Neuspávám dítě, dělám dobře?

@majsi pokud tu někdy hodinu celou dobu hystericky nerve ale "jen" knoura, vyhazuje perinu apod tak si nemyslím, ze je to tak strašně, ze u nej nejste. Pokud by mel hysterak nenechala bych dele než 10 min. Asi záleží co kdo zažil pokud někdo velké problémy s usinanim dítka nemel nemůže podle
Me toto pochopit. Možná je skutečně přetazeno " pozdním" koupánim ale na druhou stranu někdy nezaberou vůbec žádné změny a je to jen o tom, ze se musí vydržet až mu to období skončí.
nicméně jestli na Tvé téma narazí nějaká "supr" matka asi se do Tebe pustí
:( držím palce 🙂

Mě se váš přístup líbí, co se týče uspávání, pokud to pujde, tak až se narodí náše miminko budu to provozovat stejně, stejně tak to dělali naši rodiče se mnou i manželem. Pročbych měla večer dítě uspávat v náručí? Tak si zbytečně zvyká na permanentní přítomnost rodiče a vy na sebe nebudete mít čas ani večer. Žádné trauma to ve mě nezanechalo, spíš naopak. Když nemá hysteráky, jen si pobrukuje a vzdychne je to v pořádku, nemusí usnout hned. každý dospělí taky neusíná hned co lehne. Jsem zastáncem výchovy, že dítě musí být milované, pečované, že jsme tu pro něj, ale né že si udělá z rodiče otroka. koupání a večeře bych dala dřív něž bude mít dost. Jen tak dál!

Ako "nesuper matka" súhlasím s tým, aby rodič nesedel pri dieťati až kým nezaspí, malo by sa naučiť zaspať samo, ale:
- zmenila by som vecerny postup, aby dieťa malo šancu pri znamkach unavy spať a nie ho vtedy kúpať a kŕmiť - to sa dá urobiť aj skôr...potom by v postieľke ozaj stačilo tých 10 min. na rozprávku, pohladenie a odchod, verím tomu, že by zaspal o dosť skôr
- búchanie do steny a dlhé hysaky nie sú v poriadku, ale nejake broukanie by som tiež neriešila

Aj tak mam ale pocit, že máte lepší spôsob a ste na dobrej ceste. To jedna známa si aj s mužom musela k 2,5 ročnému synovi ľahnúť a tváriť sa, že všetci spia, aj keď vedľa čakala návšteva....druhá zase prestala s uspávanim v troch rokoch, už to bol neúnosný hodinový boj, kedy princezná len vymyslala, raz bola hladná, raz smädná, potom chcela na WC...

já neuspávám ani svojí sedmiměsíční dceru, pokud to vyloženě není nutné. Prostě se nají po koupání a jde do postýlky. Když hodně vyvádí, tak tam s ní někdo z nás chvilku je, ale snažíme se jí naučit, aby usínala sama. Myslím si, že je to tak správné.

Malé jsou 4,5 měsíce a skoro od narození usíná sama v postýlce - kromě prvních dní v 6 nedělí, kdy jsme se sžívaly a já s ní trávila celé noci na rukách, protože jen plakala🙂 Vyplynulo to tak úplně samo, pamatuji se, že jednou plakala, já ji zkusila položit do postýlky a v momentě usnula. Někdy mi dokonce přišlo, že se po celém dni, kdy už byla přetažená, do te postýlky těší. Položím ji, zapnu chůvičku a odejdu, pokud slyším, že začíná kňourat, jdu k ní a pohladim ji, nebo dám vypadnutý dudel. Plakat ji nenechám nikdy. Většinou do 10 min spí. Předtím slyším, že dělá blbosti, někdy leze hlavou pod mantinel, kope do šprušlí 🙂 ale ne vztekem. Usínání má asi každé miminko nastavené jinak. Nad ránem si po probuzení na krmení beru k sobě do postele.

