Nošení miminka při uspávání. Zvyklo si na to a musely jste stále nosit?

Ne miminko si tak opravdu nenavykne. Prostě je takové a vyžaduje to... A je to v pořádku. Je maličké a jsi jeho svět. Dělej jak to cítíš. Mám děti dvě. První vyžadovalo nošení, houpání, kočár či košík musel jezdit a hoooodne se trepat... Teď malý na nic z toho nereaguje a chce prso a mě... V postýlce nebyl už dva měsíce. Na tchyni se za to nezlob. Vyrůstala v tom. Naše taky teď prý prohodila, když začal malý kňourat, že no nebudu jej brát hned do náruče ať vám ho nerozmazlim..prostě to tak bylo, nakojit, dát Sunar, položit a nechat vyrvat..... Jinak je přitom úžasná a mám ji ráda.. Děláš to dobře.

Miminko jsi měla 9 měsíců u sebe, na tvoji přítomnost je zvyklé😉 Teď potřebuje pocit bezpečí, až bude starší, bude chtít objevovat svět a už ho na rukách mít nebudeš.

Mrkni na článek např tady https://www.vanickovani.cz/noseni-miminek-v-his...
Děláš to, co je pro člověka jako živočišný druh přirozené ;)
A např synovec nošený nebyl a na ségře by byl nejradši nalepený i ve škole 😆 je to taky hodně o povaze dítěte. Některé se odložit dá, některé ne.

Vyprdla bych se na tchyni, každé miminko je jiné, každé potřebuje jiný přístup. Moje dcera byla jako miminko hodně ubrečená, na rukou (nošením) jsem jí uspávala do roku a půl. Zkoušela jsem kdeco, bílý šum, houpatko, nosítko, ukolebavky, zpívat, všechno kdo mi co poradil. Bohužel jediná možnost byla unosit a pak teprve položit do postýlky. Tchyně a moje matka mi radily, ať jí nechám vyřvat, prý se to tak za ně dělalo. Jenže tohohle já zastánce nejsem. Zkozsela7jsem jí nechat v postýlce, ale když už rvala 7 minut tak jsem jí vzala. Je to miminko a potřebuje svojí mámu, vždyť celých 9 měsíců byla u tebe 🍀💞

Uspavala jsem na ruce pri houpani cca do 9. mesice, take mel obdobi, ze jsem ho nemohla odlozit...ale pak ve velke posteli pri kojeni a ted (16 m) uz nejakou dobu usina take ve velke, staci si lehnout vedle sebe, zazpivat a do peti minut spi. Prendam do male postylky a hotovo.
Takze si nemyslim, ze by si melo miminko nejak zvyknout, je to tady "venku" pro nej nove a potrebuje pocit bezepeci, ktery ma aktualne u tebe. 🙂 kamaradka ma taky mimco, co od mala usina samo v postylce a nemusela u toho hnout prstem. Jen zapla kolotoc a bylo to. Kazde je jine 🙂 treba i tchyne casem pochopi, ze to vase je jine 🙂

Dcera byla nosící. Hrozný uplakanek. První půlrok jsem pronosila. Pak jsem pomalu ubirala, takze jsem třeba seděla a houpala se, pak jen seděla, pak ji hladila, když byla v postýlce. Postupně jsme odbourali vše, dokonce uměla ve 3 letech usinat sama v patře v pokoji, ale co se narodil syn, tak dcera zase vyžaduje pozornost. Tak je tam s ní tatínek, ale dcerka usne do 20 minut a stačí jí, že tam není sama. Pak muž odchází.
Syn je teď zase jiný, náruč absolutně neakceptuje, usíná jedině u prsa, spí se mnou a často se v noci kojí.
Já prostě nejsem ochotná jít přes řev prcka. A do roka se nedají rozmazlit. 😊 Doufám, že i tento náš styl časem poleví. 🙂
S dcerou jsme vše odbourali bez hysterie, a to je pro mě nejdůležitější.

Z toho si nic nedelejte. Moje tchyne je stejna. Maji to asi geneticky dane. 😀 Navic maji pocit, ze si pamatuji ctyricet let zpatky, co jejich dite delalo, pritom ta moje skoro nevi, co mela vcera k obedu. Ja jsem porad poslouchala, jak malo oblekam, jak davam spatne boticky, jak mam krmit, jak uspavat. Nereste a delejte to po svem. Nase deti v postylce usinaly samy az kolem roku. Jako miminka jsem je dala do kosiku az tehdy, kdyz odpadly u kojeni, a to jen, kdyz jsem potrebovala neco udelat, jinak jsem je mazlila. Ani jedno nemelo pozdeji problem spat samo v postylce.

