Odmítá mě u uspávání
Ahoj ahoj!
Asi na mě jde krize, že mě dítě nepotřebuje. :D Od mala uspávám syna. Různě se mazlíme, často mi spal v náruči, nebo jsem ho mazlila v postýlce, teď několik měsíců spal s náma v posteli a já si na to zvykla. Nicméně mám strach bez monitoru dechu, navíc se přiznám, nevyspim se tolik, ten spanek je lehkej kdyby náhodou něco a tak se došlo k tomu, že zase bude spát syn v postýlce. Jenže uspávání je horor. A jen když ho chci pomazlit a uklidnit. Jsem zásadně proti vyplakávání, takže ho samotnýho nenechám jakmile place a přišlo mi správný ho prostě vzít třeba do náruče, ale vzpouzí se, dělá šílený výstupy. Dám ho do postýlky a za minutu spí. Ani mě nepotřebuje. Říkám si, dobře, už byl utahanej. Ale čím dal víc si všímám toho, že ho dam do postýlky, on si hodí svoji klasickou polohu a kouká. A je najednou ticho. Třeba si škrábe nehtíkama o matraci a u toho usne. A prostě mě nezavolá, nepláče, jak kdyby mě tam nechtěl - to mi přijde teď, když dela takový scény jakmile ho zkouším uspat. Přitom jsem v klidu i když třeba vyvadi, nemyslím si, ze by u mě nechtěl byt, protože by cejtil, ze sem naštvaná. A mě to mrzí, když vidím, jak kouká, uspava se vlastně sám a jakmile přijdu tak vyrvál. Je mi jasný, ze bych měla třeba bejt rada, o starost min, ale je mu necelých osm měsíců a mne přijde strašně brzo na to, aby odmítal. Možná je to blbost, doufám, ze nejsem jedina máma co tohle resi .:D ale chybí mi pocit, ze mě dítě vlastně nepotřebuje u činnosti, kde je primární aby se cejtil v bezpečí a pak spokojeně usnul. Protože zkouma svět, všechno je zajímavější než já, všímá si mě nejvíc když děláme srandy a pak zase jede to svoje plácání o stůl a zkoumání hraček a zkoumání knížek ve stolku a tak a já ho nechám, nezasahuju mu do toho, když vidím ze se nenudí. A to uspavani mi zůstalo jako takovej ten hezkej rituál kdy jsme spolu a už jsem o nej asi přišla.:D
Buď teď ráda 😊 Přijde ještě spousta různých období, zvratů a změn a pak pro něj budeš nepostradatelná. A to je někdy opravdu únavné. Využij tohoto času a odpočívej 👍 Mám také pocity, že mě syn nepotřebuje. Není to tak věř tomu. Je to období. Potřebuje tě ani nevíš jak moc❤️
@pampeliska1313 tyo co by zs to nekteri dali😂bud rada a odpocivej …moje obe deti usinaji sami a diky za ty dary😂ja uspavat tak mi jebne…to je za me nejhorsi cinnost 😂
Já se obě holky snažila neuspávat, ale položit a jít a dařilo se. Mladší 8m usíná jak píšeš ty, taky sama. Starší v tomto věku taky usínala sama. A teď starší (skoro 5let) se chce večer přitulit a uspat… takže nesmutní, ono to zase přijde 😂
@intonace já jako si říkám, že jsem na jednu strano tohle chtěla a co by za to jiný dali, ale tím, že i ve hře ho nechávám často samotnýho (jako jsem u něj, ale prostě nezasahuju, pokud on o to nepožádá) protože si vystačí, tak jsem si to chtěla nechat aspoň u toho uspávání.:D asi se s tím odděleným spaním smiřuju hůř než K..:D
@michaelarousova já ji měla nejradši. :D cítila jsem se v tom nejvíc potřebná, v tu chvíli, kdy třeba usnul K jen u mě a ne u manžela, ne u babičky tak jsem byla vlastně ráda, že vidím, že mě potřebuje a až na výjimky, kdy jsem sama klimbala mi to fakt nevadilo.:D jako když mu to takhle vyhovuje, nebudu ho trápit a nutit spát u mě za každou cenu, ale potichu doufám, že zase bude nějaká činnost, kdy uvidím, že mě jako mamu u sebe chce.:D ale říkám si, já bojuju s tím, že se mu nevenuju dost, když jsem pracovala ve skole, byla jsem potřebná pro všechny děti, pořád za mnou někdo lital, něco chtěl, někdo pokecat, někdo pomazlit atd a jakmile to teď doma nemám, protože je ještě prcek, nemluví, zvládne si hrát sám a nemám tu dalších dvacet dětí, kterým se můžu věnovat bokem, tak mam pocit, že vlastně nic nedělám a měla bych dělat víc a málo se mu věnuju, i když se snažím aby tam nějaká ta samostatnost byla, nevnucuju se.. ale vím, že tohle je můj problém, takže se drzim, abych to na něj neprenasela a držela svoji možná až opici lásku na uzdě.:D
Roste z něj člověk se svými vlastními potřebami a preferencemi a prostě mu to vyhovuje teď takto, to je celé 😊 Syn rok a půl ted chodí spát večer jen s tatínkem, vynahrazuje si to, že hodně pracuje a chce si ho užít, vůbec mi to nevadí, naopak to beru jako výhodu, protože bude mít tento rok sourozence. Od půlky noci ale spí u nás v posteli, takže se mazlime v noci a ráno 😊
No, tak já jsem přesně ten typ, co je za tohle rád. Syn od narození večer kouka a z toho si usne. Ne samozřejmě vždy, někdy je krize, ale většinou ano. Necim se zabavi, pak se tím unavi, kouka si a usne. Já jsem za to hrozně ráda. Asi nejsem nějak úplně extra kontaktní člověk a moje děti taky ne. Když chtějí, tak ok, kdyz ne, vynahradime si to jindy. Dcera je to samé. Nepřijde mi, že by tím stradal, jindy se bavíme, mazlime, směje se, atd. Naopak mi přijde fascinující, jak se dokáže sám zabavit, sklidnit a spíš je to něco, co maximálně podporuji. Teď bude mít pět měsíců. Jo a ono se to ještě časem může měnit.