"Ono ti to dítě vrátí" Jak?

zřejmě patříš k těm maminkám, který prostě nejsou na mimina no 🙂 já jsem taky taková 🙂 začátky se synem byly prostě strašný....trvalo to dlouuuuho....teď je mu 5 a je to SUPER 😍
Teď čekám, až povyroste i dcerka a budu happy jak dva grepy 😀
Takže vydrž, opravdu to bude lepší, až bude větší 😉

Miminkovske obdobi take neni nic pro me. Ted mu jsou 2 roky, konecne se jakztakz dorozumime..ale tesim se az bude mluvit. Je vic interaktivni🙂 umi ukazat, kdyz ho neco boli nebo neco chce tak znakuje. Konecne nemusim bezradne zkouset, co zabere a premyslet, co mu vlastne je.

@urtica @iveee @koncita moc děkuju za odpovědi. Presne tohle jsem potrebovala - vedet ze v tom nejsem sama a ze nějaká pozitivní budoucnost bude.

@tamdan8 jasně, že bude 🙂 a sama rozhodně nejsi....akorát se o tom moc nemluví....to všude akorát čteš, jak je všechno zalitý sluncem a není nic krásnějšího, než bejt doma s uřvaným miminem....ale pravda je kolikrát trochu jinde 😀

@koncita Tak já mám zkušenost opačnou - když se mi narodila dcera, potkávala jsem na cvičení, plavání apod. maminky, které si neustále stěžovaly, na všechno 😃 Samozřejmě sousto pro ně byl můj věk (22 let), že co blázním mít dítě takhle brzy. Pak řadu z nich popouzel fakt, že malá mi v noci spala, přes den jsem se s ní mohla v pohodě učit nebo jsme byly pořád někde venku apod.

Dle tolika maminek byla mateřská ta nejhorší věc která je mohla potkat (spolu s porodem), že jsem si až říkala, jestli se jen rády poslouchají a nebo to mají chudinky fakt tak hrozný 😃 Když byl dceři rok, otěhotněla jsem podruhé a to zase bylo - jak to nebudu zvládat a že teprve se dvouma poznám CO TO JE 🙂) Ale poznala jsem i řadu skvělých holek, se kterýma jsme si sem tam posteskly a sem tam si zase užily fajn odpoledne 🙂

@tamdan8 Mrzí mě, že to tak máš, ale určitě nejsi jediná. A děti se mění strašně rychle, takže zanedlouho už malej bude parťák se kterým si popovídáš a budeš moct podniknout řadu věcí 🙂 Ani se nenaděješ a on půjde do školky, ty do práce a budeš si říkat, kam ten čas utekl. Já když to srovnám, tak ty první měsíce jsou opravdu záhul, pro tu ženskou a je to velká změna..........Na druhou stranu dokud jsi s malým doma, máš šanci zařídit si to tak, jak ti bude vyhovovat a vyplnit čas něčím co tě baví - příležitostí je v dnešní době spousta i s dítětem 🙂 A roční dítě už není malé miminko.

@tamdan8 necítila jsem se asi až tak jako ty, ale dnes když je dětem 7 a 8 let se cítím mnohem šťastnější. Užíváme si společné chvíle a dovolená je už zase dovolená :D Vždy jsem chtěla 3 děti, ale teď už jsem moc zhýčkaná a do miminka se mi už nechce.

@michaela_2 To dělá ten spánek - kdo to nezažil, těžko si představí, jaké to je nevyspat se dva roky v kuse. A když se dlouhodobě - ale opravdu dlouhodobě nevyspíš - tak nejen že nedojdeš na plavání/na sraz s maminkami apod., protože na to prostě nemáš sílu, ale časem se můžeš dopracovat i k tomu, že tě stojí nadlidské síly jen si třeba vyčistit zuby, uvařit čaj, vstát z postele apod....

@urtica Syn mi nespal první půlrok více než 2h za noc a přes den jsem se zase musela věnovat ani ne 2leté dcerce 🙂 A ani pak to nebylo nikterak slavné. Takže vím, co dokáže nedostatek spánku.
I tak je to ale jenom dočasné - to období s tím malým miminkem. Byť uznávám, je to velký rozdíl, mít spací miminko oproti nespavému blinkajícímu vzteklounkovi.

