Nechce usínat sama v postýlce, potřebuju poradit

A co je na tom špatného, že chce usínat miminko s maminkou a nechce být samo v postýlce? Mě to přijde přirozené být v jednom "pelíšku". Zvířata v přírodě také všechna usínají a spí pohromadě. Já bych si mimčo prostě vzala do postele, ale chápu, že někomu je to nepohodlné.

Esttvilova metoda? To slyším poprvé... 🙂. Já měla malého naučeného na spaní na rukou, takže jsme s tím taky bojovali, ale dalo se. Co jsme si teď přečetla o té metodě, tak jsem v podstatě dělala něco podobnýho. My jsme to ale začali trénovat v době, kdy malý ještě v postýlce nestál, takže o to to bylo snažší. První, co jsem zkusila, jsem malýho uložila, sedla si k postýlce, dala mu ruku a čekala až usne. Bez slz se to neobešlo, ale já ho nevzala, třeba jsem potichu zpívala nebo říkala pohádku.. zkrátka jsem se snažila zabránit tomu, aby se nezačal vztekat a já tak nebyla nucena ho vzít. Trvalo to hodně dlouho, než usnul, ale usnul. Já to tak dělala jeden den, ale ve vašem případě bych to asi zkusila delší dobu, než si zvykne a bude to brát jako běžnou záležitost. No a pak jsem pokračovala tím, že jsem z pokoje odcházela, když spustil pláč, chvíli jsem počkala, pak jsem se za ním šla podívat, pohladila, promluvila a zase odešla.. a tak furt dokola, dokud neusnul, jen ty intervaly mezi odchodem a příchodme jsem postupně prodlužovala. A za pár dní už nebyl problém, přesně si už nevzpomínám, ale trvalo nám to myslím 4 dny. Základem úspěchu je obrnit nervy a vydržet, protože jakýkoliv ústupek znamená návrat na začátek. Netvrdím, že je to zaručená metoda a platí na každý dítko. Nám se tohle osvědčilo a nenapadá mě lepší způsob 🙂

malá taky usínala jedině na rameni a museli jsme nosit, kousek po roce se to zlomilo a už se dala uspat i tím, že si lehne na mě nebo ke mě, ale usíná taky hrozně pozdě - mezi 22-23hod., v postýlce odmítala spát od 10m kdy byla poprvé nemocná, teď už asi 14dní (koněčně) spí zase v postýlce, ale musím mít ruku protaženou šprušlemi a držet ji, nebo hladit, jinak spát s ní v jedné posteli být horor - i 30x vzhůru, pořád cestovala, lezla po mě, kopala, atd. takže jsme se nevyspaly obě. To, že bych dítě dala do postýlky v 20hod a sama usnula, to se mi ještě nestalo, a myslím, že ještě dlouho nestane - je na mě závislá, takže jediné co můžeš udělat je vydržet a zkoušet to.

Já jsem syna uspávala v náručí nejmíň do roka a půl...nevadilo mi to, trvalo to většinou max půl hodinky, abych ho nemusela nosit, tak jsem si s ním vždycky sedla do křesla, nebo na kraj postele a počkala jsem, až doopravdy zabere a ne jenom dokud nezavře oči, když zavíral očka, tak jsem pokračovala ještě chvilku a když jsem si byla jistá, že fakt spí, tak jsem opatrně přendavala do postýlky...pokud se u toho napůl probral, tak jsem nemluvila, jen ho v postýlce hladila..... Jinak, on ale dost často spával s námi v posteli - když se v noci probudil, tak jsme ho brali k nám....pak jeden čas zabíralo mu potichu vyprávět nějakou veršovano pohádku....pak měl zase období, kdy jsem musela být zticha, jinak se hned probral a poslouchal a nespal.....pak okolo 3 let usínal u čtené pohádky, četli jsme a četli, až u toho usnul....kolem 5 let měl i krátké období, že jsme přečetli pohádku, opusinkovali a šla jsem dolů a on na nás jen párkrát shora zavolal a pak už bylo ticho...ale pak jsme na dovolené spali všichni pohromadě a zase si nějak odvykl.....teď momentálně tak 20 minut čteme, pak nechám svítit jen malé světýlko a lehnu si na chvilku k němu, on se přitulí a většinou tak do 10 minut spí 🙂 . Takže se to tak nějak pořád mění, tak jednou asi dospějeme i k tomu, že přečteme, zhasneme a odejdeme, ale nějak moc to neřeším.....

