Neklidné novorozeně, dělám něco špatně?

@jancip dekuju, ja jen, ze s temi hormonami je ten plac obcas nesnesitelna kombinace, hodne si to beru:(

@kiikis máš prostě křiklouna, neuděláš nic. Můžeš zkusit kapky, jestli jí nebolí bříško, ale spíš ti nebude zbývat nic jiného, než trpělivě vydržet. Vím, o čem mluvím, můj druhý syn v kuse plakal do 6m, pak se to o něco zlepšilo, ale do roka byl ještě dost ubrečený. Hodně mi pomohla hacka, mohla jsem sedět a houpat v ní - měla jsem šňůrku přivázanou k palci na noze, abych alespoň mohla naházet něco do hrnce k obědu 😀 Myslím, že pro svoji dceru uděláš nejvíc, když se jí budeš maximálně věnovat a vyhovíš její potřebě být s tebou 🙂

jsem se tesila, jak budem vozit v kocarku a ten taky nesnese, place i u prebalovani, koupani.. budu tedy doufat, ze cas to spravi a ze me nervy vydrzi. tak strasne bych si to materstvi chtela uzivat, ale nejde mi to:(

@kiikis I já Tě uklidním. naše malá byla a je poděs. Taky jsme žila v představě, že děti se nají a spinkají. Ona ani najedla, ani nespala! Nesnášela, nošení, šátek. Jen zavinout se nechala. Pořád brečela, ve dne, v noci, jeden weekend skoro nonstop. To už jsme běžela k doktorce celá zoufalá a na pokraji zhroucení. Byly jsme týden v nemocnici, tam trošku poléčili koliky Sab Simplexem, dohlédli, jestli přibírá. To příibírala, protože jsem to do ní vždy nalila s vypětím všech sil..a její uřvanost přičítali nedonošenosti. Teď je šikovná, jí málo, ale jí, břicho povolilo a spí celkem pěkně. Ale tak do půl roku jsme byla zralá na blázinec. Šestinedělí, na to vzpomínám jako na peklo. Ale zvládli jsme to a teď si to užívám. A nevěřila jsme, že někdy budu! Takže vydržet a pevné nervy.

@kiikis A na záchod jsem chodila s malou, a houpala ji nohou v autosedačce. Nevěřila jsem, že se tomu budu někdy smát :D

Byla jsem na tom úplně stejně, přečti si🙂
https://www.modrykonik.cz/blog/ma_ia/article/byt-mamou-jsem-se-musela-naucit-9znzfq/

@kiikis jj, některé děti to tak zkrátka mají. U koupání můžeš zkusit vyměnit vaničku za kbelík, u nás to pomohlo 😉

@bonavoxa dekuji za uklidneni, ze v tom nejsem sama. u vas to melo i pricinu- brisko, my nejspis zadne boleni briska ale nemame, je to proste protiva. a ja se tim trapim

Pokud můžu doporučit knihu tak Harvey Karp - Nejštastnější miminko v okolí, třeba to pomůže, můžete si i rady z knihy vyhledat na internetu nebo na ulozto.cz, jestli to tam není v pdf. 🙂

@kiikis Na bříško to všichni sváděli, ale byla to jen jedna z příčin. Celkové je poděs. řvala většinou z nevysvětlitelných příčin, už jako novorozenec. Pořád jsem se trápila tím, že musí být asi na smrt nemocná, když nejí a řve. Ale období střídalo období. Nejedla a nespala, pak jedla a nespala, pak nespala a nejedla, ted jí a spí. Pak měla období, kdy všechno strkala do pusy, furt padala,...jsem z ní na prášky furt, ale už míň :D Trochu jsem se zocelila.řve akorát, když se zlobí a něco se jí nelíbí nebo se bojí. A to už poznám, tak mé to nestresuje 🙂 Vydrž, bude dobře.

