Nezvládám být mámou. Dcera nespí, pláče

maru to je mi moc líto..........
si to nedovedu představit, taky jsem měla 3m očistec, ale už je to v rámci možností ok....
nejsi z ov?bych ti malou pohlídalal a ty by ses prospala 🙂

maru: to je normální, že je člověk ostrej na dítě, když ho vytáčí v kombinaci s velkou únavou - já když cítím, že bych mohla být na malého "zlá" , tak předávám žezlo manželovi a jdu se na zahradu vydejchat.

Já ti moc neporadím, malej je někde u středu - když ho nic netrápí, tak je moc hodnej, hraje si sám i 2 hodiny v ohrádce a v noci spí v rámci možností. Ale buď ho trápěj prdy, průjmy a teď ztuby, takže jsem se vyspala v noci zatím jen několikrát opravdu dobře. Ale přestože manžel mívá ranní a noční služby, hodně moc mi pomáhá. Teď se učím na stárnice a tak hlídá celý den i vstává v noci.

Manžel by ti měl pomáhat. Za to že máte "hyperaktivní" miminko nemůžeš. Nemohl by si vzít manžel alespoň občas na den dovču aby ses mohla prospat a načerpat energii?
Jinak tady existuje někde téma poporodní deprese a stavy pláče, nebo tak nějak, a tam by ti holky poradily asi nejlíp 😉 Tak držím pěsti ať to nějak udoláte 😉

Lucenek: Moooc dekuji, ale jsem z Brna...
Ygreen: Mam penize, ale ne manzela, kdyz to reknu zle... je podnikatel.

marumaru: rozhodně to, že jsi unavená a nevyspalá neznamená, že jsi špatná máma a nebo že to nezvládáš. Jen je prostě potřeba, aby manžel v rámci možností ti pomohl. My máme sice holčičku hodnou, ale když blbne a nechce spát a nebo když je teď ukňouraná a má mamánkovské období, tka jsem z ní taky na nervy. Už se těším, až bude schopná vydržet u někoho na hlídání, že si třeba půl dne od frknu.

Ahoj sice, nejsem ještě šťastnou matkou,ale tohle téma mě celkem zaujalo... Pracuji ve školství, takže vím, co to znamená hyperaktivní dítě..není to med a zvlášť, když je na to člověk sám.
MAru: Napadla mě jedna možnost, která je odrazem posledního příspěvku, pokud opravdu nikdo z rodiny nemůže, co zkusit třeba na dva dny v týdnu pomoc "chůvy"?? tady asi nemá cenu hlídání studentek (protože ty vesměs nemají žádné zkušenosti), ale prostě nějakou paní, která by ti přišla pomoc, pokud není problém s finančním zajištěním, tak bych to zkusila, za to nic nedáš a rozhodně se není za co stydět....
Však spousta maminek má paní na úklid apod., protože to třeba nestíhá, tak tproč to nevyužít v tomto případě trochu opačně. Paní by si s malou zahrála, apod.
Samozřejmě to chce ale nějakou spolehlivou, se zkušenostma, kteráý má reference, ale myslím, že už se dá sehnat.

Pomoc nekoho..., to je ale vec, kterou si doprat nemuzu :( A ciziho cloveka (pani na hlidani) u male nechci. Firma se bez manzela neobejde, a on se luxusu nevzda navzdory mene prace a tim padem mene penez... snad se to spravi, pak mi spadne balvan se srdce 🙂

maru: tak si vydupej chůvu 😉 může to být mladá holčina jen na pár hodin denně, která půjde ven s kočárkem a ty se zatím prospíš, na jaře půjde s malou ještě na hřiště. Nebo starší paní, taková náhrada babičky, která bude kočárkovat a hrát si s malou doma. 7 měsíců už je dost na to, abys malou nechala na pár hoidin denně hlídat - a odvykne si na tvou neustálou přítomnost 😉

Renat 2: Mozna o te chuve pouvazuji...
Vychovavat hyper dite asi nebude jednoduche? :(