Nosila jsem syna od narození. Já nebo manžel. Kdykoli se to hodilo nám nebo chtěl syn. Dneska je mu 15 měsíců. Večer si sám zaleze do postele a za pět minut je hotovo. Na nošení si miminko opravdu nezvykne, potřebuje mámu a male bude jen chviličku. Moje zkušenost je taková, že čím víc kontaktu, lásky a jistoty rodiče (nejen matka) dítěti dají, tím spíš bude ochotné se vydat samostatně do světa ❤️

Určitě bych to dělala jak to cítíš ty a miminko. Pokud je klidnější u tebe, tak u toho zůstaň. Miminko nemůžeš rozmazlit, tím že s ním budeš v kontaktu který ho uklidňuje a vyžaduje ho. Dcerka u mě kolikrát po kojení usnula, nebo jsme spali spolu v posteli. Jak byla malinko větší cca 3 měsíce nebyl problém ji uložit do postýlky. Teď je z ní 3 letá slečna co přešla do vlastního pokojíčku ze dne na den bez sebemenšího problému. Tchýně musí pochopit, že každé dítě je jiné a nebudou všechny jako byl její syn. A kontakt je pro miminko jen k užitku a ne ke škodě

Paradoxně máme tenhle problém až teď,v roce a půl. Někdy usne s flaškou v puse,někdy při hraní,někdy ho musím hladit po vlasech. To je při usínání. Ale když se do půl hodiny probere,je mrzutý a zabere jen,lehnout si s ním a nechat ho na sobě,třeba i hodinu. Zřejmě se mu něco zdálo a vyžaduje kontakt. Takže když ukladam zpět do postýlky, mám uslintany a bolavý hrudník,ono těch jeho necelých 13kg je fakt znát. Mamka taky řekla,že si ho blbě učím, ale on v té postýlce po uložení do rána spí. Švagrová si totiž holku naučila do postele,pak i druhou a brácha nakonec spal na gauci

@amazonkajanik nechci se tedy pouštět do nějakých diskuzi, ale naučit do postele je přeci stejný nesmysl jako, že by se dalo naučit na nošení.. Nevim tedy jak staré děti švagrove jsou.. Ale náš malý, tři měsíce starý, nechce v postýlce od narození.. Spíme spolu. Když dám do postýlky, do deseti minut je vzhůru, uspim u prsa položím a opět do pár minut vzhůru. To bych takhle dělala celou noc. Takže jsem se po pár dnech na to vyprdla, spime spolu a malý je schopný prospat celou noc. Ale budim jej na kojení...a starší spí v postýlce z druhé strany jen polovinou těla, druhou polovinu ma nalepenou na manželovi. Z ložnice nikdo odcházet nemusel 😲 takže ono je to prostě o potřebách dítěte. A když se jde proti těm potřebám myslím že jsou akorát rodiče naštvaní a dítě nešťastné.. Vše je jen období.

Děláš to dobře - jedeš podle potřeb miminka, ne podle rad tchýně. Ty jsi máma, ty víš nejlíp, konec diskuze 🙂

@darinka84 dneska už to jsou velké holky,ale ta druhá se narodila,když první byly 4roky a šla do své postýlky právě až po narození druhé a do roka a půl přibyla třetí,takže kojila tandem

Tchýně má pravdu v tom, že jak si dítě naučíš, tak to budeš mít. Není to o tom, že se nemá vyhovět potřebě dítěte, jen možná dopředu počítat s tím, že některé zvyky budou dlouhodobě nepříjemné... Někdy se dá vybrat i jiná varianta utišení a vyhovění dítěti, někdy to jinak nejde, to už si musí každý zvolit dle aktuální situace a svého pocitu sám. Moje teta, která má 7 dětí, říkala, že děti se musí vychovat - to znamená chovat🙂 Co si pamatuju, měla na ruce furt nějaké dítě, ale uměla ho i odložit (měli dům, zahradu, zvířectvo, a postupně další děti, nešlo se věnovat jen tomu jednomu). Za mě tedy rozhodně ano, dítěti se věnovat, uspokojovat jeho potřeby, ale přemýšlet nad tím i trochu do budoucna a zauvažovat, jestli to někdy nejde i jinak.

