Nestalo se, že byste cítily k druhému dítěti méně lásky?
Jsou věci, které se nahlas těžko přiznávají a o kterých se ani nesluší mluvit. Mám ani ne dvouletou holčičku, která je prostě moje zlatíčko. Dva roky mě měla jen pro sebe a já tu byla jen pro ní. Za měsíc se nám narodí druhá holčička, plánovaná. Kromě takových těch běžných obav, jak to budeme zvládat, časově, finančně atd., které řeší asi každý, mám největší strach z toho, že jí nebudu mít tolik ráda, jako starší dcerku. Neumím si představit, že by to vůbec mohlo jít, už je ta situace jiná, nikdy nebudeme jen my dvě, nebudu mít na ní tolik času jako dříve na starší, už se prostě o to místo " v mém srdci" bude muset dělit. Už během těhotenství je to jiné, těším se, připravuju výbavičku, jsem zvědavá, jaké to bude. Ale vůbec jí nevnímám jako človíčka, který fakt přijde, žádnou lásku ještě necítím, nepovídám si s bříškem.... Už jsem se párkrát na něco podobného zeptala zkušenějších matek a buď se smály, že řeším blbosti, nebo mě ujišťovaly, že to opravdu přijde a budu je mít ráda obě stejně. Ale co když ne? To se to opravdu nikomu nestalo, že by cítil méně lásky k druhému dítěti, než k prvnímu? Pokud nechcete takhle veřejně, klidně mi napište své zkušenosti do zprávy 🙂
Děkuju
@baterie nemám tedy dvě děti, ale tři, ale v podstatě je to stejné 😉 Nikdy jsem myslím nepřemýšlela jestli to maličké budu milovat jako to co už držím v náručí, protože jsem nikdy nebyla ta matka co miluje svoje dítě až za hrob ještě když bylo v břichu. Ke svým dětem jsem si vybudovala vztah postupně.
Nemůžu říct, že je mám všechny stejně ráda. To bych ti lhala. Každé je jiné, i když některé vlastnosti či rysy mají stejné, a proto mám každé ráda jinak. Kdybych si z nějakého důvodu mezi nima musela vybrat, tak bych to nedokázala. Moje láska k nim nezná hranic a u všech je obrovská.
A co se týká těch praktických věcí, tak někdy je to sranda 😀 Čas utíká ještě rychleji, některé věci jsou složitější a některé zase jednodušší 😉
@baterie Ja mela stejny problem,nez se narodil syn-strach,ze ho nebudu mit rada stejne,jako dceru.Pritom je oba miluju uplne stejne 🙂 Takze se opravdu nemusis bat 😉
Ano, někdy je rodiči jedno dítě bližší a stejně tak to může cítit i dítě ve vztahu k rodičům, jen jak píšete - lidé se často bojí přiznat skutečnost i sami sobě, natož o tom mluvit veřejně. Ale pokud mohu soudit podle sebe, trápíte se předčasně a zřejmě i zbytečně. Moje prvorozená byla moje všechno a když jí byly dva roky, narodil se syn. Během těhotenství vše v pořádku, těšili jsme se... Moje panika začala s porodními bolestmi, měla jsem pocit, že nemůžu odjet do porodnice, že dceru nemůžu opustit, že kvůli tomu "novému dítěti" umřu a už ji neuvidím. Dneska nevím, co jsem si tehdy myslela, že dělám, asi mi přeskočilo. A "přeskočení" pak trvalo v jiné podobě ještě během šestinedělí. Syn byl náročný, jako každé novorozeně, a mně nezbýval čas na dceru, která byla také ještě malá a navíc trochu dělala naschvály, také to pro ni byla nová situace... no, byly to nervy, brečela jsem, že nejsem dobrou mámou ani pro jednoho z nich (a styděla jsem se, že syna nemám dost ráda - tolik jsem si to vyčítala). A za pár týdnů... a dnes? Nádherné děti, každé jiné a obě velmi, velmi milované. Teprve se synem jsme kompletní, on nám tu chyběl, jenom jsme to tehdy ještě netušili 🙂 . Nebojte se, možná to bude chvílemi těžké, ale odměna bude krásná.