marumaru: nemáš možhost babiček nebo dědečků, alespoň na odpoledne na povožení kočárku, aby sis oddychla. Já mám dvě děti a jsem na ně taky skoro sama, i když teď je to lepší (MM přišel o práci, ale je to jen otázka času, kdy se to vrátí do normálu a budu s nima zase pořád sama). Oboje rodiče mám v Praze, takže celkem daleko, ale zase já si nemůžu stěžovat, dětičky jsou hodný a navíc už si hodně vyhrají společně, ale stejně, když jsou oba nemocní nebo tak něco, tak jsem taky na pokraji zhroucení. Před vánoci byli oba nemocní. 14 dní měli střevní chřipku, horečky, rýmu, kašel, celý noce jsme skoro nespali, přes den to taky nešlo a byla jsem totálně vyčerpaná. Manžel byl od rána do večera v práci, tak jsem byla na všechno sama. Navíc se blížili vánoce. Ale vždycky mě nakopnul pohled na ty moje dvě dětičky, který se za mnou přišli pomazlit a jak se na mě usmáli, všechno přešlo. Upřímně tě lituju, protože já tyhle stavy zažívám občas, ale u tebe je to, že se na malou sama asi pořád. Určitě bys potřebovala alespoň na půl den vysadit a bude zase trošku líp. Zkus si s manželem promluvit, jestli by se opravdu tolik stalo, kdyby byl půl den doma.

ygreen: To jsem taky navrhovala...

MAru: proč si to dopřát nemůžeš? Není to o tom, že by byl někdo cizí u malé pořád....ale dva dny třeba na dopoledne, nebo odpoledne...ať si třeba na chvilku dáchneš...To ničemu neuškodí a ty budeš vyrovnanější a odpočineš si. Sama jsme takto hlídala dva prcky, jen dva dny v týdnu a maminka si odpočinula..
Jak vidím, tak s manželem fakt počítat nemůžeš...

Potom je těžké radit...protože tohle je asi patová situace, manžel nemůže, ty si unavená, ale k malé nikoho pustit nechceš...

bude to znit divne, ale nech ji vyrvat...prece nebudes otrokem 7 mesicniho ditete🙂 mas hlad? tak si navar, mala to proste vydrzi a tecka. takhle se z toho nikdy nedostanes, kdyz budes skakat jak ona piska🙂

Maru: Uvažuj o tom, opravdu stačí na 2 dny, věřím, že si odpočineš, budeš vyrovnanější a malá se trochu otrká..a pak i ty stávající dny to bude lepší. Ano je to těžké, hyperaktivní děti jsou někdy hodně namáhavé na čas, práci...ale proto na to nemusíš být sama.
není to o tom, že malou dáváš někomu jinému, že by ses o ní nedokázala postarat, to ne, je to jen o pomoci!!!!

Já bych tedy do "cizí" paní klidně šla. ALe o.k. Hele a co třeba nějaká holčina, která bydlí blízko a má "hodné" dítě - třeba by si ráda přivydělala denně nějakou tu stovku za 3 hodiny hlídání ještě jednoho mimča? Já nad tím uvažovala, ale máme velikého psa 😝

Jinak mě toho moc nenapadá, buď ti někdo pomůže aby ses alespoň vyspala, nebo budeš doufat, že se malá "zklidní" sama a nebo budeš muset trochu razantněji utnout konejšení, kojení co 2 hodiny, apod. Tedy hlavně v noci (můj názor, najdou se tu hlavně asi opačné, ale mám pocit, že nekojené děti jsou samostanější 😅 ). Jakože si malá bude muset zvyknout na to, že nejsi její hračka ☹
Ale osobně si myslím, že by bylo lepší se trochu vyspat a mít tak na ní "nervy" a doufat, že se to zlomí. A zkusili jste chodit na plavání, cvičení, yamahu do mateřského centra? Děti se tam unaví a přijdou do styku s jinými dětmi. Možná by se malá naučila být klidnější, pokud by viděla jiné děti, jak si třeba v klidu hrají. Nevím, jen hážu nápady.

marumaru 😵 😵 😵
ahoj, čtu to tvé trápení.....musím přiznat, že jsem na tom podobně. není to taková katastrofa jako u vás, nám malý spinká také málo. přes den hodinu dopoledne a hodinu odpoledne, v kočárku na vycházkách. TAkže lítám pořád jako hadr na holi. vnoci celkem usne dobře, spí někdy i 4 hod vkuse. ale zase někdy se stane, že nespí více jak hodinu, je vzhůru celou noc a dělá lumpárny. nezabírá nic!!! Sedím u postýlky, povídám, hladím...kojím,...pořád dokola dokud to nezabere.
přes den jsem měla i čas na sebe, vydržel si hrát sám...ale te´d co nastal ten 8 měsíc je to pořád o chování a poplakávání.

marumaru...já nevím jak ti poradit. ale chci jen, aby jsi věděla,že každá máme něco. Že v tom nejsi sama.
já mám tedy už 30, takže to beru asi trochu jinak než ty...???

není to třeba ten 8. úzkostlivý měsíc??? nepřejde to???