Já to dělám úplně stejně- kolem půl sedmé koupeme, pak kaše, pak do postele. Když by náhodou moc plakal, tak přijdeme pohladit, ukonejšit, ale nezůstáváme. Někdy to patří k tomu a my tomu říkáme, že "by chtěl spát, ale neví, jak na to" (a proto plače), to pak ale usne do 10. minut. Občas si tam i hodinu vykládá a hraje si s hračkama. Je zvyklý usínat sám a nevidím na tom nic špatného 🙂

@majsi Je to každého věc, ale já bych nikdy nenechala dítě plakat v pokoji, abych já mohla být v klidu u televize. Zkoušela jsem to jednou a stačilo. Staršího jsem chodila uspávat, zpívala jsem 5 písniček a pak jsem tam zůstala než usnul. Buď v obětí u něho, nebo vedle na zemi a dala jsem mu ruku. Vždy max do 15 min spokojeně spinkal. Má 3,5 a neznám žádné probrečené usínání, probrečené noci, nebo ze strachu probuzené dítě, že tam nejsem. Když se malý v noci probudil, sám přišel za námi do postele. Teď rok a půl, co se narodil malý, chodíme spát tak, že s malým si zazpíváme 3 písničky a nechám ho tam. V klidu usne. A ani na začátku nebrečel. Malý 1,5, tak ten usíná u prsu. Pak dám do postýlky a když jdu spát, dám si ho k sobě do postele. Je nám všem krásně. A když mě někdo opovrhuje, tak mu jen řeknu, že jsem ráda, když se můžu k dětem takhle tulit a být jim na blízku. Za chvíli vyrostou a možná mi nebudou chtít dát ani pusu. Znám kamarádky, které také nechávají děti spát samy, takže neodsuzuji. Jen já je chci mít na blízku. A radši oželím pořad v televizi a jsem s nimi. A na druhou stranu, mě usínání trvá 15 min. a někomu, když dítě pořád řve i hodinu. Hlavně musíš být s tím jak to budeš dělat spokojená. 🙂

Ano, děláš dobře!!

Dcerka mi usínala od 3 měsíců sama. Nebyl problém. Nebrečela, jen si broukala, povídala, občas trochu kňourala. Syn je náročnější, nejradši by usínal u prsa, u mě. A to já nechci. Ať si říká kdo chce co chce, mně to nepřijde správné a opravdu s ním nechci usínat až do 4 let v 7 večer 🙂 Takže to praktikuju dost podobně jako ty... Když se vzteká, přijdu ho pohladit, dám mu ruku, až mu začnou padat očička, pak odcházím. Jsem tam jen chvilku. Blbý je, když se nevychytá ta správná chvíle na spánek, to by možná mohl být případ tvého dítka. Zkus ho pozorovat a vykoupat ho o 20 minut dřív (například). A uvidíš, třeba usne daleko rychleji. Já třeba syna ukládám kolem šesté večer, což mi teda vůbec nevyhovuje, je to brzy tu chvíli, kdy hezky spí, zase lítám kolem dcery a pak nemám vůbec čas na sebe, protože Sotva uložím ji, on už se zase hlásí o jídlo... Ale nedá se nic dělat, vyhovuje mu tahle doba, tak prostě uspáváme brzy...

Já ti to taky chválím..Samozřejmě pokud by celou dobu plakal,taky bych nevydržela,ale pokud dělá blbiny a jen tak občas kňourne,nevidím důvod tam být s ním a uspávat..na hraní,lásku a pocit bezpečí a mé přítomnosti má celý den,ale večer se spí..Můj syn usíná sám od 4 měsíců..Položím ho do postýlky dám mu napít,dostane pusinku a já odcházím..Ale je fakt,že on prostě většinou spí do 5 mnut..Teď je mu 14 měsíců a já bych uspávání spočítala na prstech jedné ruky..Děláš dobře,pokud neřve nechala bych ho..v roce a půl už ví, že když mu zmizíš z očí,neznamená to,že si zmizela na vždy..

myslím že to děláš dobře. Pokud nijak hystericky nepláče, ale jenom pokňourává, nebo si hraje, nevidím důvod proč bys měla být u toho. Já sama mám zkušenost že když mě malá vidí, nechce spát, ale pořád se sápe ke mě a chce si hrát. Rozptyluju jí od usínání. Když jsem jí uspávala, uspávala jsem jí třeba i dvě hodiny. Teď když se s ní pomazlím, dám mlíčko a odejdu, tak většinou do deseti minut spí...

