Nevím, jestli se těším na druhé dítě
Ahoj, vím, že spousta z Vás si řekne, že řeším kraviny, ale snad tu najdu i maminky, které mají nebo měly stejné pocity při očekávání druhého potomka. Mám holčičku rok a půl starou a nyní čekáme plánovaného druhého mimíse. I když se těším až se nám rozroste rodina, jak si spolu děti budou hrát a nikdy jsem ani neuvažovala, že bychom měli jedináčka, ale najednou mi přijde líto, že už to pouto mezi mnou a dcerkou někdo naruší, nevím jak to popsat. Usínáme spolu, lumpačíme, mazlíme se a pořád si neumím představit, že tu najednou bude někdo další a já budu cítit to samé i k jinému človíčkovi. Jsem ve 3. měsíci a necítím k tomu drobkovi uvnitř mě nic extra, jako by byl jen do počtu a mám z toho výčitky. Cítila jste to některá podobně a jak jste se s tím vypořádaly? Moc by mi pomohlo vědět, že nejsem jediná na světě 🙂
Já při druhém těhotenství zase měla strach, že druhé miminko nebudu mít tak ráda jako prvního syna..pro mě to bylo nepředstavitelné, že tak velkou lásku, kterou k němu cítím budu dělit dvěma 😅 😀 připadala jsem si jako blázen, ale jakmile jsem poprvé držela druhého syna v náruči, tak jsem je najednou oba milovala stejně 😵 neboj se, to příjde a neměj výčitky 😉 teď se věnuj malé, užívej každý okamžik, který můžeš a tyhle starosti hoď za hlavu 😉 Příroda si po porodu už poradí a ty se potom tomuhle jen zasměješ 😵 😵 😵
@tyf já jsem na to stejne - teda nejsem tehotna, ale mam 2 dceru a nez mit druhe dite, radeji jsem nastoupila do prace a mala sla do jesli....presne, jak pisete - nedovedu si predstavit, ze bych se na to druhe dite těšila a mela ho stejne rada....vim, že to nekteré mé kamarádky taky měly, ale vsechno pry opadlo po porodu a pry to jde mit rada obe deti stejne🙂
@tyf měla jsem to podobně. Cítila jsem vůči prvorozenému výčitky, že najednou mu přijde do rodiny vetřelec, který všechno naruší... Je dobré, že je to těhotenství (většinou) 9 měsíců dlouhé, je docela dost času se s tím vyrovnat, plus i ten starší sourozenec roste, vyvíjí se. Starší byl dost zlobivý, náročný na výchovu, dával nám pěkně zabrat. Děti jsou od sebe 2 roky a 8 měsíců. Já se tehdy hrozně bála, že se s druhým potomkem toho hodně změní, že nebude na staršího už tolik času, atd. atd. Ale jak jsem dceru pak držela v náručí, všechno bylo tak nějak přirozené. Trochu horší to bylo na začátku (ale jen prvních pár dnů) ve vztahu k synovi, přišel mi najednou úplně jiný. Jak přišel prvně do porodnice, tak najednou vypadal strašně veliký, jak kdyby za ty 2 dny vyrostl jednou tolik. Už to nebylo to "mimino", ale prostě "starší brácha". Ale opravdu se to tím porodem srovnalo, hned od začátku jsem je měla oba ráda stejně, tak nějak samozřejmě ráda... jak to ty matky většinou mívají 🙂.
Ja jsem mela podobny pocit. Z nalezeni // jsem nijak odvazana nebyla. Radost jsme mela, to jo, ale zadna extaze to nebyla. Postupne jsem se na miminko zacala tesit, ale porad me strasil pocit, ze miminko nebudu moc stejne milovat jako starsi dceru. Jak ale miminko rostlo a citila jsem ho, tak i city rostly. Narozeni jsem brala jako fakt a trvalo mozna cele sestinedeli nez jsem zacala mlasi dceru milovat stejne jako starsi. A dneska? Neumim si bez moji milovany Karolinky predstavit zivot. Obe moje holky jsou cely muj svet a dodnes si vycitam, ze jsem pochybovala o sve lasce ke Karolince a jeste vic, ze jsem ji po porodu hned nemilovala.
Tvoje pocity jsou podle me naprosto normalni a nijak se za ne "netrestej" 😉
nebojte se mam doma uz dva prcky a tretiho na ceste. Kdyz jsem cekala druhe ditko mela jsem podobn pocity jako vy jsme tym fungujeme spolecne,budu mit dost lasky a casu na obe deti,dame to nejak dohromady ,obavy z porodu co potom a najednou az se mala narodila bylo vse super. Kdyz jsem kojila syn sedel u me povidali jsem si nebo vypraveli pohadky,kdyz mala spala a spi venuji se jemu, kdyz chteji oba neco zaraz stridam preference samozrejme dle jejich pozadavku. Je pravda,ze ted je to jendodussi maly je ve skolce,tak se to uz deli lepe 🙂
Neboj, já sice zkušenost nemám, ale všímám si, že kamarádky kolem mě druhé těhotenství neprožívají, spíš mají výčitky, že kvůli únavě nedávají prvnímu dítěti maximum, a nijak se netěší. Ale po porodu se to pak úplně změní a mateřská láska nastoupí ještě rychleji než s tím prvním. Neboj, příroda se postará 🙂 zatím se soustřeď jen na holčičku, po porodu se jí snaž co nejvíc zapojit do péče o mimi, uvidíš, že to pak bude ok.