Neposlušné 2leté dítko, poraďte
Zdravím maminky, mám na Vás dotaz ohledně syna teď 26m, slovní zásobu má jakž takž přiměřenou, sice je mu hůř rozumět, ale tvoří věty, někdy se mu podaří i skloňovat, i když mě místo mami říká mají a tatínkovi - tají, řekne si o vše co chce od hraček, jídla, pití, dokonce i oblečení (má rád červenou -miluje Bleska z filmu auta) asi týden zkoušíme nočník, až na pár nehod nám to celkem jde, sem tam si řekne sám, ale častěji to dělám tak, že ho pravidelně posazuji a řeknu mu ať čurá a on zatlačí - a máme samozřejmě oba radost, sám si nočník vyleje, a odnese do koupelny na umytí, je hodně manuálně šikovný, a dost v lumpárnách napodobuje staršího bráchu, teď k dotazu, brzo nastupujeme do MŠ, a já mám strach jak to budeme zvládat, protože i když je šikovný, je to taky strašný neposlucha, venku mi pořád utíká, zásadně u cesty nezastavuje, dělá si co chce rozlívá šťávu, rozsypavá rýži, kramaří v lince, šuplících, po sobě neuklízí hryčky-nedonutím ho, když s ním chci dělat nějakou řízenou aktivitu, navlékání korálků, třídění kostiček atd, ani po mě nevzdechne, neotočí se na zavolání, pokud se mu nechce, zkratka je to tak strašně tvrdohlavé dítě, že s ním člověk nehne ani heverem. Když nechce neodpoví na otázku, nejde si vyčistit zoubky, nejde se obléct ven, nepřijde na jídlo, zkrátka, dokud to nechce on...nedělá to, neumím si představit, jak si s ním poradí ve školce, když jim bude na vycházce utíkat (za ruku mě chytne,ale hned se pouští, pokud chci aby šel a on nechce, lehne na zem a musim ho brat do náruče atd..) nepřijde ke stolečku na jídlo, nebo nějaké tvoření mu bude šumák, máte někdo doma taky takového dvouleteho zatvrzence? Mě připadá, že kolem mě jsou samé hodné děti, které se drží matčiny košile, hltají každé jejich slovo, a dělají přesně to co se po nich chce, mě stačí 2 minuty nepozornosti a mam ucpaný záchod, vyházenou půlku linky, vylitý čaj od snídaně, a počůraný koberec.....díky moc za rady 😅
Díky ještě nedávno jsem řešila, že špaťně,ale opravdu hodně špatně reaguje na jméno, dostali sme doporučení k ušní, ta sluch vyloučila, a je pravda, že i když nemluvím moc nahlas, ale trefím se zrovna do toho správného zajímávého tématu, tak slyší velmi dobře, třeba - chceš pustit - Matýska a Jáju, dáš si Kinder vajíčko? Rychle běží ke mě a volá joooooooooooo a dej Potim 🙂 samozřejmě, když ho volám na básničky a brokolicovou polivku, tak na me prdí, ani neotočí hlavu 😕
Můžu vás uklidnit, já zase neznám ve svém okolí nikoho, kdo by měl "hodné děti, které se drží matčiny košile, hltají každé jejich slovo, a dělají přesně to co se po nich chce", včetně našeho synka 🙂 Vašemu asi začalo období vzdoru, u nás začalo cca ve 2 letech a trvalo do 5 let, teď teprve se to zlepšilo. A dost pravděpodobně budete překvapená, že ve školce bude bez problémů klapat jako hodinky 😉 Takže jak řekl klasik "vydržať!" 🙂
No uvidime musim drakovi verit 🙂 a ucitelky zasobit tunou cokolady na nervy..... 🙂
Také máme doma podobné zlobidlo. Zásadně se neotočí když třeba venku na něj volám a jde si za svým hlava nehlava,jídlo,skříňky atd. také stále rozházené.Pořád mi třeba leza na parapety a chce koukat z okna a mohla bych pokračovat. Do školky jde v lednu tak jsem na něj taky zvědavá 🙂
@krysot Take Te chci trochu uklidnit. Ve skolce se deti chovaji jinak, nez s rodici. Ucim v MS. Pokud jsou rodice rozumne dusledni, i takove tvrdohlave a treba i hyperaktivni svehlavicky se v kolektivu deti umi prizpusobit. Az by se rodice divili, kdyby mohli byt muskou a koukat se 😀 Problemy byvaji s detmi, kterym se rodice boji neco prikazat apod., dat hranice, byt dusledni, nebo se jim malo venuji (ve vyjimecnych pripadech) z nejakych jinych duvodu. Tam byva problem. Ty vypadas jako zodpovedna, dusledna maminka 🙂 A ver mi, deti jsou v tomto "prepinani" na jine prostredi naprosto uzasne. Coz je fajn.