Od snad 10 dní usíná syn sám, taky si broukal, kopal do tycek, teď má 3 a povídá si s autickem av klidu usne adiky tomu,že byl takhle zvyklý, tak na pat výjimek večer nekricel, ale když to zkusil, tak jsme přišli, pohladili a odesli..a bylo dobré, a stejně tak po obědě atd. V létě jsme byli na táboře, pod stanem, druhou noční řekl, maminko já tu chci být sám. Tak jsem sla a hezky sám usnul, spí s námi, když se vzbudí, pohladim a je dobre

syn to měl od narození stejně, v pohodě usínal sám.... po druhých narozeninách se to změnilo, najednou nechtěl být v pokoji sám a tak od té doby uspáváme.....takže třeba ještě uspávat budete 🙂

Moc se omlouvám jestli jsem to špatně napsala, ale nenechávám své dítě hodinu plakat samotné v pokoji. Pokud pláče déle jak cca 2minuty, jdeme samozřejmě za ním pohladit, nebo utišit. Jde spíš o to, že tam někdy tak dlouho je vzhůru, bez jakýchkoliv větších protestů. K histerákům se snad nikdy ani dostal. A to bouchání do zdi je cca půlminutová záležitost. Když je to déle, tak tam samozřejmě jdu také. Má problém usnout poprvé cca kolem té osmé, během noci když se vzbudí a pláče, většinou stačí pohladit a usne. Když nepomůže, až po té si s ním lehnu a usneme oba. Ale v těch osm, když si s ním lehnu tak vymýšlí kraviny a neusne vůbec, vydrží být tam se mnou vzhůru třeba i do desíti a vyžaduje abych si s ním hrála. Předstírání spánku nepomůže, protože mě kudlí, dloube do očí, nosí hračky. Když si ho k sobě přivinu a snažím se ho uspat, chvíli leží a pak se mi vykroutí a jde si po svém. Zkoušela jsem ho dávat spát i dřív, ale to nepomohlo. Pohybu přes den má hodně, hodně si s ním i hraji a podobně, tak nevím proč tak někdy dlouho usíná.

@majsi myslím, že to děláš dobře, nenech si do toho od nikoho mluvit. 😉 🙂

mám výbornou zkušenost s usínáním dětí samotných v postýlce. Jak už tu někdo psal, jakoby se tam těšili, už od batol.věku zamávali, usmáli se a pak do 10 min byli tuzí. Taky jsme pokud možno dodržovali stejný řád každý večer. Pokud někdy nastal pláč, nenechávala jsem dítě samotné. Nebo v obd.pro něho náročných-separ.úzkost, růst zubů, nemoc samozřejmě atd.
Chce to dělat s citem, ale sedět u dítěte než usne mi přijde zbytečné, pokud to nevyžaduje. Ale každé baby je jiné..

@majsi A spí ti pěkně i přes den? Když třeba jedeme k rodičům a oni po obědě nespí, tak jsou večer tak protivní. Vymýšlí samé lotroviny. A pak déle usínají. To se poddá, uvidíš. Každému vyhovuje něco jiného. Někdo dá spát dítě sám, někdo ne. Hlavně, aby jste byli oba spokojení 🙂

@majsi ja jsem teda podle komentu tady asi "super" matka, maly usina zasadne u me, ale v tom, jak to delas, nevidim problem. Kdyz nekrici, je v pohode, hraje si a tak, tak mu zjevne nic moc nechybi 🙂 ale taky bych vecer trochu zmenila to poradi - v moment, kdy si mne ocka, uz muze jit spat. kdyz v ten moment jdete koupat a jist, tak tu unavu prekona a mozna proto mu to trva tak dlouho. taky jsem napred pri znamkach unavy sla koupat a tak a pak jsem narazila na tyhle stranky http://www.prosimspinkej.cz/category/spanek-deti/.