@urtica ale maminky o kterých jsem se zmiňovala na všechny ty akce chodily a dokonce jim to velmi slušelo 🙂) spíš jsem si jen v reakci na to, že většinou se vše popisuje sluníčkově vzpomněla na pár těch, které naopak vše viděly černě

@michaela_2 Ano, některé to asi zvládnou, každý máme jiné možnosti, jiné tělesné, zdravotní i psychické dipozice...já byla ve stavu, kdy jsem nezvládala nikam dojít a vypadala jsem jak zombie. Osobně si myslím, že to černé vidění je většinou dané právě únavou, která s rostoucím věkem dětí odezní...

@urtica nebo je to dané člověkem - někdo má sklon vidět věci optimisticky a někdo naopak. Asi to člověk neovlivní. Každopádně stížnosti, že si člověk může vyrazit na víno už JEN občas a ne kdykoliv se mu zachce, ty asi nebudou pramenit z vyčerpání 🙂

Ono maminky spavých a klidných dětí tohle prostě nepochopí.
Můj syn nespavec, ukřičený, bojovali jsme úplně se vším. Já totálně nemiminkovský typ (nikdy předtím jsem cizí dítě nedržela v ruce, ani nechtěla). Těhotenství jsme si užívala, porod jsem brala jako maturitu (uff, je to za mnou) - a ono prdlajs, teprve tehdy vše začalo :D Já naprosto nepřipravená, překvapená, že dítě v noci nespí (všude říkali, že přeci děti křičí jen ve dne). Sama sebe jsem dokázala neskutečně vyhysterčit, chtěla vrátit svůj život zpět, utýct.........poporodní depresi jsem měla jako blázen skoro půl roku. Nebýt mého muže, skončil by malej v bejbyboxu, tím jsem si jistá. Pak se to trošku zlepšilo, malej už se tak nevztekal, ustájili jsme kojení (pitomec, co vymyslel kojení po 3 hodinách, by měl být oběšenej - syn mi celou dobu křičel hlady).

Celé se to začalo zlepšovat kolem roku, roku a půl - začal běhat, smát se, naučila jsem se rituály spaní, už jsme se sehráli. V červnu mu byly 2 roky a začínám si ho užívat. Furt je to malá neposedná dělová koule, utíkavá, vysmátá, taky vzteklá a uřvaná, začíná mluvit (mami-prosím-hojík) :D Celou dobu jsem na tohle čekala.

Kamarádka, co má 3 děti mi říká, že holt ten první rok není nic moc, ale pak už je to dobrý, odložitelný, ve 3 letech jsou děti fajn .... a v 7 jsou to samostatné jednotky, co mámu vlastně nepotřebujou (svým způsobem samozřejmě). Vydržte, zlepší se to - však ono za chvilku už se mu budou moct pomalu nastavovat pravidla, řád... začne spát v noci a přes den jen jednou.... bude dobře 🙂

Já to mám podobně. Jak tady už někdo psal, možná v tom byla i poporodní deprese, hlavně ten první půlrok byl hodně těžký. Myslím že hodně dělalo i to, že tělo se po porodu dávalo dohromady a trvalo asi třičtvrtě roku, než mě přestaly bolet záda a pod. Taky mě dost fyzicky vyčerpávalo kojení, syn se navíc v noci pořád budí, ale už to snáším lépe. Odstavil se asi před měsícem. Uvažujeme o sourozenci, tak jsem začala brát listovku a světe div se, únava postupně zmizela. Napadlo mě, jestli jsem nebyla chudokrevná, protože listovka podporuje i krvetvorbu.
Mně hodně pomohlo přestat číst články typu "Mateřství je požehnání a je plné radosti" a dovolit si to prožívat po svém. Tlak na dokonalost je značný, ale myslím že i ty supermámy z instagramu mají blbý dny, akorát tam dávají ty načančané fotky a realita může být úplně jiná. Nemyslím si, že jsem kvůli tomu špatná máma, jen mě ty kojenecké a batolecí problémy trochu otravují. Jsou lepší a horší dny a těch zlých je už rozhodně méně než předtím. Synovi je 14 měsíců. Zkouším si představit, jaké by to bylo, kdybych musela vstávat do práce a najednou ty pozitiva mateřské vidím. Když jsme venku, snažím se vnímat, jak je hezky, že nemusím nikam spěchat... Že mám zdravé dítě, které vyžaduje akorát trochu péče. A snažím se taky nesrovnávat - ani sebe, ani jeho s jinýma matkama/dětma. A taky se pochválit - za to, jak zvládám úklid (který byl ještě před půl rokem neuvěřitelnou zátěží), že i přes moji kulinářskou neschopnost syn vždy všechno sní... Jinak hlídání taky nemáme, takže když si ho přítel třeba v neděli odpoledne vezme na pár hodin na starost, je to pro mě svátek 🙂