Jeste si dovolim napsat jeden svuj subjektivni nazor. Cekam miminko a POKUD TO PUJDE, jsem rozhodnuta dat dite do MS nejdriv ve trech letech, idealne 3,5 až 4 roky. Ti mladsi vetsinou snasi odlouceni od maminky jeste dost tezce. Vetsinou, zduraznuji, neni to vzdy. Jsou i dvouleti "frajeri", ale je jich pomalu. Ale nic nehodnotim ani neposuzuji, je to jen ma subjektivni zkusenost.
ahoj, ach ty naše děti.... Začala jsem praktikovat to, že se věnuju 30 minut denně výhradně svému dítěti. A to tak, že dělám to, co on chce. Pokud si chce hrát s legem, lego. Ptám se ho, co a jak mám dělat. Pokud chce běhat, běháme a tak. Nic nenavrhuju, nic mu nevymlouvám, prostě jsem tam pro něj. Na začátku mu to řeknu, že jsem tam pro něj a jestli se mnou něco chce dělat. A pak od něj neodcházím, neberu telefony, nebavím se s někým jiným. Je neuvěřitelné, jak se můj syn tímhe "speciálním časem", který mu věnuju, nasytí a potom si chce hrát sám.... Je možné, že Tvému dítku nebude stačit 30 min a je možné, že Tě bude chtít déle. Na druhou stranu je možné, že Ty máš pro něj jen 10 výhradních minut. Asi to chce kompromis a pravidelnost a uvidíš, že se věci zlepší a dítko začne spolupracovat. Věřím tomu a osvědčuje se mi v prai, že děti jsou od přírody spolupracující bytosti a chtějí nám vyjít vstříc. Držím palce 🙂 Jo, taky bych doporučila, čemu se říká v aware parenting podle A. Solter "power reversal game" Jedná se o hru, kdy dáš svému dítěti navrch. Třeba u polštářové války se schválně nestrefuješ, padáš a jsi celkově slabší. Je u toho spousta legrace a dítě si léčí ten pocit, který získává každodenním posloucháním pokynů, přemisťováním a podobně. U nás to funguje a máme spoustu legrace.
@krysot Tak úplně to stejné řeším taky. Syn mnohdy vůbec nevnímá nebo spíše dělá, že nevnímá, když na něho mluvím a něco po něm chci (zastavit u silnice, nevylévat vodu apod.). Dříve jsem měla pochybnosti, zda hůře neslyší nebo zda mi nerozumí, ale vím jistě, že tím to není.. Někdy jsem z toho už taky pěkně zoufalá. Je ale fakt, že to začíná pomalinku zlepšovat. Ne nějak extra, ale trošičku v něčem jo🙂
tomuto říkáte neposlušné dítě? Za mně je tedy toto v tomhle věku úplně normální 😀 😎
to píšete o mém synovi, že jo? 🙂 Zhruba od 2.narozenin je to takové, jak píšete, neposlouchá, neodpoví na otázku, všechno chce dělat "i -i-ám" (já sám), ale nečeká na nic a udělá okamžitě kvůli každé prkotině šílenou scénu, chodit s ním někam, to nejde, pořád jen nekoordinovaně lítá kolem, za ruku nechce, trénování na nočník se zhoršilo, přestal znakovat i si nosit nočník....atd.
