Ahoj maminky, už pár měsíců mě trápí, že naše tříletá dcerka začala odmítat kontakt s "cizími" lidmi. Začala dělat scény, kdykoli na ni chce někdo cizí sáhnout - vztekat se nebo brečet. Například doktorka (to by se ještě dalo pochopit), holičku (kterou zná už déle než rok), tety (které zná dlouho) ... zkrátka kohokoli, kromě mámy a táty. A když si má vybrat, jestli máma nebo táta, tak vždycky chce mámu. Typickým příkladem je školka - když jí chce učitelka s něčím pomoci. Nebo když jsem na hřišti a potřebuje pomoci na průlezce a já zrovna nejsem poblíž. Vždycky začne řvát máma, máma a odtahuje se od těch lidí, jakoby měli "lepru". Je mi to vždycky hrozně trapné, nevím, jak lidem, co jí chtějí s dobrým úmyslem pomoci, vysvětlit, že ona na sebe prostě nenechá nikoho sáhnout. Není to tím, že by chtěla všechno dělat sama. To vůbec ne! Ona zkrátka nechce, aby jí kdokoli cizí kontaktoval. Všechno je to o to horší, že má malého brášku (tři měsíce) a já ho nosím v šátku, takže je pro mě často velice obtížné jí pomoci (např. zrovna na tom hřišti). Lidé, co vidí, že nosím malého, často ochotně sami nabídnou pomoc, ale malá se začne vztekat, že chce mámu. Dřív to nikdy nedělala. Nevím, jestli to může mít souvislost s narozením sourozence. Kdyby jen odmítala cizí pomoc, resp. cizí lidi, tak by to nebylo tak hrozné. Jenže ona se u toho vždycky udělá scénu. Nemáte někdo podobnou zkušenost? Díky za příspěvky.
Rekla bych , ze to bude asi zarlivost. Ztratila vysadni postaveni a to, ze te ma celou pro sebe...naopak ty mas brasku porad u sebe a ona ma byt" sama" tak si vynucuje tebe a tvoji pozornost. Urcite ti nekdo poradi, kdo uz ma dve co zkusit.