@nugetka20 ten začátek jsme měly stejný, první dva týdny bych ho dala klidně do kojeňáku, kdyby pro něj někdo přišel... A pak bych byla bývala utekla někam hodně daleko, kde bych se mohla vyspat :D Je fakt, že se to pořád zlepšuje, akorát já jsem to v té době vůbec nechtěla slyšet a lezlo mi to na nervy 🙂

@blackhole Jo, nejlepší je, když člověku někdo po prvních třech měsících řekne, že až jí bude 15 bude spát celou noc 😀

Měla jsem to podobně, syn první rok téměř nespal, bojovali jsme na začátku s kojením a většinu času jsem s ním trávila sama, protože manžel buď v práci nebo na stavbě. Tisíckrát mi proletělo hlavou, že si to neužívám a jestli se to někdy změní..mimina jsem nikdy moc nemusela, ale po prvním roce se toho opravdu hodně změnilo a je to mnohem lepší! Syn je parťák, už se s ním dá domluvit, jet na výlet, cokoliv.. teď bude mít dva a je to čím dál lepší! Takže vydržet, opravdu bude líp 😉

víš co pomůže? prostě se s tím smířit...že nespí atdd... zaměřit se na podstatnější věci, snažit si to jakkoliv zpříjemnit a udělat tak, abys byla např. míň unavená atd., a s tím, s čím už nemůžeš nic udělat, tak se na to vykašlat a neřešit to. snažit se vážit oho, co máš a užívat si každej den, každej moment. takhle bys totiž mohla taky čekat 6 let, a pak zjistit, že ti syn vyrostl před očima a ty jsi pořád jako čekala, "až" něco... hrozně to utíká. a jestli budeš mít druhý, myslim si, že ti to samovolně stejně dojde a budeš si to užívat, i ty věci, který tě právě teď serou, právě protože budeš vědět, jak to děsně utíká, a že to nevrátíš, a že je škoda si to neužívat.

pokud "jen" blbě spí, ještě to nění nikterak tragédie, i když chápu, že je to vyčerpávající dlouhodobě. můžeš se přidat do zdejší skupinky "náročné dítě" a tam bys mohla najít podporu i vzpobuzení i pochopení, a třeba i zjistíš, že jsi na tom ještě kurnik dobře:D

@normalnimatka přesně tak! ❤

@blackhole já tenkrát počítala dny, jako metr (už je to 90 dní, co mám dítě, už je to 105 dní, co mám dítě ...) furt jsem čekala na zázrak, že se vše vrátí zpět a já se z toho hnusného snu proberu. A pak jsem jednoho dne začala počítat, kolik vzteklých scén za den kluk měl .... a jednoho dne byl na nule. A pak přišla noc, kterou prospal celou, v kuse....pamatuju si, jak jsem se ráno probudila s pocitem, že je něco špatně, že určitě umřel, jestli vůbec dýchá .... :D samozřejmě noc nato jsem 5x vstávala, protože se odkopal a byla mu zima......a pak se to tak nějak otočilo a já už nepočítala nic - teď už jen večer s manželem každej večer padneme na gauč, když malej usne, chytneme se za ruku a jsme šťastný jak blechy, že jsme ten den zvládli :D

a ať chceme, nebo ne, (já si taky celej život dítěte docela stěžuju na jeho manýry a speciální požadavky:D), je prostě pravda to blbý rčení, že malý děti-malý starosti, velký děti-velký starosti. ono řešit pak nějakou šikanu svýho dítěte, nebo to, že ho trápí, že nemá kaamrády a cejtí se nepochopenej a jinej, nebo já nevimco............to jsou jiný ligy. to nestačí jen "přežít", to už opravdu vyžaduje rodičovskou akci a angažování. blbý je, že to jsou těžký věci a nikdo ti pořádně neporadí. bude se to očekávat od tebe, že jsi ta opora atd. to jsou teprv hárdkóry. jakýpak nespaní mimina🙂))