Tady ma take nekdo chytrou tchyni. Take mi neustale rika, ze by nemelo dite s nami spat a nemam ho nosit, ze na me bude zavisle apod. Vsak prijde cas, kdy dite bude chtit byt samo. Nez se deti vdaji, ci ozeni, budou chtit spavat jinde, nez se valet po mame. Ono to tak kdysik bylo, takove odosobneni. Dite ulozit do postylky, nechat vytvat, narvat cucel a hotovo. Sichta odrobena. Nazory nechat dite vyrvat 😳. Tchyne mi pak sama rekla, jak to ze ti syn spi celou noc? Nam oba kluci rvali a rvali. Podle me je to tim, ze je mimco spokojene u maminky. Ze bude zavisle na mamince a mamanek neni dusledkem, ze se dite necha chovat pred spanim a nebo ze spi s rodici. Tcyhne nechavala deti vyrvat sve deti nekde vedle v mistnosti, dokud neusly. Jeji starsi syn ma 40 let a bydli u maminky a nechava si navarit, vyprat, vyzehlit 😳 je to trcohu mimo tema, ale nejak jsem se chtela podelit prikladem, jak tchyne melou obcas hovna a neuvedomuji si, ze to jak to delaly ony, taky zadna slava. Ta predstava nechat dite nekde rvat v postylce, kdyz jej boli zuby, nebo se chteji mazlit, citit se v bezpeci. To si syna radeji hodim vecet do satku, pohoupeme se, za chvilku spokojene usne a spinka celou noc bez kriku.
Rady tchyne muzou nest ovoce, ale je treba se podivat na strom, ktery zasadila, zda to ovoce ktere plodi jeji deti, jsou k cemu.

@amazonkajanik mě vždycky fascinuje, že matka klidně odloží dítě do postýlky, do pokojíčku.... Ale sama spí s partnerem v jedne posteli .... Proč asi .. nejspíš ji dělá dobře jeho blízkost. Neumím si představit, že by syn nebo manzel spali jinde než já a oni naštěstí taky ne. Druhé čekáme na jaře a bude spát také s námi.

@nita1984 presne to jsem si rikala take. Prece ja spim take v jedne posteli s manzelem a mazlime se. Si predstavim, ze budu mit treba menzes, bude me bolet bricho a manzel mi vecer rekle, hele co delas, bez do svoji postele a nestezuj si, ze te boli bricho, kdo to ma porad poslouchat, jak fnukas. Bez se vyrvat do obyvaku a az toho budes mit dost, tak usni. Ta predstava, ze ulehame s partnerem kazdy zvlast 😳

@evulakebula No tak většina žen je asi s ovocem, které tchýně vyplodila, spokojených, když si ho zvolila za partnera, ne? 🙂 Byla bych opatrná v soudech, protože dřív se jela trošku jiná linka, většinou bylo nutné pracovat a celá společnost byla víc nastavená na to, že dítě má být přiměřeně samostatné (každý si to vyložil po svém a někteří nepochopili slovo přiměřeně). Dnes je zase společnost víc nastavená na kult dítěte a opět to někteří berou do extrému, že dítěti podřizují celý svůj život. Já si myslím, že ani jeden extrém není správný a vždy je potřeba se na to dívat střízlivě a přemýšlet, co tím dítěti přinesu do budoucna. Jinak ať si to každý dělá, jak je mu to příjemné, spátxnespát s dítětem v posteli, nositxvozit... Dítě je člověk, kterého mám vychovat a přivést ho do dospělosti, není to můj majetek, mazlíček ani partner, u nás doma má trošku jinou pozici jak manžel, který je můj partner.

@nita1984 no,tak třeba syn jednu dobu u mě odmítal spát. Až mi to bylo líto, ale chtěl být prostě v postýlce. Když jsem kojila,tak u mě byl normálně,ale pak cca půl roku nic. Začal zase až na dovolené. Jestli někdo nechává u sebe dítě do 2let,nebo jej dá do postýlky rovnou,je jeho věc. U nás se řídím tím,co zrovna chce malý. Kolikrát nemohu ani na záchod,páč chce ležet vyloženě na mě,jak ho přesunu vedle sebe,je řev(klidně i polospanku),nebo procitne a začne řádit,což ve 2ráno je super,má pak posunuty celý následující den.

Podle mě to tak prostě některé děti mají. Já taky musela uspávat nošením, houpáním, nebo u mě po kojení. Postupem času začínala malá cítit víc svůj klid na spaní, ale usíná stejně pořád se mnou. U sebe v posteli, já tam s ní sedím a ona mě drží za ruku než usne. Jsou jí dva roky.