Já si ale myslím, že školka, jiné prostředí, jiná autorita, jiné děti okolo, by mohli pomoci.
Na maminku prdí. Ví, že k ní si může lecos dovolit. Že mu to projde. Ve školce pošlape jak švýcarské hodinky. Prostě jiná autorita. To dítě vycítí 🙂
Tak to jste mi udelaly velkou radost 🙂 ze v tom nejedu sama ....ono at mu chudatkovi nekrivdim jsou dny, kdy je zlatej, ale tak nejak ty zlobivy prevazuji, nejsem ale zase naivni, vim, ze obdobi vzdoru je normalni vyvojovy meznik u ditete, jen me teda hodne vydesilo, ze se projevuje kolem 2 roku a trva do 5 let? nebo to je mysleno, ze nekdy az do 5? Jinak mlade moc strach ze zmen nema, nevadi mu cizi tety na hlidani, separacni uzkosti trpel, jen dokud jsem ho kojila a potreboval si zdroj mlika hlidat, ted, kdyz uz muze dostat sunar z flasky je vse ok 😉
Holky tak jeste jednou, treba mi napisete, ze uz vidim bubaky fakt vsude, i tam, kde nejsou. Vcera sme byli na oslave narozenin kamaradu od prcku, byla u kamaradky na zahrade, takze pohodicka, no jak pro koho, ja samozrejme stala neustale mladsimu za zadkem a hlidala, protoze hazel kaminky kam nemel, otevreny bubllifuk kaprovi do banzenku, hledal psi hovinka a ucpaval kanal na dvorku...atd, takze aby nenasla druhy den kamaradka nekde nejakou pohromu ja ho jistila zdalky i zblizka a i kdyz jsem porad slysela, prd na to pod si za nama sednou vsak on se zabavi, svedomu mi to nedalo, potom jedna z kamaradek, ktera nam foti deti a my vsechny tak mame pamatku na tu nasi bandu v lete, zime, na podzim i na jare, je chtela odfotit pod tresini, vsechny deti se sebehly a sice to nebylo na dlouho je udrzet v klidu, par fotek se udelalo, volala i na naseho malocha, opet ignoroval, tak jsem ho prinesla mezi deti ale ani nevzledl na tetu se nepodival, fotka s nim by nemela smysl, tak jsem ho zase odnesla na pisek a sedela tam s nim, nasel tam zabu tak mi ji ukazoval, ja ji odnesla opodal, tak se me ptal kde je....a rikal jak dela, prisla teta kamaradka, a zacala na nej mluvit, a ptat se ho opet se opakovalo, to jeho ani se nepodivam, natoz tak opovidat, ani me nehne, delava to i me, znama podotkla, ze i kdyz je to normalní zvídavé díte, opravdu se nekdy jevi, jako by neslysel ☹ u usni jsme byli, nerekla nic, jen ze sluch je v poradku, tohle jsou presne ty chvili, ktere me totalne odrovnaji, pak vidim o par mesicu starsi deti, kteri za mnou prijdou a sdili se mnou vsechno, povidaji si, otoci se,kdyz je volam, prijdou si pro kokynko, ukazuji mi kde maji bebino atd atd...., nekdy me to depta, i kdyz vidim, ze je to kluk sikovna, umi to co kazdej jinej dvouletej maloch, jeho ignorace me vybije k nule..... 😒
omlouvam se za chyby, nectu to po sobe, tak se nezlobte ....