@kiikis Zkus opravdu tu knížku. Pomůže pochopit, co se v miminku odehrává. Já měla stejné pocity jako ty. Chtěla jsem si to užívat a nešlo to. Místo toho zoufalství, že miminko mimo spaní a jezení jen pláče a já nevím, co s tím. Maminka, co to nikdy nezažije, nikdy nepochopí. Nos, zavinuj a ono se to fakt bude zlepšovat.

diky holky, knizku pujdu koupit hned odpoledne🙂 takze to chce ocelove nervy a smirit se s tim, ze mam ufnukanka. ja se snazim, ale obcas pres den propadnu zoufalstvi a diky bohu za manzela, ze je tak chapavy a je tu pro me. jeste do toho ty hormony, doufam, ze ty uz mi taky daj pokoj🙂 a mam zavinovat i pres den?

@kiikis Vydrž! Já měla spíš klidnější miminka, ale i tak ten mladší vyžadoval být v podstatě kontinuálně na těle, jinak by taky plakal... takže šátek, nošení na rukou, spaní na nás atd., ale zlepšilo se to a teď (pokud zrovna nemá neštovice, jako nyní) si sám hraje pod hrazdičkou, občas i sám usne... NEvím kdo, jestli ten Karp, nebo ještě někdo jiný, píše o tzv, 4. trimestru - že prý by lidská mláďata potřebovala být v děloze ještě 3 měsíce, jenže bychom je pak nedokázaly porodit... třeba ti pomůže vidět to touhle optikou... a zásadní je teda podpora muže a rodiny

https://www.modrykonik.cz/duvera-v-plac-ditete (koukni hlavně na 4. odstavec 😉)

@kiikis kbelík na koupání fakt doporučuju, u nás to byla bomba... já někdy koupala 2x denně, jen abych měla 2x 10 minut klidu 😀
s oběma dětmi jsem si užila dost brečení, starší jsem pak zjistila po roce že měl rozestup břišních svalů... u mladší se z toho vyklubala laktoz. intolerance.... takže brečení, stěžování, to bylo pořád, chce to fakt pevné nervy, ne každý má klidné miminko co se dá do kočárku a spí (já byla velmi často jediná komu dítě v kočárku, ač najedené, suché, pochované, nespalo... a to podotýkám ani v nosítku (mladší dcerka)).... už jsme se tomu někdy s holkama na hřišti smáli 😀

jinak na ten stres můžu vřele doporučit nechat si namíchat Bachovy květové esence... bezva věc na různé obavy o to děťátko, na strach, že to člověk nezvládne, na takový ten vnitřní klid prostě 😉
malé dítě je velmi napojené na matku, víc než si často uvědomujeme, takže když se dá do pohody máma (což je občas těžké protože reálně se třeba nevyspí, v klidu nenají a nemá na sebe vůbec čas), tak to to mimčo cítí a je to o kus lepší už jen tím 🙂

vydržte, mému dítěti jsou 4 a už z toho skoro vyrůstá.... 😀 i když zrovna dneska měla dej příšerný, ještě že ji už nemusím nosit 😀

@katyxq @rebelie :dekuji, ja nejak tohle vsechno nejakym zpusobem vim a snazim se vstepit do hlavy, ze je holcicka v poradku, jen proste plac pouziva jako komunikaci a potrebuje byt co nejvic se mnou...jen asi podvedome se mi derou do vedomi myslenky jako takove, ze nejsem dobra mama, ze ji neco musi chybet a proc zase place a obcas se nedokazu nad to povznest. vim, musim myslet pozitivne, jen citim pokazde zklamani, kdyz si ji dame mezi sebe s manzelem, nakrmenou, prebalenou a ona zacne plakat...jako by se ji u nas nelibilo...nebo spis se ji nelibi tady ten venkovni svet celkove. sve dite miluji a snazim se delat maximum. o to je to horsi, ze si to materstvi ani jedna jeste neuzivame a brecime🙂 ale ten satek je opravdu kouzlo. Nevidim smysl ani v tom nechaat dite vybrecet, jednak ho to stresuje a jednak se vic a vic unavi a stejne nemuze usnout a je zadelano na daleko vetsi problem. takze musim prijmout roli indianske babicky od rana do noci, dokud se to nezlepsi.

