Nezvládám to.

Jsi zcela normální matka, neboj se, to se občas stane každému (s většími dětmi třeba kvůli problémům v práci...). Klid, co nejvíc spi, jakmile po obědě uložíš tříleťáka, lehni hned taky, jak je uložíš večer, opět zalehni. Odpoledne, jak přijde muž z práce, vraz mu do ruky kočár, oblečeného staršího a ať se nevrací domů dřív jak za hodinu. Můžou nakoupit, zajít na poštu, na hřiště, krmit kačeny nebo prostě jen procházkovat, ať si dělají co chtějí. Pokud jsi toho schopná, dej si mimino do šátku či nosítka, ať máš volné ruce na hry se starším. Nehroť to, takové situace zažila každá z nás, je to normální, nejsi o nic horší matka než my všechny tady🙂

Naprostej souhlas 🙂 Určitě zapojit manžela, my sice máme jen to jedno, manžel dělá krátkej, dlouhej, ale když je doma, tak hodně pomáhá ..

Ahoj, buď úplně v klidu nejsi v tom sama
Máme to doma podobné akorát jinak staré děti 8let a 19 měsíců. Manžel v práci do večera 7 dní v týdnu. Také mám dny kdy zvysim hlas na staršího syna. A pak mě to mrzí a omlouváme se jeden druhému.😨 Jak píšou holky chce to spánek hned jak usnou děti zalehni a ani se nehni, nádobí a úklid nikam neuteče.!! A hodku, nebo dvě se to nezblazni. Já jsem se naučila když je problém tak syna pošlu do pokoje a já jdu na druhou stranu baráku. A po chvilce to vyřešíme v klidu.

To je jak kdybych to psala já!! Kor dneska, to byla krize. I děti mám prakticky stejně starý jako ty..
Snažím se staršímu věnovat, i třeba během kojení (čtu mu nebo vyprávím). A asi si budu muset vědomě opakovat, že když mi ječí mimi v náruči, tak za to starší nemůže.. Věřím, že si to sedne. Synovi opakuji, že ho mám ráda, že jsem nervózní protože mám teď víc povinností a nestíhám a když na něj vyjedu, tak se mu pak omluvím a vysvětlím mu, proč jsem se na něj zlobila. A hlavně že i když se zlobím, tak ho mám pořád ráda. Je to náročný pro všechny, ale určitě bude brzy líp.

Ahoj, taky ti úplně rozumím... Já mám doma kluka čerstvých 17 měsíců a holčičku necelé tři měsíce a je to občas peklo. Ale sama za sebe musím říct, že jak malá roste je pomalu, ale jistě více těch lepších dnů 😉 chce to se hlavně hodit do klidu, obrnět se trpělivostí, za mě ještě strašný pomocník nosítko a naučit se vypouštět. Taky mám dny, kdy mi snad od rána vadí i vzduch, který je kolem mě, kdy ten starší od božího rána jen řve, mrčí, ječí, kdy se už těším na večer, až půjdou oba spát a já si dám v klidu sprchu a v klidu něco k jídlu, ale to je úděl nás co máme mimouše takhle brzo po sobě. Hlavu vzhůru, bude líp 😊

Taky jsem to zažila a pro mě byla jediná cesta ven, když jsem se uklidnila. Uklidnila jsem se tím, že jsem si našla koníček (v mém případě 30 minut cvičení, když starší spal a mladší hlídal manžel) a když jsem si pravidelně začala dělat čas jen pro sebe. Koukni sem https://zivotvrisimaterstvi57.webnode.cz/l/vite...

Miminko dej do šátku a hraj si se synkem, buďte hodně venku, on te teď potřebuje strašně moc. Takhle jsem to dělala já a vše bylo na pohodu.

Urcite nejsi spatna mama! Uz to, ze to chces resit, je super!
Uz to tu padlo, ale pridam se - muze manzel alespon vecer pomahat?
Mam syna (3r) a dceru (5m) a ze zacatku jsem se desila, jak skloubit ty jejich ruzne potreby.
Mne pomohla nevychova, zacala jsem si se synem povidat o tom, co se deje, jak by nam mohlo byt lepe atd.
A taky jsem se synovi venovala kazdou chvili, kdy dcera spala. Maximalne jsem dbala na to, aby mel syn dostatek pozornosti a nemel potrebu si ji ziskavat zlobenim. Uplne jsem se vykaslala na domacnost, delala jen to nejnutnejsi - s manzelem jsme se shodli, ze prioritou jsou spokojene deti!
A hodne casu jsem travila s detmi venku - dcera pres den spala nejlepe v kocarku, syn radil na odrazedle.
A opravdu mi pomohlo “byt napojena” na syna a povidat si s nim o tom. A hledat spolecne reseni - myslim, ze diky tomu nemel pocit, ze je mene dulezity nez mimino a ze je to takovy nas spolecny projekt.
Ted po skoro pul roce jsou nektere veci jednodussi, jine zase prichazi a musime je resit za pochodu. Ale hlavne bych rekla, ze se mi ustalily hormony a vidim to racionalne🙂
Nevim, jake mate moznosti, ale zkuste neco prehodit na manzela, nechat pohlidat, poslat s mladsi na prochazku, nechat si dovezt jidlo, vykaslat se na uklid. Preji, at si to brzy sedne a hlavne si nerikejte, ze jste spatny rodic - to vam v dane situaci nepomuze, jen vam to sebere energii a chut neco zmenit!

Být čerstvou maminkou dvou dětí je opravdu nelehký úkol a velká zodpovědnost,rukuna srdce, kdo neokřikl z přetížení a únavy několikrát svoje dítě, nezvýšil hlas, nejednal adekvátně situaci...no asi každá z nás!!! několikrát jsem se uvnitř sama sebe za to styděla, nechápala jsem svoji reakci, bylo mi dcerky líto, ale postupně se situace uklidnila a upřímně jsem si pro sebe řekla-hlavně se z toho nepos...na maminku je vyvíjený velký tlak ze strany dětí (necílený),pro staršího sourozence také nová role....důležité je, že si situaci uvědomujete a není vám to lhostejné...snažte se v každé volné chvíli odpočívá,chodit co nejvíce ven, třeba sama na 30min,pokud to u vás lze,,, držím pěsti a přeji hodně zdraví!

Starší synek každopádně potřebuje cítit, že ho miluješ stále stejně, že miminko není jen vetřelec. Určitě dej občas přednost synovi ať vidí, že občas se věnuješ jako první jemu než plačícímu miminku...časem si to všechno sedne, začátky celého sžívání jsou hodně těžké, hodně sil 😉 Hlavně nezapomeň tulit a prokazovat lásku staršímu 😉

Momentálně zažívám podobné období. Mám rok a půl starého chlapečka a 2 měsíčního dalšího. Přijde mi že staršího kvůli maldšího zanedbávám 😒 a proto u mě účinná metoda jsou proste procházky. Malinký mi během chvilky usne a pak mám čas se 100% věnovat staršímu synovi třeba na hřišti 😁 taky mě příroda nabíjí energií a uklidňuje. Můžete zkusit 😊