Pokud tam mala nechce usinat sama,nech ji u sebe.Z nejakeho duvodu te chce mit u sebe.Je to jeste male prte,cas tak rych utika....Mazli se s ni,chovej,uspavej na rukach,kdyz to vyzaduje mala.V budoucnu se ti to vrati,vyroste z ni vyrovnane klidne stvoreni🙂 Starsi syn me nikdy jako prte nevyzadoval,mladsi cacora by na me byla nejradsi porad prisata jak pijavice.Kazdej je jinej...pevne nervy a mnoho trpelivosti.

Kluka jsem uspávala u kojení do 10m a poté až do 16 nebo 17m jsem musela být u něj, dokud neusnul (a po narození mladší jsme v tom zpět, ale to je jiná věc - jinak by to podle mě už držel). Pak se naučil sám od sebe usínat samostatně. Dcera usíná sama prakticky od narození. Podle mě je to dítětem, nevnutíš mu to - anebo vnutíš, ale za jakou cenu, pokud je to naprosto proti jeho založení.

Synovi je 16m a stále usíná v náručí nebo u prsa. Je prostě hodně kontaktní. Vycházím mu vstříc.

Já jsem začala hodně brzy malou uvykat na samostatné spaní, ale zabíralo uložit do postýlky, přikrýt dekou
říct dobrou noc a odejít, když křičela (vydržela jsem cca 3 minuty) tak jsem přišla, pohladila, uklidnila a zase odešla, když nezabíralo tak jsem si sedla a hladila, zpívala, vyprávěla o plyšácích jak jí mají rádi a že tu budou s ní a po čase zase odešla, když se křik opakoval přišla a už jen hladila, potom už jen držela za ruku a nakonec usnula. Když se probudí v noci tak nikdy nemluvím a ona ví že má spát. Jsou dny kdy usne hned a někdy chce alespoň 5 minut a pak už ji nevadí že je sama a usne. Hlavně nevytahovat z postýlky. a když se jednou nastaví hranice tak už se nesmí překročit (jako že si vyřve že se bude nosit) to pak chudák bude řvát pořád protože bude mít dojem, že musí řvát tak dlouho dokud maminka nepoleví a je to vyčerpávající pro obě strany.

Doporučuji mrknout na knížku "Klidné spaní a ukládání" od Elizabeth Pantley.

Paní sepsala rady a nápady rodičů dětí od narození do 2 let. Držím palce.

@spodorska mame to stejne, ucime od mala, budou ji 4 mesice. Pres den do postylky nedavame, aby byla zvykla na to, ze v postylce se spi v noci 🙂

A není to třeba tím, že nechce být sám??? 😕

Obě holky jsem uspávala a doteďka si s nimi chodím lehnout, aby usly. Jasně, že mi to občas leze na nervy, ale když se přitulí z jedné strany Katuška, z druhé strany Karolínka, dají mi pusu, řeknou, že jsem nejlepší a nejkrásnější maminka, tak je vše odpuštěno 😀 😀 😀 , řeknu pohádku, holky během ní usnou a odcházím. Proč je trápit a nechávat je samotné? 😲 Ano, časem přestanou plakat, ale spíše z důvodu rezignace (rodiče stejně nepříjdou), než, že by se to naučili.

Já nevím - většina z nás moooooc chtěla svoje dítě, v těhu řešila každou blbost, kupujeme svým dětem první poslední, řeší se tu bio, super bio, mega bio, ale to základní jim pak už většinou nedáváme 😖 - děti chtějí být s námi - cítí se s námi bezpečně. Jasně, že nás to občas štve, ale to my jsme chtěly dítě, my ho porodily a je to závazek na celý žívot. Taky občas melu z posledního, na holky zbytečně křičím ..., ale "tuli tuli" děláme pořád a ráda je uspávám.