@kiikis ono je to opravdu těžké. Pláč dítěte má u matky vyvolat pocit, že je něco špatně a vyzývá ji, aby s tím něco udělala = dítě tak uklidnila. Jenomže když uděláš všechno a ono pořád nic a prcek křičí.... je to kolikrát o rozum.

@lu777 tak kbelik mame doma, vyzkousime, jak se na to bude tvarit. Nepredpokladam nejake velke nadseni vzhledem k tomu, ze se ji proste nelibi nic, kocar, prebalovani, koupani, povidani, hrani, mazleni, autosedacka az po 10minutach jizdy. Treba je jeste mala no. Sak ja ji to naucim 🙂

@schnek dekuju za podporu. Proste u nas jediny, co funguje je satek a to jeste musim bud chodit venku nebo doma anebo hopsat na balone. Pozitivni vec je, ze aspon poporodni kila jdou pekne dolu, jak furt nekde houpam a pochoduju🙂 Spis me mrzi, ze si se jeste neuzivame,ale vubec, je to takove spis o preziti kazdeho dne pod heslem "Hlavne, at nebreci", ale verim, ze to prijde.

@kiikis Taky jsme to tak měli - zabíralo (většinou) nošení a zpívání. Nevím, do jaké míry v tom byly prdíky, ale hlavně mi připadalo, že v sobě měla strašně energie a neměla jak ji vybít. Tak řvala a pořád mávala ručičkama a nožičkama jak brouček, když ho otočíš na záda. A taky si vzpomínám, když u nás byla moje máma, vzala si malou a byl klid. Pak jsem si říkala, jestli to není tím, že my už z ní jsme v jednom kuse vystresovaní, že zase bude řvát a ten stres na ni přenášíme, tak jsem se pokoušela o pozitivní přístup a přišlo mi, že to docela mělo výsledky.

@kiikis hele, já měla první dítě spací, úplná bomba, objela jsem s kočárem barák usnul a spal další 3h, ať se jelo nebo stálo. A víš co? měla jsem takový depky, že jsem si to vůbec neužila. To jsem si fakt mnohe, víc vychutnala toho řvouna 🙂 vydrž, vyroste, přejde to, ještě se ti bude stýskat. Já teď čumákuju do každýho kočárku a říkám si, že to snad není ani, že ti moji zlobivý drzouni byli taky tak mrňavý a vzpomínám 🙂 Matouš měl třeba moc rád svojí vlněnou dečku. Koupila jsem mu od disany červenou a pořád ho do ní balila - jestli mu to v ní připadalo jak v bříšku? nevím, myslela jsem si to, nedali jsme bez ní ránu. Tahal ji pomalu do 2 let, až z ní byl děsivej hadr. Možná by pomohl nějakej rituálek - hračka, usínáček, dečka, něco. A s dcerou jsem docela užila vlněnou zavinovačku.

@suzanna123 jojo nosime, zpivame hlidace krav, hoho watanay, budu muset brzo obmenit repertoar, uz i me to zacina lezt krkem🙂 presne, pokud ji polozime mezi nas, abysme ji pomazlili, tak kope nozickama a haze rucickama jako diva, manzel je docela klidny, ale ja se snazim pretvaret, ze je vsechno v absolutni pohode, snazim se, aby to necitila a mozna to citi jeste vic, zacarovany kruh 🙂 ale ten stres, ze zacne zase rvat mam teda, jeste ten musim odblokovat.

@kiikis nam poholo mat miminko v zavinovacke a hlave ciapocku. Zvysena postielka a chicco Mr Owl s novorodeneckou vlozkou a potom vak od Pecha.