Neboj se. To že si nepovídáš s bříškem, protože máš jiné starosti, ještě neznamená, že ji nebudeš mít ráda. Uvidíš. Nebudeš pak vědět dřív, kterou samou láskou sežrat víc 😀
já jsem to měla trochu naopak,první byla dcera,pak se narodil syn a dcera šla stranou,ne,že bych ji neměla ráda,ale k synovi jsem měla prostě jiný vztah,byl malý,potřeboval větší pozornost,časem se to urovnalo,obě děti mám ráda stejně,každý je jiný,ale pokud bych měla říct jestli mám ráda více dceru nebo syna,tak je mám ráda oba stejně.
Já se toho také bála. Když jsem čekala druhé, myslela jsem si, že už přece nemůžu nikoho milovat stejně jako to první, že už se mi prostě nevejde do srdce větší láska. A pak se narodil druhý syn a já zjistila, že se láska ještě zmnohonásobila, jak k prvnímu, tak druhému. U třetího mimča už ani nemluvím 🙂. Plně souhlasím s dzejnyy. Samozřejmě tě někdy bude rozčilovat starší, někdy mladší, ale to neznamená, že miluješ jednoho víc a druhého míň. Mateřská láska dělá divy. 😉
já myslím, že to napadne každou druho- a vícerodičku 😅 a neboj, s miminkem se ti místo ve zcela zaplněném srdci dvojnásobně zvětší 😲 ráda je mám obě stejně, opravdu a upřímně, jen jedna má více podobnou povahu mě a lépe se mi s ní vychází, s druhou to tak samo neplyne, ale není to nic, čím bych mohla změřil moji lásku a říct, že je to míň.
Já myslím, že tohle řeší spousta těch, co čekají druhé dítě. Nevím, jestli můžu říct, že mám ráda obě holky stejně, spíš každou jinak. Je pravda, že ta starší šla po porodu stranou, jinak to bohužel nejde. Ale tak po roce mladší si už začaly společně hrát a teď jsou z nich parťačky. Ke každé mám ten vztah jiný, mladší je ještě takový mazlík, pořád bych jich mačkala 😀, starší je zas taková rozumná, člověk si s ní už pěkně povykládá.
Na tohle téma mám jeden pěkný článek https://www.modrykonik.cz/blog/betelgeuzz/article/miluji-mamy-vsechny-sve-deti-stejne/
Ahojky, já čekám třetí miminko,děti mám od sebe 3 roky.Také v té době nebyl čas moc si hladit bříško a zpívat 🙂,malej byl divoch,takže jsem se celé těhotenství,co jsem čekala malou nezastavila.Když přišla na svět,zamilovala jsem se podruhé a úplně stejně,ta láska se zdvojnásobila 🙂 To přijde,neboj,hrají do toho hormony a celková obava... vše se ustálí. Teď,při třetím mám už zase více času si povídat a hladit bříško,děti jsou větší a dopoledne jspu ve školce a škole,tak mám čas na sebe a malou.Jediné ,co mě trošku trápí,zda tu lásku,která bude ve mě budu umět dostatečně rozdělit,aby se někdo s dětí necejtl stranou,tam to bude asi dost náročné. Musí se zkrátka ztrojnásobit 🙂 A manžel taky bude potřebovat lásku,,,takže bych se na to měla dostatečně připravit 😀 .