Užijte si to, za chvíli je tu puberta a to budete veřejný nepřítel č. 1 😀 😀 😀

prostě to potřebuje 😵 (a ano, je to potřeba, ne rozmar) ... malá usíná u prsa doteď, pak ji dám do postýlky, ale pak se ještě 2-3x za noc vzbudí, cca od jedné až do rána spí už s náma v jedné posteli 🙂

Musis vystihnut obdobie. Su dni, kedy je dieta ochotne zaspat same - vynimocne. Nam trvalo mesiac vystihnut ten spravny moment. Vecer dodrzujeme ritual - napapat, umyt zuby, do spalne citat, upratat hracky, kojit a spat. Po kojeni som pockala ci zaspi alebo zacne plakat. Ked zacala plakat na vzdy ruky. Ale raz sa stalo ze neplakala a tak som ju hladkala az zaspala sama. Samozrejme to nebolo naposledy co bola na rukach ale je to ovela lepsie a uspavam na rukach uz minimalne. Ak uspavas 9 mesiacov nosenim tak miminko nevie zaspat len tak ze ho polozis. Musis ho to postupne naucit.

Ahojky, i když to bude znít asi divně, užívej si to. Ano, já vím, je to občas na nervy, člověk houpá, chová, ale k tomu přemýšlí, co všechno by mohl místo toho udělat za práci, ale jednou přijde čas, kdy Tě už takhle potřebovat nebude a Tobě se po tom bude stýskat.
Moji dcerku jsem na rukách uspávala do 11měsíců, pak mě začala šíleným způsobem bolet záda a musela jsem s tím přestat. Vyřešila jsem to tak, že jsem si sedla k postýlce, hladila, zpívala, dělala jsem šššš (se divím, že jsem z toho nezačala šššišššlat 😀) Zabralo to. Ale i teď mně u usínání vyžaduje, teď tedy půl roku usínala sama, ale zase se něco zlomilo a vyžaduje mně.
Mladší syn ten od příchodu z porodnice usíná zásadně jen sám, u prsa mi usnul málokdy, v naší posteli nespal ani jednou, protože tam neusne. Vyžaduje naprosté soukromí a věř mi, že mi je to někdy strašně líto 😅 Chodí se tulit přes den, ale na spaní mě nepotřebuje.
Nechávat vyřvat nikdy nebyl můj styl, metoda, že řve, jdu k ní, pohladím, odcházím u nás absolutně nefungovala, řvala ještě víc a na to jsem neměla srdce. Opravdu, ač to pro Tebe je teď nepředstavitelné, užívej si to, že Tě takhle potřebuje, pak už se to nikdy opakovat nebude a bude Tě to mrzet 😉

A nemuze byt dcera zrovna v separcni fazi? Podle veku by to mohlo byt a nektere deti to pry maji hlavne spojene se spankem, zvlast kdyz usnou u maminky a vzbudi se samy.
Jinak nam detska lekarka doporucovala naucit usinat samotne do pul roku, kdy maji deti kratkou pamet a hlavne nas maly pak brzo zacal lezt a ted rizhodne neusne v leze na zadech, ale chvilku leze a hleda polohu, takze i sedi nebo stoji.
My puvodne uspavali v naruci na mici tak jsem si rikala, ze je blbost aby pak usnul hned sam v postylce kdyz neumi usnout v leze takze prvni tyden usinal se mnou v posteli, mnohdy jsem musela na nem skoro lezet aby me citil a on rval a rval mi vlasy, ale asi tak 5 minut a usnul, nechala jsem ho jeste 15 minut v posteli a presunula do postylky a dalsi tyden kdy uz v leze usinal dobre sel do postylky a usinal lip nez v naruci. Ale i ted po vic jak pul roce obcas potrebuje abychom byli pri usnuti s nim,ale to tak jednou za mesic.

Ahoj, mojí malé je 10m. Ještě tak v 8m usínala sama v postýlce, ale jak jí začaly růst zoubky, tak hrůza :( Nejdřív jsem taky nevěděla co s ní mám dělat. Teď už to máme tak, že večer, ale i přes den si s ní sednu do postele položím si ji bříškem na bříško. Chvilku na sebe koukáme a tak po 10-15 minutách krásně usne. Pak ji dám do postýlky a spí. Nemusím na ni mluvit, občas jen poplácat po zadečku nebo trošku pohoupat. Ale většinou teď spí pak sama. Taky u toho přemýšlím, co všechno bych mohla stihnout, ale pak jsem si uvědomila, že se to nikdy nevrátí.Tak si to užíváme :D I pro případ, že by naše druhé, jestli nějaké bude, chtělo usínat samo, nebo jen s tatínkem 😝 Musíš asi taky zkusit co zafunguje 🙂 Držím pěsti

