upoutat pozornost a být taky tak "zábavný" a obdivovaný jako ten mladší. Není to časté - tak 2-3x do týdne a jen chvilku, ale dělá to taky. Myslím, že je to u sourozenců normální. Reaguji na oba dva stejně a toho staršího to po chvilce přestane bavit a myslím, že je spokojený, že i jemu se dostalo toho, čeho tomu mladšímu. Jinak se chová naprosto normálně a je svůj, vymýšlí svoji zábavu, hry, vtipy - ať už mezi kamarády nebo ve školce nebo i doma.
Ahoj, tomuto se v psychologii říká proces nápodoby. Dítě napodobuje člověka, který je pro něj něčím zajímavý, či je jeho vzor. Většinou to bývá tak, že nabodobuje rodiče, anichž by třeba i chtěl (když by mně třeba manžel řekl: "jsi celá tvoje máma"). V případě nějakých problémů může dítě napodopovat i mladšího sourozence-protože třeba mu závidí, že se o něj ostatní více zajímají. Ale myslím si, že to, co popisuješ je jen klasické napodobování, které bych asi zatím, já osobně, neřešila 🙂
Matně si vzpomínám, že jsem to taky dělala, jenže u mě to začlo až ve školce a mírně pokračovalo i ve škole - v družině, byla jsem snadno ovlivnitelný typ, což využívaly vůdčí typy. 😀
Vyřešilo se to časem, přestalo mě bavit dělat někomu ocas, a našla jsem si "sobě rovné" kamarády a kamarádky, s kterýma jsem se normálně bavila.