Myslím, že děláš dobře. Já malou uspávám a dělám to ráda, ale na druhou stranu si říkám, že si na sebe i pletu bič. Někdy trvá hodinu i déle, než usne a kolikrát je mi líto, když se na chatě v létě griluje a já tam nemůžu být taky. Potom se probudí a jak mě nevidí, začne brečet a musím tam s ní být opět dokud neusne. Brečet jí nemůžu nechat, nebot řve tak, až zvrací, zadýchává se, je zpocená. Hrůůůza. 😀 Ušila jsem na sebe bič. Jsou jí 2 roky a čtvrt.

Já to neuspávání schvaluju.Měli jsme to s malým také takhle zavedené - vykoupat,napapat,pohladit,položit do postýlky a spinkat.
Rozhodně lepší než nosit a houpat dítko na rukou polovinu noci,aby usnulo.Dětičky jsou potvůrky,strašně rychle si na to zvyknou a je problém je to odnaučit.
A zakladatelka psala,že někdy usíná hodinku - ale nepsala,že by brečel,takže bych to neřešila.Určitě by mimčo nenechala tak dlouho řvát a ani k němu nešla.
Já to zavedla hned od narození a nemůžu si to vynachválit.Malej byl spokojenej,každý den stejný rituál,vydrželo mu to dodnes a to mu v březnu budou 4.
Za mě dávám zakladatlce 1 🙂

Mám podobný přístup. Malou nakrmím, zazpívám ukolébavku, ukládám do postýlky, odcházím. Samozřejmě, pokud křičí, tak za ní jdu. Obvykle stačí pohladit, dát dudlík a zase jdu. U starší dcerky jsme to měli podobně. Ta dodnes chodí do postýlky mezi 19:30 - 20:00, ale není výjimkou, že si v postýlce zpívá nebo povídá klidně do půl desáté. Ale necháváme ji být. Nevidím jediný důvod, proč bych za ní chodila, když je v pohodě. Jistě, když nás volá, nebo jsme si ji naučili, aby zabouchala na dveře, když něco potřebuje (má pokojíček v patře a i když je na schodech zábrana, tak nechceme, aby vylézala na chodbu), tak přiběhneme a zjistíme, co potřebuje. Mladší je v tomhle trochu náročnější, že občas v noci skončí u mě v posteli. Nemám s tím větší problém, ale nechci ji na to zvykat. Ona pak v posteli u mě blbne, leze po mně, nevyspíme se ani jedna.

@majsi Podle me zalezi na diteti. Pokud opravdu usina sam, neknoura, nebreci, nevola maminku a je spokojene, tak v tom nevidim problem. Pokud ale tak male dite maminku na usinani potrebuje, neodpirala bych mu to. Je to jeho prirozena potreba a ma na to narok.

Neuspávám, malý je zvyklý od cca šesti týdnů usínat sám. Uložím, pohladím, dám pusu na dobrou noc a odcházím. Brečet ho nenechávám, ale občas se stane, že si v postýlce ještě hodinu pobrukuje a rámusí, většinou, když není dost unavený nebo odpoledne dlouho spí. Spí celou noc a oba jsme spokojení 🙂 Naprosto sobecky chci mít alespoň večer čas pro sebe 😉