katharinka4222 týjo, to píšeš o naší Leni a našem Tomíkovi???? Ta odmítala taky spát v postýlce od růstu prvních zoubků v půlroce a spala s námi až do 2.5 let nebo kolik jí bylo....Tomík je sice zatím ok, ale uspávám ho stejně: bříško na bříško, držím pod zadečkem za stehýnka a pohupuju nahoru dolů...takhle usíná nejraději....po přenesení do postýlky ale spolehlivě usne až nejdřív kolem 1 ráno...

Náš 11ti měsíční syn s námi spí v posteli. Zpočátku jsem řešila, zda nechávat v postýlce a vyřvat, kojit v noci či nekojit. Nakonec spí s námi a cucá, jak chce. Někdy mě to otravuje, to přiznávám, ale jinka je moc fajn mít ho u sebe, když se přitulí, myslim, že partner mi to občas i zavidí......... přikláním se ke spaní miminka s maminkou, připadá mi to přirozenější 🙂

U prvního jsem uspávání taky řešili, u druhého dítě ne, chodím s malou moc ráda a užívám si to, už to nikde nebude..... Usníná od mala úplně v pohodě. Z počátku se mi v noci stěhovala do postela, tak už chtěla být jen v postýlce a teď má zase období, že do postálky už vůbec nechce, takže nejvyšší čas pořídit jí vlastní velkou postel.

Naše princezna byla zvyklá spát s námi v posteli od narození. Abychom měli také prostor pro sebe, tak poté, co jsem ji uspala, (prvních 11 měsíců kojením, pak držením za ruku) jsme ji opatrně přenesli do postýlky. Od 14. měsíců ji začal uspávat táta a to tak, že si sedne k její posteli, která je nízko u země, takže sama může vylézt a slézt a drží ji za ruku a u toho jí čte svou vlastní literaturu. Zkrátka co zrovna on čte. Takže to baví i jeho. Během toho monotonního čtení dítě usne. Ze začátku se ji nelíbilo, že má usínat v jiné posteli, bez mámy a ještě k tomu v jiném pokoji. Ale křičela vždy jen pár sekund. Teď po dvou měsících už si sama do postele vyleze a lehne si. Když se v noci vzbudí, všechny dveře jsou otevřené a může za námi hned přijít, nebo když pláče, tak si pro ni příjdu a donesu ji k nám do postele. Ale stává se to čim dál méně. Spíše když je nemocná nebo se zrovna tlačí zuby a bolest ji probudí. Jinak přiběhne jako budík v 7 ráno s úsměvem na tváři.

Myslím si, že se vše má dělat nějak postupně a ne příliš násilně. Takže v prvním kroku navrhuji abys ji přestala uspávat na rukách (ať z toho nedostaneš svalový šok 🙂 a lehla si s ní do postele. Jakmile se naučí usínat vleže v posteli, můžete ji zkusit dát do postýlky.

už jsem si myslele ýe jsme jediný,naše mala od narození usínala sama v postýlce,pakse něco změnilo a neusne,když ji dím do postýlky hrozný řev,vztek no hrůza.Vyřešila jsem to tak,že bud si s ni jdu lehnout,usneu nás v posteli a pak ji přendám do své nebo ji ustelu v obíváku na gauči-do 10 min,spí,nechám ji chvilku aby zabrala a přendám do její postýlky,prostě chce být s náma,než se každý večer nervovat...