@kiikis Ahojky, já mám druhé dítě a myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí. Ale malý křičel a vůbec nespal. Když už to trvalo moc dlouho, tak jsem šílela. Trpěl na prdiky. Takže jsem jej hodiny nosila. A v noci to samé. Zítra má 4 měsíce a konečně pár dnů už je klidek. Držím pěstí a vydržet. MartinaZ

@kiikis Malá je fakt ještě malínká a ty jsi chvilinku po porodu, to je strašně náročný období... myslím, že ledaskterá z nás ti tu přizná, jak brečela do polštáře, když dítko usnulo, nebo s ním, když nebylo k utišení... teď jsem si vzpomněla, že i s prvním ty první týdny nebyly úplně jednoduchém, na balónu jsme se taky naskákali hodně a hodně... dej tomu prostě ještě nějaký čas a manželovi vysvětli, že jsi šestinedělka a ať se o Tebě pěkně stará a podporuje Tě v tom, že jsi skvělá máma.... z těch věcí, co ještě můžeš zkusit mě napadají dvě - nechat vyprdět nad nočníčkem a hacka (jestli pomáhá skákaní na balonu, třeba by zabrala)... ale spíš myslí, že děláš to nejlepší, co můžeš a že se prostě časem srovnáte - ty i malá... držím palce!

@rebelie dekuji, snazim se, ono je to o to tezsi, ze bydlim v kanade bez rodiny, i manzelove, a take bez vymyslenosti jako je napr. hacka🙂ale bojuju, zkusim kapicky, masaze, nechat vyprdet... v noci ma take neklidne spani, i kdyz je zavinuta, tak sebou porad triska, kope nozickama a budi se po hodine, kterou ja probdim s tim, kdy se zase vzbudi 😖 kolotoc 🙂

napišu jen chovat, kojit, dávat k prsu dosto často.. hladit.... je to strašná změna děloha a studený svět... potřebuje tvoji vůni a klid.... vyprdni se na uklid, uvaří muž, nebo objednáš.....nám pomohlo prso a mluvení.... říkala jsem říkanku: Kočičko pojď na mlíčko.... a slyší na to dodnes... hodně ji nás to uklidnilo obě...

@kiikis hele ja to tak mela taky a nakonec to opravdu bylo brisko.ale musim konstatovat,ze nespavec pres den je doted.mam holt akcni zvedavy mimino.pro me sestinedeli bylo trauma.porad brecel
Doporucuju i tak zkusit masaz briska.neuveris kolik vyjde prdu i kdyz normalne prdi.najdes na youtube jako masaz briska a je to video s miminkem v rukavickach.ja to praktikovala pri kazdem prebaleni a kriku,pevne nervy

@kiikis Pokud má holčička 10 dnů, tak se obávám, že to prdíky ještě nemusí být. Ty většinou přijdou až kolem 2-3 týdnů. Aspoň všichni kolem, včetně nás, to tak měli. Ale Tvé pocity zoufalství a stresu chápu. Je to hrozné, když dítě pořád brečí. A když ještě nemáš pomoc, je to o to těžší. I když tomu člověk nevěří, hrozně to uteče a určitě se to zlepší. Jen vydržet! Nám pomohla peřinka, šátek, spaní na mně. Kojení taky, ale pak ho zas trápily prdy. V jednom měsíci jsem ho musela mít na prsu celý den. Dala jsem ho pryč a řev. Bylo to na zbláznění. Pomohl až dudlík, ale než jsem našla ten správný tvar, docela to trvalo. Na tohle období taky nerada vzpomínám, i když jsem až tak ukřičené miminko neměla. Jsem ale ráda, že už má skoro 8 měsíců. I když to je pořád něco, prdy, očkování, zuby... Všechno se ale líp snáší, když už se na tebe mimčo směje. Tak držím palce, ať Vám tohle období rychle skončí.