@krysot Ahojda, tak jsem tu psala sáhodlouhý román o podobnosti našich dětí (moje má, skoro 2 a půl roku), hlavně ta psí hovínka mě pobavila a ty kamínky, ty máme taky rádi....až jsem celou webovou stránku omylem vypnula křížkem.:( Teď už se mi to nechce psát znova, tak to zestručním. Vydrž, stejně jako já, vyroste z toho. Já zatím držím a říkám si, že každý člověk je jedinečný a my holt máme tohle (a občas si bohužel pěkně zařvu). Do školky ji nevzali a já si říkám, "naštěstí". Čekám stejně druhé dítě, tak aspoň se ještě chvíli vyblbne doma a "uzraje". Vodím ji ale do školičky na půl dne v týdnu. Poprvé se na mě při loučení ani nepodívala, protože tam asi měla spoustu nových hraček a vjemů, ale podruhé až po počtvrté můj odchod probulela anebo pofňukávala v průběhu pobytu tam. Ale nikdy mi neříkali, že by nějak neposlouchala..Jen tam (zatím) nějak špatně jí. Moje švagrová má o 4 měsíce mladší holčičku, která začíná hezky mluvit ve větách a je celkové úplně jiná, než ta naše a taky si ji užívám. Prostě ty chvíle, kdy je s tím tvým dítkem největší legrace, tě musí nabudit, abys přestála ty horší. Dost mě zajal kurz "nevýchovy" Katky Králové..kdyby to nestálo tolik peněz, tak do toho jdu a chci vidět ten zázrak. tak aspoň sleduji ty minikurzy a zkušenosti maminek, co to absolvovaly, a snažím se si to vzít v k srdci.
@sylviek ahoj sylvi, no me to taky bavi, kdyz to rika jina maminka 🙂, jinak u toho trpim jak pes, zpocena jsem az nekde, dnes sme byli s klukama u dedecka na letisti, dokud to bylo podle malyho scenare, bylo vse fajn, proletel se v letadle, koupil se mu parek v rohliku, dostal lizatko...vse dobry, pak zas zacal kolotoc, nastesti jsem tam mela mamku, takze kdyz jsem si chtela loknout kavy, nebo jit na zachod, vystridala me ona, nevim fakt nekdy mam chut ho privazat u baraku na delsi provaz, ktery bude dosahovat bezpecne vzdalenosti od veci, kde by se mohl riznout, bouchnout, utopit...a mela bych na chvilku klid....jen fakt doufam, ze to netrva do tech 5.let..., vic jak pul roku uz nedam 😉 jinak kurz nevychovy jsem taky zkoukla, ale nejak si neumim predstavit, jak bych to praktikovat na malym, ja ho teda zatim neplacam, jen sem tam pres ruku, ale kricim taky ...ale me to je prd platny..., malej ale celkem mluvi, tvori vety, opakuje, takze aspon takhle se domluvime.....pridava dalsi a dalsi slova, jen je pouziva, kdyz chce on, preji ti sylvi pevne nervy, a asi mas pravdu, jsou dny, kdy cerpam energii, na ty dny, kdy nastava ten tezkej vycuc a clovek se vecer jen dopotaci do loznice a odpadne, nebo na zklidnenou nalije deci vinka a jen privre oci a predstavuje si, ze jednou z toho dablika bude sebevedomy a neohrozeny jedinec, ktery aspon teda u nas bude ridit celou zemekouli 🙂 zatim se mi nas nejmladsi takhle jevi, krasny vikend
@sylviek pročetla jsem něco na stránkách Nevýchovy, kurz neznám, ale dost mi to připomíná knihu Respektovat a být respektován, zkus si přečíst tu. Někde ji mají v knihovně na půjčení, takže ani nemusíš kupovat. I když já si ji nejdřív přečetla a pak radši pořídila domů.