K tomu jídlu, jak píše emamamamu - Tobk má ohrádku, na zemi pěnnové puzzle, spoustu hraček. Nic se mu tam stát nemůže, maximálně si nabačí o žbrdliny, ale nechávám ho tam, když si jdu něco ukuchtit, nebo na wc. Stejně poslouží postýlka - matrace co nejníž a zvednuté postranice. Dám mu tamhračku a i když tam hýká jak pominutej, vím že je v bezpečí. Jinak na lezení ma helmičku no schock, takže můžu "v klidu" i otočit oči směrem kam potřebuji a on si leze po bytě více méně svobodně.

já mám v obýváku cestovní postýlku, kde má malá hračky a když potřebuju něco dělat, taky jí tam na chvilku šoupnu, i když teď už se snaží o první krůčky, tak je občas v kuchyni se mnou, stojí u linky a kouká na mě, co dělám. Nebo jí dám do židličky, posadím si jí v kuchyni, dám jí do ruky kukuřičnou křupku, ona si to žužle a je v klidu.

marumaru, jak to tak ctu, tak si myslim, ze by Ti mel manzel opravdu aspon obcas pomahat. Mate prece mimi spolu, tak to nemuze nechavat jen a jen na Tobe, zvlast, kdyz je to tak narocny... Mne manzel z pocatku dost pomahal, podaval mne malyho v noci do postele na kojeni, protoze jsem uz vubec nemohla se zady, nemohla jsem malyho skoro vzit z postylky a dat ho tam, jak me to bolelo ☹ I kdyz byl nevyspanej a zrovna v den porodu nastoupil do nove prace, snazil se a byla jsem moc rada. Zkus to s nim jeste probrat, az se z toho psychicky nebo fyzicky zhroutis, bude pozde... samozrejme doufam, ze se to nestane!! 🙂 Drzim pesti!

andy: ty kukuřičné křupky a jídelní židlička - svatá pravda 😀 😀 😀
bohčo: jsou chlapi, které prezentují model, já vydělávám=ty se starej. nevím jaké to je manža mi pomáhá pěkně půl na půl a od začátku. Když přišel u práce prskla jsem mu Tobík a vzala si špunty do uší a šla jsem na 2 hoďky zachrápnout 😉 Ale maru to má tak jak to má - já bych si tedy vzala výpomoc, když ty prachy vydělává, tak ať z nich taky mám něco víc než jen majetek - třeba klid a nervy v pohodě.

marumaru, z jáké části brna jsi???

maru: ještě jedna věc . kamarádka má taky hodně živého chlapečka, když jsme sopolu kočárkovali, tak se mohl v kočárku zprominutím po*rat 😅 ael ona před nim tajtrlíkovala aby byl ticho a lidi na ní nekoukali, jak ona říkala "že neumí utišit vlastní dítě". Já jsem jí říkala, že kdyby přede mnou takhle blbla, tak budu taky řvát, páč je to pr*el 😀 a že mě neva když Kubík ječí - takže jsme spolu kočárkovali, Kubajz ječel a pak zjistil, že si ho mamaka nevšímá a najednou zjistil, že z kočárku vidí spoustu zajímavých věcí a bylo po breku 😅 pointa je jasná

apropo: myslím, že jsi super máma, páč jestli máš tohle od narození, tak jsi super odolná 😉 jiná by už byla "zlá"

Uživatelk marumaru zablokovaná pro vědomé porušení pravidel!!!!!

Vytvářením více nicků závažně porušujete pravidla a vystavujete se tak nebezpečí toho, že vám bude zablokován přístup na tyto stránky úplně.