Ahoj, budeme mit deticky take necele dva roky od sebe a ja uz se na to moc tesim🙂 snazim se ted dceru co nejvic uzit protoze vim ze pak na ni nebudu mit tolik casu jako ted. Myslim ze bude dulezite starsi ditko co nejvic zapojit aby se necitilo odstrcene. Dcera je sikulka, tak myslim ze mi rada i s necim pomuze 🙂 tedy to je zatim ma idealni predstava🙂. o to jak je budu mit rada se nebojim. Dceru miluju a to druhe budu milovat take - mozna ze jinak ale stejne hodne. Ale chapu tve obavy - u me ta predstava byt citove pripravena na dve deti prisla najednou a skoro az rok po porodu 🙂
Ja uz teraz pocitujem skor opacny problem - a to este nie som tehotna...obavam sa, ze druhemu dietatu (dufam, ze nam bude dopriate) nebudem moct dat vsetku tu pozornost, ktoru teraz davam bezvyhradne Zuznake....to ma trapi viac. Lebo sice len teoreticky, ale viem, ze mam vo svojom srdci lasky dost pre vela deti, ze sa laska k detom nedeli, ale nasobi...ale tu bezvyhradnu matersku pozornost si uziva len to prve....a to sa mi zda nefer, ale tak to skratka je...
@baterie
@baterie Ahoj, u nás to bylo tak, že první je dcerka, po třech letech se nám narodil syn. Byl plánovaný a těšili jsme se na něj. Po narození jsem to měla tak, že jsem spíš víc tíhla k synovi. Byl maličký, miloučký a dcera mi přišla najednou velká, taky se začala trochu vztekat a vyžadovat pozornost, ale to je normální po narození sourozence, takže ne že bych ji neměla ráda, ale v tom šestinedělí jsem fakt víc tíhla k mimču. Neboj se, ono je to všechno ze začátku nové, navíc pracují hormony,srovná se to. Ted jsem štastná, že je mám, miluji je oba, dcera je úžasná, stará se o brášku, hrajou si a je to paráda. Sice času je mín, ale věnuju se jim oběma. Opravdu se neboj, všechno zvládneš a nakonec budeš ráda, že nemáte jedináčka. Přeju hodně štěstí a sil. Je to náročné mít dvě děti, ale stojí to za to 😉.
@baterie s dalším dítětem se prý láska neděli nýbrž násobí 🙂 🙂
@baterie píšeš mi jako z duše, ja mam doma 4 letou holčičku a ted jsem teprve na zacatku těhotenství, ale už ted jsem z toho pěkně vystrašená, pochybuju o všem a taky si nedokážu představit, že bych to druhé dítě měla ráda stejně jako moji první, jsem teprve na začatku, ale vztah k tomu v břichu ještě vůbec nemám, někdy mi to spíš je až na obtíž a jsem na sebe nasraná, že jsem do toho šla...pak zas příjdou výčitky, že takhle přemýšlím....ale s tím už nic neudělám
@baterie mela jsem to stejne, rekla jsem to jen mamince a yo se jen usmivala a rekla mi, ze to mam resit az po porodu, vedela totiz, ze pak uz na to ani nepomyslim 😉 muzu ti jen rict, ze laska se nedeli, ale nasobi a ja se o tom po porodu rychle presvedcila 🙂 budes to mit stejne uvidis
@baterie Buď naprosto v klidu,nejsi jediná,něco podobného si prožívám právě teď i já.Taky už mi několikrát proběhlo hlavou,jestli budu schopná to druhé maličké milovat tolik jako svého 3 letého synáčka. Ale pak mě to přejde a vím,že budu.Já to tak totiž měla i u prvního.Když byl první synáček ještě v bříšku nevnímala jsme ho tak jak ho vnímám teď a myslím,že to ani nejde.Taky jsem se bála,jestli ho budu vůbec milovat a s prvním pohledem na něj přišla obrovská láska která pořád trvá 🙂 Tak to určitě bude i u toho druhého.Až své miminko uvidíš už ho budeš vnímat tak jak máš a né jen jako nějakého návštěvníka tvého bříška. 😉 A milovat je budeš určitě oba 😉
Já se toho taky bála,že to druhé nebudu tak milovat jako to první.Ale miluju ho .
Všechno je víc v pohodě,když člověk už ví,do čeho jde..navíc syn byl od malička pohodář..ani na bříško netrpěl..takže jediné, co doma řeším je starší dcera a její záchvaty vzdoru..