Ani já u svého pětiměsíčního broučka nesedím, když usíná. On tedy většinou usne u krmení, takže pak jen položím do postýlky. Ale i když u krmení neusne, položím do postýlky, zapnu chůvičku a chodím k němu, jen když se začně nějak víc "vztekat" nebo plakat. Jediné, kdy u něj jsme já nebo manžel déle, tak pokud to "přetáhne" a nemůže zabrat. To pak ale stačí dát ruku do postýlky a malý do pěti minut chrní 🙂 A přes den, když dávám spát, tak také nezůstávám. Myslím, že na mazlení máme během dne tolik času, že když se jde spát, tak se jde prostě spát 😉 Samozřejmě, pokud je něco jinak (rostou zoubky, trápí ho rýma, je po očkování), tak pak vždy podle situace. Pokud se chce mazlit víc, tak proto tu pro něj jsem přece 🙂 Takže klidně pokračujte v usínání, jak to děláte dosud.

NAse mala usina sama porad. Prave naopak, když jsem párkrát chtěla lehnout s ni a uspat ji, tak jsem ji tam "rusila" . Takze u nas vykoupat, prevlict, dat do postýlky, pustit chůvičku s pisnickama a jit pryc 🙂

Myslím, že z výchovného hlediska to děláte dobře, ale já jsem teda hodně kontaktní rodič a vůbec tohle neřeším. Dceři je 21M, někdy vyloženě chce, abych byla u ní, někdy to vůbec nepotřebuje, takže se řídím tím, jak se zrovna cítí a co potřebuje, nepřijde mi to zas taková oběť. Jak dlouho bude ještě chtít, abych jí před spaním zpívala a držela za ručičku? 🙂 Plakat v postýlce jsem jí nenechala nikdy, protože pije před spaním mléko a když začne hodně plakat, tak zvrací. Myslím, že je to jen tvoje věci, nic špatného neděláš, každý má jiný přístup. Já se jí snažím možná až moc vycházet vstříc a bůhví jak se mi to vrátí za pár let.

@lrg Co myslíš tím výchovným hlediskem?

Já na tom taky nic špatného nevidím...zrovna před chvílí jsem uspávala malou, která dostala na Vánoce velkou postel - zavedla jsem teď rituál, že po koupání do postýlky, přečtu jednu (striktně) pohádku a pak odcházím. Když si bude chtít vylézt a hrát si, ok, ale bez nás. Někde jsem i četla, že je to tak dobře, dokonce i se to doporučuje když děti nechtějí spát po obědě - aby stále chodily do pokojíku a tam byly třeba hodinku samy (jasně, pokud nebrečí), aby prostě věděly, že je ten čas "odpočinku" a vlastně i rodičům dovolily si od nich trochu oddychnout. A hlavně je to dobrá příprava na odpočinek ve školce. Ale s tím ještě zkušenost nemám.
Myslím, že pokud vám tenhle systém vyhovuje, tak se ho v klidu můžete držet dál, říká se, že spokojený rodič = spokojené dítě, není nejlepší nápad lámat něco přes koleno, sedět u dítěte x hodin než usne a pak být protivná, protože nemám čas sama pro sebe nebo úklid nebo co já vím. Někdo se obětuje rád a vztah s dítětem to nenaruší, někdo (a to jsem třeba já), potřebuje i jakoby "respekt" pro svoje vlastní potřeby ze strany dítěte.

Já uspávala/ uspávám stejně. Večer pochovám, zazpívám ukolébavku, pomazlíme se a pak pokládám do postýlky a odcházím. Dělám to tak od jejího narození. Větší drama se odehrávalo jen při růstu zubů, kdy malá více brečela a budila se ze spaní a nebyla k utišení, tak to jsem ji většinou uspala chováním, ale jinak je v postýlce v klidu, pohraje si a usíná (pokud neusne jak dřevo hned) 🙂. Dceři se věnuji celý den, takže jistě citově nestrádá a nějaké řvoucí večerní boje se u nás taky nekonají.
Kdo jsou ti lidé, aby Ti říkali jak dobrá matka jsi (nejsi) a co by jsi všechno MĚLA (neměla) dělat a jak? 😉 😉
😉 😉 😉 😉 😉 😉 😉