Maru - měla jsem také něco podobného. Manžel sice pomáhá jak může, ale 5 dní v týdnu pracuje a je úplně mimo, pak má 3 dny volno. Malá byla uplakánek od narození. A vyžadovala neustále mojí pozornost. Nemohla jsem si ani pořádně dojít na záchod... Kolikrát jsem vždycky už běžela z rozeplejma kalhotama, aby nebyla chvilinku sama. Zhubla jsem taky... Nebyl čas na jídlo, téměř vůbec. Jedla jsem párky, majolkový saláty, rohlíky. A to máš mít mlíčko na kojení. No nervy na pochodu. Nakonec jsem měla málo mlíka, tak jsem od 3. měsíce začala dokrmovat Nutrilonem. Jo kočár taky nefungoval, a abych ještě celý den lítala venku vyčerpaná nepřicházelo v úvahu... Musím říct, že po dokrmování se pomalu začala trochu uklidňovat. Třeba také 15 minut vydržela cumlat lahvičku s čajíkem 🙂 No luxus. Nebo nějaký papáníčko na uklidnění je fajn, jak píšou holky třeba křupky a lahvičku s čajíkem nebo hrneček. Co jí zaujme a bude bavit. Když se chci v klidu najíst, podám krupečky a vím, že malá nebude somrovat u mě 😀 JInak noc byla podobná. Usnula třeba v 9 a za chvíli byla vzhůru. Ovšem vše se začalo spravovat asi tak okolo toho 7. měsíce. Začala jsem malou učit usínat přes den samotnou. Pořídila jsem cestovní cestovní postýlku na spinkání přes den, je bezpečná, nemůže si v ní ublížit. První dny to byla hrůůůza. Ale vždy jsem jen přišla a dala dudana nebo lahvičku s čajíkem a konec. šla jsem něco dělat, abych neměla čas tam pořád běhat a myslet na to jak chudinka pláče. Nakonec usnula. Sice to trvalo dost dlouho než pochopila, že u ní nebudu stát a nebudu jí vyndavat, ale pochopila to. Tím, že se naučila spinkat přes den byla mnohem příjemnější. Ta nevrlost a neustálé plakání také může být z nevyspinkání. Te´už máme jen cestovní postýlku, dřevěná je uklizená, v té prostě tak dobře nespala tak šla pryč úplně. Takže bych zkusila naučit spinkat samotnou. No a nakonec se naučila spinkat i večer. Usíná sice s lahvičkou mlíčka, ale usne. A musím říct, že je hrozně hodná. Jak byla uplakaná tak to teď vynahrazuje jak může. Je to naše zlatíčko. Určitě se to i u Tebe obrátí v lepší uvidíš. Ta paní na hlídání není špatný nápad, ale sehnat nějakou slušnou viď? Pokud z toho nemáš dobrý pocit, že bude holčička sama s cizí ženskou tak buď doma s nimi, ale sedni si a odpočívej jen se dívej jestli je vše OK.

Souhlasím s holkama, pokud peníze nejsou problém, tak najít někoho, kdo by aspoň s tím kočárkem ty 2 hod jezdil...
Anebo bych se na krátkou dobu odstěhovala i s malou k té vzdálené babičce, pokud bych věděla, že mi pomůže...

ahoj maru: v první řadě by sis vážně měla promluvit s manželem, je to taky jeho dítě, on je táta a když on se nehodlá vzdát svého luxusu, tak by ho měl dopřát i vám a hlavně Tobě ... takže obstarat nějakou výpomoc (když on není schopen a ochoten ti pomáhat a střídavě se starat) a potom bych ti také doporučovala navštěvovat ve tvém okolí, jestli jsou nějaká mateřská centra, kam si chodí rodiče s dětma hrát s ostatními atd., nebo na kurz plavání ... tam se odreaguje nejen mimi, ale hlavně i ty a přijdeš i na jiné myšlenky! Máš sourozence - sestru, která by ti pomohla ? A taky docela nechápu, že některá z babiček (ať už tvoje maminka nebo tchýně) nepřijede na pár dní pomoc (jak daleko od vás bydlí) !? Teda alespoň doufám, že o tvých pocitech a úzkostech s nima mluvíš, nebo s kýmkoli z rodiny, nedus to v sobě, nebo se z toho brzy psychicky zhroutíš !

Taky bych šla do paní na hlídání, mám doma 2 hyperaktivní holčiny a jednu už pomalu jdoucí do puberty, ikdyž jí bude teprve 10 let a můžu říct že je to záhul a do toho čekáme 4 holčičku. Manžel m,i nepomůže s ničím, jediné co dělá, je že se stará o teplo a běhá kolem kotle, to jo, ale nějaké pomoci doma se nedočkám. Kdyby jsme měli více financí, okamžitě bych do toho šla 😉