Ahojky, já bych to neviděla tak černě s tím sluchem. Spíš je to tvrdohlavec jako naše malá. Je narozená ve znamení berana a někdy je to hodně náročnýýýý. Když se učila básničky a já jako hrdá matka chtěla, aby je říkala před příbuznýma, tak na mě házela bobek a nedonutila jsem ji ani zvednout oči. Ignorace největší, jako bych tam ani nebyla. A přesně jak píšeš, co nechtěla, to prostě dělat nebude. Pak jsem se naučila jí nedávat přímé rozkazy typu: "Ukliď si hračky", "Pojď se najíst", ale musela jsem to různě zaobalit, aby to nebyl "rozkaz". Každopádně pro tvůj klid bych ho na ušní objednala. Já měla podezření na oči, že špatně vidí, v necelých třech letech jsme byli na vyšetření a vidí úplně krásně a bác, za rok a půl na dalším zjistili, že oči nemá v pořádku a bude nosit pořád brýle. Není to žádná tragédie, ale chci tím jen říct, že i lékaři se můžou splést, bohužel... Ale spíš bych to viděla na to, že u vás začalo to super období, které je už, díkybohu, za námi 🙂 Držím pěsti.
Učím v MŠ, tak snad tě uklidním tím, že za prvé nejsi jediná, kdo má tvrdohlavé dítě a za další - v mš ho nikdo do ničeho nutit nebude, tedy neměl by. 🙂 Když nebude chtít tvořit, tak tvořit nebude stejně tak cvičit nebo zpívat atp. Jasně, na jídlo a hygienu bude "donucen" jít, ale on to uvidí i u jiných dětí, takže se přizpsobí, alespoň to vždy tak děti dělají. 🙂 Fakt se toho neboj, ve školce jsou ty děti mnohdy úplně jiné než doma. 🙂
@olusenka
@krysot Jak to tak tady čtu, tak ty dvouletí kluci jsou snad naklonovaní. Ten můj je naprosto to samé. Párkrát jsme byli v dětském klubu a úplně jsem zírala, co vše umí a je ochotnej dělat, když je mezi dalšíma dětma. Doma ho ani nehne, aby po sobě uklidil hračky a tam se např. mohl přetrhnout 🙂))
Jak už tu několikrát zaznělo, v kolektivu se bude chovat naprosto v pohodě. Neměj strach.
@leg
@krysot Tak to já mám úplně věrnou kopii. Někdy jsem opravdu zoufalá a už teď mám strach, jak si se synem poradí ve školce. On sice děti miluje, každému mává a zdraví, je velmi společenský a všechny baví, ale nějaká reakce na jméno, zastavení u silnice apod. jsou mu úplně cizí....Snad to tak opravdu je, že se ve školce pak chovají trochu jinak.
To se tak pekne cte holky 🙂 obzvlast, kdyz draci spi, a je klid....pak zas prijde neco.. a muzu si hlavu ulamat a premyslet zleva, zprava, co vlastne delam spatne a jsme v tom zase 🙂 me jen zarazi, ze obe deti vychovavame stejne, maji stejne rodice, a presto jsou tak strasne rozdilni...me pry jako male stacil loupacek do ruky k tomu pribinacek a byla jsem na hodinu zlaty dite....mladoch by pribinackem vylepsil tv a loupacek vhodil do wc a sledoval, jestli se splachne napoprve, nebo se mu s nim podari opet ucpat toaletu .... 😀 ale tohle me asi zas az tak neptrapi, ze je tak hooodne vynalezavej, me spis strasi, kdyz me fakt treba pul dne ignoruje, tak hodne sil Vam vsem co jste v tom se mnou!!!
jinak abych na nej tak moc nenadavala, jsou pak veci u kterych me pada brada ke kolenum, jak je sikovnej, a jak se rychle uci, od prolizacek, puzzle, skladacek, lega, nocnik mel zmaklej za 2 dny (a to jsem se ho tak bala)...ma smysl pro rytmus, doplnuje pisnicky, u Mickeyho klubiku zvlada odpovedi atd.....no je to filispin ten nas kryspin
To co zde popisujes mi trochu pripomina ditko me zname. Hrozne se na nej zlobila, nez zjistila, ze hure slysi - oni maji pak svuj svet. Zkus zjistit i toto. Ja nechci nikoho desit, jen jsem otevrena uvaham, ze to nekdy nemusi byt ditkem (jeho povahou) nebo vychovou.