Takhle jsme to meli.u starsiho syna. Naucili jsme uhoupavani na rukach. Byl naly a nedonoseny a to mi prislo prirozene, ale kdesi v 8-9mes.jsem to uz fakt nedavala fyzicky. Bolely mne ruce, zada...nakonec to bylo jak.u vas...a proste jsme to.postupne odbourali...prvni tak, ze pri uspavani lezel...ja stala vedle postylky..dokola ho pokladala, mluvila na nej...i kdyz to se mnou cukalo, musela jsem byt klidna. Potom jsem nejak.postupoval od postylky, az se naucil.usinat bez nas.
Bohuzel po roce jsem se nechala znovu prekecat, ze dudlik uz odnaucimeca znovu jsme vymeni dudlik za pritomnost. Dnes je mu skoro 5, usina se svetlem,otevrenymi dvermi, zakryty perinou az po hlavu-v noci mi doputuje pod perinu...je to proste kontaktak!
To co si nastavite, je jen vase vec a ani zadna velka chytrolinka tady ti nemuze rikat, co je prirozene a nirmalni. Je to vase vec!Jen je si treba uvedomit, ze jste neco nastavili jako ritual a tak to ude tezke preucit. Mi bylo opet vytykano spol.spani , nez se mi narodilo dalsi miminko, ale zde je rozdil, spol.spani je nam vsem prijemne a proto jsem si byla jista, ze to zvladnem i s miminkem. Zapojol se manzel a pri kojeni proste starsiho syna prisunul k sobe.
Mladsi ma rad svoje. Od mimi usina sam jen s pisnickou na plysackovi..ani v noci, kdyz je neklid, tulit se ke mne nechce. Pohladit, spravit a usina v postylce.
Drzim palce, at to brzo vyresite, ale zacni v prve rade u sebe, prober si to v sobe, jak to chces, v aninjednom pripafe te nema pravo NIKDO odsuzovat 😉

Od narození prvního syna jsem ho mívala v noci u sebe. Až asi do dvou roků. Byla to krása. Když jsem ho objala a spala s ním až do rána. A v noci když se ke mě tulil. Usínal u prsu a pak jsem si ho v noci vzala z postýlky a dala k sobě. Nějak se mi stýskalo. Taky jsem zkoušela, aby usnul sám, ale nechtěla jsem ho slyšet plakat a vím že mě měl rád u sebe. Ze začátku mi také usínal na rukou, ale v sedě. Nosit jsem ho musela jen když ho něco trápilo. Později jsem ho krmila v leže a pak taky usnul. Někdy i já 😀 . A ve dvou letech jsme koupili menší postel a já u něho klečela a zpívala jsem mu písničky, držela za ruku a jak usnul, odešla. Samozřejmě že mi to někdy bere čas a je to nepohodlné, zvláště když jsem byla těhotná a nebo teď když mám navíc při uspávání dvou a půl letého syna ještě u prsu tříměsíční miminko. Ale nějak se toho nechci vzdát. Je krása když mi řekne ať si lehnu k němu. 🙂 Samozřejmě jsem slýchávala takové názory, jako "on ještě neusíná sám?"..... No a co. Mě to tak vyhovuje, jemu to tak vyhovuje a budu to dělat tak dlouho dokud nám to vyhovovat bude. Vždy jsem říkala, víte chci si to užít, protože ty děti tak strašně rychle vyrostou a pak nás pošlou tak maximálně do pr.... a ne aby nás objali.
Třeba tě opravdu potřebuje mít u sebe. Třeba si zvykne usnout u tebe když budeš sedět v křesle, aby tě tak záda nebolela. Ale užívej si její blízkosti. Možná taky pak bude klidnější a usne rad dva 🙂

U nás je to to samé jako u Vás - lenny7. Kromě toho, že bojujeme s nočním spánkem (budí se, pláče, vyžaduje kontakt), večer také chováme. Tedy, abych byla přesná, chovala jsem ji dlouho, dokud neusnula a pak přendala do postýlky, ale stejně, jak píšeš - najednou uspávání trvalo déle a déle, pořád se mi na klíně převalovala ze strany na stranu, mě bolela záda, tak jsem si řekla DOST a začala jsem uspávat, jak radí maminka larac tak, že ji položím hned vedle sebe k nám do postele, ona tam vedle mě usne a já ji pak přendám do postýlky....Ale je pravda, že jsem to asi moc řešila. Teď, když si tady čtu příspěvky jiných maminek, tak si říkám, že jsem hloupá, že jsem to vůbec řešila - i ten noční kontakt, spaní v naší posteli, když to nešlo jinak apod. Vždyť je to opravdu krásné, že ty naše zlatíčka máme a musíme si užívat, že nás zatím potřebují.... 🙂

Kubínkovi jsou 4 roky a dodneška musím sedět u něho u postele a čekat doku nezabere a pak se pomalu po čtyřech plížím z pokojíku 😀 Zkuste aspoň ať usne v posteli a né v náručí... 🙂