to jsem zvedava, jestli sem bude prispivat maru no. 1...😀

Ahoj, úplně si to dovedu představit. Naše holčička je taky aktivní, poslední tři týdny se budila co dvě hodiny někdy co hodinu. Přes den nevydržela sama déle než pár minut pořád jsem jí musela chovat zpívat tancovat a přes den také téměř nespala. Dopoledne tak 20 min odpoledne u mě ve vaku hodinu, ale já jsem nic neudělala. V kočárku už taky moc nespí, přesto jsem s ní chodila dvakrát někdy třikrát, protože jsem už nevěděla co s ní. Před pár dny jsem měla taky krizi v noci jsem se už po několikáté téměř nevyspala a čekal mě další náročný den.
Manžel se moc snaží, ale celý leden měl náročnou práci chodil domů po osmé a pracoval i v sobotu. A obě babičky i dědové pracují. Mě teda pomohlo se vypovídat a vybrečet.
Teď jsem natáhla kojení i přes den na 3 hodiny a vůbec jí to nechybí, ale stal se zázrak a spala v noci i tři hodiny.Chápu, že ty už přikrmuješ, takže je to jiné. Naše holčička taky nemohla dlouho usnout a vždy když měla tuhle krizi tak jsem si s ní lehla do naší postele, přiiskla si jí k sobě a i když hrozně brečela něco jsem jí monotónně šeptala-pořád to stejné aona naonec usnula. Ale každé miminko je jiné a ta vaše holčička vypadá ještě aktivnější něž ta naše. Navíc ještě budou zoubky. Držím ti palce a s tou paní na vození to není špatný nápad. Nebo co kdybys ty odjela na pár dní k rodičům? Tam by ses nemusela starat o jídlo a s malou by ti třeba alespon večer-pokud chodí do práce-pomohli.

Já se také přidávám k maminkám nespavých dětí. Poslední dobu máme doma trochu tyrana, nevím, jestli jsem jí rozmazlila, ale nevydrží si sama hrát, pořád jí tahám s sebou a už jsem taky dost unavená. V noci je to hrozný, nikdy nechtěla dudlíka, takže nemáme uklidňovadlo a kolikrát, když se vzbudí, musím jí chvíli nosit. Ráno jsem pak úplně hotová. Po obědě spí 20 minut až půl hodiny, a odpoledne v kočárku tak 40 minut.Večer chodí spát kolem 23.hodiny a vstává kolem 8. ráno. Moje mamka říkala, že jsme byly se ségrou v postýlkách a tam jsme si samy hrály, sice jsme občas brečely, ale měly jsme smůlu. Máma si uklidila, uvařila. Já se podle ní moc otročím. Malá spí u nás v posteli, v postýlce prostě nespí a taky už jsme vyzkoušeli všechno. Já to ale nevydržím, když mi přes den pláče, jsme z toho na nervy.
Byla jsem na tom taky tak, že jsem neměla oběd, jen jsem v rychlosti snědla rohlík. Bylo mi ale blbě, tak jsem se začala víc snažit, třeba jí otevřu šuplík s mým prádlem a jí trvá tak 15 minut, než ho přerovná. Pak jí dám cucat piškůtek v jídelní židli, strkám jí prostě všechno možný, abych jí zabavila. Je to tedy náročný, ale většinou si stihnu uvařit něco jednoduchého a rychlého.
Manžel jezdí domů kolem 19. hodiny.
Minulý týden jsem nejspíš zkolabovala nebo co, bylo mi špatně od žaludku, motala se mi hlava, pískalo mi v uších. Musela jsem zavolat tátovi, ať si pro malou přijede, že se o ní dneska prostě nepostarám. Celý den jsem prospala a bylo to přesně to, co mi chybělo.
Taky si někdy myslím, že to nemůžu zvládnout, jenže...není na výběr, že 😒

marumaru - úplně soucítím - s prvním synem jsem byla taky na tom podobně. Nikoho nemáme, musíme být soběstační.

Jsou ale dvě dvěci, které jsem si při druhém dítěti nyní určila jako zákon - vyspat se a najíst se.
Udělat to jakkoliv, cokoliv, ale toto je základ a musí to jít. Takže když manžel luxusně vydělává, nechat holku 2 hodiny venku s nějakou paní a spát a když to jinak nepůjde, nechat si přivést z restaurace jídlo. Jinak v sedmi měsících je už dost čiperná na to, aby s tebou byla v kuchyni na zemi, hrála si s pokličkami a vařečkami, a ty si hodila flákotu na pánev a brambory do hrnce. Navíc nemusí spát víc jak dvakrát denně.
A rozhodně bych uvažovala o návštěvě psychiatra a nějakých lehkých antidepresivech - pomohou ti zvládat emoce a stavy zoufalství. To vše z tebe dítě cítí a působí to na něho. Třetí zákon totiž zní: spokojená matka=spokojené dítě. 😵
Mám s tím zkušenosti: po porodu druhého dítěte jsem už rozpoznala, jak na mě leze deprese, - vztek, pláč, zoufalství, pocit že mě to válcuje, nezvládám, pochybnosti o sobě - už jsem to znala z dřívějška, takže jsem zamířila k milému panu doktorovi, dostala jsem jednoduchý Citalec (hodně ho dávají na poporodní depresi a nemá vedlejší účinky) a do měsíce mi bylo hejl Nikdy mi nebylo líp, i když dítě je pořád stejný nezvladatelný opičák 😀
přeju energii a spánek. Jíst musíš 🙂