Jste skvele, moc děkuju za všechny odpovědi. Nevim jestli jsme měla poporodni deprese ale jako úplně nejhorší považuji prvních 5 měsíců, kdy byl neodlozitelný. Jinak spanek jsem měla vzdycky rada a doufam že v tom to z velké části je.

@normalnimatka o skupine vubec nevim ale rada se přidám.

@nugetka20 jj, já zas počítala hodiny, resp. minuty bez řevu :D

@tamdan8 jo a taky je trochu vyšší level, když začneš řešit ty výchovný věci s dítětem. kdy začneš mít o dost víc ten ambivalentní pocit k děcku. sice ho miluješ, ale po tom hodinovým ječícím hysteráku bys ho nejradši prohodila oknem... :D jako pořád tě to dítě bude něčím vytáčet...ale ty miminovský problémy se daj prostě tak nějak omluvit, že holt mu něco vadí, a nejsi schopná n a to přijít a on to jinak říct, tak prostě brečí, no.
poporodní deprese, nebo minimálně blůs, je klidně možný.
no a ty hysterčení a vzdory, to ti řeknu, že podle mě bere daleko víc energie, než se nevyspat, fakt.......:/

@normalnimatka Tak my máme velmi paličatou dceru, která to umí rozjet pěkně ve velkém, ale za mě hysteráky o 100% lepší než nevyspání...

@tamdan8 pro mě byla asi nejnáročnější doba, než začal chodit. Chtěl se pořád chovat, většinu dne jsem ho měla na ruce a ještě k tomu uknuceneho, v noci se budil třeba i 6x - 7x. Od té doby, co začal chodit (v 15 mesicich) se to dost zlepšilo, zabavi se sam, kňouráni ustalo, já konečně stíhám uvařit a uklidit a i když se v noci stále tak 4x vzbudí, tak já si to začínám konečně i užívat. Těch možnosti, co dělat s chodicim dítětem, je zase o poznání víc, třeba jen obyčejná procházka lesem. Takže vydrž, bude lépe 😉

Hele, mě všichni předpovídali hodnou a klidnou holčičku. A mám nedonošenýho, nespavýho, zlobivýho kluka 🙂 Takže boj, scény, rok bez spánku, žádný plavání, žádný akce a kočárkování- prostě dítě se kterým nešlo udělat režim dne. Vyřízená jsem i teď. Ale teď už je mnohem lepší, budou mu 2, dorozumíme se, začal spát docela a prostě je to lepší a lepší 🙂) tak mě to začíná bavit.

No ono to nevyspání jen s jedním prckem je taky něco úplně jiného než dlouhodobé nevyspání s miminkem a k tomu 2leté dítě, a to prostě tý mámě nedá, aby přes den v minutce kdy miminko neřve odpadla a nevěnovala se staršímu 🙂) Takže ano - mít jedno uřvané nespavé dítě fakt není tak hrozný 🙂 a bude to lepší!!

Ale jak píše normalnimatka - to se mi hodně líbí! ty první roky utečou sakra rychle a pak na to člověk bude jen vzpomínat.
Takže dokud je člověk doma, tak si prostě když už padá na hubu odpočinout může a i se snažit vidět na tom něco dobrýho 🙂 U toho úplně mini miminka to jde těžko, ale roční prcek už je zase o něčem jiném 🙂

tohle se mi líbilo....závěr z knihy Zkoušeli jsme všechno!

@normalnimatka jeste nemuzu úplně posoudit období vzdoru, ale aktuálně se uz umí vztekat a dost. Prebalovani horor, cokoli mu vemu tak se napne a ma hysterák... snad jen doufat ze to uz je ono, ale nevim co me čeká.