Od kolika let chodily Vaše děti samy ven?

Ono se to dost liší tím, jestli člověk bydlí někde ve městě, v centru, na sídlišti, nebo na vesnici, a potom jak je vzdálené to hřiště, jestli musí přecházet nějakou hlavní silnici apod. 😉

Matyho pouštím taky jen do obchodu - má 10 let, vzdáleného asi těch 100m, popř. o kousek dál je stánek se zmrzlinou, tak tam taky chodí sám. Vyhlížím ho z okna, přechází jednu silnici a kolikrát vidím, že se ani pořádně nepodíval. Takže nikam dál ho zatím pustit nemůžu. 😕

No to je zajímavá otázka, to mě zajímají odpovědi... přijde mi, že my jsme chodili ven už ve 4 letech, já se při takový vycházce naučila i sama jezdit na kole 😀 a dnešní dětičky samy ven vůbec nechodí... i když u nás před barákem se hemelí dětičky tak od 5ti samy, ale opravdu jen před barákem... a určitě je to hodně indivindy no. Moje 5ti letá neteř chodí sama do školky (žijí v cizině, tam takhle všichni chodí) a můj 13letý synovec nechodí sám nikam (taky v cizině, ale zas jinde a tam takhle nechodí nikdo)...takže i co kraj to jiný mrav 🙂

také mě zajímají odpovědi, protože tady fakt skoro nikoho venku nepotkáme a co si pamatuji z dětství, běhali jsme venku v každé volné chvilce. prý už jako tříletá jsem hlídala mladší ségru před barákem na sídlišti na pískovišti (vím z vyprávění). co si pamatuji je, že před nástupem do 1.třídy jsme vyfasovali klíče od baráku, ráno jsme se sami budili, vypravili na autobus a ještě jsme cestou dávali (odpoledne vyzvedávali) malou ségru do školky. a pak jsme nějakou dobu byli doma sami, než přijela matka z práce.
jak to budu praktikovat jednou u dcer zatím netuším, nejspíš budu muset podobně. hlídání není a já budu muset chodit do práce. od malička je učím samostatnosti, jen samostatné chození ven a být sami doma - to si zatím neumím představit.

Njn, a vy se divíte, že dětičky dneska samy ven nechodí? Stačí se podívat na média, jak to na nás hrnou. Jeden "průšvih" s dítětem a mluví se o tom jak dlouho. Další věc je to, jací lidi dnes jsou. Argesivní, sobečtí, lhostejní... řidičů nevyjímaje. Bydlíme na vesnici, kde je velká zatáčka. I stovkou tam jezdí. Jít jen na hřiště nebo k rybníku je o život. A chodníky žádný... Je otázka, jestli to takhle všechno bylo už dřív, nebo se o tom nemluvilo. Můj názor je ten, že je to o něco horší, než bylo za nás. Už jen to, že je víc aut. Když jsem byla dítě, v ulici měl jeden člověk auto, dneska má každej dvě. My tam jezdili na kole, hráli vybišku... Dneska nepředstavitelý. Mladá má 4,5 a o nějaké "venkovní samostatnosti" jsem opravdu ještě nepřemýšlela. Zatímco já v jejím věku... 😀

tak presne tuhle otazku jsem resila pred nekolika dny.Zazvonila na nas holcicka od nas z baraku(6let) a jestli pry muze nase mala ven(4roky). Bydlime na mensim sidlisti a hriste mame hned u baraku.Ja jsem ji pustila,ale nervy jsem z toho mela strasny-nas pejsek byl behem pul hodiny-co byla mala venku-asi 3x vyvencenej.Podle me je dnesni doba zla a uchylaku tu chodi nespocet.

Dcerka se pomalu osamostatňuje a už mne tolik nepotřebuje. Což vyústilo i v přání být venku chvíli sama. Bydlíme na okraji sídliště u lesa, hřiště u baráku, takže jsem jí to na chvíli dovolila. Třeba že jdu domů, a ona za chvíli přijde. Strachovat se nestačím, neboť než se stačím svlíknout tak už většinou zvoní ať jí otevřu. Vydrží venku sama max. deset minut. Teď, když už je světlo, tak je pustím na hřiště na které vidím z okna, i s bráškou. Zatím chtěly ven samy jen jednou (samy se dokonce oblíkly, a bleskurychle, najednou to šlo🙂 ), a také jim stačilo deset minut, možná čtvrt hodiny. Někdy jde dcerka sama s odpadkama. Uvidím jak se to vyvine přes léto. Ale stejně to je většinou: Maminko buď tady s náma!
A co vy?