Někdy je to opravdu náročné..Kdyby byla takove zlatíčko jako dřív (to jsem měla opravdu dovolenou),tak by ta mateřská dovolená byla opravdu dovolená i se 2 dětmi..Ale ten její vzdor nám to jaksi kazí.. 🤐
@werunqa My jsme na tom stejne,a to je dceri uz 5let 😒
Nemám ráda obě stejně, každé mám ráda jinak, každé mám ráda proto, jaké je. Když zlobí, se stejnou radostí bych je nejradši vystřelila přinejmenším na měsíc. Navíc cítím, jak se ta láska postupně vyvíjí s věkěm. Stejně je mám obě ráda, jenom když usnou, to jsou si rovni a to je mám ráda nejvíc
@baterie nebojte se ! měla jsem to dost podobně, ale nakonec se mi to spíš obrátilo 😀 malý byl oproti staršímu pro mě tak křehký, že mě to až rozčilovalo...stala jsem se na mladším stejně závislá, jako jsem před tím byla právě se starším, když byl stejně malinký , ale i tak jsem lásku dávala pořád oboum, teď je mlašímu rok a kousek a staršímu budou za 3 měsíce 3 a už je to tak nějak vyrovnané 🙂
@baterie Vubec to neni divna otazka, ja se citila stejne. Nez jsem podruhe otehotnela, pripadalo mi naprosto nemozne, abych dalsiho cloveka milovala tak jako dcerku, svuj zivot. Ani v tehotenstvi jsem tomu moc neverila, zvlast kdyz jsem se dozvedela, ze mimi bude kluk. A pak kdyz se syn narodil, dokonce jsem ho milovala driv - u dcerky mi tehdy po drastaku s vyvolavanym porodem chvilku trvalo, nez nabehly materske city, se synem byl porod perfektni, takze jsem ho zboznovala uz kdyz mi ho podavali. Prijde to, jinak to snad ani nemuze byt. 🙂
Mít víc dětí má hlavně tu výhodu, že se vždycky chce tulit aspoň jedno 🙂
Miluju je oba,kluky 22 měsíců od sebe. Každý je jiný,musím k nim přistupovat jinak, ale zlaticka jsou oba. Láska se počtem dětí nedělí, ale násobí.
@andrrriiik
No toho se děsím,že to bude trvat ještě tak dlouho... ☹
@werunqa Treba nee.U nas je to komplikovane i situaci.Dcera je z prvniho manzelstvi,a mame stridavku,takze se to na ni psychicky projevilo. Pokazde,co prijede od tatinka,trva par dni,nez zacne byt zas hodnejsi.
@andrrriiik
Aha ☹ to u nás je tatínkova princeznička,ale myslím,že zdědila jeho tvrdohlavost 😀
@baterie Vždycky míň ráda vidím to, které má zrovna období konfliktních nálad a radši to, které mě stojí míň energie. To si myslím, dokud neusnou - to je pak miluju všechny "až do nebe", jak říká Vi. Nebo dokud si neuvědomím, že ty konflikty mají důvod a já je můžu hodně ovlivnit a je to i moje práce. Takže souhlasím i s těmi, co říkají, že to přijde, i s Tvojí obavou. Moje první dvě děti jsou každé úplně jiné, vyžadují jiný přístup a v rámci šetření energie se mi kolikrát nechce mladšímu ten nový přístup vymýšlet a aplikuju to, co znám od starší, někdy to udělám zas naopak, ale ani jedno z toho moc nefunguje. Těžké je to v tom, že děti se srovnávají a co u jednoho podporuju, to u druhého mírním a je to trochu na hlavu 😀 Povahově Ti asi víc sedne jedna z nich, stejně, jako si líp rozumíš s jednou kamarádkou než s druhou, ale o mateřskou lásku bych se nebála 🙂 Ona je to aspoň výzva na těch vztazích pracovat a někam se společně posouvat... Hodně radosti s dětma ;)