@zuzkasim tim sem chtela asi rict, ze i kdyz oba synove vychovala v kriku nedke mimo mistnost, tak jeden syn je samostatny, ze radsi vypadl v 18 z domu, coz je muj manzel a druhy syn tchyne je 40 lety a zije u sukne mamy. Tim jsem chtela naznacit, ze zda budu dite uspavane pred spanim nosenim, ci s nim spat v posteli, neovlivnim az tak jejich zavislost ci nezavislost na rodicich. Zalezi na osobe, ktera se do te rodiny narodila a na dalsich aspektech vychovy. Takze kdyz budu spat s obema detma v posteli, tak jedno klidne mize take odejit v 18 z domu a druhe muze byt mamanke do 40 se drzet u sukne. Chtela jsem nastinit situaci, kdyz deti byly drzeny od matky v noci. Ze jsou obe dve uplne jine. Takze tak se muze stat i s detmi, ktere s rodicemi spi.

@zuzkasim a co potom cloveku zbyva, nez soudit tchyni. Kdyz na me je podle ni vsechno spatne a tak se to drive nedelalo. Ja proste dite nosim porad v satku, zijeme na kopanicich v bahne a nikde se dkocarem nedostanu. Podle tchyne bude me dite na me az moc zavisle a ze jej porad nosim. No bohuzel, chodim i obcas s manzelem do prace sadit stromky a neobejde se to bez satku. Ona si vozika deti pekne po betonu v predmesti. Takze clovek nemuze hodnotit nekoho, jak to dela, kdyz vedeme treba uplne jiny zivot.

@evulakebula nejak se mi neposlala zprava cela. No a kdyz uz clovek teda dela neco postaru, treba latkove pleny. Tak je to taky spatne... tak pak je tezke umlcet tchyni. A pak si pripadame jako neschopne matky. Protoze tchyne to vi nejlepe. Na jednu stranu, no za nas a na druhou stranu se mi diví, proc nepouzivame plastove pleny, pritom za komancu meli vseci latkove 😳

Já si říkám že ti naši rodiče a tchánovci musí pěkně kecat. Taky slyším od narození malé jak my všichni se najedli a sami usnuli v postýlce, bez jakéhokoliv kontaktu. Přijde mi to divný. A taky ať malou nechovám, že si ji naučím... A nenaučila se 🙂 Moje malá má takové etapy. Jako novorozenec usínala zásadně jen u kojení. Potom zase bylo období že jsem ji musela chovat. Potom zase vozit v kočárku než usnula, teď zase jí pouštíme ukolébavky a u toho usne.

Já si taky malou nechávala spát na sobě, když byla malinká. Já si užívala to, že ji mám na blízku tak si to užívej taky a kašli na řeči tchýně. Určitě si na to nenavykne, je ještě malinké a mámu potřebuje cítit.

Jsem ráda, že máte stejný názor a utvrdili jste mě v tom, že je to správné 🥰. Díky všem!

Ja pujdu asi trochu proti proudu. Zastavala jsem nazor, jako autorka. Ze nosenim se rozmazlit neda, vsichni mi rikali nedelej to, zvykne si na to. Je ji 1,5 roku a hadej co - na odpoledni spanek uspavam v nositku (cili se chce nosit, ze). Kdyz ji dam do velke postele, zacne řvát a leze z ni dolu. A muze byt sebeunavenejsi, proste potrebuje k usnuti nosit.
Nestezuji si, proste to tak je a verim, ze to tak nebude navzdy. Ale nekdy je to opravdu narocne, uz je dost tezka 😕

Staršího jsem první půlrok/rok opravdu musela nosit (a často u toho ještě skákat na míči). Někdy kolem roka se to zlomilo a usnul se mnou v posteli vleže. Od té doby usíná vleže, ale stále vyžaduje být přitulený (je mu pět). Mladší měl nosící fázi mnohem kratší, velmi rychle si zvyknul usínat v posteli, ale zas vyžaduje přehazování z boku na bok (kojím, myslela jsem, že kvuli střídání prsou... ale už dlouho vidím, že to fakt není o mléku, ale o zvyku).

Jo, jak si to zabehnes, tak to vetsinou funguje, coz je fajn, protoze ti neco funguje 🙂 Ale jak rika ma teta, pediatricka, a matka 2 deti - laskou dite rozmazlit nelze 🙂 A vitej v klubu matek. Je to velka zivotni lekce povznest se na vsechny nevyzadane rady. Pomuze jen vybudovat si hranice a drzet se jich.